Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Filosofie ozbrojené společnosti 7/8

Proč každý totalitní režim a každý pachatel genocidy v prvé řadě usiloval o odzbrojení civilního obyvatelstva?

Kdopak usiluje o monopol na moc nad druhými?

beretta-92f-9mm-luger-parabellum.jpg (40,004 kiB)
Beretta 92F Luger Parabellum

V předcházejících kapitolách pojednání o ozbrojené společnosti jsme si ukázali, jak scestné je se snažit o lepší či bezpečnější společnost cestou odzbrojení slušných lidí: názorně, na historických příkladech a empiricky ověřených zkušenostech jsme mohli vidět, že násilí kvete jen tam, kde je nerovnováha v možnostech zúčastněných stran — to jest tam, kde má jedna strana monopol na moc nad ostatními a může jej použít nebo zneužít jak se jí jen zachce, aniž by jí v tom kdokoli mohl zabránit.

Řada politiků přesto volá po zákazech zbraní a to navzdory tomu, že jasně vidí, že jsou kontraproduktivní. Důvod je jasný: tito politici jsou sami posedlí moci nad ostatními a touhou je řídit a ovládat dle své libovůle — a jestliže vyzbrojení slušných lidí znamená, že nad nimi nemůžete uplatňovat moc v rozsahu, jaký se vám zlíbí, vadí to zločincům stejně jako zločinným politikům. Zločinci — ať na ulici, nebo v čele autoritářských stran — jsou totiž zpravidla v menšině. Aby mohli terorizovat většinu pokojně žijících slušných lidí, musí mít právě něco, kterou dokážou poměr sil, hrající v jejich neprospěch, eliminovat. A to jsou zákazy zbraní.

Byl si toho vědom Mao Ce Tung, když se nechal slyšet že „Veškerými zbraněmi musí vládnout komunistická strana, aby takto žádné zbraně nemohly nikdy být použity proti straně“ — stejně jako Hitler, když prohlásil, že „nejhloupější chyba, kterou bychom mohli udělat, je dovolit podrobeným rasám držet zbraně. Historie ukazuje, že všichni dobyvatelé, kteří dovolili podrobeným rasám držení zbraní, si tím připravovali vlastní pád.“

Věděl to Lenin, když prohlásil, že „Jeden člověk s puškou je schopen ovládnout sto neozbrojených (…) provádějte plošné prohlídky a za nalezené zbraně popravujte.“ A věděli to Britové, když chtěli odzbrojit americké kolonisty, aby je posléze mohli zotročit — americká Válka za nezávislost začala britským zátahem na zbraně, před kterým ovšem kolonisty varoval Paul Revere.

pistole-ruger-lcp-.380-auto.jpg (40,512 kiB)
Ruger LCP .38 Auto

Uvědomovali si to ovšem i Američané a další lidé bojující proti diktátorům. V přímém protikladu s protizbraňovou agendou diktátorů 20. století tak stojí prohlášení George Washingtona „Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat — včetně jejich vlastní vlády“; slavný výrok Thomase Jeffersona „Žádnému svobodnému člověku by nikdy nemělo být bráněno v nabytí zbraní. Nejsilnějším důvodem pro to, aby si lidé udrželi právo držet a nosit zbraně je, aby se jimi — jako poslední možnost — mohli bránit tyranii vlastní vlády“, který Jefferson v roce 1776 dokonce navrhoval do Ústavy státu Virginie; a též prohlášení Orwella, který po osobním angažmá ve španělské válce proti silám generála Franca prohlásil, že „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“

Pokud totiž stát začne zabavovat zbraně slušným lidem, zpravidla tak činí proto, že se chystá dělat věci tak strašné, že by tím i slušné lidi, kteří se naprosto nemíní účastnit nějakých bojů, dohnal k povstání.

Hitler zdědil po Výmarské republice zbrojní zákon s praxí podobnou Česku roku 2012: všechny zbraně byly na povolenky, které si žadatelé museli co 5 let prodlužovat. Hitler dobře věděl, že — jak píše Oleg Volk — „kdyby měla každá židovská a protinacistická rodina pušku Mauser a 20 nábojů do ní a vůli je použít, byla by NSDAP málo známou kapitolou v historii Výmarské republiky“.

A měl pravdu, jak se ukázalo ve Varšavském ghettu. Postupoval tedy velice logicky: Židům prostě a jednoduše neprodloužil platnost jejich „zbrojních průkazů“ (to vyšlo podle B. Harcouta, UCLS, jako oficielní nařízení Gestapa v roce 1935). Židé s propadlými povolenkami museli postupně, jak jim propadaly povolenky, zbraně odevzdat, Gestapo provádělo domovní prohlídky (zbraně hledali i u Alberta Einsteina) — a Židé byli bezmocní, vydání na nemilost nacistické vládě s absolutním monopolem na moc.

mauser-parabellum-p08.jpg (21,981 kiB)
Mauser Parabellum P08

V roce 1938 pak přišel už jen definitivní zákaz držení zbraní Židy. Na straně druhé Hitler zcela vyjmul své „ozbrojené pěsti“ z působnosti zbrojního zákona a zavedl kategorie zbraní „pro sportovní účely“, aby mohl regulovat, jaké zbraně smí mít nečlenové NSDAP. Tento Hitlerův zbrojní zákon pak v roce 1968 okopíroval senátor Thomas J. Todd, který se k němu dostal v rámci Norimberského procesu, a v mediální hysterii následující po atentátech na Luthera Kinga a prezidenta Kennedyho jej zakomponoval do amerického práva.

Úplně stejně postupovali i další diktátoři. V říjnu 1918 byly v RSFSR (předchůdce SSSR) zakázány zbraně všem nekomunistům. To Stalinovi celkem stačilo, takže si vystačil s přidáním zákazu nožů a snížením věkové hranice pro tresty vč. trestu smrti na 12 let. (Za stalinského teroru s sebou ale řada lidí nosila nelegální pistole a revolvery, protože měla — oprávněně — za to, že je lepší se na místě zastřelit, než padnout do rukou sadistických vrahů z NKVD).

Když Turecko v roce 1915 začalo plánovat genocidu Arménů, začalo zabavováním zbraní: arménská místospráva dostala určitou kvótu na zbraně, které musela „svým“ Arménům zabavit a odevzdat Turkům. Pokud nezabavila dost zbraní, byla popravena za „shromažďování zbraní“. Silná motivace. Krom toho Turci prováděli domovní prohlídky a zbraně zabavovali. Teprve když byli Arméni odzbrojeni, mohla začít genocida.

kevin-707.gif (137,745 kiB)
Kevin 707

Soukromé vlastnictví zbraní zejména „kontrarevolučním živlům“ zakázal i Mao v Číně, než vyvraždil desítky milionů lidí. V Ugandě zavedl v roce 1969/70 Milton Obote celonárodní zákaz zbraní s výjimkou pro vládní představitele; zákazy zbraní a jejich zabavování v roce 1970, jen aby o rok později začalo vyvražďování politických rivalů a křesťanů. Aminova tajná policie o 3000 mužích a pětadvacetitisícová armáda (která se zhroutila, když narazila na odpor Tanzanie) mohly vyvraždit 300 000 lidí jen proto, že tito byli odzbrojeni.

Toto vše a více popisuje kniha Lethal Laws, tabulku a prostor poskytují i Jews for Preservation of Firearms Ownership.

Dá se konstatovat, že když vláda začne zabavovat a zakazovat zbraně a usilovat o nastolení nerovnováhy sil, chystá proti svým občanům něco velice nepěkného.

Aneb, jak napsala v časopise pro pedagogy představitelka nejvýznamnější americké organizace usilující o zákaz zbraní, Sarah Brady:

„Náš hlavní záměr je zakázat všechny zbraně. Musíme použít jakékoliv prostředky. Nezáleží na tom, jestli musíte překroutit fakta nebo dokonce lhát. Náš cíl vytvořit socialistickou Ameriku může uspět jen tehdy, když ti, co by nám mohli vzdorovat, budou úplně odzbrojeni


Seriál má tyto díly

  1. Úvodní článek redakce
  2. Pilotní článek autora
  3. Zbraně a moc
  4. Psychologie zákazů zbraní
  5. Ochrání vás policie?
  6. Ozbrojená společnost a předsudky
  7. Kdopak usiluje o monopol na moc nad druhými?
  8. Právní praxe

Autorem cyklu je cover72. Poslední díl pojedná o kompromisu právní úpravy držení zbraní.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 153 × | Prestiž Q1: 9,24

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Filosofie ozbrojené společnosti 7/8

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top