Štítky článku: •  

Jak odvrátit další sklizeň smutku

Přetiskuji ještě k dnešnímu článku pana Zámečníka dva roky starý článek Ricardo Hausmanna k venezuelské krizi (ta ústavní krize byla vlastně už před čtyřmi lety) na který se právě odvolává.

Před dvěma lety vypukly téměř současně rozsáhlé protesty v Kyjevě a Caracasu. Zatímco ukrajinští revolucionáři se rychle dostali k moci, politická změna ve Venezuele se ubírá mnohem pomalejší cestou. Ovšem volby z 6. prosince, které vynesly opozici dvoutřetinovou většinu v parlamentu, přesouvají venezuelský vývoj na rychlou kolej.

Prezident Nicolás Maduro sice o volební noci přijal porážku, jeho vláda však vyhlásila, že se nebude řídit zákony, které vzejdou z Národního shromáždění, a už také najmenovala vlastní alternativní Shromáždění komun, které není nijak ukotvené v ústavě. Navíc Maduro využil závěrečné schůze dosluhujícího parlamentu k doplnění Nejvyššího soudu vlastními lidmi a vyzval své stoupence, aby minulý týden blokovali ustavující zasedání nově zvoleného shromáždění. Venezuela se tak stejně jako Ukrajina před dvěma lety řítí vstříc ústavní krizi.

Existuje i jedna starší a zlověstnější paralela mezi Venezuelou a Ukrajinou: hladomor z roku 1933. Kvůli Stalinem nařízené kolektivizaci kulaků v roce 1932 zemřelo rok nato 3,3 milionu Ukrajinců a etnických Poláků.

Katastrofu způsobilo Stalinovo přesvědčení, že kulaci před sovětskými úřady schovávají obilí, a tak jim nechal zrekvírovat osivo, aby je donutil použít k setí údajné ukrývané zrní. Jenže žádné nebylo — a tak nebylo v roce 1933 čím osít. A Stalin výslednou potravinovou krizi svedl na spiknutí mrtvých a umírajících. Hladomor tak v úrodné zemi, jako je Ukrajina, si do té doby neuměl nikdo představit. A stejně obtížné je představit si podobnou katastrofu v zemi s největšími potvrzenými zásobami ropy. Přitom na začátku roku 2016 Venezuele právě takový scénář hrozí.

Velikán Mao

Takové lidmi způsobené průšvihy mívají čtyři součástí: represe trhu, informační blokádu, systematické perzekuce disentu a svalování viny za pohromu na oběti (což ospravedlňuje radikalizaci kroků, které problém způsobily). Ukrajina bohužel není jediným příkladem: Mao Ce-tungův velký skok mezi lety 1958 a 1961 si vyžádal ještě mnohem víc obětí — odhadem 15 až 45 milionů.

Venezuelská vláda se stejně jako kdysi komunisté na Ukrajině a v Číně pokusila kolektivizovat výrobní kapacity. Po svém znovuzvolení v roce 2006 se Hugo Chávez rozhodl uspíšit „revoluci“ a znárodnil banky, telefonní operátory, cementárny, ocelárny, supermarkety a stovky dalších firem a miliony hektarů půdy. A stejně jako v případě Ukrajiny a Číny se produkce v dotčených firmách drasticky propadla.

Kromě otevřeného znárodnění zavedla vláda v Caracasu také systém, který útočil na přirozenou samoregulační schopnost volného trhu. Trh není všelék a může fungovat pouze v případě, že správně funguje stát, ale je mocnou stabilizující silou. Trh poskytuje informaci o tom, čeho se nedostává. Zisk vytváří stimuly pro reakci na informace obsažené v cenách. A kapitálové trhy přidělují zdroje ve snaze o dosažení zisku. Trhy mohou selhat a vládní politika může výsledky zlepšit; ale Chávez s Madurem stejně jako Stalin a Mao zaútočili i na samotný tržní mechanismus.

draha-tezba-ropy.jpg (44,809 kiB)
Těžební náklady

Současný venezuelský systém regulace cen a směnného kurzu způsobuje chaos. Hodnota bolívaru je úředně stanovena 130krát výš, než je reálný tržní kurz. Tak výnosný není ani obchod s drogami a následky jsou zjevné.

Sociálně líbivé programy se zaváděly v době, kdy rostly ceny ropy, což tlumilo jejich dopad, jelikož výpadek produkce mohl nahradit dovoz. V roce 1998, kdy byl Chávez poprvé zvolen, se cena ropy potácela kolem osmi dolarů za barel, v roce 2012 se v průměru držela kolem 104 dolarů. Ale místo toho, aby v čase hojnosti vytvářel rezervy na hubenější léta, používal Chávez část vysoké ceny ropy jako zástavy pro masivní půjčky, kterými zečtyřnásobil vnější zadluženost země. To mu v roce 2012 umožnilo utrácet, jako by cena ropy dosahovala 197 dolarů za barel. Ale nyní, když se cena surové venezuelské ropy pohybuje pod 30 dolary za barel a země si nemá možnost půjčovat na mezinárodních kapitálových trzích, klesl dovoz na zlomek úrovně z roku 2012. V plném rozsahu se projevilo dřívější zdevastování výrobních kapacit.

Odsouvání řešení

Při absenci tržního mechanismu se Venezuela přizpůsobuje nové realitě s minimem informací, zato s mnoha zvrácenými podněty, které ještě zesilují ničivý dopad na výrobu a blahobyt. V letošním roce přijde ještě drastičtější útlum dovozu. Ceny ropy totiž klesly ještě hlouběji a dovozy z let 2014 a 2015 se částečně financovaly z rezerv a dalších zdrojů a také povolením soukromého importu, za nějž ovšem stát nezaplatil.

Důsledky tohoto šílenství jsou děsivé. Humanitární katastrofu může odvrátit jen rychlý zásah: obnovení tržního prostředí, sjednocení směnného kurzu, zavedení alternativního systému sociálních transferů, který by nahradil příděly, snížení státních výdajů, řádná restrukturalizace zahraničního dluhu a masivní finanční pomoc mezinárodního společenství.

Maduro se o nic z toho nesnaží. Veškerou svou energii a tvořivost vynakládá na udržení moci, všemi prostředky. Ale čas pomalu vypršel. Jestli se Maduro nezmění, nové Národní shromáždění jej bude muset vyměnit.

Tolik psal v roce 2016 pan Hausmann (otištěno v Euro 2).


Pozn. red.: No a nám uplynuly více jak dva roky, víme už, že nové Národní shromáždění s magorem (hehe, Madura na magora mi opravil autocorrect, ale s radostí to tak nechám) nezmohlo vůbec nic, ve Venezuele odstartovala pádivá inflace, Maduro se drží nadále moci zuby nehty a jediný, kdo má ještě co jíst, jsou ozbrojené síly, které jej drží u moci. Lidé z Venezuely masivně prchají do blízkého zahraničí a v posledních dnech se prezidentem vyhlásil zástupce opozice, kterého už Spojené státy uznaly za představitele Venezuely. A už jsem před pár dny psal, že nový president Brazílie o nezbytnosti svržení Madura (a kubánského režimu) hovořil hned po své inauguraci. Osobně jsem názoru, že dobrovolně však Maduro neodstoupí nikdy, nikdy, nikdy…

Nějaké další zdroje

Poslední zprávy, které mi čtečka RSS kanálu vyhodila před chvílí, hovoří o tom, že evropští lídři dávají Madurovi osmidenní ultimátum na vypsání nových voleb. (A úplně poslední zpráva: Z Ruska údajně vyrazily stovky žoldáků, aby ochránily Madura – před jeho vlastními bodyguardy.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 179 × | Prestiž Q1: 5,35

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top