Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Filosofie ozbrojené společnosti 1/8

Máloco na světě se děje bezdůvodně. Podobné je to s umanutým tvrzením, že slušní lidé budou žít ve větším bezpečí, pokud nebudou mít v rukou zbraně. Podle stejné poučky se chová stát (a nejen náš), když systematicky zasahuje do práva vlastnit zbraně. Obvykle se vymyslí na první pohled docela líbivý důvod, jehož druhá strana už není nikdy zmíněna.

Připravoval jsem si k tomuto tématu již delší dobu nějaké rešerše se statistikami z různých, i zahraničních zdrojů. Nastal čas materiál zveřejnit.

Nejen po otřesné události v Uherském Brodě, nebo předtím ve Žďáru nad Sázavou, se již poněkolikáté rozhořela diskuse o zbraních ve společnosti. Státostrany samozřejmě jako vždy okamžitě vyrukovaly s tím, že zbraně nemají ve společnosti co dělat a zvyšují kriminalitu.

Tak například se vymyslí argument, že máme přece ozbrojenou policii, která chrání bezpečí občana, takže je zcela zbytečné, aby byl ozbrojen také občan. Jak liché to je tvrzení poznáme, pokud například požádáme policii o doprovod přes nebezpečnou čtvrť, nebo jen od zastávky MHD k domu. Že vám policie nevyhoví, je nad slunce jasnější. Ona nevyhoví, ani pokud už k nějaké agresi došlo a je o tom výtečně zpravena (např. selhání policie v případě Pavla Malhockého v Českých Budějovicích), či na místo činu dorazí po dvou hodinách.

Je nepochybné, že se nejedná o věcný, celospolečenský diskurs, ale o zcela účelovou dezinterpretaci jak statistik, tak jen cílenou projekci státní moci (jak příznačné).

Příklad jsme mohli třeba výtečně vidět v pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“ k tomuto tématu. Ta vedla diskusi zcela účelově tak, že ze své pozice moderátorky hystericky protežovala svůj názor ryzího odporu proti všem zbraním (a tažme se, kdo jí takové zadání dal?), zatímco vcelku rozumně argumentujícím zastáncům zbraní odebírala okamžitě slovo: „…ale nás tady vůbec nezajímá váš názor…“ Vskutku demokratická diskuse!

Amnestie Rok
rok 19963704 ks
rok 20034192 ks
rok 20097897 ks
rok 20143154 ks
Celkem:18 947 ks
Tabulka 1

Se svým (anti-zbraňovým) názorem vbrzku přispěchal ministr vnitra Chovanec (ostatně později tristní postup policie a rychlé roty nakonec vyhodnotil jako vynikající). Diskuse po několika týdnech utichla, viníci se nenašli – ostatně novináře téma přestalo rychle zajímat. Zastánci ozbrojené společnosti vyřkli své názory a téma tak bylo až na další opuštěno.

Periodicky například naše policie vyhlašuje zbraňové amnestie (1996, 2003, 2009, 2014) [Tabulka 1] a pak se honosí, jak se jí podařilo báječně společnost odzbrojit (zamlčuje ovšem, že odzbrojila jen malou část více-méně zákona dbalých občanů, zatímco skuteční zločinci, kterým je zákon lhostejný, pochopitelně neodevzdali nic). Ředitel policejní služby Milan Komárek to vysvětluje tak, že cílem je snížit počet nelegálních zbraní ve společnosti. Dopad je ale přesně negativní. Dobře se k věci vyjadřuje Stanislav Gibson ze sdružení Lex:

„Je přeci pochopitelné, že pokud budete chtít někoho zabít, nebudete jako kamikadze, abyste se po činu sebrali a snažili se zbraň legalizovat. To by udělal jen blb.“

Podívejme se ale věcně na několik statistických dat a obvyklých argumentačních klamů státu (pro přehlednost v grafech). Data pocházejí z oficiálních policejních statistik (našich i cizích).

Mnoho zbraní = mnoho vražd

Jedna z obvyklých lží, vyvratitelná na příkladech z ciziny i z tuzemska. V Česku je evidováno cca 650 000 střelných zbraní na cca 325 000 zbrojních průkazů, cca 2 zbraně/1 průkaz. Tedy je ozbrojeno necelých 4,5 % dospělé populace.

prukazy-vrazdy.png (27,261 kiB)
Graf 1 - Vztah počtu vražd a zbrojních průkazů
zbrane-vrazdy-staty.png (56,041 kiB)
Graf 2 - Tatáž závislost v některých státech
procent-ozbrojenych-obcanu.png (31,064 kiB)
Graf 3 - Procenta ozbrojených občanů v některých státech

Mýtus je tedy vyvrácen.

Zbraně se masově podílejí na vraždách

Další oblíbenou lží je, že zbraně se masově podílejí na trestné činnosti. Není tomu tak:

podily-zbrani-na-tr.-c.png (22,897 kiB)
Graf 4 - Podíly zbraní na trestných činech ČR 2006
trestne-ciny-v-cr-2006.png (27,770 kiB)
Graf 5 - Trestné činy v ČR 2006 (jiný graf)

Také tento mýtus je snadno vyvratitelný.

A to zejména zbraně střelné!

vrazdy-nastroje.png (27,926 kiB)
Graf 6 - Nástroje použité při vraždách

Vraždit se dá i vidličkou, vidlemi, sekerou, rdou­še­ním, klackem. Desítkami předmětů. Chce snad stát povolit jen gumové vid­lič­ky? A co papírové sekery? Dokonce i ilegálně držené zbraně se na vraždách podílejí jen v řádu procent. Legální ještě méně! (Ale hyena M. J. už hystericky ječela: „a to vám není líto každého života???“

Takže hleďme, ne­po­dí­le­jí. Ilegální střelné zbraně málo a legální ještě méně!


Ale obránce by mohl být při obraně zraněn!

cetnost-zraneni-obrance.png (24,334 kiB)
Graf 7 - Četnost zranění obránce

A jo, to jo. On když bude stát bezbranný člověk proti agresi, zraněn nebude, zatímco pokud se zločinci postaví, ten ho zraní? Jediná dobrá rada je: „pokud můžete, utečte. Pokud nemůžete utéci, braňte se, nejlépe s cílem darebáka zabít. Vyhnete se případnému stíhání.“

Mimochodem, on ú­toč­ník bývá hrdinou jen tehdy, když proti němu stojí bezbranný člověk. Jakmile kouká do nebezpečného konce zbraně, bývá po hrdinství. Z grafu vidíme, že zranění je nejvíce u pasivního odporu a při obraně neadekvátním ad hoc nástrojem. Při obraně střelnou zbraní je riziko nejmenší.

Takže ani tento mýtus není platný, respektive potvrzuje účinnost střelné zbraně.

Dalším oblíbeným trikem zakazovačů je:

Lidi by páchali sebevraždy, kdyby měli zbraň

pocet-sebevrazd-podle-zpusobu-provedeni.png (40,362 kiB)
Graf 8 - Počet sebevražd podle způsobu provedení

Kromě toho, že vzít si svůj vlastní život není agrese proti jiné osobě, ani cizímu majetku, je argument neplatný už od samého počátku. Ale i když připustíme, že sebevražda je etický problém, opět střelná zbraň je procentně až velmi daleko za jinými způsoby:

Takže ani zde nelze proti střelné zbrani namítat nic.


Pomáhat a chránit

Jeden z velkých omylů spočívá v klamném tvrzení, že policie je určena k tomu, co jí Ivánek Langer nechal napsat na auta. Není. Policie nikoho nechrání a není toho schopna. Jen, kdyby policistů bylo 5 000 000 a každý občan by měl svého, což je evidentní nesmysl.

Česko mělo loni ve stavu 40 000 policistů. Jen prostou aritmetikou dojdeme k číslu: jeden policajt na 263 občanů (mimochodem, je to pátý největší počet policistů na jednoho občana v Evropě). Ani za těchto „optimálních“ podmínek nemůže policista takové množství obyvatel ochránit před nahodilými událostmi.

pocet-obcanu-na-policistu.png (26,201 kiB)
Graf 9 - Poměr policistů a občanů v některých státech

Navíc, naši policisté jsou přetíženi administrativou do té míry, že ani v tomto počtu nejsou schopni efektivního, včasného zásahu.

Vždy přijedou na místo, až už bude po všem. Pak Vás zakryjí plachtou a pokusí se najít a usvědčit darebáka. Možná.

Tolik tedy redakční úvodní slovo k sérii následujících sedmi článků z pera Cover72, který rozebírá podrobně jednotlivé aspekty toho, proč má stát k odzbrojování řádných a dbalých občanů zcela jiné pohnutky, než ty, které mediálně (a falešně) uvádí.


Seriál má tyto díly

  1. Úvodní článek redakce
  2. Pilotní článek autora
  3. Zbraně a moc
  4. Psychologie zákazů zbraní
  5. Ochrání vás policie?
  6. Ozbrojená společnost a předsudky
  7. Kdopak usiluje o monopol na moc nad druhými?
  8. Právní praxe

Redakce Svobodného Světa

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 3 166 × | Prestiž Q1: 9,67

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Filosofie ozbrojené společnosti 1/8

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top