Štítky článku: •  

Chudnutí a růst aneb HDP versus HND

Také máte pocit, že ačkoliv pořád slyšíme, že české HDP roste, pociťujeme tento růst ve své peněžence jen minimálně nebo vůbec ne? Máme se stále tak nějak stejně. Jak je to možné při téměř nepřetržitém růstu nominálního HDP?

Podstata tkví v tom, že růst hrubého domácího produktu (HDP) je vyvážen snižováním hrubého národního důchodu (HND). Za časů Československa bývalo zvykem, že HDP a HND bylo stejné. [1] Československo téměř nevlastnilo žádná aktiva za hranicemi a také u nás nebylo nic, co by patřilo cizincům. A tak hrubý domácí produkt a hrubý národní důchod svými veličinami splývaly. Po posledním převratu se potom bez většího povšimnutí začalo používat pouze HDP. [2] A dnes se téměř vůbec nepíše o tom, že HDP a HND se od sebe vzdalují stále rychleji.

hnd-k-hdp.jpg (48,041 kiB)
Poměr HND k HDP

Mnoho lidí si neuvědomuje, že růst HDP vůbec nic neříká o tom, jestli naši lidé bohatnou, či nikoliv. HDP je ukazatel, kterým lze měřit výkonnost ekonomiky a který je určitě důležitým ukazatelem pro nadnárodní korporace, které se podle něho orientují, jak a kde ještě více vydělat. Kdo chce však mít přehled o tom, zda národ a stát bohatne, měl by používat HND.

V údajích Českého statistického úřadu je možné se dočíst:

Podíl hrubého národního důchodu na hrubém domácím produktu činil v roce 2014 pouze 92,2 %. Zbytek do celku, tedy 7,8 % HDP, odešlo do zahraničí.“

Což v nominální hodnotě činí 333 miliard korun. Údaje za poslední rok stále nejsou zveřejněny, ale s velkou pravděpodobností to bude za rok 2016 kolem 500 miliard. To je už docela slušná částka, nemyslíte? A tuto částku, která činí 10 % HDP (takový novodobý desátek), posíláme každým rokem svým privatizátorům do zahraničí. Je třeba se kriticky dívat na všechny „zahraniční investice“, protože pokud někdo investuje 10 jednotek, chce zpět minimálně 100.

Také si kladete otázku, jak může země bohatnout, pokud své zisky posílá pryč? Odpověď bohužel zní: nemůže. Nic na tom nezmění ani to, že v současné době máme celkem nízkou nezaměstnanost a o trochu více lidí má plat, který je o něco vyšší než podpora. Jako stát a národ budeme chudnout dál. Podstata tkví v tom, že růst produktivity práce není následován růstem mezd, aneb za více vyrobených kusů zboží máme stále stejnou mzdu. Zisk z rozdílu růstu produktivity práce a „stagnace“ mezd si totiž už léta uzurpují nadnárodní korporace. V našem případě je to těch 500 miliard, co jim za rok 2016 posíláme. A krásně se to dá přepočítat na pracujícího člověka, kterých je u nás přibližně 5 milionů — tedy každý z pracujících se podílí 100 tisíci ročně na projektech zvaných privatizace a příliv zahraničních investic. [3]

A to je vše, tento článek má za cíl pouze upozornit na souvislost mezi privatizací, „zahraničními investicemi“, HDP a HND a donutit čtenáře k zamyšlení, zda je účelné vydělávat a pracovat pro cizí, nebo pro vlastní.

Psal 9. 12. 2016 pan Michal Klusáček, předseda ČSNS na Zvědavec.org


[1] Pozn. red.: Což je ovšem jev zcela typický pro uzavřenou ekonomiku, kterou jsme už z povahy režimu byli.

[2] Pozn. red.: Což má hlavní důvod v tom, že celosvětově se porovnává hlavně GDP s předpokladem, že státy jsou 50 let po válce ± vyrovnané v poměru domácích a zahraničních aktiv. Ovšem, a to je třeba mít na paměti, že GDP je jedno z nejprolhanějších čísel, která se ve státním ekonomickém výkaznictví objevují. Dodatečné korektivy pomocí různých hédonických indexů, tzv. deflátory, účelovými úpravami tzv. spotřebního koše atd., takže obratně sestavenou metodikou lze dosáhnout požadovaného čísla.

[3] Pozn. red. Situace o to vážnější, že vlády dodnes rozdávají tzv. investiční pobídky nejen v podobě státem zbudované infrastruktury, ale dokonce i přímých finančních korupčních pobídek a daňových prázdnin. Naposled pro automobilku BMW (0,5 mld.), předtím Robert Bosch (0,5 mld.) a mnohé další. Smutné trestuhodné je, že domácí podnikatelé takovouto štědrou státní ruku neuvidí, zatímco cizí a velmi bohaté korporáty ano. Překlad do češtiny je ale krystalicky průhledný: progresivní levice nenávidí nekontrolovatelný malý a střední podnikatelský stav, buržoazii. S korporáty se dohodne snadno: my vám nebudeme kecat do rejžování prachů a vy nám nebudete kecat do státní moci a politiky. Odborným slovem se tomu říká participativní fašismus.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 596 × | Prestiž Q1: 9,81

+15 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top