Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Orbán v Praze

Jedna z nejvýznamnějších státních návštěv poslední doby, jež navíc následovala krátce po anti-Babiš virválech a triumfální návštěvě prezidenta Zemana v Izraeli, opět ukázala, kde stojí naše Republika ve zmatené evropské politice a kdo je v Republice kdo.

Orbán je jednoznačným hrdinou evropských patriotů, odpůrců migrace a zastánců demokratických národních států proti bruselské „měkké totalitě“. Byl podruhé po sobě (2010 a 2010, předtím ještě 1998) zvolen prvním ministrem, těší se přesvědčivé podpoře lidí své země a díky silnému mandátu je i nekorunovaným lídrem V4+ — soudných zemí středovýchodní Evropy, odmítající bruselský „progresivistický“, a v důsledku islamizační, diktát. Euro-islámská pravdoláska ho nenávidí — což jsme mohli v posledních dnech vidět.

Začalo to údajným omylem socialistického ministra Petříčka, který v jakési zprávě vyřadil Maďarsko z prioritních zemí naší diplomacie — prý je méně důležité, než Mali. Nic proti Mali, ale s Maďarskem máme tolik společné historie (Křížové výpravy císaře a krále Zikmunda, společnou katastrofu u Moháče, 400 let společně pod vládou Habsburků, obranu Vídně a osvobozování Uher zpod Osmanů, společnou zkušenost s komunismem), že Petříčkův nápad byl nehorázný. Především však máme společné zájmy dnes. Byl to Orbán, kdo nechal vztyčit plot na maďarské jižní hranici, a tím zastavil šílenou migrační vlnu roku 2015, a byl to Orbán, kdo jako prvý z evropských státníků odmítl Globální pakt o migraci, a tím dodal odvahu mnoha dalším zemím.

Možná Vás překvapí, že Orbán začal s politikou jako liberál — tak trochu anarchista — když roku 1988, v době maďarského uvolňování poměrů, založil hnutí radikálních studentů FIDESZ. V červnu 1989, to ještě u nás vládl tuhý husákismus, pronesl na budapešťském Náměstí hrdinů plamenný projev, v němž otevřeně žádal odchod sovětských vojsk a svobodné volby. Ještě téhož roku se dostal jako stipendista do Oxfordu — jeho stáž neplatil nikdo jiný, než George Sörös. Už tehdy, na rozdíl od jeho naivních souputníků, byl jednoznačně pro-západní, odmítal třetí cesty a polosocialistické experimenty. Efektivní vláda, volný trh a přísný dohled na molochy typu pojišťoven a bank charakterizovaly i jeho první vládu (1998–2002), během níž Maďarsko vstoupilo do NATO.

Odpůrci o něm říkají, že během let v opozici, a po vstupu země do EU, změnil názory. Nic není dále od pravdy. Faktem je, že socialistické „proevropské“ vlády vytvořily v Maďarsku brutálně korupční prostředí, nastal doslova výprodej země, takže dopady finanční krize r. 2008 na obyčejné lidi byly brutální. Orbán citlivě a včas pochopil „odnárodňovací“ snahy Bruselu, to jej vedlo ke zvýšenému zájmu o osudy zahraničních Maďarů.

Po nějaký čas koketoval se sympatiemi k Turecku (to bylo před 10 lety jinou zemí, než dnes) — podobně jako náš Jan Zahradil v něm hledal protiváhu bruselsko-berlínskému centralismu, konzervatismus a sdílenou nomádskou minulost Maďarů a Turků. S členstvím v EU zacházel pragmaticky — snažil se získat pro svou zemi co nejvíc, aniž by se Maďarsko stalo bruselským vazalem. To Brusel stále víc tlačil progresivistickou, pro-migrační, proti-rodinnou a proti-národní politiku.

Orbán zůstával pragmatickým vlastencem, pracujícím pro svůj národ. Stavbou plotu v roce 2015 jasně ukázal, že islámskou migraci zastavit lze — a tím usvědčil vládce Bruselu, Berlína a Paříže z pokrytectví a zrady. Nezůstalo však jen u plotu. Maďarsko následně zahájilo aktivní diplomacii směrem k zemím V4, Balkánským státům, Chorvatsku a Rakousku. Postupně vzniká blok, schopný čelit jak migraci, tak šíleným nápadům Bruselu. Konečně to byl Orbán, kdo jako první veřejně označil svého sponzora z mládí, G. Söröse, za organizátora a finančníka migračních vln.

Odpor k islámské migraci, jasné názory, samostatná zahraniční politika a odhalení Sörösových machinací se v Bruselu neodpouští — a tak se Orbán, chlap, který zachránil Evropu, stával stále víc „populistou, nacionalistou, fašistou“ — a tedy „nepřítelem“.

Včera jsme to nepřátelství viděli v České televizi. Státní návštěvu lídra spojenecké země zmínili v hlavních zprávách až na sedmém (!) místě, a to na 2 minuty, po podstatnostech o sněžení v Alpách a podobně. Během polední tiskovky na Úřadu vlády byly redaktorky ČT zdvořilé — ale to je tak všechno. Naprosté bizarnosti se dopustil senátor Václav Hampl, nedávný soupeř Kubery o šéfovství v Senátu, bývalý rektor UK a pravdoláskař. Psal na twitteru, že „se mohl setkat s Victorem Orbánem, ale odmítl“. Zapomněl, blbec, dodat, že Orbán navštívil šéfa senátu Kuberu, ostatní senátoři se mohli pouze připojit. Nejzásadnější ovšem bylo odpolední setkání s prezidentem Zemanem. Stačí zmínit, že na žádné ze zveřejněných fotografií nestraší vlaječka EU.

pesinsky-a-nacionalismus.jpg (60,538 kiB)
Profesionální hujer Peszynski & Co.

Proti Orbánově návštěvě se i demonstrovalo — před Úřad vlády dorazilo přesně SEDM pomatenců v čele s ukrajinským tlusťochem Peszynskim. Bakalovský server aktualne.cz dal pomateným názorům těch sedmi víc prostoru, než samotnému Orbánovi. Vrcholem programu, z hlediska vnějšího pozorovatele, pak byl rozhovor Orbán — Soukup v TV Barrandov. Těžko říct, zda euroislámská ČT neměla o rozhovor zájem, nebo o něj neměl zájem sám Orbán. Maďarský premiér v rozhovoru mj. řekl, že nikoli on, ale Evropská komise zradila ideály a sny Evropanů a že vedení Evropské Unie musí být vyměněno.

Rozhovor na Barrandově zde: barrandov.tv/jaromir-soukup-vs-viktor-orban

Martin Konvička

Zdroj: Martin Konvička, FCB (další texty autora najdete na webu Nová Buržoazie)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 142 × | Prestiž Q2: 11,97

+15 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Orbán v Praze

Žádné komentáře

top