Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Vládci a Umělci

Pomáhají v moderní době často šířit propagandu právě „umělci“? Historická analýza, jak si vládci udržují svoje pozice. Diskuze vývoje rolí hlubokého státu, silových složek, organizovaného náboženství, ideologií, kolektivizmu a role „umělců“.

Vládci rádi soustřeďují co nejvíce moci a majetku ve svých rukou, ale zároveň si uvědomují nebezpečí svého svržení. Čím lepší pozici se jim podařilo pro sebe vybudovat, tím více se o ni bojí. Proto bedlivě vyvíjejí strategie na pacifikování poddaných.

Tyto strategie jsou zodpovědné za valnou většinu aktivit, které dnes potkáváme pod pojmem Stát. Hluboký Stát je potom termín pro situaci, kdy byl tento princip dohnán do extrému. Obvykle jednoduše tím, že se stagnující garnitura vládců již dlouho nezměnila a má už zájem pouze o to, jak si zacementovat svoji pozici a navýšit svoje zisky.

V první řadě jsou to samozřejmě silové složky, které mají za úkol zpacifikovat nepoddajné poddané. Vždy se najdou chudí rekrutové, kteří pro ty mocné za jejich dobrý peníz ochotně někomu občas rozbijí hubu. Jenže někdy může i tak začít naráz rebelovat příliš mnoho poddaných.

Opačná strategie je zlepšovat podmínky života a obecně opravdu dbát o lidskou spokojenost. Ta však není u vládců zrovna moc populární. Nevyhnutelně v ní začne časem mizet příliš prostředků, které by si ti mocní raději ponechali pro sebe. Z jejich pohledu mají poddaní za úkol makat, platit daně a tvořit zisky, ale konzumovat mají raději jenom minimum.

Strategie „všeobecné spokojenosti“ nakonec zmáčkne produktivní profese v sendviči mezi hledači renty (tzv. rent seekers) a vládci a tak postupně zničí i produktivní hospodářství. Hledači renty jsou povětšině neproduktivní trubci, kteří se specializují ve zneužívání této dobré vůle a štědrosti vládců. Vyvíjí expertízu pouze v oboru, jak vymáčknout ze státu peníze pro sebe a z nich žijí. Hledači renty nejsou klasický třídní koncept, jsou v ní elementy ze všech vrstev společnosti. Ty vyšší vrstvy většinou i umí vyžadovat pro sebe vyšší renty. Uvidíme dále, že právě umělci patří často mezi ně.

Dále přichází na řadu sofistikovanější strategie: nadchnout poddané pro Věc. Tradičně je k tomuto účelu vymyšleno nějaké zorganizované náboženství, které je potom pod dozorem privilegované a centrálně ovládané kasty kněžstva. Čím extrémnější náboženství, tím lepší. Jediný všemocný bůh, spolu s heslem „jak nahoře, tak tady dole“, je pro jediného všemocného vládce, nebo kohokoliv s ambicemi se jím stát, naprosto perfektní model podle obrazu svého.

Tento náboženský model se však setkává s jistými místními dočasnými problémy, jako byla evropská renesance a rozvoj racionalismu. Současně probíhají akce na jeho obnovení, ale to je na příští povídání. Mezitím však také došlo k jeho transformaci v jemu podobné ideologie.

Ideologie mají společný rys moralizování: je to pro vaše vlastní dobro, ten kdo nesouhlasí je zlý a bude potrestán, protože škodí kolektivu. Kolektivizmus je jejich další definující prvek. Jeho první užitečná vlastnost je právě ona schopnost zatočit s kdejakým vládcům nepohodlným a bezvýznamným individuem. Druhá užitečná vlastnost je, že ti, kdo dělají to točení, nikdy za nic nemohou, poněvadž kolektiv jsou všichni, anebo přesněji řečeno žádná konkrétní osoba, čili vlastně nikdo. Zejména tam, kde se jedná o zodpovědnost.

Bylo však potřeba najít novou kastu na propagaci ideologií, poněvadž těm bohem vybraným už poklesla autorita a někteří dokonce neměli kolektivizmus v lásce. Co tak třeba umělci? Ti zrovna tak jako ti policejní hromotluci většinou sami tlučou jenom nouzi, takže jejich obecná ochota za nějaký ten peníz se dala předpokládat.

Zbytek byl už jenom otázka trochy přesměrování. Naučit mladé umělce už ve školách, že jejich tradiční zaujetí pro estetiku a techniku byl přežitek, že mnohem důležitější je zapůsobit na masy nějakým konceptem. Ten je potom většinou čirou náhodou zrovna to, co ti mocní chtějí vtloukat lidem do hlav v zájmu propagandy a své ideologie.

Přiznejme si, že opravdovým umělcem dokáže být jenom velmi málo lidí. To, i když zde zahrneme nejen krásná umění, ale i spisovatele, grafiky, filmaře, novináře, fotografy, zkrátka všechny ovlivňovače. V dnešní době globálního oblbování každý druhý cítí nárok být umělcem, i když k tomu evidentně nemá talent, předpoklady, ani relevantní zkušenosti a vzdělání. Nuže, stačilo jim nabídnout tu možnost eliminací všeho, co vyžadovalo opravdovou expertízu a talent a nahradit to jenom propagandistickými ideologickými koncepty a ejhle, nové kněžstvo naší doby žije.

Dodatek

Zajímavá spojitost s uměním a umělci existuje u nás v osobě Wendy Luers, manželky Williama Luers, velvyslance US v Praze do roku 1986, kdy se této funkce vzdal, poněvadž byl jmenován prezidentem Metropolitního Muzea Umění v New Yorku. Paní Luers v odkazu podrobně popisuje, jak si u nás pečlivě a výhradně pěstovali umělce, pořádali pro ně s manželem štědré večírky, koncerty, výstavy a večeře. Měli oba zájem výhradně o umění, tak je to z jejich hlediska asi pochopitelné. Zajímavé ale je, že se pod jejich vlivem všichni tito umělci stali „disidenty“ a po roce 89 vrcholnými představiteli sametové Č(SS)R.

Dala by se nadnést teze, že následné hospodářské chyby a přehmaty byly způsobeny zčásti, ne-li zcela, zejména tímto jednostranným a nepraktickým polistopadovým personálním složením vlády naší země.

Píše pan Libor Špaček

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 228 × | Prestiž Q1: 9,35

+16 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Vládci a Umělci

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top