Štítky článku: •  

Pravda o tulipmánii (2/2)

Když ekonomická profese obrátí svou pozornost na finanční paniky a krachy, první epizoda, která bývá zmíněna, je tulipmánie. Tulipmánie se ve skutečnosti stala v odvětví ekonomie metaforou.

Zlato z Nového světa

Po tom, co Columbus v 1492 přišel do Ameriky a v roce 1519 Cortez napadl Mexiko, začaly do Evropy proudit drahé kovy, v první řadě přes Španělsko. Produkce těchto plodných dolů v Americe zvrátila trend nižších cen v Evropě, který byl způsoben kombinací statické produkce kovů v Evropě a rapidně expandujícím průmyslem a obchodem. Produkce v Novém světě se ještě zvýšila poté, co byly v roce 1572 objeveny doly na rtuť v Huancavelica v Peru. Proces amalgamace, který byl objeven v polovině 17. století, úzce závisel na rtuti. Tento proces do značné míry zvýšil efektivnost procesu produkce stříbra. (Hamilton 1929, str. 436–43)

Japonský těžební průmysl stříbra v téže době rovněž narůstal, ale bez výhod procesu rtuťového slučování. Nizozemská společnost East India měla doslova monopol na obchod s Japonskem a samozřejmě přístup k jejich produkci vzácných kovů od roku 1611 do konce století. Del Mar (1969b, str. 307–8) poukazuje na to, že „od roku 1624 do 1853 byli Holanďané jediní Evropané, kteří měli povolení obchodovat s Japonskem,“ což jim umožnilo „získat kolem poloviny celkového exportu vzácných kovů z Japonska.“ Flynn (1983, str. 162, 164) ukazuje, že:

Americká produkce prutů spolu s produkcí dolů centrální Evropy a Japonska zvýšila světovou nabídku zlata dostatečně na to, aby pomalu způsobila pokles jeho tržní hodnoty. To znamená, že v 16. století existovala cenová inflace. Americké a neamerické doly vyprodukovaly tak enormní množství stříbra, že jeho tržní hodnota spadla na úroveň pod náklady na jeho produkci ve stále větším počtu evropských dolů.

Francis Walker (1968, str. 135) potvrzuje tento pohled: „Ohromující produkce stříbra v Potosi začala být cítit. Od roku 1570 do 1640 se stříbro rapidně propadalo. Cena kukuřice vzrostla z okolo 2 ¼ uncí stříbra na 6 až 8 uncí.“

Walker (1968, str. 135) dále cituje Davida Huma:

Podle nejpřesnějších výpočtů, které byly vytvořeny po celé Evropě, po odečtení změn v nominálních hodnotách nebo denominací, se zjistilo, že všechny ceny vzrostly od objevení Západní Indie tři, až čtyřnásobně.

Tabulka 1 zobrazuje tento velký příliv vzácných kovů do Evropy. Pruty proudily ze Španělska do Amsterdamu díky obchodu i konfiskací pokladů.

Tabulka 1: Španělský import čistého zlata a stříbra z Ameriky [t]
ObdobíStříbroZlato
1503–1510   4,965 180
1511–1520   9,153 220
1521–1530 0,148 739 4,889 050
1531–1540 86,193 876 14,466 360
1541–1550 177,573 164 24,957 130
1551–1560 303,121 174 42,620 080
1561–1570 942,858 792 11,530 940
1571–1580 1 118,591 954 9,429 140
1581–1590 2 103,027 689 12,101 650
1591–1600 2 707,626 528 19,541 420
1601–1610 2 213,631 245 11,764 090
1611–1620 2 192,255 993 8,855 940
1621–1630 2 145,339 043 3,889 760
1631–1640 1 396,759 594 1,240 400
1641–1650 1 056,430 966 1,549 390
1651–1660 443,256 546 0,046 943
Celkem: 16 886,815 303 181,333 180

Zdroj: Hamilton (1934; opět uvedeno v Clough 1968, s. 150).

Jak uvádí Violet Barbour (1963, str. 49–50):

V roce 1628 se odehrálo známé zajetí španělské flotily vezoucí poklad Piet Heyn, jehož čistá váha byla 177 537 liber. Celková odhadovaná váha zlata, kromě šperků a cenných komodit, byla 11 a půl do 15 milionů guldenů. Důležitější než takové příležitostné nečekané zisky byl podíl holandských obchodníků na novém stříbře, které bylo dvakrát ročně přivezeno do Cadizu z dolů v Mexiku a Peru, podíl, který činil z části zisky z obchodu se Španělskem a přes Španělsko s Novým světem. Jaký byl přesně podíl z roku na rok, nevíme. Existuje jen pár částečných odhadů pro ne po sobě jdoucí roky v druhé polovině století. Podle těch Nizozemci obvykle odvezli od 15 do 25 % pokladů přivezených galeonami a španělskými loďstvy, jejich podíl někdy překračoval, někdy klesl pod množství náležejícímu Francii nebo Janovu.

Del Mar (1969b, ss. 326–27) potvrzuje tyto údaje:

Upřímný Abbe Raynal vysvětluje celou záležitost několika slovy: zatímco Portugalci okrádali indiány, Holanďané okrádali Portugalce. „Za méně než polovinu století se lodě Holandské společnosti East India zmocnily více než 300 portugalských veslic … naložených kořistí z Asie. To přineslo společnosti neuvěřitelné tržby. „Velká část východního zlata, které si našlo cestu do Amsterdamu, byly tržby z dvojité loupeže.

Další důkazy výjimečného nárůstu nabídky peněz v Nizozemsku poskytuje úryvek tabulky celkového výstupu dolů Jižního Holandska, 1598–1798, která je zobrazena v tabulce 2. Tyto údaje ukazují prudký nárůst nabídky peněz od 1630–38, v jehož druhé části došlo k tulipmánii (1634–37).

Tabulka 2: Celková produkce dolů v Jižním Holandsku, 1598–1789 [v guldenech]
ObdobíZlatoStříbroMěďCelkem
1628–29 15 301 2 643 732 4 109 2 800 851
1630–32 364 414 8 838 411 6 679 9 209 503
1633–35 476 996 16 554 079   17 031 075
1636–68 2 917 826 20 172 257   23 090 083
1639–41 2 950 150 8 102 988   11 053 138
1642–44 2 763 979 1 215 645 47 834 4 027 458

Zdroj: Jan A. Van Houtte a Leon Van Buyten (1977, str. 100).

Tabulka 3 zobrazuje zůstatky Bank of Amsterdam. Celkový zůstatek se více než zdvojnásobil z méně než 4 milionů guldenů v roce 1634 na více než 8 milionů v roce 1640. Konkrétněji, od 31. ledna 1636 do 31. ledna 1637 — vrchol tulipmánie — se depozita Bank of Amsterdam zvýšily o 42 %.

Tabulka 3: Bank of Amsterdam [v guldenech]
RokCelkové zůstatkyObjem kovu
1630 4 166 159 3 105 449
1631 3 784 047 2 976 742
1632 3 636 079 3 281 113
1633 4 272 224 3 866 890
1634 3 995 666 3 474 527
1635 3 860 342 3 416 112
1636 3 992 338 3 486 306
1637 5 680 522 5 315 576
1638 5 593 750 5 256 606
1639 5 802 729 5 446 002
1640 8 075 358 7 823 964
1641 8 056 232 8 356 437

(Rok k 31. lednu), Zdroj: Van Dillen (1964, str. 117).

Jak naznačují výše uvedená fakta, ražba mincí bez úhrady, Bank of Amsterdam a zvýšené obchodování v Holandsku přilákalo mince a pruty z celého světa. Jak píše Del Mar (1969, str. 351):

Stimulovány bezúhradnou ražbou mincí našlo obrovské množství vzácných kovů svou cestu do Holandska a následoval růst cen, který se v jedné ze svých forem projevil neobvyklou mánií nakupování tulipánů za ceny často převyšující ty pozemky, na kterých rostly.

Del Mar (1969, str. 352) pokračuje v diskusi o Tulipmánii:

V roce 1648, poté, co Vestfálská mírová smlouva uznala nezávislost Holandské republiky, ta zastavila bezúhradovou ražbu stříbrných guldenů a povolila ji jen pro zlaté dukáty, které v Nizozemsku neměly právní hodnotu. Tato legislativa odradila import stříbrných prutů, zastavila růst cen a ukončila tulipmánii.

Del Mar v poznámce připouští, že mánie byla zažehnána už 27. dubna 1637 rozhodnutím States General, které zrušilo všechny kontrakty.

Do roku 1636 se na trhu s tulipány vyvinul trh s kontrakty o budoucím obchodě (futures). Obchodovalo se v tavernách, ve skupinách známých jako „colleges“, kde nabídky a poplatky byly řízeny pravidly (Garber 2000, str. 44). Jak vysvětluje Garber (2000, str. 45):

Ani jedna ze stran neměla v úmyslu dodávku v den naplnění kontraktu; byla očekávaná jen platba ve výši rozdílu mezi kontraktem a dohodnutou cenou. Jako sázka na cenu cibulek v den vyrovnání nebyl tento trh tedy odlišný ve fungování od současných futures trhů.

Dánský stát reaguje na krach

Pád cen tulipánů v roce 1637 ponechal pěstitele cibulek absorbovat většinu finanční škody mánie. Jelikož vláda v podstatě zrušila všechny kontrakty, [1] pěstitelé nedokázali najít nové kupce nebo získat peníze, které jim podle kontraktu kupci dlužili. Jak popisuje Simon Schama (1987, str. 361–62):

Každopádně, magistráty holandských měst viděly delikátnost neporušitelnosti kontraktů jako méně akutní než potřebu detoxikovat tulipánové pobláznění. Jejich zásah byl urychlen naléhavostí vrátit spekulačního gina zpět do láhve, ze které unikl, a pevně ho zašpuntovat, aby zabránili jakémukoliv návratu. Do jisté míry mohli cítit zadostiučinění, že neúprosná činnost osudu už potrestala nejvíce riskující tím, že je povznesla z bídy do bohatství a v krátkém čase opět zpět. Ale stále cítili nutnost spustit poučnou kampaň v traktátech, kázáních a tisku proti pošetilosti, neboť její speciální zákeřnost svedla obyčejné lidi z cesty.

Navzdory krátkému trvání tulipánové mánie a tvrzením autorů o opaku, existují důkazy o finančních potížích, které byly výsledkem tulipmánie. Tabulka zobrazující počet bankrotů v Amsterdamu ročně, Leiden, Haarlem a Gorningen od 1635 do 1800, kterou prezentovali Messer van Houtte a van Buyten (1977, str. 102), ukazuje zdvojnásobení počtu bankrotů v Amsterdamu od 1635 do 1637. Je jen těžko představitelné, že tento nárůst v počtu bankrotů tvořili pouze pěstitelé tulipánů. Předpokládám, že někteří z „riskujících mas“ byli v této skupině také.

Příběh o tulipmánii není jen o tulipánech a pohybech v jejich cenách a studování „fundamentů tulipánového trhu“ jistě nevysvětluje výskyt této spekulativní bubliny. Cena tulipánů sloužila pouze jako manifestace konečných důsledků vládní politiky, která rozšířila množství peněz, a tak živila prostředí pro spekulace a malinvestice. Tento scénář se v historii odehrál znovu a znovu.

Tak jako jiná období zvýšeného počtu spekulací, nizozemské úrokové sazby v 17. století „prudce klesly“ podle Homer a Sylla (1996, str. 141) a futures na tulipánové cibulky mohly být obchodovány bez požadování marže (Garber 2000, str. 44). Kluby obchodující s tulipány byly velmi „dobře organizované“ a „ukázaly se být velmi efektivní v zajišťování plynulého průběhu transakcí“ (Gelderblom a Jonker n. d). Dash (1999 str. 110) píše, že masy spekulovaly v obchodování s tulipány jako výsledek „stále více horečnatého boomu celé holandské ekonomiky, který začal v r. 1631 a 1632 a trval do konce dekády a znamenal, že v mnoha případech bylo v oběhu více peněz, než kdykoliv předtím. „Jak se noví květináři začali zajímat o tulipánové spekulace, profesionální pěstitelé přišli v roce 1634 s neobvykle velkým množstvím nových variací, což mělo za důsledek pokles cen, ale poskytlo prostým občanům prostor pro zapojení se do mánie“. (Dash 1999, str. 111)

Co však dělá tuto epizodu unikátní, je, že vládní politika nerozšířila nabídku peněz prostřednictvím bankovnictví částečných rezerv, což je moderní nástroj. Ve skutečnosti to bylo naopak. Jako králové napříč Evropou znehodnocovali své měny, prostřednictvím odštipování, ošoupávání a dekretů, Nizozemci udržovali pevnou peněžní politiku, která vyžadovala stoprocentní krytí peněz drahým kovem. Tato politika v kombinaci s občasným zabavením prutů a mincí španělským lodím na otevřeném moři posloužila k přilákání mincí a prutů z celého světa.

Konečným výsledkem byl v Amsterdamu v roce 1630 velký nárůst nabídky mincí a prutů. Díky Zákonům o bezúhradové ražbě mincí bylo vytvořeno více peněz z takto navýšené zásoby mincí a prutů, než trh požadoval. Náhlý nárůst nabídky peněz vytvořil atmosféru, která byla živnou půdou pro spekulace a malinvestice, což se projevilo v prudkém nárůstu obchodování s tulipány.

Tento článek původně vyšel v Quarterly Journal of Austrian Economics, Vol. 9, No. 1 (jaro 2006): 3-14. Je to upravená část z Frenchová magisterské diplomové práce na University of Nevada, Las Vegas, kde Murray Rothbard byl jeho učitelem a diplomovým oponentům. Též na na http://mises.org/daily/2564.

Bibliografické odkazy:

  • Barbour, Violet. 1963. Capitalism in Amsterdam in the 17th Century. Ann Arbor: University of Michigan Press.
  • Bloom, Herbert I. [1937] 1969. The Economic Activities of the Jews of Amsterdam in the Seventeenth and Eighteenth Centuries. New York and London: Kennikat Press.
  • Calvo, Guillermo A. 1987. „Tulipmania“ in The New Palgrave: A Dictionary of Economics. John Eatwell, Murray Milgate, and Peter Newman, eds. 4 vols. New York: Stockton Press.
  • Clough, Shepard B. 1968. European Economic History: The Economic Development of Western Civilization. New York: McGraw-Hill.
  • Conant, Charles Arthur. [1927] 1969. History of Modern Banks of Issue. New York: Augustus M. Kelley Publishers.
  • Dash, Mike. 1999. Tulipmania: The Story of the World's Most Coveted Flower and the Extraordinary Passions It Aroused. New York: Crown Publishers.
  • Del Mar, Alexander. [1895] 1969. History of Monetary Systems: A Record of Actual Experiments in Money Made By Various States of the Ancient and Modern World, as Drawn From Their Statutes, Customs, Treaties, Mining Regulations, Jurisprudence, History, Archeology, Coins nummularia Systems, and Other Sources of Information. New York .: Augustus M. Kelley Publishers.
  • ---. [1902] 1969b. A History of the Precious Metals, From the Earliest Times to the Present. New York: Augustus M. Kelley Publishers.
  • Flynn, Dennis O. 1983. „SIXTEENTH-Century Inflation from a Production Point of View.“ In Inflation through the Ages: Economic, Social, Psychological and Historical Aspects. Nathan Schukler and Edward Marcus, eds. New York: Brooklyn College Press. Pp. 162, 164.
  • Garber, Peter M. 2000 Famous First Bubbles: The Fundamentals of Early mánie. Cambridge Massachusetts: The MIT Press.
  • ---. 1990. „Famous First Bubbles.“ Journal of Economic Perspectives 4 (2): 35-54.
  • ---. 1990b. „Who put the Mania in the Tulipmania?“ In Crashes and Panics The Lessons From History. Eugene N. White, ed. Homewood: Business One Irwin. Pp. 3-32.
  • ---. 1989. „Tulipmania.“ Journal of Political Economy 97 (3): 535-60.
  • Gelderblom, Oscar, and Jonker, Joost. nd „Amsterdam as the cradle of modern futures and options trading, 1550-1650.“ UNPUBLISHED paper. Utrecht University.
  • Hamilton, Earl J. 1929. „Imports of American Gold and Silver into Spain, 1503-1660.“ Quarterly Journal of Economics XLIII: 436-72.
  • Helfferich, Karl. [1927] 1969. Money. Translated by Louis Infield. New York: Augustus M. Kelley Publishers.
  • Hildreth, Richard. [1837] 1968. The History of Banks: To Which is Added, A Demonstration of the Advantages and Necessity of Free Competition in the Business of Banking. New York: Augustus M. Kelley Publishers.
  • Homer, Sidney, and Sylla, Richard. 1996. A History of Interest Rates. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press.
  • Kindleberger, Charles P. [1978] [1989] 1996. Manila, Panics, and Crashes: A History of Financial Crisis. New York: John Wiley and Sons.
  • ---. 1984. A Financial History of Western Europe. London: George Allen and Unwin.
  • Rich, EE, and CHWison, eds. 1975. The Cambridge Economic History of Europe, Vol. 4: The Economy of Expanding Europe in the SIXTEENTH and Seventeenth Centuries. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Schama, Simon. 1987. The Embarrassment of Riches. New York: Alfred A Knopf.
  • Smith Adam. [1776] 1965. An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. New York: Random House.
  • Van Dillen, JG [1934] 1964. History of the Principal Public Banks. New York: Augustus M. Kelley.
  • Van Houtte, Jan A., and Leaon Van Buyten. 1977. „The Low Countries.“ In An Introduction to the Sources of European Economic History 1500-1800. Charles Wilson and Geoffrey Parker, eds. Ithaca: Cornell University Press. Pp. 100-14.
  • Walker, Francis Amasa. [1886] 1968. Money. New York: Augustus M. Kelley.

Mises.cz: 24. srpna a 27. srpna 2012, autor Doug French


[1] Holandský soud označil prodeje tulipánů za sázky podle Římského práva (Gelderblom a Jonker n. d).

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 88 × | Prestiž Q1: 4,48

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top