Štítky článku: •  

Reliktní povinné školství řízené státem je zlo páchané na dětech

Já, učitel ve státní škole, v posledních letech stále více přemýšlím o tom, zda povinné státní školství není zlo, které škodí dětem a tím pádem celé společnosti.

Loni jsem po dlouhé době začal učit prvňáčky, a co mě hned nadchlo, byla jejich touha učit se, čistá radost z objevování. Nyní jsou již druháci a já se začínám obávat, zda v nich v důsledku dodržování předepsaného učiva podle plánů, neudusím přirozenou zvědavost. Ve své praxi totiž vnímám, že učit na povel všechny stejně podle plánu ubíjí u mnoha dětí přirozenou zvědavost a později ve vyšších ročnících děti dokonce trápí.

Děti jsou různé a různý by měl být ve vzdělávání i přístup k nim. Individuální přístup je jedním ze základních kamenů pedagogiky. Bohužel na individuální přístup ve slovenské státní škole nejsou vytvořeny podmínky. Je třeba zaplatit více učitelů, vše je naplánováno, striktně dané a svoboda učitele? Chiméra! Učitelé na státních školách už dávno zapomněli na svobodu, pohybují se po zaprášených chodníčcích a vědí dobře, že případná iniciativa, která vybočuje ze zvyklostí, bude po zásluze potrestána.

Individuální přístup spolu se svobodou učitele znamená například i to, že pokud mám žáka, který vyniká ve fyzice, tak ho nebudu zbytečně zatěžovat větným rozborem, který velmi pravděpodobně v životě nevyužije, ale snažím se o to, aby měl co nejvíce času a prostoru pro vzdělávání se předmětu, který ho opravdu zajímá.

Měl jsem jednoho žáka, který mi chodil na počítačový kroužek. Když byl čtvrťák, tak mi donesl jako vánoční dárek vlastnoručně vyrobený tablet. Byl sice z překližky, měl nakreslený displej, ale měl osazené LEDky a pípal. Když byl osmákem a deváťákem, tak vyhrával celoslovenské soutěže mladých elektroniků. Ačkoliv byl šikovný na hodinách fyziky a hlavně ve výrobě elektrotechniky, jiné předměty cíleně ignoroval. Ze slovenštiny a tuším i jiných předmětů by měl určitě propadnout. Naštěstí moje kolegyně byly osvícené a nechaly ho vždy projít do dalšího ročníku. Měl problém dostat se i na elektrotechnickou průmyslovku v Prešově, která patří mezi top střední školy na Slovensku, ale protože měl ocenění z celoslovenských soutěží, tak ho nakonec na výjimku přijali. Jak mě minule informoval kamarád, který tam učí, je můj bývalý žák nejproduktivnějším studentem na škole, co se týče zhotovení vlastních elektronických výrobků. Věřím, že až vystuduje, tak budou firmy hledat jeho, ne on firmy.

Zeptejte se páťáků či sedmáků, zda se těší do školy. Samozřejmě najdou se žáci, kteří se do školy těší, záleží samozřejmě na škole a učitelích, ale standardní reakce bude asi taková, že například osmák se na vás podívá s výrazem, jestli vám náhodou nepřeskakuje. Samozřejmostí ve slovenském školství je jev — „čím jsou děti starší, tím více nesnášejí školu“. Řeknete si, že je to normální a přirozené. Ale co když je to naopak a není to ani normální ani přirozené? Nepoukazuje to na to, že školy obecně a také učitelé jsou de-facto neprofesionální a stále fungují podle mentality komunistického školství?

Já si myslím, že učitel by měl být co nejsvobodnějším průvodcem na dobrodružné a uchvacující cestě žáka za poznáním, neměl by být omezeným diktátorem či ustrašeným byrokratem, který se spoléhá na plán, či pedagogicko-organizační pokyny ministerstva školství.

Děti v našem školství, hlavně státních školách, postupně ztrácejí touhu po objevování, a když ji ztratí, tak se vypaří i jejich motivace učit se ze zvědavosti a nastupuje motivace učit se pro známky. Pokud vás pohání touha objevovat, tak učení nejenže jde snadno, ono je napínavým dobrodružstvím a relaxací. Pokud žáky někdo přísně nutí, aby se učili to, co úředníci předepsali do plánu, tak dobrodružství poznávání vyšumí rychleji než šampaňské a pak se děti učí jen proto, že jednotky vypadají skvěle a učitel a rodiče z nich mají radost. Pokud žák natrefí na hloupého, zkostnatělého, plány posedlého učitele, pak platí jedno pravidlo: „Čím inteligentnější a kreativnější je žák, tím dříve nastane konflikt mezi ním a hloupým učitelem a tím spíše žák ztratí touhu učit se a nastoupí odpor k učení.“

Někteří žáci touhu ztratí už po prvních dnech učení ve škole, někteří jsou odolnější, dokáží nebrat školu vážně a žijí si ve svém světě, ve kterém objevují a zkoumají svět, jak chtějí oni. Mají svobodu, která je ale vykoupena horším hodnocením ve škole. To jsou ti otrlejší, drzejší, rebelové ve třídách, kteří nevidí smysl v tom, aby se bez udivujících souvislosti nazpaměť učili fakta, poučky a definice jen pro radost učitele či rodičů. Pokud je učitelka či učitel suchopárný, hloupý despota, pak se z inteligentních dětí stávají trojkaři, čtyřkaři a i pětkaři, kteří mrhají svůj čas povinným sezením ve školní lavici.

Nepřipomínají vám naše školy vězení či armádu? Nuže pokud ano, tak se povzneste a nenadávejte na učitele, ti tento systém nevymysleli, to vladaři politici a úředníci. Pokud se podíváme do minulosti, tak například naše školství má kořeny někde až v pruském školství. Pruské školství bylo vzorem pro celou Evropu, USA a také Latinskou Ameriku. Připomenu, že pruské povinné školství „dorazilo“ nakonec v roce 1880 i do Velké Británie, kde bylo obyvatelstvo již téměř úplně gramotné, protože vzdělávací systém se tam vyvinul spontánně, byl životaschopný a fungoval nezávisle na řízení vládnoucích politiků. Hlavním cílem pruského školství bylo buď vychovat budoucí vojáky, nebo disciplinované občany. Cílem povinného školství v pruském duchu nebyly zájmy a potřeby žáků, ale zájmy státu, rozuměj politiků, oligarchů a úředníků. U nás je to dosud tak.

Naše povinné školství je reliktem minulých dvou století a politici a úředníci nemají zájem o opravdovou reformu. To, co se tu 20 let předvádí ze strany politiků a ministerských úředníků, je jen divadlo, které má oklamat voliče. Vzpomeňme si, jak skončil poslední návrh východisek reformy „Učící se Slovensko“.

Ve světě máme různé vzdělávací systémy. Například školy postavené na pedagogice Marie Montessori. Tyto progresivní vzdělávací systémy respektují na rozdíl od našeho zatuchlého školství osobnost dítěte. Tam je hlavní zásadou samostatnost a sebevzdělávání, výukové prostředí má vyhovovat dítěti, ne dospělému. Mimochodem víte, že tyto školy například navštěvovali zakladatelé Googlu, Amazonu nebo Wikipedie? Tyto školy fungují již více než 100 let, žáci, kteří z nich vycházejí, nemají problémy a jsou i úspěšní. Proč by se nemohlo naše zastaralé školství transformovat na školství například podle systému škol Montessori?

Kolik procent žáků bere Slovenskou státní školu jako nutné zlo? A kolik žáků ztratí chuť poznávat a objevovat v důsledku tohoto nutného zla zavedeného státem? A jaká by byla budoucnost, kdyby co nejvíce dětí do školy chodilo s radostí a zvědavostí?

Naše školství mi jako učiteli příliš nedává na výběr, drží mě v mantinelech a pokud chci být jako učitel svobodný a přizpůsobit se dětem, tak mi nezbývá, než nebrat vážně učebně-vzdělávací plány a aktivně se vyhýbat hovadinám lahodícím uchu byrokrata. Například — „aplikování čtenářské a finanční gramotnosti na hodinách tělesné výchovy“.

Učit v našem reliktním, komunistickém, direktivním školství, kde plány jsou důležitější než žáci, plány, které nepřežijí první kontakt se žáky ve třídě, učit a vnímat, že hloupý kapitán posedlý titulem má velké slovo při řízení školství, je místy depresivní a pokud proti tomu vnitřně bojujete, tak i místy schizofrenní. Ono totiž bojujete chtě i nechtě, protože učitel ve slovenské státní škole je de-facto zodpovědný úředníkovi, ne rodiči, ne žákovi, přestože tvrdí, že mu jde v první a poslední řadě o žáka. A dokud to tak bude, tak i státní školství bude bídné a dnes už je jasné, že i zaostávající a nevhodné v éře internetu. Stále trčíme v 19. a 20. století!

Zrovna jsem se díval na video o šikovném teenagerovi z USA, který si jako samouk sám sestrojil jaderný reaktor. Když mu bylo 14 let, tak si postavil se souhlasem rodičů jaderný reaktor v garáži. Jeho podnikatelským plánem je vybudovat bezpečné malé nukleární reaktory, které vyřeší dnes nejdůležitější věc, dostatek levné energie nepůsobící globální oteplování a neničící životní prostředí. Tento mladík má za sebou například vyvinutí zdravotnického prostředku, který dramaticky snížil náklady na detekci rakoviny.

A teď si představte, že Taylor Wilson, tento šikovný mladý nukleární vědec, by chodil do slovenské (české) státní školy …

Taylor Wilson

Nebo si představte, že by do naší školy musel povinně chodit například Abraham Lincoln. Ten totiž chodil jen do první třídy, kde se naučil číst a psát a pak se už samovzdělával. Nebo samouci Faraday, Le Corbusier, Edison, Benjamin Franklin, Sokrates, Rámánudžan, Charles Dickens, Jozef Dekret Matejovie, Francisko De Goya … a další a další lidé, kteří zanechali stopu v dějinách národů a lidstva. Byla to jejich svoboda a touha po poznání, která obohatila lidstvo, ne plány či vládní byrokratické předpisy, které jim určovaly, co se musí naučit.

Píše 30. září 2018 pan Ján Macek na slovenském DenníkN.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 125 × | Prestiž Q1: 6,87

+11 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top