Štítky článku: •  

Filosofie ozbrojené společnosti 6/8

Čtvrtá část pojednání o ozbrojené společnosti navazuje na závěr předchozí části a zabývá se konkrétními historickými zkušenostmi s ozbrojenou společností a přechody společnosti neozbrojené k té ozbrojené. Toho se bezprostředně týká i způsob, jakým o zbraních informují masmédia: ta prokazatelně dezinformují a vyvolávají strach ze zbraní; i to je zde tedy zdokumentováno. A konečně, v této kapitolce jsem se krátce zamyslel i nad některými etickými problémy zbraní a obrany.

Ozbrojená společnost a předsudky proti ní

Pořád se dá argumentovat, že ozbrojená společnost je hrozně nebezpečná, protože pak vypadá jako na Divokém západě a všichni tahají zbraň i kvůli parkovacímu místu nebo strkanici ve frontě — ne?

Ne. Protože takové nebezpečné machrování si může dovolit jen ten, kdo má na zbraň monopol. Pokud mají zbraně všichni, všichni jsou si rovni, každý ví, že může být „ukázněn“ — a jak trefně vystihl spisovatel Robert Heinlein,

„Ozbrojená společnost je zdvořilá společnost“

„Protože je všem neurozeným měšťanům dovoleno nosit aspoň krátký mečík, chovají se klidně, bez provokací a hádek. Kdyby ve světě směli nosit zbraň jen samurajové, byl by těm silnějším a větším malý člověk jen pro smích a pro legraci. Z úcty k ostrému meči si to přece jen rozmýšlejí, a tak může každý jít sám i tou největší tmou.“ — Saikaku, Největší rozkošnice, poprvé vydáno roku 1686

Tvrzení, že „více zbraní znamená více násilí“, je totiž dokonale vyvrácený nesmysl.

patriot-black-45-v-acp.jpg (35,159 kiB)
Cobra Patriot Black 45-ACP

Máme řadu historických precedentů, které velice jasně ukazují, jak se chová společnost, ve které mají zbraně skoro všichni — a téměř vždy je to společnost mnohem mírumilovnější a zdvořilejší, než společnost částečně odzbrojená. Je to i velmi logické, pokud se nad tím zamyslíte s chladnou hlavou. Začněme tedy oněmi historickými zkušenostmi s ozbrojenou společností, z nichž první je vlastně již citát v úvodu této kapitoly.

Klidný Divoký západ

Začněme tím „Divokým západem“. V očích většiny lidí, jejichž jediné historické vzdělání stran této éry představují akční westerny, rodokapsy a napínavé romány, se jednalo o strašlivě násilnou dobu, kde se každá neshoda řešila střelbou, slušní lidé žili pod tyranií neporazitelných gangů ozbrojenců a vraždy byly na denním pořádku.

Jenže to nemůže být vzdálenější od pravdy.

Historici již dlouho jednohlasně potvrzují, že „Divoký západ“ bylo ve skutečnosti velmi bezpečné místo. Na vrcholu rozmachu „cowboyů“ (od slov „cow“ a „boy“, tedy honáků dobytka, nikoli „kov“ a „boj“ jako v rodokapsech) a „statkářských měst“, v roce 1878, zaznamenalo Dodge City pouhých pět vražd. Ryan McMaken si dal tu práci a dohledal, že „Během let 1870—1885 bylo v největších statkářských městech Kansasu spácháno celkem 45 vražd. V samotném Dodge City zemřelo mezi roky 1876 a 1885 násilnou smrtí patnáct lidí, což v průměru znamená 1,5 vraždy ročně.“

Co se strážců pořádku týče, je to také velice zajímavé. Z westernů slavný Wyatt Earp se za celou svou kariéru šerifa zapletl JEN do jediné přestřelky s následkem smrti.

Spořádaní občané se ale dokázali ubránit stejně dobře, když na to přišlo. 8. září 1876 se gang šesti ozbrojených lupičů vedený Jesse Jamesem a jeho bratrem Frankem pokusil vyloupit banku v městečku Northfield. Jenže obyvatelé Northfieldu dobře věděli, že jsou to jejich peníze, co se Jesseho gang snaží uloupit — takže vytáhli své zbraně a bránili sebe a svůj majetek. Dva gangsteři okamžitě padli a zbývající ujížděli o život, přičemž zabili dvě neozbrojené oběti — pokladníka v bance a švédského imigranta Gustafsona, který se jim prostě připletl do cesty. Občané Northfieldu pak nasedli na koně, gang pronásledovali a rozprášili.

Podobná situace se opakovala 5. října 1892, když se pro změnu Daltonův gang pokusil vyloupit banku v městečku Coffeyville. I tam si občané všimli loupeže, vytáhli své zbraně, a když lupiči vycházeli z banky s lupem, spustili palbu a gang zneškodnili.

Když se podrobněji podíváte na zločin za doby Divokého západu, dojdete k na první pohled překvapivému, ale velmi logickému závěru: jelikož měli zbraně všichni — zločinci i slušní lidé —, pro zločince bylo velmi nevýhodné se dostávat do křížku se slušnými lidmi jednoduše proto, že pak byli v menšině. Proto zpravidla neloupili ve městech, nýbrž buď tiše kradli, nebo přepadávali osamocené usedlosti, vlaky a podobně. A mimo měst (a tedy přesilu ozbrojených obránců) se odehrávala většina přestřelek mezi muži zákona a zločinci, kteří neměli co ztratit (za krádež koně byl trest smrti, takže než se nechat zatknout, vyšlo lépe bojovat na život a na smrt).

Rovnováha sil brání excesům

grand-power-k100.jpg (58,374 kiB)
Luger Grand Power K-100 9mm

Z téhož důvodu, ze kterého se městům vyhýbali lupiči, se lidé navzájem chovali velmi slušně a netahali zbraně při každé prkotině: ozbrojený agresor byl vždy přečíslen ozbrojenými obránci a slušnými lidmi, kteří neměli zájem na excesech nebo násilnostech… A měli prostředky jim zamezit.

Ten, kdo by kvůli hádce nebo opilosti zastřelil druhého, by se vzápětí ocitl na špatném konci hlavní všech ostatních ozbrojených občanů a skončil na šibenici.

Vzpomínáte, co jsem psal v kapitole o zrovnoprávnění lidí? Když jsou vyzbrojeny obě strany sporu, řešit jej násilím není nic menšího, než souboj vyrovnaných soupeřů. Velmi riskantní souboj. Vy byste riskovali život kvůli tomu, že vás někdo nepustil sednout nebo urazil? To za to nestojí — a ke stejnému závěru logicky došli i ti choleričtější z obyvatel „westernových“ městeček „Divokého“ Západu.

Spory se proto řešily „ručně“ nebo soudně — ale nikoli přestřelkou. Střílelo se zásadně do vzduchu (i gang Jesseho Jamese v Northfieldu nejdříve střílel do vzduchu ve snaze neriskovat v přestřelce a nekoledovat si o více problémů) nebo na terče — na Západě lidé obdivovali střelecké umění na mnoha soutěžích a slavnostech, které si náročností na přesnost a pohotovost nijak nezadaly s filmovým obrazem dvou pistolníků stojících proti sobě — jenom při nich ani jedna ze stran neriskovala život.

Chcete-li o střeleckých zábavách a realitě „Starého západu“ vědět více, doporučuji stranu 53 (v PDF stranu 57) vynikající knihy Ondřeje Čady „Ecce homo armatus“, která je celá k nahlédnutí zdarma.

Empirické důkazy dneška o míru a bezpečí mezi ozbrojenými občany

Z úst politiků ale přesto často znějí ad nauseam opakovaná tvrzení, že „více zbraní znamená více zločinu“. Přesně v tomto znění je vyřkl starosta Washingtonu D. C., Adrian Fenty, když mu Nejvyšší soud přikázal zrušit zákaz držení zbraní slušnými lidmi.

Fenty i jeho přátelé z médií strašili, že v ulicích Washingtonu potečou potoky krve, „zemřou nevinní lidé“, „Amerika bude nebezpečnější“, lidé budou střílet v dopravních zácpách a tak dále. Realita se ovšem, zcela logicky, vydala zcela opačným směrem: počet vražd ve Washingtonu byl po povolení zbraní v roce 2009 nejnižší za posledních 45 let.

Tak tomu bylo všude: v městečku Kennesaw zavedli jako protestní akci proti zákazům zbraní v Morton Grove „povinnost“ mít zbraň v každém domě (samozřejmě vyjma zločinců, kteří žádné zbraně mít nesmějí a to celoživotně). Art Buchwald na to téma pro Lawrence Journal-World sepsal trapně hysterický článek, ve kterém předvídal, že občané Kennesaw budou střílet na druhé kvůli odpadkům a důchodci budou střílet po pošťácích, nemluvě o popravách podezřelých záletníků a svůdců. Hraní na city a vzbuzování strachu se mu ale nevyplatilo, protože zatímco v Morton Grove počet vražd od zákazu zbraní skokově narostl a z nízkého dohnal oblastní průměr, v Kennesaw naopak skokově klesl — meziročně o 74 % — a od té doby se drží hluboko pod oblastním průměrem.

Opět zafungovaly obě logické zákonitosti: zločinci nechtějí riskovat ve městě, kde jsou přečísleni ozbrojenými obránci — a lidé se k sobě chovají slušně, protože napadat ozbrojeného slušného člověka, kterého by se zastalo ozbrojené slušné okolí (ne jako neozbrojené okolí, které by nechalo nožem vyzbrojeného šílence upálit svou ženu a nic s tím nenadělalo) je velmi nemoudrý nápad.

A jelikož tato logika zafungovala a ve srovnání s okolím i předchozím stavem se projevila všude, kde bylo slušným lidem umožněno se bránit, John Lott mohl na základě analýz spousty statistických údajů napsat celou knihu, „More guns == less crime“, kde dokazuje kladný vliv zbraní mezi slušnými lidmi na snižování zločinnosti.

„Když jsme zaváděli původní zákon [umožňující obranu zbraní], slyšeli jsme hodně o tom, že se Colorado zvrhne v krvavou lázeň. To se ovšem nestalo. Jestli něco, tak se stal pravý opak. Teď slyšíme tu samou rétoriku — a to si vyprošuji“ — Ray Rose, poslanec za Colorado

Jak média dezinformují o zbraních

umarex-pietro-beretta-gardone-m92-nickel.jpg (33,991 kiB)
Beretta Gardone m-92 FS

16. ledna 2002 začal na Appalachian School of Law řádit Peter Odighizuwa. Do „zóny beze zbraní“ pronesl pistoli, zavraždil dva ze svých profesorů a začal střílet na studenty. Dva ze studentů měli zbraně — v autech na parkovišti, protože ve škole je mít nesměli. Tracy Bridges a Michael Gross nezávisle na sobě doběhli pro své zbraně, vytáhli je a namířili je na Odighizuwu, který svou pistoli odhodil a následně byl spoután. (To mimochodem není první případ, kdy civilista se zbraní zastavil šíleného střelce na americké škole — v roce 1997 zastavil zástupce ředitele Joel Myrick vraždícího Luka Woodhama, který se poté, co na něj Myrick namířil svou pistoli a zeptal se „proč střílíš na mé děti“ vzdal.)

Média patřičně rozmazala, že Odighizuwa řádil s pistolí, ale fakt, že byl zneškodněn díky pistolím v rukou slušných lidí „taktně zamlčela“: z 280 nezávislých novinových článků se pouhé 4 zmínily, že obránci měli zbraně! 72 článků šlo v demagogii dokonce tak daleko, že podrobně popisovaly, jak mělo dojít k zneškodnění Odighizuwy, ale v tomto „podrobném popisu“ cenzurovaly ono použití pistolí k jeho odzbrojení.

Reportérka Washington Post zpětně potvrdila, že věděla o tom, že byl Odighizuwa zneškodněn zbraněmi, ale „vynechala podružné detaily“ a „šetřila místem“. Ještě horší byl odpovědný manager Associated Press který prohlásil, že je z chování obránců „v šoku“: „Pomyslel jsem si — Bože můj, oni ohrozili ještě mnohem více lidí tím, že vytáhli zbraně!“ Než aby jej zastavili zbraní, měli nechat Odighizuwu, ať zabije, koho chce. A od této organizace nekriticky přejímají informace naše média.

Profesor John Lott v rámci výzkumu pro svou knihu „The bias against guns“ zkoumal, jakým způsobem média píší o zbraních. Zjistil, že New York Times během roku 2001 napsaly 104 zpráv o 50 745 slovech o zneužití zbraní zločinci — a pouze jednu zprávu o 165 slovech o tom, jak se zbraní ubránil slušný člověk.

Washington Post napsalo 44 844 slov o zneužití zbraní, ale z médií bylo nejvyváženější: obraně zbraní věnovalo celých 953 slov.

A podobně zajímavá je i analýza, jak často mainstreamová média podporují zákazy zbraní a jak často jejich držení: kupříkladu World News Tonight televize ABC 43 × volaly po zákazech zbraní, 24 × informovaly nestranně a 3 × se vyjádřily pro zbraně — a tak dále.

„Jednoduše jsem se na to podíval jako reportér, dokonce jako reportér, který nemá rád zbraně! A řekl jsem ‚Tak toto je něco úplně nového. Tohle je víc než jen skupinové myšlení, tohle je skupinové lhaní.‘“ — Bernard Golberg, reportér CBS a autor knih o médiích „Bias“ a „Arrogance“

Vyváženější obraz, než „tradiční“ deníky, paradoxně mnohdy přináší bulvár. Když začaly New York Times kritizovat floridské zákony umožňujících nošení zbraní na sebeobranu, The Sun vydal rozsáhlou reportáž, ve které napsal že „Od zavedení zákona v roce 1987 klesla na Floridě zločinnost podle snad všech měřítek (…) jen stěží by se dalo tvrdit, že povolení nošení zbraní zvýšilo zločinnost nebo mělo nějaké jiné hrozné následky. (…) Předpovědi, že nastanou přestřelky jako z Divokého západu, se ukázaly být nepravdivými. Nenaplnily se ani na Floridě, ani v žádném ze 37 dalších států, které povolily nošení na obranu. Na tom, aby mohli zákona dbalí občané nosit zbraně na obranu, není nic hrozného ani zabijáckého.“ A rýpnul si i do Timesů, že se jim takové věci „nehodí do tisku“.

Zpráva o masakru je trhák. Zpráva o zabránění masakru nikoli.

Aneb „o masakru, který se nestal“.

17. listopadu 1991 zabránil poštovní úředník Thomas Terry masakru v restauraci Shoney's, když ji přepadli lupiči a naháněli hosty i personál do mrazáku, aby je tam povraždili. Terry se oddělil a v obraně zastřelil dva ze zločinců, přičemž třetí utekl. Masakr byl odvrácen — a informovala o něm místní média a komentátorka Ann Coulter. Dnes vám jej nenajde ani Google, když zadáte jeho jméno bez místních upřesnění.

18. dubna 2012 se na parkoviště kostela v Auroře přiřítil K. Parker, naboural do zaparkovaných aut a začal střílet po lidech, kteří mu běželi na pomoc. Patrně by spáchal masakr, kdyby jej nezastřelil jeden z návštěvníků kostela. O čtyři měsíce později střílel v Auroře Holmes, kterého nikdo zastavit nesměl. Holmese rozmázla média, o zabránění Parkerova masakru jste se mohli dočíst leda na LEXu.

19. prosince 2007 se Matthew Murray po předchozím řádění pokusil vyvraždit i členy kostela New Life. To se mu ovšem nepovedlo, protože jej zastřelila Jeane Assam.

Víte, co mají všechny tyto případy společné? Nedovíte se o nich. Výjimkou je jen J. Assamová, o které je zmínka ve článku rozebírajícím… Masakr.

To proto, že masakr je „něco velkého“: dá se prodat v médiích, která žijí z vyvolávání strachu a informování o krveprolitích. Dá se „vytěžit"“ politiky, jako výše zmíněný Rahm Emanuel.

Oproti tomu masakr, kterému někdo zabránil se… Nestal. A tak o něm nikdo neinformuje, nikdo se o něm nedozví… Pokud nečte stránky jako LEX, tweety pro-gun organizací hlásících ty medializované z případů obran se zbraní a podobně.

Když byly empiricky i logicky vyvráceny argumenty o korelaci ozbrojenosti populace a růstu zločinu, funkčnosti zákazů zbraní, násilnosti ozbrojené společnosti, ochranné funkci policie i zbraních jako prostředku k moci nad ostatními, zbývá poslední dvojice emotivních tvrzení: že zbraně ze slušných lidí dělají zločince a že bránit se je špatné.

„Zbraně ze slušných lidí dělají zločince“

Povězte mi — jak může zbraň udělat ze slušného člověka zločince? Mají snad zbraně nadpřirozenou sílu jako Prsten moci z Pána prstenů, takže když vy jako slušný člověk vezmete do ruky pistoli, v ústech ucítíte chuť krve, váš zrak zastře rudý příkrov a v uších budete slyšet „Zabíjej! Postřílej je! Zab je všechny“? Ale no tak — to je scéna z céčkového hororu, nikoli z reality. Schválně si odpovězte na otázku, jak byste se chovali, kdybyste najednou dostali pistoli:

  1. hned bych šel/šla vystřílet nejbližší restauraci
  2. až mne příště naštve soused, zastřelil/a bych ho
  3. ani jedno z výše uvedených — i nadále bych se choval/a jako normální slušný člověk
  4. choval/a bych se ještě slušněji a zodpovědněji než beze zbraně, abych se pro jistotu vyhnul/a konfrontacím, které by mohly eskalovat až k použití zbraně a něčímu úmrtí

Kdybyste snad náhodou byli tak nestabilní jedinci, že byste odpověděli a) nebo b), potom skutečně nemáte co mít zbraň — ale jak jsme si ukázali v kapitole „všechno je zbraň“, když se někdo v afektu rozhodne zabít druhého, použije cokoli bude mít po ruce — a když nebude mít pistoli, ubodá druhého nožem nebo umlátí třeba nohou od židle; a pokud se někdo rozhodne vyvraždit restauraci nebo dav lidí, když nesežene samopal, pomůže si třeba Boeingem, náklaďákem, nožem (8 mrtvých, 4 mrtví, 8 mrtvých, 22 pobodaných) nebo sekerou.

Pamatujete si ovšem, co jsem psal o vyrovnání moci? Zbraně mají v ozbrojené společnosti i ostatní, takže psychopatická první odpověď ve skutečnosti zní „hned bych šel/šla vystřílet nejbližší restauraci a riskoval/a, že mne někdo v sebeobraně zastřelí“, což má samo o sobě uklidňující (nebo spíše odstrašující) efekt jak na zločince, tak na choleriky a šílence.

Realitou — a to opět empiricky ověřenou — ovšem je, že se drtivá většina držitelů zbraní chová podle posledních dvou bodů.

Statistiky jak z Texasu, tak z ČR jasně ukazují, že držitelé zbraní jsou nejméně riziková, nejslušnější a nejmírumilovnější skupina lidí v zemi: nejenže mají na svém kontě nejméně zločinů, ale páchají i daleko méně přestupků a jiných incidentů. Je to logické: pokud máte zbraň, spočívá na vás smrtelně vážná zodpovědnost. A tak raději bez povšimnutí přejdete i mnohou urážku, protože si jednak jste vědomi svých možností a nepotřebujete si dokazovat, že jste silní — a jednak nechcete riskovat, že by se vám potyčka vymkla z rukou a skončila něčí smrtí. To za to nestojí.

Pokud tedy začnete nosit zbraň, změní se jen dvě věci: vaše odpovědnost (stejně jako se změní když řídíte auto na dálnici nebo štípáte dříví sekerou)… A skutečnost, že i pokud jste slušní a nenásilní lidé jako 65letá majitelka obchodu, český důchodce, matka-samoživitelka se dvěma dětmi nebo průměrný chlapík, který se nepopral od třetí třídy, najednou máte moc se ubránit pěti lupičům, přežít zákeřný útok mladíků s noži, zachránit sebe a děti před zdrogovanými násilníky nebo zachránit před upálením ženu, na níž si manžel-tyran rozhodl zchladit žáhu, pobodal ji, polil benzinem a snažil se zapálit, zatímco kolemjdoucí jen zírali, houkali a volali policii.

Je obrana bojem zla proti zlu?

Naprosto souhlasím s tím, že se proti zlu nemá bojovat zlem. Stejně tak s tím, že by účel neměl světit prostředky. Jak to jde dohromady s obranou palnou zbraní? Jak se střílející obránce liší od střílejícího vraha? Inu, zcela jednoduše.

Zatímco agresor chce ublížit druhým, oloupit je, zranit, ponížit nebo zabít, vy jako obránce rozhodně nikomu ublížit nechcete. Právě naopak: chcete zastavit zločince v ubližování druhým a to nejlépe tak, aby nebyl zraněn nikdo.

Pokud k tomu máte prostředky, snažíte se zlo zastavit. Netoužíte střílet. Vy pouze diskutujete se zločincem, odhodlaným se vyžívat na slabších. Se zločincem, který jako jediný argument uznává výhrůžky či násilí. Vy mu důrazně argumentujete, že je pro všechny nejlepší, aby okamžitě přestal útočit — a co více, jste tak milosrdní, že mu dáváte ještě druhou šanci: „přestaň páchat zlo a ubližovat druhým a nic se ti nestane; pouze pokud se rozhodneš pokračovat v útoku a ubližovat druhým, zastavím tě.“

„Proč má oběť brát ohled na zdraví a život útočníka, který se ji snaží svým činem a počínáním o zdraví či život připravit?“ — neznámý komentátor

Pokud musíte chodit rizikovou oblastí a proto se rozhodnete nosit brnění s ostny, je snad vaše vina, když vás — kteří si prostě hledíte svého — někdo napadne a o ony ostny si ublíží? Za sebe říkám, že nikoli: kdyby vás nenapadl, nic by se mu bylo bývalo nestalo — takže to on sám si způsobil problémy a jen sebe z toho může obviňovat. A s obranou pistolí je to stejné. Ten kolemjdoucí z výše uvedeného odkazu nechtěl páchat žádné zlo: chtěl zlu zabránit. Viděl, jak se zločinec snaží bestiálním způsobem zaživa upálit svou oběť a pistolí mu v tom zabránil.

Odpovězte si sami: kdybyste byli v jeho situaci, co byste považovali za zlo: s klidem se dívat, jak upaluje nevinnou oběť, nebo vrahovi dát poslední šanci aby to nedělal a pokud to nepůjde jinak, střelili ho (protože nic jiného na výběr nemáte — on má nůž a napomínání i výhrůžky policií ignoruje)?

A co byste považovali za dobré a zlé, kdybyste těžce pobodaní a polití benzinem leželi na zemi a nad vámi stál vrah, snažící se škrtnout sirkou? Nebo kdybyste jako mladá ženou šla noční ulicí a přibližovali se k vám dva násilníci v kapucích, kteří vás „zvou“ k ukojení svých nízkých pudů? Kdybyste — jako v Argentině zmítané hospodářskou krizí, nebo USA s přeplněnými věznicemi, ze kterých pouští těžké recidivisty — věděli, že když vám ve dvě hodiny v noci někdo právě vyrazil domovní dveře a vy jste se stali jednou z pěti tisíců každodenních obětí „domovní invaze“, patrně si jen nevezmou majetek, ale budou si celou noc „hrát“ s obyvateli přivázanými k postelím?

Chtěli byste mít možnost efektivně ubránit sebe a své nejbližší, nebo byste za „dobro“ považovali vydat své blízké na milost a nemilost násilníkům beze smyslu pro slitování či empatii?


Seriál má tyto díly

  1. Úvodní článek redakce
  2. Pilotní článek autora
  3. Zbraně a moc
  4. Psychologie zákazů zbraní
  5. Ochrání vás policie?
  6. Ozbrojená společnost a předsudky
  7. Kdopak usiluje o monopol na moc nad druhými?
  8. Právní praxe

Autorem cyklu je cover72. Příští díl pohovoří o tom, kdo hlavně usiluje o monopol na moc nad druhými?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 151 × | Prestiž Q1: 7,33

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top