Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Jsme tak bohatí? Aneb korupce voličů

Přestože se pravděpodobně na nás řítí poměrně rozsáhlá ekonomická krize, již tak neekonomicky hospodařící stát začíná rozdávat.

Účast ČSSD ve vládě je velmi drahou záležitostí a svědčí o tom, jak moc Andrej Babiš potřebuje, aby vláda zůstala v tom složení, ve které je nyní. Čeká nás tedy smršť na první pohled vynikajících záležitostí, aniž bychom se dozvěděli, z čeho to vše vláda zaplatí. Nákup voličů si ČSSD a ANO pravděpodobně uhradí z peněz daňových poplatníků. A když nebudou, zvýší daně a navýší státní dluh.

Zvyšování minimální mzdy je velký náklad především pro podnikatele a zaměstnavatele. Je mnoho společností, které jedou s malými rezervami. Stát si zvýšením minimální mzdy navyšuje příjem ze sociálních a zdravotních odvodů, získává i vyšší daňové příjmy. Tím v podstatě uhrazuje zvýšené důchody, ovšem zároveň se začíná zvedat inflace. Důchodci si tak nijak nepolepší, už jen ceny energií jim udělají dostatečný průvan v peněžence. A zdražovat se budou i potraviny a další komodity. Navíc největší nárůst platů jsme zaznamenali především u poslanců. Politici dobře vědí, kolik co bude stát, takže na sobě rozhodně nešetří. I při příchodu jakékoliv krize jsou to právě oni, kteří mají své jisté. Podnikatelé mohou zkrachovat, obyvatelé se zadlužit, ale poslanci se svými platy budou nadále minimálně do dalšího volebního období naprosto vysmátí. Nemají důvod se čehokoliv s výjimkou lynče bát.

Ze všech stran se na nás valí sliby dalších nadstandardních úlev. Jízdné zadarmo, obědy pro školáky zadarmo, amnestie na dluhy do 100 000 Kč… Je třeba si uvědomit, že nic není zadarmo. Žijeme v době, kdy se nejenom vše platí, ale často i přeplácí. Levicově-populistické sliby mají přinést hlasy sociálně slabších voličů a také těch, kteří ve ždímání státu umí chodit. Je třeba si uvědomit, že stát je živ především z vybraných daní a zisků státních „podniků“. Jak víme, až na výjimky tyto závody moc nevydělávají. Jaký je poměr mezi produktivní skupinou a těmi, kteří se vezou? Musíme si také připustit, že státní úředníci nejsou těmi, kteří by něco produkovali, vyráběli. Možná se nyní ozvou všichni, které zaměstnává stát, nicméně jejich práce je často pouze správcovstvím toho, co vytvořili jiní. Velká část státních zaměstnanců totiž především kontroluje, diktuje, rozhazuje peníze, které nevytvoří. Pouze porcují medvěda, kterého jim Ministerstvo financí předhodí. Nechceme křivdit všem, třeba pošťáci opravdu pracují, nicméně velkou část jejich práce už dělají soukromé subjekty, což je možná štěstí a ochrana před totálním kolapsem.

Samozřejmě poklonu musíme vyseknout pedagogům, záchranářům, hasičům, v jistém ohledu armádě a částečně policii, tyto složky většinou skutečně pracují pod hlavičkou státu a jinak to ani nelze. U lékařů už je to sporné, protože řada z nich sedí na dvou židlích, podobně i část dalšího zdravotnického personálu, nicméně po stránce sociální mají své místo ve státních nemocnicích a poliklinikách. Jinak ale všichni ti nažehlení úřadové, část policie, politici a jejich příručí fungují jako dohlížecí subjekty utrácející obrovské množství peněz. Nesmíme zapomenout ani na příživníky z většiny neziskovek a dotace do kulturních zařízení neschopných si na sebe vydělat. Nu a nakonec zbývají nepřizpůsobiví, jejichž hlavní činností je zajištění si dostatečné příjmy ze sociálních dávek. Z celé této skupiny se záhy mohou rekrutovat voliči slyšící na skutečný populismus. Každá koruna, která jim bude slíbena, zároveň zvýší jejich standard.

Mezitím všichni ti, kteří dřou ve výrobě, zaměstnavatelé i jejich zaměstnanci musí zajistit de facto chod státu. Přestože každou korunu otočí 2× v dlani, než ji investují, stát jim odebírá stále více. Stačí další zákon, směrnice či pouhá kontrola FÚ k tomu, aby se soukromý subjekt obával o svou existenci. Stát bere, rozhoduje, likviduje. Také rozděluje, zadlužuje, dotuje a rozdává, vytváří nerovné podnikatelské a životní prostředí. Stát, který má sloužit občanům, je jejich drábem.

A politici lidem zvolení se vzápětí vžívají do role nedotknutelných bohů rozdělujících milodary a tresty. Znova je třeba si to zopakovat. Nic není zadarmo. A volíme ty, kteří si ze sociálního chování státu udělali soukromý byznys a za peníze vydělané určitou vrstvou tuto často zpětně decimují, aby si mohli koupit vrstvu jinou. Jasně nám tím vychází jeden výsledek určující poměr mezi produktivními a vezoucími se občany, případně mezi přemýšlivými a těmi, kteří jsou ochotní věřit v zázraky či perpetuum mobile. Na závěr je třeba upozornit na to, že i přes předvolební sliby Andreje Babiše státní moloch stále více bobtná, počet neziskovek k němu přisátých se zvyšuje a sociální politika tvořená ČSSD zatěžuje státní rozpočet více, než je přípustné. Spirála smrti se rozjíždí.

Uvádí server inadhled.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 147 × | Prestiž Q1: 7,80

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Jsme tak bohatí? Aneb korupce voličů

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top