Štítky článku: •  

Následky bezmezné víry v autoritu

Pokud uvažujeme o vlivu existujících zákonů a víry v autoritu na lidské chování, je třeba ve smyslu zábran, působících jako odpuzující faktor při pokusu o zločin, odlišit dvě skutečnosti.

Jednak možnost pachatelovy fyzické nebo psychické újmy v důsledku sebeobrany oběti nebo trestu uloženého autoritou. A jednak špatné svědomí z nerespektování příkazu autorit, že zákon se porušovat nemá. Pokud jde o zločince, faktor špatného svědomí z nerespektování příkazu autorit je druhořadý. Jedinou obranou proti takovým lidem je hrozba fyzického násilí. Existence zákonů a víra v autoritu má zanedbatelný vliv na jejich chování.

A jak je to s vlivem zákonů a víry v autoritu na „morálního“ člověka, který disponuje smyslem pro respekt k vlastnictví majetku a života ostatních lidí, aniž by v prvé řadě žil dle přikázání, že respektovat zákony je ctnost? Historie ukazuje, že pokud lidé upřednostnili dodržování zákonů a respekt k autoritám před vlastním úsudkem, riskovali hromadné utrpení lidstva a úpadek společnosti. Ke zdaleka největšímu utrpení, nespravedlnosti, vraždění a drancování v historii lidské civilizace totiž nedošlo kvůli jednotlivým lidem nerespektujícím zákony, ale kvůli lidem slepě respektujícím zákony a plnícím rozkazy autority u moci.

hitler1.jpg (88,064 kiB)
Jeden z Vůdců — podobenky jsou záměnné

Kvůli těm, kteří byli přesvědčeni, že správným člověkem je ten, kdo dodržuje zákony a plní příkazy autority namísto vlastního úsudku. Komu se toto přirovnání jeví extrémní, nechť si vyhledá informace o počtu obětí tří z nejbrutálnějších režimů novodobé historie (Maova Čína, Stalinův Sovětský svaz a Hitlerovo Německo), a pokusí se najít srovnatelný počet obětí „ilegálních“ vražedných gangů nebo teroristů. Bagatelizace výsledku tohoto srovnání není na místě a postoj, že zmíněné režimy je nutno považovat za něco dávného a u nás nemožného, je bláhová a nebezpečná strategie. Pokud například nějakou autoritu napadne zavést brannou povinnost a vyslat své občany zabíjet na druhou stranu zeměkoule pod heslem obrany demokracie, dostáváme se, alespoň co se principu týče, na nebezpečně tenký led.

stalin-victory.jpg (34,957 kiB)
Jiný vůdce

Věřím, že pokud by lidé byli stoprocentně imunní vůči víře v autoritu a nekritickému dodržování zákona, byl by svět nesrovnatelně spravedlivějším místem. Množství životů a lidského utrpení, které má na svědomí bezmezná víra v autoritu, je ve srovnání s utrpením způsobeným jednotlivými vrahy a zloději gigantické. Autoritami míním vládnoucí složky v jakémkoliv uspořádání společnosti, víru v boha nevyjímaje.

Můj pohled na pozitivní roli zákonů a úcty k autoritě je velmi skeptický (podotýkám, že většinu svého dosavadního života jsem bezmezně v autoritu věřil, a to do takové míry, že jsem byl odhodlán dodržovat a vynucovat dodržování zákonů jen proto, že šlo o „zákony“, i když jsem je sám někdy považoval za nespravedlivé).

I kdyby mne někdo přesvědčil, že existují lidé, kteří respektují život a vlastnictví majetku ostatních jen díky tomu, že jim to bylo nařízeno autoritou, a pokud by dostali volnost, okamžitě by se vydali cestou zločinu, docházím k tomuto závěru: i kdyby se tito lidé stali profesionálními vrahy a zloději, historicky by míra utrpení a nespravedlnosti na tomto světě byla mnohonásobně nižší než při agresi z uctívání autorit.

mao-zedong-portrait.jpg (40,129 kiB)
Další „vůdce“

Víra v autoritu nejenže nemá žádný pozitivní vliv na nápravu zločinců, ale dokáže způsobit katastrofu, pokud lidé nebudou samostatně myslet a budou přesvědčeni, že být „dobrým člověkem“ znamená být poslušný vůči externí autoritě.

Mým krédem je následující: Pokud žiješ v autoritářské společnosti, považuj všechnu legislativu přinejmenším za absolutně neutrální, i když — více skepticismu hned od počátku nemůže nikdy uškodit. Nikdy však nepodlehni dojmu, že zákon se automaticky rovná spravedlnosti a že každý, kdo ho porušuje, je automaticky zločincem. Naopak, v dnešní době už se dá dokonce bezpečně tvrdit, že každý nový autoritářský zákon může být s čistým svědomím automaticky považován za nespravedlivý — téměř vždy se totiž bude jednat buď o nějakou formu krádeže (přerozdělení majetku od jedné skupiny lidí k jiné) nebo o jinou formu krádeže (poškození soukromých majetkových práv regulací, vyhláškou, nařízením, apod.).

Autorem textu je pan Přemysl Holub

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 826 × | Prestiž Q1: 5,34

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top