Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 11 min.

Kulturkampf neskončil, kulturkampf trvá!

U amerických libertariánů se už dobře třicet let dějí divné věci. A vzhledem k tomu, že alespoň v tomto ohledu Amerika skutečně udává směr, tak bylo jen otázkou času, než se to převalí i k nám.

Nejnověji toto vybublalo na povrch s Urzovým článkem „Konzervativní versus progresivističti anarchokapitalisté“ a článkem Martina Štěpaníka „Polemika s Urzovým článkem o rozdílech mezi pravicovými a levicovými libertariány“, či spíše v komentářích k těmto článkům. [1]

Konkrétně jde o rozdělení na „thin“ a „thick“ libertariány, přičemž „thin“ se soustřeďují na vlastnická práva a z nich plynoucí etickou — libertariánskou — teorii, zatímco „thick“ se k tomu snaží přilepit další témata, obzvláště z arzenálu „sociální spravedlnosti“. Tedy celého souboru falešných „práv“ (rasových, homosexuálních atd.), kdy diskriminovat můžete, ale nikoliv na základě vlastnictví, ale na základě statutu, či identity. A to té „správné“ a „pokrokové“ vs. „nesprávné“ a „reakcionářské“.

Pokud si ve vaší pekárně objedná dort dvojice homosexuálů a vám se to jako křesťanovi ekluje, tak smůla. Buď začnete homo páry aktivně podporovat, nebo budete navždy vyloučeni z řad „libertariánů“, případně dokonce z řad slušných lidí (povšimněte si, že jsem ty dvě kategorie oddělil).

Co se týká Urzova prohlášení — je nás málo, spolupracujme spolu — na rozdíl od některých mých libertariánských kolegů, kteří jsou… jak to jen říct… znevýhodněni v oblasti strategického myšlení, jsem ochotný ke spolupráci i s poněkud pochybnými skupinami. Kupříkladu řekněme, že ČR vede pod patronátem Strany liberální demokracie válku někde na Blízkém východě. Přijdou volby a SLD třeba zůstane i nejsilnější stranou, nicméně do parlamentu se dostane i Libertariánská strana a Komunistická strana. Tyto dvě mají spolu pramálo společného, snad jen kromě jednoho bodu — obě chtějí ukončit probíhající válku, i když každá s jiným odůvodněním. Každá strana sama o sobě nemá šanci toto prosadit, ale společně mohou přehlasovat proválečnou část vládnoucí partaje. Jako předseda Libertariánské strany bych byl ochoten spolupracovat s Komunisty v tomto jednom bodě. I když bych si asi musel později vydezinfikovat ruce. Ať si tupí komanči jásají, jak to tomu „kapitalistickému státu“ natřeli!

Stejně tak jsem ochotný tímto způsobem spolupracovat klidně i s dalšími komun… levicovými libertariány.

Dále, já rozhodně netvrdím, že kromě rakouské ekonomie a libertariánské etiky nic jiného neexistuje a libertarián se nemůže ničím jiným zabývat, aby nenarušil tyto dva pilíře. Třeba taková estetika (nepřekvapivě libertariány silně přehlížený obor) mi může pomoci porozumět proč má Pachelbelova hudba vyšší estetickou hodnotu než hudba Lady Gaga, aniž by došlo k popření poznatků praxeologie (tedy, že člověk může mít rád oba druhy hudby, či že nepochybně existuje mnoho lidí, kteří dávají přednost Lady Gaga). Mezi mé oblíbené kratochvíle patří kulturní kritika, nicméně nikdy jsem já, ani žádný jiný paleolibertarián netvrdili, že součástí libertariánství je záliba v Shakespearovi a Mozartovi. To jednoduše nemá s libertariánskou etikou — otázkou „Jde o agresi/obranu, či spravedlnost/nespravedlnost?“ — nic společného.

V čem je tedy problém? Kromě toho, že jsme dva odlišné živočišné druhy, jde právě o to, že levicoví libertariáni mají potřebu k libertariánství lepit nevyžádané přívěsky.

Ti lepší z levicových libertariánů například tuší, že většinu sporných problémů (typicky imigrace) vyřeší až úplně odstátnění, i když si někteří zřejmě neuvědomují či ani nechtějí uvědomit plné důsledky.

Pokud se zabýváme „druhým nejlepším řešením“, tak lze z pozice ideálu vždy najít nějaké mouchy (a člověk se špetkou inteligence by si to měl uvědomit). Můj názor je samozřejmě ten, že v případě imigrace se libertariánskému ideálu více blíží co nejvíce decentralizované společenství vlastníků pozemků, které by rozhodovalo, komu bude udělen přístup a komu ne, než levicově libertariánské „otevřete hranice, ať si může přijít kdokoliv po vámi zaplacené, státem ovládané infrastruktuře až ke dveřím vašeho domu…a možná i dále“.

Na co Hoppe a jiní v prvé řadě upozorňují, je to, že tyto komunity, ale i ty plně privatizované, mohou (a velmi pravděpodobně budou) podléhat různým podmínkám členství a vstupu. Tato kritéria se nemusí z různých důvodů (podmínka rasy, vyznání, sexuální orientace atd.) všem líbit. Nicméně nevpuštěním někoho na majetek, na němž nemá žádný podíl, nevzniká žádnému odmítnutému černochovi, muslimovi, homosexuálovi atd. žádná škoda. Tomuto vysvětlení musí porozumět každý magor. A jim jako extra magorům, to říkám extra, ale naposledy. Pokud šlapeme ve stopách vlastnictví, tak musíme dospět k poznatku, že žádné z diskriminovaných skupin se v našem případě neudála žádná křivda. Zde ovšem leží onen kámen úrazu, ke kterému se pomalu, ale jistě dostáváme — těmto „levicovým libertariánům“ nejde o vlastnická práva (tedy samotný základ libertariánství), a tudíž NEJSOU A NIKDY NEBYLI libertariány. Tito budou soukromé vlastnictví respektovat maximálně, pokud z něj bude plynout jimi žádaný výsledek — tedy multikulti společnost. [2]

Což přesně platí na ty, co vyhrožují, že „pokud je Hoppe libertarián, tak nechci mít s libertariánstvím nic společného“. Tak fajn. Sbohem a šáteček! Vy jste v první řadě nikdy libertariány nebyli a přičichli jste si k němu jen proto, abyste naštvali toho nafoukaného trockistu odvedle, připadalo vám to jako fajn kulisa k užívání drog nebo tak něco. Máte šanci si vybrat z přehršle levičáckých sekt, proč vytvářet další, která by byla stejná jako ty předtím? Zde bohužel platí Druhý zákon Roberta Conquesta — jakákoliv organizace, která není explicitně pravicová, se dříve či později stane levicovou.

Tímto končím rozpravu o tom, kdo je a kdo není libertarián. Mám však ještě potřebu vyjádřit se k některým historickým skutečnostem a k „my“ vs „oni“ rozdělení.

Když Lew Rockwell zakládal v roce 1982 Mises Institute, tak se zvedla vlna nevole ze strany poskoků bratří Kochů (více viz rozhovor v show Toma Woodse) lewrockwell.com/…/mises-institute-chairman-lew-rockwell-takes-your-questions/

Ti se snažili protlačit vůči establishmentu mnohem smířlivějšího Hayeka či dokonce Friedmana. Nyní je Mises po veeeelmi dlouhé době a ještě větším úsilí do určité míry uznávaný (nikoliv však studovaný!) z velké části falešnými libertariány okolo Cato Institute, časopisu Reason a Libertariánské strany USA. [3] Prověřených je pár článků o volném obchodě či obecném popisu liberalismu. Avšak nesetkáte se s výňatky jeho sociologických studií či dokonce se samotnou rakouskou metodou v ekonomii. Ta je zřejmě považována za příliš radikální, poněvadž by její přijetí pravděpodobně zpochybnilo několik let strávených tvorbou modelů, ekonometrií, statistikou a ekonomickou historií a hlavně by se uzavřela cesta k lukrativním veřejným pozicím pro kamarádíčky, kteří by se pak nemohli veledůležitě domnívat, konferencovat, besedovat, komentovat v médiích a jinak si pumpovat ego.

Doteď si pamatuji, jak se jim křivily huby, když Ron Paul kandidoval na prezidenta. Jaký používali dvojí metr, a jak, po zjištění, že Paul je mnohem populárnější a důležitější, než celá ta Koch-Craneovská mašinérie, s nebetyčnou drzostí přilezla za Ronem s prosíkem, aby je opět bral na vědomí. Kandidát na prezidenta, který otevřeně odkazuje na rakouskou ekonomii, přímo napadá centrální banku, místo toho, aby bankéře zval na párty. Kandidát, který nemá ani žádné hendikepy nebo úchylky, to muselo být pro onu washingtonskou freak show, na výplatní pásce „liberálního“ miliardáře, hořkou pilulkou.

Mimochodem, a říkám to jen, abyste věděli, odkud se ta žumpa bere, jinak doporučuji ony jedince ignorovat, se zde rekrutují ohavné hnidy, zamořující libertariánské hnutí. Konkrétně takový Tom G. Palmer se vyznačuje vybranými bolševickými metodami (fotka člena Ku-klux-klanu v článku o Tomu Woodsovi). A řadí se zde i další výlupek ctností spjatý s Cato Institutem — Martin Pánek, s obdivuhodně podobnými metodami. Zajímalo by mne, jestli se oni pánové už narodili jako notoričtí lháři, nebo jestli na tom museli usilovně pracovat? Každopádně to jen zapadá do mozaiky levičáckých charakterových vad.

Čímž se blížíme k rozdělení „my“ vs „oni“. Je nepochybnou pravdou, že společnost je v základu rozdělena na daňové poplatníky a daňové konzumenty. Tento libertariánský poznatek je nepochybně pravdivý a má i jisté důsledky pro libertariánskou strategii. Můžete hlásat libertariánské myšlenky na nejbližším berním úřadě, kde lidé z daní čerpají, a v nejbližším obchodě, kde ty daně platí. Kde bude asi vyšší úspěšnost?

Stejně tak v případě homosexuálů, kteří cíleně vyhledávají věřící pekaře a úmyslně je provokují, což často končí popotahováním po soudech, tak je mi naprosto jasné na čí straně budu stát. Především na straně spravedlnosti (pekař), ale nebudu pouštět ze zřetele i fakt, že většinová společnost je terčem státního nátlaku. Tudíž lze očekávat, že budou vnímavější vůči libertariánským idejím.

Dále, proč by se měli libertariáni např. zabývat rasovou problematikou? No, jednak je tu otázka čistého výzkumu. Otázka pravdy. Jednoduše by mělo být umožněno toto téma zkoumat, aniž by na někoho naběhla politicky korektní úderka a zničila člověku život. Toto by měl chápat i libertarián, jakožto badatel a vůbec každý slušný člověk, odsuzující gangsterské metody politicky korektních milic.

Navíc, pokud se ukáže takový banální, avšak v dnešním emocionálně nevyrovnaném světě potencionálně výbušný fakt, že se lidé od sebe liší, bude nepochybně následovat logická úvaha, že někteří lidé mají vlohy pro něco, co jiní lidé ne. Kupříkladu se může ukázat, že černoši obecně mají nižší IQ než běloši a Asiaté obecně, a tudíž zcela logicky dosahují menšího zastoupení mezi vysokoškolskými studenty, než by odpovídalo čistě jejich poměru v populaci. Tedy žádná diskriminace a „institucializovaný rasismus!“ Obdržíme tak spojeneckou pomoc k obhajobě nerovných výsledků volného trhu!

A pokud si ještě někdo neráčil povšimnout, tak čelíme rovnostářské ofenzívě, která slouží k ospravedlnění intervence do majetkových práv. To PROTO je třeba bojovat i na kulturní frontě, kromě toho, že mě to ohromně baví. Nicméně, ani tak nezačali paleolibertariáni toto plést do otázky etiky.

Úsměvně pak působí starosti leckterých levicových libertariánů o image libetariánství (i to má svou hodnotu, ale opravdu je to to nejdůležitější?). Občas by také mohli vylézt ze své sociální bubliny, místní antifa buňky, a jít mezi lidi. Pak by zjistili, že to oni jsou ta „divná sorta“, kterou by si člověk mohl snadno splést s klasickou neomarxistickou sebrankou, která má potřebu ostatním diktovat, jak žít. (Budete žít v multikulti společnosti a basta!).

A ještě k tématu správnosti a strategie. Nahlédněme do socialistické kuchařky. Socialisté už hodně dlouho (nejméně od dob Engelse a Babela) útočí na rodinu jako na „instituci útlaku a vykořisťování“ žen ze strany mužů. Jako na produkt soukromého vlastnictví a „buržoazní morálky“. A hádejte co? Měli pravdu! Tedy až na ten útlak, samozřejmě. Jak v poslední době ukázal Hans Herman Hoppe (Stručná historie člověka), tak rodina a soukromé vlastnictví spolu úzce souvisí. A před ním se tomuto tématu věnoval Ludwig von Mises, jenž zdůrazňoval, že manželská věrnost je pilířem civilizované společnosti. Nebude soukromé vlastnictví a jeho etické/ideologické vyjádření ve formě libertariánství spíše prosperovat v tomto prostředí, než, řekněme, v takovém deviantním uspořádání jako je „Klinika“? Neměli bychom usilovat o obnovení staré, „měšťácké“ morálky? Moje odpověď zní: Měli! A já určitě budu!

Nemá smysl naříkat nad tím, že společnost se polarizuje, namísto toho, aby se sjednotila. Společnost už dávno rozdělená JE! A proč bychom měli mít zapotřebí se usmířit a sjednotit s takovým ksindlem jako je Babiš, Stropnický junior atd.? A nejsme rozděleni pouze na ty, co daně platí a ty, co je spotřebovávají. Jsme rozděleni i kulturně. A jak ukázala čerstvá kauza jmenování člena nejvyššího soudu Kavanaugha, který byl obviněn ze sexuálního napadení, levice kulturní válku již bojuje naplno. Kavanaugh byl jako bílý heterosexuální republikán odsouzen zdivočelým levicovým davem, jakmile zaznělo první obvinění. Před zveřejněním relevantních informací, před vyslechnutím svědků. Je třeba si uvědomit, že levice dosáhla naprosto fanatického transu a dost možná bude třeba si svůj způsob života a možná i svůj holý život proti ní vybojovat.

Dále, na co levice sáhne, to kompletně zničí. Je to naprosto odporná, zdegenerovaná, barbarská pakáž a je třeba ji štvát ze všech stran, aby nezničila i ty poslední zbytky věcí, které dělají naše životy příjemnými a povznášejícími.

Už byly z velké části zničeny mezilidské vztahy i naše instituce, naše církve, naše školy i naše kultura — filmy, knihy, hudba atd. Jednou z posledních obětí bolševického řádění se staly Star Wars, kdy nemocná levice ohlásila odstranění bílých mužů z příběhu. A tak jsme se dočkali řízené „diverzity“ v obsazení.

star-wars.jpg (25,229 kiB)
Star Wars

„Force Awakens“ byla pouze recyklovanou, multikulti verzí „New Hope“. Chybět nesměla postava vybájená feministkami — „silná žena“. [4]

Postavu z řad „minorit“ vyplňuje černoch Finn, kvalitativně na úrovni Jar Jara (postava, herce jsem jinde hrát neviděl, tak nevím). Že je nám vnucený neomarxistickými kulturními komisaři poznáte při srovnání se žoviálním a okouzlujícím Landem Calrissianem z původní trilogie.

Pokud mi však režisér Jar Jar Abrams zanechal na patru nepříjemnou pachuť, tak Rian „Ruin“ Johnson je docela jiný level. Taková koncentrace „social justice“ degenerace v jednom filmu se jen tak nevidí. Jednou z hlavních postav, Rose, je žena, asiatka, obtloustlá (s čímž se měla nepochybně ztotožnit typická feministka, ačkoliv ta se obvykle váhově blíží mladé kosatce), ale máme tu i velitelku povstalců admirálku (používám správný gender?) Holdo s fialovými vlasy, která dokáže „konečně“ usadit všechny „kovbojské“ muže. Už jí chybí pouze čepice ve tvaru vagíny a může si tweetnout #MeToo. A samozřejmě nesmí chybět „jejich“ (nikoliv „naše“) verze Luka Skywalkera, který představuje jasnou zprávu pro všechny bílé muže — už konečně někam zalezte a chcípněte. [5] Bylo to až fyzicky bolestivé, sledovat Marka Hamilla, jak dává jasně najevo svou nechuť nad tím, že z Luka Skywalkera, naděje pro celou galaxii, udělali nihilistického houmlese, lemtajícího zelené mléko po galonech. A ještě nepříjemnější bylo sledovat Riana Johnsona, jak se s tím svým idiotským výrazem směje Markovi do očí.

Není divu, že po počátečním zájmu a nostalgii, začal opadat zájem hlavních návštěvníků — právě samotných bílých mužů. Díky bohu! Přestaňme vyživovat nepřítele, který nás chce demoralizovat! Disney už hezkých pár let (či spíše desetiletí) vypouští do světa levicový jed, i když předtím dokázal desetiletí fungovat jako neutrální, občas až dokonce „kulturně konzervativní“ (tedy normální) element. Nenávistných útoků na nás je dost a dost. Proč za ně ještě platit?

Uvádí pan Tomáš Macháček na serveru Bawerk.eu


[1] mises.cz/…/konzervativni-versus-progresivisticti-anarchokapitaliste a bawerk.eu/…/polemika-s-urzovym-clankem-o-rozdilech-mezi-pravicovymi-a-levicovymi-libertariany

[2] V jejich pomatených myslích to znamená stánky s nejrůznějšími druhy rychlého občerstvení, nikoliv na Západě stále běžnější party zevlujících a kolemjdoucí ohrožujících partiček černochů a Arabů, muslimské „dodávky míru“, či mezi sebou si účty vyřizující etnické a náboženské skupiny. To by museli odhodit své pubescentní růžové brýle a občas vyrazit mimo turistické destinace.

[3] Ještě před tím, než se rozpoutá peklo. Já VÍM, že ne všichni z těchto organizací jsou hrozní. Znám i pár jedinců, u kterých si říkám: „Co tam ještě dělají!?“. A uznávám, že existují kvalitativní rozdíly mezi jednotlivci z řad levicových libertariánů. Nicméně když se podívám na typický „produkt“ těchto organizací, jako je intelektuální lemra Gary Johnson nebo ten tragéd Gillespie, tak je to prostě k pláči.

[4] Tedy samozřejmě pokřivená femi-nacistická verze silné ženské postavy. Ta se obvykle pozná tak, že je to de facto muž s prsy – zvládá to, co muži a možná i více, jak fyzicky, tak psychicky. Chová se jako muž atd. V reálu je to samozřejmě směšná představa, která při snaze o uvedení do praxe dělá ze žen pouze druhořadé muže. Stejně jako v obráceném gardu dělá v mnoha ohledech z mužů druhořadé ženy.

[5] Více viz vdare.com/…/the-last-jedi-are-whites-getting-the-message-that-disney-doesn-t-want-them.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 185 × | Prestiž Q1: 5,39

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Kulturkampf neskončil, kulturkampf trvá!

Žádné komentáře

top