Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Demokracie ničí svobodu a bohatství

Ačkoliv všechny demokracie trpí příliš nabobtnalým veřejným sektorem, přeregulovaností, vysokými daněmi a obrovskými veřejnými dluhy, málo lidí vidí kauzální spojení mezi těmito problémy a demokratickým systémem samotným. Pro mnohé, řešení těchto problémů spočívá v ještě větší demokracii, ne naopak.

Pod demokracií si mnozí lidé představují prosperitu, rovnost, férovost a svobodu. Pro výše uvedené ale neexistují  žádné důkazy. Demokracie je založena na třech principech:

  • všichni mají právo volit
  • všichni mají právo ucházet se veřejnou funkci
  • většina vládne

Nikde není napsáno, že demokracie garantuje svobodu slova – právo, které si všichni spojují s demokracií. Taky neexistuje žádný důvod, proč by demokracie měla vést k prosperitě. Právě naopak, principy, na kterých je založená demokracie, vedou ve společnosti k procesu, který nevede ke svobodě a prosperitě, ale k opaku.

rencin-bordel-demokracie2.jpg (24,372 kiB)
Autor kresby: Vladimír Renčín

Mezi nejdůležitější z  procesů patří:

Krátkozrakost

Jak poukázal Hans-Hermann Hoppe ve své knize „Demokracie – Bůh, který selhal“, demokracie vede k vysoké časové preferenci a to jak mezi vládou, tak mezi běžnými občany. Demokraticky zvolení politici jsou jenom dočasně u moci a zároveň nejsou vlastníky zdrojů, které spravují. Mají silnou motivaci utrácet peníze na projekty, které je dělají populární, bez ohledu na budoucnost. Problémy, které postupně vytvářejí, jako například masivní veřejné dluhy jsou ponechány, ať je vyřeší jejich následovníci. Demokratická společnost je jako půjčené auto – nebo ještě hůř: auto, které není vlastněné nikým a užíváno všemi. Tímto způsobem se rychle opotřebuje a zničí.

Parasitismus a sociální konflikt

Demokracie je systém, kde lidé volí politiky, kteří jim na oplátku poskytnou privilegia a dary (sociální dávky, dotace…), které bude muset zaplatit někdo jiný. Proti sobě se tak staví různé skupiny: farmáře proti obyvatelům měst, staré proti mladým, imigranty proti residentům, zaměstnance proti zaměstnavatelům atd. To vede k parazitickému chování a sociálnímu konfliktu. Je to výsledek  demokratického principu, že všechna důležitá rozhodnutí jsou předmětem rozhodnutí většiny – rozhodnutí státu, který dělá z každého člověka pouze malé kolečko v obrovském kolektivistickém politickém systému.

Ve svobodné společnosti, založené na individuálních právech, se lidé s odlišnými názory a preferencemi nestávají navzájem potencionálními soupeři. Můžou mezi sebou spolupracovat, obchodovat, nebo nechat toho druhého na pokoji. Ale nemají k dispozici žádný donucovací prostředek využít toho druhého proti jeho vůli ke svému vlastnímu prospěchu.

Přeregulovanost a vměšování se

I když si většina lidí spojuje demokracii se svobodou, ve skutečnosti žádná individuální svoboda není v bezpečí před demokracií. Pokud většina (nebo nějaká vlivná zájmová skupina) něco chce, může zasáhnout do jakékoliv dobrovolné transakce nebo vztahu – a to je přesně to, k čemu dochází.

Zakazuje se pití alkoholu, pálení vlajek, sledování určitých filmů, diskriminování na soukromém majetku atd. Demokratické vlády neustále intervenují do dobrovolných transakcí mezi nakupujícími a prodávajícími, zaměstnanci a zaměstnavateli, učiteli a studenty, lékaři a pacienty, nájemníky a pronajímateli, poskytovateli služeb a zákazníky…

Taktéž se vměšují do osobních preferencí kouřit, užívat drogy, dělat nějakou profesi bez licence, vytvářet určitý produkt (to bývá garantováno často jenom vládním monopolům) atd. Neexistuje žádný limit, kam až toto vládní vměšování může zajít. Část svobody, kterou stále ještě máme v západních společnostech, nemáme díky demokracii, ale právě přežívající tradici klasického liberalismu, která ještě úplně nezanikla.

Kolektivizmus a poddajnost

V před-demokratických společnostech lidé vládcům moc nedůvěřovali a na každou novou daň se dívali jako na ohrožování jejich svobody. Ale na demokratické rozhodnutí se díváme jako na fundamentálně legitimní, protože se předpokládá, že to je vůle lidu.

V časech monarchie, mohlo vládnout pouze velice málo lidí, a většina lidí se dívala na ty u moci s podezřením. V časech demokracie se potencionálně každý může stát premiérem. To vede lidi k víře, že se musí přizpůsobit rozhodnutí většiny. Můžou nesouhlasit se specifickými zákony a regulacemi, ale mají pocit, že je jejich povinnost se jim podřídit.

Přirozeně se budou snažit se volit tu politickou stranu, která prosadí regulace a výdaje v jejich prospěch. Tímto způsobem jsme dospěli k růstu státních výdajů z 10 % HDP z dob před první světovou válkou k dnešním zhruba 50 % HDP. A taky z tohoto důvodu máme tolik zákonů a regulací. Můžeme bezpečně říci, že dnes existuje zákon na doslova všechno  pod sluncem.

Korupce a zneužívání

I když vláda většiny je špatná sama o sobě, ve skutečnosti je demokracie ještě mnohem horší. Zvolená vláda má v podstatě neomezenou moc a kontroluje skoro všechny zdroje společnosti. Obrovské množství zájmových skupin a lobbistů pracuje za našimi zády a ovlivňuje vládu, aby přijala zákony v jejich prospěch.

Typickým příkladem jsou banky a finančníci, které společně s vládou vytvořily systém papírových peněz, který kontrolují a manipulují k vlastnímu prospěchu. Je tady množství mocných zájmových skupin, které využívají systém k vlastnímu obohacení na úkor nás ostatních: odbory, nevládní organizace, farmaceutické firmy, farmáři, vojensko-průmyslový komplex.

Běžní lidé s tím nic nemohou udělat. Většinou nemají prostředky, nebo čas, aby vůbec zjistili, co se děje. Vše co můžou dělat, je čas od času volit, ale nemohou donutit své vládce být zodpovědnými za své činy.

Příčinou našich ekonomických a sociálních problémů není to, že by se špatní politici dostali k moci. Příčinou je demokratický systém sám o sobě. Měli bychom začít měnit systém tak aby byl méně demokratický, ne víc. Nejdůležitější věcí jak toho dosáhnout je odebrat moc politikům a decentralizovat moc vlády.


Pozn. redakce: v článku byla mírně upravena stylistika a pravopis.

Z anglického originálu přeložil Mike. Frank Karsten je předseda nizozemského Mises institutu a spoluautor knihy Beyond democracy.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 197 × | Prestiž Q1: 5,06

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Demokracie ničí svobodu a bohatství

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top