Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Švihnutí dobra

Partička z ČSSD přišla s dalším nápadem, kterak lidem vnutit dobro za každou cenu. A samozřejmě zase za peníze těch druhých. Po obědech zdarma pro začínající studentíky se tentokrát vytasili s odpuštěním dluhů do 100 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že téma už zpracoval kolega Jan Bartoň v blogu přede mnou, budu zabrušovat spíše do aspektů s ním jinak souvisejících.

Sociální boj za výdobytky pro dělnictvo a chudinu z dob první republiky skončil. Dnes už má každý přidavač z Kolbenky zajištěnou zaručenou mzdu, chráněnou pracovní dobu i pracovní podmínky, bezplatné školství, zdravotnictví a sociální systém tak dajný, že se i každý povaleč na ulici u nás se těší většímu materiálnímu zabezpečení, než soustružník ze Severní Koreje. Boj tedy skončil vítězstvím myšlenek sociálních stran. Bohužel.

Pro ČSSD bohužel, protože už není za co dál bojovat. Ale protože, řečeno komunistickou terminologií, třídní boj nikdy nekončí a společenský antagonismus je věčný, sociální demokraté si vždycky najdou nějakou tu skulinku, kudy protlačí svůj žejdlík lidského dobra pro jedny, z peněz těch druhých. A nutno podotknout, že k neštěstí nás všech se jim ty nápady v hlavách líhnou jako mouchy.

Uvnitř ČSSD vznikl tzv. Oranžový kruh, který sdružuje socdemokratické ženy. Jejími tahounkami jsou bezesporu Kateřina Valachová a Jana Maláčová (MPSV). Tyto světlonošky si vytyčily Desatero dobra, tedy věcí a změn, které chtějí v politice prosazovat. Patří mezi ně obědy pro malé školáky zdarma, už zmiňovaná dluhová amnestie do 100 000 Kč, čtyřdenní pracovní týden, či povinné kvóty na zeleň ve městech jako ochrana proti letnímu slunci. Už jen z krátkého výčtu tušíme, že nám bude horko tak jak tak.

Nakrmte naše děti

Tento bohulibý počin je založen na myšlence, že děti, které nechodí ve školách na obědy, jsou oběti všudypřítomné bídy, hladomoru a boje o holé přežití. Že jejich rodiče, ač se snaží sebevíc, nejsou schopni z příjmů jářku nějakých 25 000 Kč/měs. včetně všech socdávek vydat nějakých 600 Kč na obědy pro dítě. A to i přes tu podivnost, že právě na obědy pro své dítě pobírají ony sociální dávky. V TV šotech jsou nám ukazovány posmutnělé hladové děti s výrazem zoufalosti v pohaslých očích zapadlých do pohublých tvářiček. Už jen chybí záběry na jejich rodiče, kteří se celé dny ze studu schovávají po barech za velikými sklenicemi alkoholu, aby svým dětem nemuseli přiznat, že na jejich jídlo prostě nemají peníze.

Návrh na obědy zdarma pro děti tzv. chudých však politicky plošně narazil. Jednak nelze přesně definovat chudého, protože takto situovaný člověk se rázem ocitne v záchranné sociální síti a pak už zase až tak chudý není, a potom řádně pracující a pečující rodič má po zaplacení všech nákladů na živobytí k dispozici mnohdy menší částku, než onen údajně chudý, a přesto nemá právo na jakoukoliv sociální pomoc, ač si ji paradoxně oproti tomu prvně jmenovanému platí ze svých odvodů. Tedy se přistoupilo na návrh: „Když zdarma tak pro všechny“, což ovšem zase vyvolalo sociální závist od těch dole směrem k těm nahoře a finanční rozvahu vlády, že konat dobro jistě, ale jen vodcaváď pocaváď.

Posledním návrhem tentokrát z řad ANO je filištínská myšlenka, že by obědy zadara měli mít jen ti rodiče, kteří na své děti pobírají přídavky. Ty jsou limitovány koeficientem 2,7 součtu všech životních minim rodin a mají sloužit k zabezpečení potřeb dítěte. Tedy shrnuto a oštemplováno: obědy zadarmo pro své děti by měli mít jen ti rodiče, kteří na ony obědy pobírají současně sociální příspěvek. Ti, kteří ho nepobírají, si nejenže zacvakají obědy ze svého natvrdo, ale paradoxně formou daní ho cálnou i těm, kteří už takový příspěvek pobírají. Krásná práce a velká gratulace.

Chraňme neplatiče před placením

Tato myšlenka zase vychází z úvahy, že platit si vlastní dluhy je pruda a že věřitele je třeba kolektivně okrást, když byl takový blbec a v nouzi nám pomohl ze svého. Zde kolektiv autorů navrhuje odpustit lidem dluhy do 100 000 Kč, aby mohli s čistým štítem nasekat zase jiné. Není přesně předesláno jaké dluhy a z čeho. Zda dluhy rok a více po splatnosti, dluhy v exekuci, dluhy z půjček, a proč zrovna jen dluhy do 100 000 Kč a ne třeba 120 000 Kč.

Logičtější by mi připadalo automaticky zastavit narůstání úroků a penále vstupem pohledávky do exekuce a zafixování dlužné částky jednou pro vždy. Kateřina Valachová to vysvětluje takto: Takové dluhy podle ní často vznikly nekalými praktikami tzv. šmejdů, lichvářskými úroky u nebankovních půjček nebo předraženým ubytováním.

Když pominu to, že tady K. Valachová uvěřila vlastním, stokrát omílaným lžím, tak realita je taková: struktura dluhů českých domácností se skládá ze 70 % z půjček na bydlení a spotřebitelské úvěry v ní tvoří jen cca 11 %. Nutno dodat, že spotřebitelským úvěrem je i zboží na splátky, které z oněch 11 % tvoří většinu. Špatných úvěrů, tedy těch po splatnosti, je potom nějakých 2,7 %. Kdo má chuť, může si vypočítat 2,7 % z 11 %, aby byl v obraze, co pro paní Valachovou znamená slůvko často.

Dalším pozoruhodným obratem je poznámka o předraženém bydlení. Už delší čas máme tabulky cen normativního bydlení a popravdě v době bohaté nabídky trhu bytů k pronájmu nikdo nenutí nikoho podepisovat předraženou nájemní smlouvu. A pokud má paní poslankyně na mysli ony předražené ubytovny (které předražené vůbec nejsou) tak tam bych ji upozornil, že 90 % sakumpikum bydlení hradí stát formou doplatku na bydlení a udělat dluh z 10 % nájmu je opravdové umění.

Pozoruhodná je také výše odpuštěné částky. Co bude dlužníkovi bránit přiznat pouze 100 000 Kč dluhů, aby se vlezl a ostatní zapřít? Upozorňuji, že dluhy, pokud jsou jakžtakž placeny, se nikde v registrech neobjevují. Za další je pozoruhodné i to, že lodní inženýři z ČSSD uvažují o tomto kroku jako o jednorázovém. Tzn., že na dluhy vzniklé po vyhlášení onoho zákona už by se nebral zřetel. Je to vysvětlováno tím, že lidé jsou vyčůránci a schválně by páchali dluhy s vědomím jejich neplatnosti. Tady je třeskutě svižná ta myšlenka, že zatímco dlužníci do vyhlášení zákona jsou oběti lichvářů, po něm už jenom sami podvodníci. Krásné systémové zhodnocení.

A nakonec proč odpouštět dluhy za odebrané zboží a služby? Když tedy pominu, že i půjčené peníze jsou zbožím. Já si objednám kuchyň na míru u místního truhláře za 50 000 Kč, k tomu uhlí a brambory na zimu, dárky na Vánoce, pak ty faktury shrábnu a půjdu si zažádat o zneplatnění? Opět hezká práce. Takhle veřejně neokrádaly tlupy loupežníků ani ve středověku!

Píše pan Petr Burian na blog.idnes.cz


Pozn. red.: Já si, na rozdíl od pana Buriana, myslím, že dluhová amnestie je nezbytná. Ovšem za dosti jiných podmínek, než si myslí ty dvě progresivní stračeny & spol. z ČSSD. Už jsem o tom párkrát psal. Máme zde zcela unikátní hybrid exekucí, kdy z hlediska tvorby zisku jsou exekutoři soukromými subjekty, ovšem k tvorbě těchto zisků požívají pravomocí státního orgánu. Nemluvě o zcela nemravném stanovování exekutorských odměn a prioritě umořování při splácení, nad čímž zahraniční experti jen žasnou. Takže ano, jsem pro jednorázovou dluhovou amnestii, ovšem po zcela zásadním přepracování exekučního zákona.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 156 × | Prestiž Q1: 8,57

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Švihnutí dobra

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top