Štítky článku: •  

Komunikační katastrofa v informování o menšinách

Autora tohoto článku mnoho lidí zná. Jelikož jsou na jeho osobu svalována obvinění a mnoho lidí na něj má negativní názor, který se zřejmě nezmění, může to ovlivnit názor i na následující text. Právě proto jméno autora (zatím) nezveřejníme.

Ale text napsaný ještě v roce 2014 je přejatý doslova, pár kliků ve vyhledávači napoví. Pro malé investigativce máme jednu prosbu. Nechte si pátrání na později, až poté, co článek dočtete… [Pozn. red. jde o slovenské reálie, ale to na meritu článku nic nemění.]

Článek „neznámého“ autora

Více, než dvě desítky let se organizace třetího sektoru věnují podpoře informovanosti o ohrožených skupinách obyvatelstva ve snaze snížit či zcela odstranit jejich negativní vnímání majoritou. Úmysl byl, jak už to v takových případech často bývá, dobrý. Dodnes je, přestože si už dárci více než kdykoliv předtím uvědomují, že se někde stala chyba. Jejich dobré úmysly již dlouho připravují cestu, která vede přímo do středu pekla: týrané ženy jsou díky promyšleným kampaním k smíchu ještě více, než kdykoliv předtím, diskusní fóra pod články o Romech pro jistotu přestala existovat úplně. Miliony investované do osvěty o homosexuálech vyletěly komínem, protože dokázaly neuvěřitelně polarizovat společnost. Jimi vyvolaný pocit ohrožení vedl dokonce k potřebě zákonodárného sboru ústavně definovat institut manželství. Co kdysi nebylo tématem do debaty, považuje dnes většinová společnost za problém hodný ochrany před minoritou. Jistou část liberálně orientovaných občanů tyto kampaně skutečně posunuly k upřímné podpoře menšin, u absolutní většiny obyvatelstva však vyvolaly zcela opačný efekt. Nenávist k menšinám již dosahuje skutečně absurdních čísel. Jedním slovem — katastrofa.

Ale je to opravdu katastrofa pro všechny? Určitě ne. Promyšlený dárcovský systém ochotný platit, kdykoliv se objevilo slovo „Rom,“ či „homosexuál“ vedl k nenápadnému vzniku samostatného tržního segmentu, jehož předmětem činnosti je přesun prostředků od dárců ke zdánlivému konečnému příjemci s obrovskou, často až 100% marží pro zprostředkovatele. Rakovina má dnes podobu několika desítek lidí, účastnících se udržování pyramidové hry v chodu a organizací umožňujících legální transfery od právnických osob k osobám fyzickým.

Systém dosáhl jisté formy dokonalosti a v podstatě na něm není co vylepšovat. Má své ideology, má lidi zajišťujících legislativní ochranu, má pěšáky a také užitečné idioty. Ti z nejasného pocitu viny za příslušnost k majoritě cítí povinnost nadstandardně podporovat cokoliv, co ideolog označí za dobré a správné a často jednají už jen ze strachu, že budou označeni za nositele nějaké formy fobie, nebo nedostatečně pokrokové aktivisty.

Může to vypadat jako nedostatek důvtipu, zdravého rozumu, či kompetence. Ve skutečnosti nejsou tvůrci katastrofálních kampaní žádní naivní hlupáčci. Naopak. Vědí velmi přesně, že právě tento druh kampaně pomůže udržet problém při životě a tedy udrží při životě i je. Pokud by jejich činnost skutečně vedla k nápravě křivd a vyřešení problému, ztratili by dárci důvod dotovat ho a penězovody by vyschly. Platí jednoduchá matematika: čím je problém větší, tím je vyšší šance přesvědčit donátory, že se s ním vyplatí bojovat i za cenu vysokých finančních ztrát. Proto kampaně schválně nastavují konfrontačně a doslova vyhledávají mediálně atraktivní konflikty, z nichž vždy vycházejí jako morální vítězové statečně odolávající tlaku majority.

Ideální mechanizmus působení: skutečně existující problém — jeho mediální uchvácení a nafouknutí — donor s nejasným pocitem viny neochotný hledat vlastní řešení — akceptor schopný poskytnout „řešení“ donorova pocitu viny výměnou za jeho peníze — obvinění kritiků z fobie. Zde se kruh uzavírá.

Možná by pomohlo pochopit tuto jednoduchou věc: problém žádné minority nevyřeší žádná kampaň. V nejlepším případě na něj dokáže upozornit. Nejčastěji ho však v podání těchto odborníků ještě více zhorší. V neprospěch absolutní většiny ohrožené menšiny. Ve prospěch hrstky šikovnějších, kteří se včas chopili šance. Pro ty bylo nedávné rozhodnutí parlamentu o ústavní ochraně manželství doslova živou vodou a ujištěním, že jejich boj bude muset být stále větší a statečnější. A tím pádem dražší, notabene.

Dobrou zprávou je, že jako každý zhoubný nádor, směřuje i toto onemocnění systému k vlastní záhubě. Je pro něj stále složitější přesvědčit donory, že vyhazovat peníze z okna na vyděračské kampaně a posilovat nenávist a skutečné fobie je dobrý nápad. Neměřitelné, nebo přinejmenším sporné přínosy předražených kampaní také nepřidávají donorům na chuti investovat a rozumně se začínají ohlížet po zajímavějších tématech.

To v ideologii logicky vzbuzuje nervozitu a agresivita v boji o přístup k žrádlu se stupňuje. Paranoidní hledání nepřítele vede doslova k absurdním výsledkům: zatímco kdysi jste museli autentického homofoba hledat lupou, dnes už je podle stránky homofobia.sk divný téměř každý, přičemž vám stránka poskytuje skutečný bonus: možnost nahlásit projevy homofobie (!). V plánech kampaní je na jednom z prvních míst snaha získat na svou stranu intelektuály s vysokým mediálním potenciálem. I tato strategie postupně ztrácí na účinnosti a postihla ji prudká inflace. Skutečné osobnosti ochotné postavit se za pochybnou strategii se hledají stále hůře a ty neskutečné už téměř nikoho nezajímají. I proto, že podporují vždy a vše, co se právě vyplatí podpořit.

Kampaň může být jedním z nástrojů, který má smysl, pokud je vedena správně a pokud dokáže na konci vyprodukovat měřitelné zlepšení postoje cílové skupiny. Ty naše však mají zcela opačné zaměření, a pokud by se něco takového stalo v komerční sféře, znamenalo by to pro neschopnou agenturu doživotní distanc. V komerční sféře se ale pracuje s penězi, které někdo konkrétní musel vydělat prodejem konkrétního produktu a tak má k penězům z prodeje vlastnický vztah. Je tedy předpoklad, že bude jednat racionálně a vyžadovat odpovídající plnění. Donátorské peníze ve třetím sektoru mají opačný charakter, jejich majitel se svých vlastnických práv k nim vzdává výměnou za velmi nejasný pocit, který se skutečně vynaloženou částkou prakticky nesouvisí. V tomto se dárcovské peníze až nebezpečně podobají eurofondům, o jejichž neefektivnosti kolují doslova legendy. Opodstatněně.

Co jsou základní komunikační chyby, vydávané v pochybných kampaních za přednosti? Budování pocitu výlučnosti, například. Neustále omílané poukazování na jinakost a všechny možné odlišnosti, protože pokud jste opravdu ostentativně jiný, proč byste měli mít stejná práva? Když čtu vyjádření o tom, jak je někdo hrdý na svou homosexualitu, přemýšlím, která chytrá hlava mu něco takového pošeptala. Být hrdý na svou sexualitu je in? To jakože mám být hrdý na to, že jsem heterosexuál? Co má sexuální orientace společného s hrdostí? Je také neskutečně kontraproduktivní pracovat s podsouváním pocitu viny. To už dnes funguje přesně opačně a vede to pouze k postupnému znecitlivování veřejnosti ke skutečným křivdám.

Aby se nezapomnělo: mám porozumění pro naprostou většinu potřeb homosexuálně orientovaných občanů. Pokud mi je vůbec něco dokáže zošklivit, jsou to právě ty trapné a samoúčelné exhibice, které o skutečných potřebách homosexuálně orientovaných občanů nevypovídají absolutně nic. Ale jak jsem se dozvěděl nedávno, jsem proto homofobní a se mnou dokonce Viktor Horján a Marcel Němec. Oba sice homosexuálové, ale s nevhodným postojem k Pride. Pokud si někdo troufne zpochybnit osoby organizátorů Pride a nesouhlasit se způsobem prezentace tématu, je prostě homofob bez ohledu na sexuální orientaci a hotovo. Výhradní práva na definici homofobie si tedy na Slovensku už dávno přisvojila skupinka lidí, kteří jsou vším jiným, jen ne reprezentací této menšiny. A ano, mají značný mediální výkon a přístup k donátorským penězům a kvůli tomu si otevřený konflikt s nimi každý dobře rozmyslí.

Zkuste si na pár sekund představit, co strašného by se stalo, kdyby nesmyslné dotace na rok, či dva ustaly. Pokud by náhle přestaly fungovat penězovody, do kterých se dnes na jedné straně lijí miliony a na druhé straně vypadávají prajdy a perfidní kampaně v médiích, které lidi jen nasírají. Začaly by pogromy na Romy? Pronásledovaly by homosexuály úderné skupiny krvelačných konzervativců? Začali by nedávno účinně převychovaní slovenští muži opět mlátit každou pátou ženu? Ne. Nestalo by se vůbec nic špatného. Možná by se nestalo vůbec nic.

Ale nejdříve by si veřejnost odpočinula od neustávající masáže a obviňování a po čase by možná zas byla ochotnější naslouchat argumentům těch, kterým se v této společnosti opravdu žije obtížněji. Neboť naši homosexuálové to mají opravdu těžší, než my. V něčem mnohem těžší a někdy není snadné si to připustit. Neboť kříž, s nímž přišli na svět, jim brání prožívat naplno věci, které jsou pro nás samozřejmé.

Neboť narodit se jako Rom v osadě je peklo, které by neunesl jen tak leckdo a prakticky z něj není úniku. Pokud by dnes přišel na svět nový Einstein v Jarovnicích, zřejmě bychom to nikdy nezjistili a ve zprávách na JOJ bychom ho viděli v hloučku uválených dětí koupajících se ve stoce. Problém tedy skutečně existuje. Problémem tohoto problému však je, že na něm parazitují profesionální aktivisté, kteří si často řeší zcela vlastní problémy s účty a složenkami.

Řešení je jednodušší, než by se mohlo zdát: okamžité a nekompromisní odříznutí profesionálních příslušníků ohrožených menšin od zdrojů pocházejících z třetího sektoru. Pokud jsou tak šikovní a nepostradatelní, jak se nám roky snaží namluvit, dokáží si jistě zajistit peníze vlastní hlavou. A možná se jednou dočkáme kampaně, v níž se mluvčí nespravedlivě odmítaných opravářů praček Romana Schlessinger bude bojovně zastávat práv svých kolegů na povinné prohlídky odtokových čerpadel každých šest měsíců. Nic proti tomu, pokud si ji sami demokraticky zvolí a pokud si tu bohulibou činnost bude konečně platit ze svého.

Uvádí slovenský server SlobodnýVýber.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 224 × | Prestiž Q1: 10,00

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top