Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

To by se mně stát nikdy nemohlo

Pokaždé, když se na webu objeví článek týkající se exekucí, mezi prvními reakcemi v diskuzi najdete alespoň jednoho „pana chytrého“ — a můžete se vsadit, že tam napíše něco ve smyslu — „to by se mi stát nikdy nemohlo, dobře jim tak, jen ať platí, chudáci věřitelé…“

Rád bych Vám dnes ukázal, že nic není černobílé, a v exekuci se velmi jednoduše může ocitnout i takový „pan chytrý“ — i když nikomu nedluží ani korunu.

Ještě dříve, než se vůbec dozvíte, že máte exekuci (a proč / vůči komu), zablokují vám účty. A nejen vám, ale i vaší manželce — na každém jednotlivém účtu se objeví blokace na celou vymáhanou částku (v tomto okamžiku ještě ani nevíte, za co byste měli dlužit). V mém případě to bylo -10 184 Kč u Fio, -10 184  Kč na firemním účtu mBank, -10 184 Kč na spořicím účtu u firemního účtu, -10 184 Kč na manželčině účtu u mBank a samozřejmě také -10 184 Kč na jejím spořicím účtu.

Takže i když nic nedlužíte, už máte zablokovaných 50 920 Kč. V tomto okamžiku už jste také vedeni v Centrální evidenci exekucí, takže pokud podnikáte a potřebujete cokoliv vyřídit s bankou — navýšit kontokorent, leasing na novou tiskárnu do firmy, … — můžete na to rovnou zapomenout. Jste dlužník, a nebude se s Vámi bavit ani Provident.

Teprve pár dní potom přijde domů dopis — oznámení o zahájení exekuce. V mém případě mě informovali, že údajně dlužím 1 800 Kč za telekomunikační služby, takže můžu dobrovolně zaplatit 10 184 Kč, nebo mi prodají auto, majetek a náklady budou ještě mnohem vyšší.

Konkrétně v mém případě se jednalo o poskytovatele internetu na adrese, ze které jsem se před pěti lety odstěhoval: ten mezitím zkrachoval, jeho pohledávky odkoupil nějaký podnikavec, a začal dávat hromadně podněty k ČTÚ. ČTÚ mi v červnu 2016 poslal dopis, že mám zaplatit 1 800 Kč za služby které jsem neodebral a ani odebrat nemohl (protože jsem v té době bydlel už jinde) — ale než se odvolávat a ztrácet tím čas, raději jsem obratem na účet uvedený v dopise zaplatil, a považoval celou věc za vyřízenou.

A podívejme se, po roce exekuce… Věděli byste, co v takovém případě dělat? Máte podat odvolání, dovolání, odpor, rozpor, stížnost, návrh na zastavení exekuce — a komu, exekutorovi, soudu, „povinnému“ (tomu, kdo si dluh vymyslel)? Já mám naštěstí právníka, na kterého se můžu obrátit, a který soudu mým jménem návrh na zastavení podal.

Jak dlouho myslíte, že trvá vyřešení takto zjevného případu — máte doklad o tom, že dluh neexistoval, protože byl v okamžiku vzniku (před rokem) obratem uhrazen? Pár hodin? Dnů?

Návrh na zastavení byl podán 6. 4. 2017. K odblokování účtů a vymazání z registru exekucí došlo teprve na přelomu října a listopadu, tedy cca 7 měsíců po vyhlášení této neoprávněné exekuce — sedm měsíců, kdy je na účtech zablokovaných více než 50 000 Kč (kvůli dluhu, který — i kdyby vůbec existoval — činí 1 800 Kč) a protože jste v tom „nejhorším ze špatných“ registrů, tak se s vámi žádná finanční instituce nebude ani bavit — což vaši firmu může velmi snadno položit.

Omluvy nebo kompenzace se samozřejmě nedočkáte.

Schováváte si všechny složenky? Archivujete výpisy z banky? Pokud jste změnili banku, máte alespoň v papírové podobě všechny výpisy ze své „staré“ banky (abyste se mohli bránit, když podobná exekuce bude uvalena i na vás)? Ještě pořád si myslíte „mě by se to nikdy stát nemohlo?“ V případě exekucí jaksi žádná presumpce neviny neplatí, soud rozhodne bez Vašeho vědomí a bez Vaší přítomnosti.

Univerzální argument „pana chytrého“ zmíněného v úvodu je, že dluhy se přece mají platit, a kdo neplatí, ať si nese jakékoliv následky. Uvědomují si takoví lidé, že výše uvedený případ se jim může stát také, a díky zablokovaným účtům se můžou snadno dostat do skutečných problémů se splácením hypotéky, leasingu, … — a skončit ve skutečné exekuci?

Smyslem institutu exekuce by snad mělo být vymáhání nedobytných pohledávek — tzn. vymožení částek, které dlužníci odmítají zaplatit, vysmívají se věřitelům. Pokud by věřitelé stáli pouze o úhradu skutečně dlužných částek, nebylo by v tomto případě jednodušší poslat mi e-mail nebo dopis ve znění „dosud neevidujeme úhradu částky 1 800 Kč …“ — já bych jim poslal výpis z účtu, oni by se omluvili, uzavřená věc? Opravdu byla jediná možnost vyhlásit na mě exekuci? Nebo to byla prostě nejziskovější možnost, jistota desetinásobku, jak sobě a spřátelenému exekučnímu úřadu zajistit jednoduchý a bezpracný zisk?

Na závěr několik bodů k zamyšlení, které bych rozvedl v příštích blozích (pokud bude zájem):

Rychlost soudů, když se jedná o uvalení exekuce, bez účasti protistrany (Vás, jako údajného dlužníka), je opravdu dechberoucí — zdá se, že to jediné v České justici funguje opravdu bez problémů. Když mi zaměstnavatel dlužil mzdu od roku 2009, dočkal jsem se rozsudku v roce 2018…

Obchodování s pohledávkami — zapomeňte na pohádky o hodných věřitelích a zlých dlužnících. Banka, která Vám vydala například kreditní kartu, dostala svou investici (původní půjčku) díky vysoké úrokové sazbě a poplatkům za vedení účtu, pojištění, … už dávno zpátky. Když vynecháte dvě splátky, nebude to vůbec řešit — pohledávku interně odepíše a odprodá „dluh“ za zlomek jeho výše některé „vymáhací“ firmě, které jde jen o maximalizaci zisku = ve spojení s exekutorem na Vás vydělat minimálně desetinásobek své investice.

Neexistence místní příslušnosti exekutorů a nefunkční slučování exekucí — pokud už se dostanete do problémů a skončíte v exekuci (na příkladu výše vidíte, že není nutné, abyste skutečně něco dlužili), je dost pravděpodobné že z důvodu zablokovaných účtů bude brzy následovat exekuce další. Každá z nich bude nezávislá, a bude obsahovat desetitisícové „náklady“ a „odměny“ jednotlivých exekutorů — pokud bydlíte v Ostravě, může být jeden exekutor ze Šumperka, další z Pardubic, Prahy, Brna, … A každý z nich si za odeslání „oznámení o zahájení exekuce“ (tři unifikované stránky papíru, kde koncipient napíše Vaší adresu a částku — práce na deset minut) naúčtuje minimálně deset tisíc. Každý z nich si také nechá zaplatit to, že se bank zeptá, kde máte účet atd. I díky tomu se řešitelné problémy stávají neřešitelnými a nesplatitelnými.

„Mobiliárka“ neboli „zabavení a prodej majetku dlužníka k uspokojení nároků věřitele“ — teoreticky asi poslední možnost, jak dostat z dlužníka, který odmítá splácet, alespoň nějaké peníze pro věřitele; v praxi spíše nástroj k ponížení a dehonestaci dlužníka, a zajištění toho, že dluh jen tak nesplatí (exekutor přece není charita, čím déle bude „vymáhat“, tím více si on i kamarád — překupník pohledávek — vydělá). Náklady, které si exekutor naúčtuje za to, že vybavení Vašeho bytu odveze z Ostravy do Šumperka, totiž můžou jednoduše převýšit částku, kterou získá prodejem. Váš celkový dluh se tak ještě zvýší… A kdo z Vás si myslí, že prodejem starého notebooku za 2 000 Kč nebo dvacet let starého auta za 5 000 Kč — když na tom notebooku jako OSVČ pracujete a máte data a zakázky klientů, nebo tím autem denně dojíždíte do práce, kam MHD nejezdí — skutečně exekutor přispěl ke splacení dluhu? Když dlužníkovi prakticky znemožnil pokračovat v práci, vydělávat a splácet?

Spousta práv a žádné povinnosti — tak v praxi vypadá česká exekuční praxe. Teoreticky má exekutor na výběr, jakým způsobem bude exekuci řešit — srážky ze mzdy, blokace peněz na účtu, dohoda o splátkách, prodej majetku… V praxi ale dělají vše najednou, „protože můžou“. Takže z výplaty Vám strhne vše až na nezabavitelné minimum, a i toto nezabavitelné minimum — jakmile přijde na účet — už není nezabavitelné, ale zablokované. Teoreticky Vám exekutor nemůže zabavit např. ledničku — v praxi ale řekne, že ledničku si odveze, a místo ní Vám dá nějakou jinou, třicet let starou, skoro nefunkční. Když se s ním snažíte dohodnout (e-maily, doporučené dopisy, telefonáty) tak vůbec nereaguje, žádnou dohodu s Vámi neuzavře — protože, jak mi řekl můj právník, „proč by to dělal, když mu zákon dává právo dělat si, co chce a kdykoliv chce?“

Co říci na závěr? Exekuce je v České republice neuvěřitelně ziskový byznys, který ve světě nemá obdoby. Miliardáři mohou díky nim znásobovat své majetky rychlostí, o jaké se běžným investorům ani nesní. Například firma miliardáře Berana ProfiCredit — na jediné smlouvě za půjčených cca 30 000 Kč nakonec prostřednictvím rozhodce a exekutorského úřadu Klatovy „vydělala“ hezkých 201 176 Kč (podklady k nahlédnutí mám v případě zájmu k dispozici). Návratnost 670 % — kdo z Vás to má?

Možná i proto je zde nulová politická vůle cokoliv měnit, když to tak skvěle funguje…

Píše pan Luděk Štípal na PL

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 120 × | Prestiž Q2: 11,67

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

To by se mně stát nikdy nemohlo

Žádné komentáře

top