Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Ekonomické deprese: jejich příčina a léčba (1/2)

Co je příčinou periodicky se opakujících ekonomických depresí? Musíme vždy zůstat agnostiky ohledně příčin boomu a propadu?

Žijeme ve světě eufemismů. V každém humanitním oboru jsou fakta zahalena do této mlhavé kamufláže. To platí především pro ekonomii. V dřívějších dobách jsme trpěli periodickými ekonomickými krizemi, jejichž náhlé propuknutí bylo nazýváno „panikou“ a skomírající období po panice se nazývalo „depresí.“

Nejslavnější depresí v moderní době je samozřejmě ta, která začala typickou finanční panikou v roce 1929 a trvala až do počátku Druhé světové války. Ekonomové a politici se pevně rozhodli, že katastrofa roku 1929 se již nikdy nesmí opakovat. Nejsnazším způsobem, jak splnit toto rozhodnutí, bylo jednoduše přestat nazývat takové události „depresí.“ Od té doby Amerika neutrpěla žádnou depresi. Pro další prudkou depresi v letech 1937–38 ekonomové zkrátka nepoužili hrozivé pojmenování a místo něj přišli s novým, daleko jemněji znějícím slovem: „recese.“ Od té doby jsme tedy utrpěli několik recesí, ale ani jedinou depresi.

Brzy se ale slovo „recese“ stalo také příliš drsné pro delikátní jemnocit Americké veřejnosti. Dnes se zdá, že poslední recesí jsme prošli v letech 1957–58. Od té doby máme pouhé „zpomalení.“ Takže buďte veselé mysli; od nynějška byly deprese a dokonce i recese zakázány ekonomickou sémantikou; od nynějška to nejhorší, co se nám může stát, je prosté „zpomalení.“ Takové zázraky nám přinesla „Nová ekonomie.“


Zhruba před 30 lety většina ekonomů přijala za svůj pohled na ekonomický cyklus zastávaný Britským ekonomem Johnem Maynardem Keynesem v jeho knize The General Theory of Employment, Interest, and Money, vydané v roce 1936. Pod jejich diagramy, matematikou a zmateným žargonem se ovšem skrývá přístup k boomu a propadu, který je prostinký a docela naivní. Pokud existuje inflace, její příčinou je „nadměrné utrácení“ ze strany veřejnosti; doporučenou léčbou pak je, aby vláda, proti tomuto samozvanému stabilizátor a regulátoru zakročila a přinutila lidi utrácet méně, „vysála nadměrnou kupní sílu“ skrze vyšší daně. Pokud se na druhé straně dostaví recese, pak je způsobena nedostatečným soukromým utrácením a léčbou nyní je, aby vláda zvýšila své vlastní utrácení, hlavně skrze deficitní rozpočty a tudíž zvýšila agregátní útratu celého národa.

Myšlenka, že zvýšené vládní utrácení nebo levné peníze jsou „dobré pro obchod,“ a že rozpočtové škrty a tvrdá měna jsou „špatné“, pronikla i do těch nejkonzervativnějších novin a časopisů. Tyto tiskoviny berou jako danou věc to, že posvátným úkolem federální vlády je udržovat ekonomický systém v rovnováze mezi propastí deprese na jedné a inflace na druhé straně, jelikož tržní ekonomika, ponechána sama sobě, je údajně náchylná podlehnout jednomu z těchto zel.

Celá současná ekonomie hlavního proudu má tentýž přístup. S ekonomikou zachází jako s potencionálně funkčním, ale vždy problémovým a vzdorovitým pacientem, s neustávající tendencí podlehnout buď velké inflaci, nebo nezaměstnanosti. Funkcí vlády je pak být starým moudrým lékařem, neustále pozorným a neustále se snažícím udržet ekonomického pacienta v dobrém zdraví. V každém případě ekonomický pacient má vždy poslouchat a vláda, jakožto lékař, poroučet.

Není to tak dávno, co se tento druh přístupu a politiky nazývaly „socialismem“; ale žijeme ve světě eufemismů, a tak to dnes nazýváme daleko měkčími termíny, jako „usměrňování“ či „osvícené tržní hospodářství.“

Žijeme a učíme se.


Co je tedy příčinou periodicky se opakujících ekonomických depresí? Musíme vždy zůstat agnostiky ohledně příčin boomu a propadu? Je pravdou, že ekonomický cyklus je v tržní ekonomice hluboce zakořeněn, takže nějaká forma vládního plánování je nezbytná, pokud si přejeme udržet ekonomiku v určitých stabilních mezích? To se boomy a propady zkrátka jen přihodí, nebo jedna fáze cyklu logicky vyplývá z jiné?

Dnešní módní přístup k ekonomickým cyklům má svůj původ u Karla Marxe. Marx pozoroval, že před počátkem průmyslové revoluce v osmnáctém století neexistoval žádný pravidelný cyklus boomů a depresí. V době válek nebo neúrody sice existovaly ekonomické krize; ale nevykazovaly znaky onoho specifického moderního fenoménu obecného a celkem pravidelného posunu v podnikatelských úspěších, expanze a kontrakce. Jelikož tyto cykly se objevily přibližně ve stejnou dobu jako moderní průmyslová výroba, Marx z toho vyvodil, že tyto cykly jsou inherentní vlastností kapitalistické tržní ekonomiky.

Většina současných škol ekonomického myšlení, navzdory jejich rozdílnosti a rozdílným příčinám, v nichž vidí původce ekonomického cyklu, se shodne na tomto zásadním bodě: Že ekonomický cyklus má svůj původ někde hluboko v tržní ekonomice. Karel Marx věřil, že periodické deprese se budou stále zhoršovat a zhoršovat, dokud masy nepovstanou a nezničí celý systém, zatímco dnešní ekonomové věří, že vláda může ekonomiku úspěšně stabilizovat a potlačit projevy ekonomického cyklu. Ale obě strany se shodnou na tom, že vina leží na tržní ekonomice, a že pokud cokoliv může přinést spásu, musí to mít formu masivní vládní intervence.

V předpokladu, že tržní ekonomika je hlavním viníkem, existuje ovšem několik kritických problémů. „Obecná ekonomická teorie“ nás totiž učí, že nabídka a poptávka na trhu vždy tíhnou k rovnováze a tudíž i ceny produktů stejně jako výrobních faktorů vždy tíhnou k nějakému rovnovážnému bodu. Dokonce i při měnících se datech, což se odehrává neustále a vždy to zamezí dosažení rovnovážného bodu, v obecné teorii tržního systému neexistuje nic, co by mohlo být zodpovědné za pravidelně se opakující cyklus boomu a propadu.

Dnešní ekonomové „vyřešili“ tento problém jednoduše tak, že uzavřeli obecnou teorii trhů a teorii ekonomického cyklu do oddělených, vysoce specializovaných přihrádek, kde spolu skoro vůbec nepřicházejí do styku a tím méně jsou integrovány jedna s druhou. Ekonomové bohužel zapomněli, že existuje pouze jedna ekonomie a tudíž i pouze jedna integrovaná ekonomická teorie. Ani ekonomický život ani struktura teorie by neměla být rozdělena vodotěsnými přepážkami; naše znalost ekonomie by ve výsledku měla tvořit jeden integrovaný celek, nebo nemůže stát za mnoho.

Přesto se většina ekonomů spokojí s tím, že aplikuje naprosto oddělené a vskutku vzájemně se popírající teorie pro obecnou analýzu tvorby cen a pro analýzu ekonomického cyklu.

V tomto módním přístupu ale existuje ještě jeden vážnější problém. Ekonomové, kteří se neobtěžují konfrontovat teorii cyklu s obecnou teorií cen, tento problém také nemohou rozpoznat. Tím problémem je zvláštní a náhlé selhání funkce podnikatelů v časech ekonomické krize a deprese. V tržní ekonomice je jednou z nejdůležitějších funkcí funkce „podnikatele,“ tedy člověka, který investuje do výrobních metod, nakupuje vybavení a najímá práci, aby vyprodukoval něco, o čem nemá jistotu, že mu to přinese zisk. Krátce funkcí podnikatele je předvídat nejistou budoucnost.

Předtím, než se pustí do nějaké investice, musí podnikatel odhadnout současné a budoucí náklady a budoucí výnosy a tudíž odhadnout, jaké zisky mu investice přinese. Pokud prokáže větší předvídavost než konkurence, sklidí ze svých investic zisky. Čím lépe dokáže předvídat, tím vyšší jeho zisky budou. Pokud se na druhou stranu jeho schopnost předvídat ukáže jako slabší a bude přeceňovat poptávku po svém produktu, utrpí ztráty a brzy je nucen podnikání zanechat.

Tržní ekonomika je ekonomikou zisků a ztrát, ve které je bystrost a schopnosti podnikatelů měřená podle zisků a ztrát, které sklízejí. Tržní ekonomika tedy obsahuje mechanismus výběru, který zajišťuje přežití a rozkvět podnikatelů schopných nejlépe předvídat, jelikož čím více zisků budou mít, tím větší získají možnosti investovat do výrobního systému. Na druhou stranu několik let ve ztrátě vytlačí ty se slabšími schopnostmi z řad podnikatelů do řad zaměstnanců pracujících za mzdu.

Pokud tedy má tržní ekonomika zabudovaný výběrový mechanismus pro dobré podnikatele, tak to znamená, že bychom obecně neočekávali, že se velké množství firem ocitne najednou ve ztrátě. A pokud se v nějakém průměrném roce podíváme po ekonomice, tak také zjistíme, že ztrátové podniky nejsou příliš rozšířeným jevem. Ale v tom případě potřebujeme vysvětlit toto: Jak to, že periodicky v časech recese nebo deprese zažívá obchodní svět masivní a rozšířené ztráty? Najednou nastane okamžik, ve kterém se většina podnikatelů, kteří dříve prokázali svou schopnost vytvářet zisky a vyhýbat se ztrátám, náhle a nečekaně ocitne ve ztrátě? Jak je to možné?

Zde je fakt, který musí jakákoliv seriózní teorie vzniku deprese vysvětlit. A vysvětlení jako „podspotřeba“ — pokles celkového utrácení spotřebitelů — rozhodně není dostatečné, jelikož se musí vysvětlit, proč podnikatelé schopní předvídat předchozí změny v chování spotřebitelů byli totálně a katastrofálně neschopní předpovědět tento údajný pokles spotřebitelské poptávky. Proč nastalo toto náhlé a celkové selhání schopnosti předvídat?

Adekvátní teorie deprese tedy musí vysvětlit tendenci ekonomiky pohybovat se v cyklech boomů a následných propadů, aniž by vykazovala známky nějakého usazení v hladkém a plynulém růstu, který předpokládá rovnovážná situace. Zvláště pak musí tato teorie vysvětlit mamutí nahromadění chyb, které se objeví náhle na počátku krize a trvají až do fáze zotavení.

A existuje také třetí fakt, se kterým si teorie cyklu musí poradit. Boomy a propady obvykle mají závažnější dopady na průmysl produkující „kapitálové zboží,“ [1] produkující stroje, vybavení a suroviny než na průmysl produkující spotřební zboží. Zde je další fakt, který musí teorie cyklu umět vysvětlit a očividně nemůže být vysvětlen populární doktrínou podspotřeby: že zkrátka spotřebitelé neutrácí dost za spotřební zboží. Adekvátní teorie ekonomického cyklu musí umět vysvětlit daleko větší intenzitu boomu a propadu v produkci kapitálového než spotřebního zboží.


Naštěstí korektní teorie deprese a ekonomického cyklu existuje, ačkoliv ji současná ekonomie hlavního proudu zanedbává. Tato teorie má v ekonomickém myšlení také dlouhou tradici. Její počátky sahají do osmnáctého století ke Skotskému filosofu a ekonomovi Davidu Humovi a ke slavnému klasickému ekonomovi počátku devatenáctého století Davidu Ricardovi. V zásadě tito dva teoretikové si uvědomili, že v průběhu osmnáctého století vznikala vedle průmyslového systému další klíčová instituce. Touto institucí byl bankovní systém, se svou schopností vyvolat expanzi úvěrů a peněžní nabídky (nejprve ve formě papírových peněz, později ve formě šekových účtů čili vkladů vyplatitelných ve zlaté hotovosti na požádání).

V působení tohoto bankovního systému viděli tito ekonomové klíč k rozluštění záhady opakujících se cyklů expanze a kontrakce, boomu a propadu, která trápila pozorovatele od konce osmnáctého století.

Ricardiánská analýza ekonomického cyklu vypadala přibližně takto: Penězi jsou na celosvětovém trhu přirozeně užitečné komodity, obecně zlato a stříbro. Pokud by peníze byly jednoduše omezeny pouze na tyto komodity, pak by ekonomika agregátně fungovala stejně, jako funguje na jednotlivých trzích: jako hladké a postupné vzájemné přizpůsobování nabídky a poptávky a tudíž by neexistovaly cykly boomů a propadů.

Ale injekce bankovních úvěrů dodá onen klíčový rušivý prvek. Expanzi bankovních úvěrů a tudíž i bankovních peněz ve formě bankovek či vkladů, jež jsou teoreticky vyměnitelné za zlato na požádání, ale v praxi jasně nejsou. Pokud má banka ve sklepě 1000 uncí zlata a vydá potvrzení vyměnitelná na požádání za 2500 uncí, pak zcela jasně vydala o 1500 uncí více, než může vyměnit. Ovšem tak dlouho, dokud není podniknut „run“ na tuto banku, fungují na trhu její potvrzení jako ekvivalent zlata a tudíž banka zvýšila peněžní nabídku v zemi o 1500 uncí zlata.

Banky tedy začnou radostně s úvěrovou expanzí, jelikož čím víc peněz půjčí, tím větší může být jejich zisk. To má za následek expanzi peněžní nabídky v oné konkrétní zemi, například v Anglii. Jak se nabídka papírových a bankovních peněz v Anglii zvyšuje, peněžní příjmy a výdaje Angličanů rostou a zvýšená nabídka peněz vyvolá růst cen anglického zboží. Výsledkem je inflace a v zemi nastává období ekonomického boomu.

Ovšem tento inflační boom v sobě již nese zárodky svého vlastního konce. Jak peněžní nabídka a příjmy rostou, Angličané začnou kupovat více zboží ze zahraničí. Navíc jak rostou ceny anglického zboží, začne toto zboží ztrácet svou konkurenceschopnost oproti zboží z jiných zemí, jejichž peněžní nabídka není postižena inflací, nebo je postižena inflací menší intenzity. Angličané začnou kupovat méně doma a více v zahraničí, zatímco cizinci budou kupovat méně v Anglii a více doma; výsledkem bude deficit v anglické platební bilanci, s anglickým exportem zaostávajícím za importem. To znamená, že peníze potečou z Anglie do jiných zemí.

A jaké to budou peníze? Francouzi, Němci nebo Italové mají malý zájem držet své fondy zamčeny v anglických bankách. Tito cizinci tudíž budou požadovat proplacení bankovek a účtů ve zlatě — a zlato tedy bude tím druhem peněz, který bude s pokračující inflací vytrvale odtékat z Anglie. To ale znamená, že se Anglické bankovní úvěrové peníze budou stále více hromadit na stále se zmenšující základně zlata v trezorech anglických bank. Jak tento proces bude pokračovat, banky začnou mít obavy. Jejich závazky stále rostou, zatímco zlaté hotovosti jim ubývá, takže nakonec ztratí nervy a zastaví úvěrovou expanzi, aby se zachránily. Tento ústup je často doprovázen bankroty a runy, jelikož veřejnost také znervózní a ztratí důvěru v pevnou pozici svých bank.

Bankovní kontrakce obrátí ekonomický obraz; kontrakce a pád následuje po boomu. Obchod utrpí v důsledku zvýšeného tlaku na splácení dluhů při snížení peněžní nabídky. Snížení peněžní nabídky pak nakonec vede k poklesu anglických cen. Anglické zboží se pro cizince stane opět atraktivnější a obchodní bilance se obrátí. Jak zlato opět přitéká do země a množství bankovních peněz se snižuje, banky opět obnoví svou důvěryhodnost a jejich pozice se stane jistější.

To je smyslem klesající fáze ekonomického cyklu. Povšimněte si, že tato fáze nevyhnutelně vyplývá z předchozího expanzionistického boomu. Je to předcházející inflace, co činí depresi nevyhnutelnou. Můžeme vidět, že deprese je proces, kterým se tržní ekonomika přizpůsobuje, zbavuje se excesů a distorzí vyvolaných předchozím inflačním boomem a obnovuje zdravé ekonomické základy. Deprese je nepříjemnou, ale nevyhnutelnou reakcí na předcházející boom.

Proč ale potom započne další cyklus? Proč mají ekonomické cykly tendenci se opakovat? Protože jakmile se banky vzpamatují a jsou v jistější pozici, opět přirozeně začnou provádět úvěrovou expanzi.

(Dokončení zítra)


[1] (Publikováno v roce 1969.) Tento empirický fakt plně platí pro Velkou depresi a všechny výraznější cykly v devatenáctém století. Co se týče současnosti, tak platí tato Hayekova poznámka z roku 1978:

„Základem je obecný fakt, že ke konjunkturám vždy dochází v souvislosti s velkým nárůstem investic, z nichž se pak velká část ukáže jako chybná. To jde ruku v ruce s myšlenkou, že [uvolněná] měnová politika vyvolá zdánlivou nabídku kapitálu, který ve skutečnosti neexistuje. Schéma vypadá následovně: napřed dochází ke stimulu, který vyvolá velké investice, potom následuje období akutního nedostatku kapitálu, což potvrzuje představu, že peněžní vlivy nasměrovaly část ekonomiky na nesprávnou cestu. Toto obecné schéma je, jak se dodnes domnívám, správné.

V tomto schématu však může nastat mnoho různých změn, zejména pokud jde o to, co se stane s nově vytvořenými penězi. A zde vidíte další příklad, jak jsme byli v zajetí uvažování v předválečných podmínkách, kdy se veškerá úvěrová expanze, nebo téměř veškerá, využívala na investice do průmyslových projektů. Od té doby ale úvěrová expanze až příliš směřovala tam, kam to vláda určila, takže onou nesprávnou cestou již nemusí být jen nadměrné investice do výroby kapitálového zboží, ale i v jiných sektorech.“ (Hayek on Hayek: Autobiographicel Dialogue, Londýn, 1994.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 161 × | Prestiž Q1: 8,26

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Ekonomické deprese: jejich příčina a léčba (1/2)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top