Štítky článku: •  

Miroslav Grebeníček — spisovatel moderní doby

Nepochybně půjde o bestseller. Už název „Ve znamení kříže“ slibuje čtenáři, který touží po opravdových faktech, informační hody.

ve-znameni-krize.jpg (60,308 kiB)

Tématem bývalého předsedy bývalé „lidské avantgardy“ nemůže být nic jiného, než jeho statečný a neutuchající boj proti odvěkému nepříteli jediného správného evolučního vývoje — rozuměj myšlence komunismu — a tím je katolická církev. Nebýt církve a duchovního života, mohla být ideologie komunismu v druhé polovině 20. století dovedena když ne do konce, tak aspoň po řádný kus cesty.

Díky svému otci mohl autor tak říkajíc přímo držet prst na tepu doby a být tak bez obalu konfrontován s těmi, kteří ze zcela nepochopitelných důvodů nesdíleli opravdovou budovatelskou radost a nadšení z mýcení tmářských myšlenek. Jistě se dozvídal mnohé, jak laskavou převýchovou v Uherském Hradišti a v jiných tzv. nápravně výchovných ústavech oni pomatenci postupně zjišťovali svá pomýlení a horlivě přecházeli na ideologické pozice svých „vychovatelů“.

Trauma po roce 1989, kdy onen téměř převychovaný lid spontánně odmítl dobrodiní výsledků x-tého sjezdu KSČ a i přes upřímný a pevný stranický slib dostatku toaletního papíru a dámských vložek umožnil ztroskotancům a zaprodancům převzít moc, mělo neblahý vliv na staré poctivé komunisty. Otec Miroslava Grebeníčka byl natolik zničen následným společenským vývojem, že se nebyl schopen po mnoho let pro zdravotní potíže dostavit ani k soudu, kde by hravě vyvrátil hnusné pomluvy o svém poctivém bachařském řemesle a zbytek života trávil rytím na zahrádce.

Naštěstí se společenský vývoj pohnul správným směrem. Co na tom, že zákon č 428/2012 Sb. byl schválen poslaneckou sněmovnou, co na tom, že Ústavní soud jeho platnost potvrdil a opakovaně odmítl jakékoliv revize. Vždyť přeci známe z naší ne až tak dávné historie, že zákony platí jen tehdy, pokud se zrovna hodí a pokud ne, tak „nech odpadně, co je shnilé“.

Na obalu knihy je obzvláště odpudivá fotografie, kde oni zaprodanci a ztroskotanci (nedávno geniálně odhalený zrádce národa Václav Havel, již pozapomenutí J. Zieleniec a M. Výborný) jsou ve společnosti dalšího nýmanda Jana Pavla II. Tomu dokonce líbá ruku Jan Ruml. Žádný manipulativní význam tato fotografie, jak by se mohlo na první pohled zdát, nemá.

Obsahem knihy je — jak jinak — tepání zlořádů církve, která byla od samého počátku založena jen pro kupčení s majetkem. Autor geniálně odhaluje, jak zločinci v ornátech nyní dokonali dílo zkázy a dosáhli toho, že jim byly vráceny kláštery, kde se přece tak báječně cítila hospodářská zvířata. Autor samozřejmě ihned ví, že získaný majetek povede k posílení společenské role církevních papalášů v české politice, ekonomice a médiích. Že některá veřejnoprávní média jsou již pod vlivem katolické církve a že se chovají tak, jakoby se ke katolictví hlásil každý občan České republiky.

Je to dobrý počin a doufejme, že nezůstane u této prvotiny nadějného spisovatele a filosofa. Je docela možné, že se dočkáme dalších dílů. Třeba kniha „Ve znamení basy“, kde by mohl pan autor popsat otřesný stav současné justice a vězeňství a připomenout již zmíněné mírumilovné metody při vyšetřování „závadových“ osob členy Státní bezpečnosti. V dalším díle, nazvaném „Ve znamení půdy“ by mohl popsat, jak byly radostně odevzdávány polnosti a grunty sedláky, kteří se konečně vymanili ze staletého prokletí vlastnictví těchto mlýnských kamenů a spokojeně se stěhovali za lepším do neobydleného pohraničí.

Kniha byla oceněna ministrem kultury, stojí ubohých 239 Kč a jsou jí — naštěstí — zatím plné pulty.

Primární článek Tomáše Vodvářky na blog.idnes.cz


V čem tkví hanebnost Grebeníčkovy knihy „Ve znamení kříže“

Nejen můj blog (výše) na toto téma vyvolal diskusi, v níž se vedle vášní objevily i některé zajímavé momenty. K jednomu bych se chtěl vyjádřit.

Diskutující Jan Ráž, vzděláním právník, se ptá, proč se dělá takový humbuk okolo „výplodu jednoho bývalého prominentního komunisty“? Dále píše, že někteří lidé (včetně mne) neudrželo pod kontrolou svou mánii okomentovat názory „za zenitem nacházejícího se bolševika, tedy představitele strany, kterou měli organizátoři listopadového převratu již tehdy poslat na smetiště dějin“.

Z jednoho pohledu lze tento jeho názor jistě akceptovat. Sami komunisté již nepochybně nepropagují některé své atributy. Jistě mnoho z nich bezostyšně akumuluje kapitál svým podnikáním či vlastnictvím firem a současně zaměstnáváním občanů provádí jejich vykořisťování. Nejznámější propagátor tohoto úchylného směru dějin Vladimír Uljanov musí při vědomí tohoto faktu ve svém mauzoleu přímo rotovat. Naši komunisté jistě veřejně nepropagují třídní boj ani třídní nenávist, neboť by jaksi museli přiznat, že nenávidí tím pádem sami sebe.

I díky posunům na naší politické scéně (tedy přechod některých bývalých voličů KSČM k ANO) a faktorem vyššího věku voličů je jejich volební procento utěšeně nízké.

Proč tedy považuji za nutné komentovat onu knihu pana Grebeníčka a označit ji za hanebnou? Má to několik důvodů.

Příští rok tomu bude 30 let, kdy komunisté odešli z tzv. vedoucí úlohy ve státě. Dá se s jistotou tvrdit, že dnešní střední generace — rozuměj ti, kterým je plus minus 40 let — nemají s praktikami bolševiků žádnou osobní zkušenost. Jejich rodiče jim sdělují cosi nepochopitelného a neuvěřitelného o nějaké době, kde stačilo jen neopatrné slovo a člověk měl malér. O době, kde nebylo možné projet hranice směrem na Západ a i směrem na Východ byli šacováni. O době, kdy značná část dnešních obyčejností byla nedostupná či jen luxusem. Může snadno dojít a dochází ke ztrátě historické paměti. Pak stačí napsat, jak nespravedlivé je vracení peněz a majetku nějaké organizaci, kterou většina našeho národa považuje za zbytečnou.

Komunisté jsou mistři v kouzlení se slovy, což je eufemismus pro lež. Nepochybně se nebudou hlásit k destrukci oné organizace po roce 1948, kdy převzali absolutní moc. Nebudou zmiňovat popravu nevinných kněží Jana Buly a Václava Drboly, nějak se jim z paměti vytratí umučený čihošťský Josef Toufar. Nikde nebude ani zmínka o akci „K“ v dubnu 1950, kdy bylo u nás násilně internováno 2500 řeholníků, z nichž bylo mnoho předních intelektuálů naší země a 12 000 řeholnic, které pracovaly zejména v charitativních a ošetřovatelských organizacích a nemocnicích. Internaci nejvyššího představitele katolické církve Josefa Berana a jeho následný nucený exil (teprve letos byly jeho ostatky navráceny do vlasti). Výčet dalších „úspěchů“ vlády bolševiků by tento blog neúměrně prodloužil.

O výše zmíněných událostech má naše společnost jen malé povědomí. Zejména pro ty mladší jsou popsané události na úrovni bitvy na Bílé hoře, kdy vědí, že nějaká byla, ale tím vše končí. Vydáním knihy historika PhDr. Miroslava Grebeníčka, vysokoškolského pedagoga na penzi, může dojít k paradoxnímu vnímání současné doby, kdy se na základě zákona 428/2012 Sb. vrací část majetku církvím, jako doby nespravedlnosti, ožebračováním společnosti o prostředky, které by mohly být využity jinde a lépe atd. Opět jsou jimi poškozené či likvidované církve podávány jako sbor nenasytných hamižníků, kde není ani slovo o tom, že vracené prostředky a nemovitosti slouží všem členům naší společnosti a to bez ohledu na filosofické postoje.

Z tohoto pohledu považuji předmětnou knihu za hanebnost a pana PhDr. Grebeníčka za etalon bolševické zhovadilosti.

Píše pan MUDr. Tomáš Vodvářka na blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 216 × | Prestiž Q1: 7,13

+13 plus Známkuj článek minus –4

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top