Štítky článku: •  

Svět bez hotových peněz? Ztřeštěný a nezodpovědný experiment (1/2)

Žít bez peněz lze — jste-li Robinson na pustém ostrově. Objevíte-li na ostrově svého Pátka, vznikají peníze zcela automaticky, i kdybyste nikdy v životě neslyšeli o bankovkách a bankovních účtech. Rušit peníze znamená otřást základy lidské spolupráce a vzájemnosti, řekla v rozhovoru pro web ČT24 ekonomka Hana Lipovská.

Svět bez peněz, alespoň těch v hotovosti — s tím teď přišel Mezinárodní měnový fond (MMF). A mimochodem zrovna ve středu se k podpoře bezhotovostní ekonomiky v Česku přihlásilo svým memorandem i ministerstvo průmyslu a obchodu, k tomu ale později. Co si myslíte o návrhu MMF?

Ekonomové Mezinárodního měnového fondu přišli s myšlenkou, která na první pokus působí jako neškodná, byť trochu potrhlá akademická hříčka. Ve skutečnosti se nejedná o první výstřel do tmy, MMF usiluje o rušení hotovosti už několik let. V minulosti však rozsáhlé průzkumy ukázaly, že lidé — občané jednotlivých států — s podobnými nezodpovědnými experimenty zásadně nesouhlasí. Hledají se proto nové, ztřeštěné, nebezpečné a pro běžného občana ekonomicky ničivé cesty.

Například Práce R. Agarwala a S. Krogstrupa je v mnohém originální — navrhuje zavedení měnového kurzu mezi penězi v hotovostní a bezhotovostní formě. Dnes vyměňujeme jednu elektronickou korunu za korunu kovovou v poměru jedna ku jedné. V systému navrhovaném MMF by byla ale držba oběživa nevýhodnější. Pokud bychom si chtěli vybrat peníze z účtu, pak bychom místo tisícikoruny dostali třeba jen 950 korun.

Nejedná se však o zcela novou myšlenku, pouze by byla nebezpečně elegantně pojatá. Na počátku 20. století totiž s velmi podobným nápadem přišel i německý socialista Silvio Gessel. Ten chtěl bankovky pravidelně kolkovat, aby ztrácely hodnotu v čase. Kolkování si můžeme představit na příkladu bankovky o délce 10 centimetrů, kterou bychom každý rok museli nechat na úřadě povinně zkrátit o centimetr tak, že by se z původní stokoruny postupně stala devíticentimetrová devadesátikoruna, osmicentimetrová osmdesátikoruna či centimetrová desetikoruna. Kdo sleduje činnost MMF dlouhodobě, toho celá »rádobyekonomická« hra nemohla překvapit.

Němečtí ekonomové navíc už několik let upozorňují, že po zavedení záporných úrokových sazeb začaly velké německé banky tezaurovat hotovost v podzemních trezorech. Držba hotovosti je ale ochranou před zcela legálním — ovšem nikoli legitimním, penězokazectvím ze strany centrálních bank. Zavedení záporné úrokové sazby v čistě bezhotovostní ekonomice totiž není ničím jiným než uvalením zvláštní skryté daně na peníze.

Zavedení vnitřního měnového kurzu mezi hotovostí a bezhotovostními penězi je zároveň obdobou bimetalismu: měnového systému, ve kterém byly peníze zároveň podloženy stříbrem a zlatem. Pokud byl směnný kurz mezi stříbrem a zlatem chybně nastaven, jeden z kovů mohl prakticky zmizet z oběhu — a právě toho by MMF ve spolupráci s centrálními bankami chtěl a mohl dosáhnout.

Evropa však o tématu ukončení hotovostních peněz uvažuje už delší dobu, některé země se už k bezhotovostní ekonomice přibližují. Proč tedy?

Motivace pro tuto podivnou daň je jednoduchá. Po Velké recesi, tedy krizi v roce 2008, začaly centrální banky západních ekonomik zavádět záporné úrokové sazby. Ty se nejprve týkaly jen vkladů, které u nich měly uloženy obchodní banky, později se však začaly přenášet také na velké střadatele.

Jestliže v normálním světě dostáváme za peníze na účtu každý rok úroky, ve světě záporných úrokových sazeb platíme z uložených peněz jakousi dodatečnou daň. Každý rozumný člověk se v takovém případě pokusí danění peněz vyhnout útěkem k hotovosti, která dani nepodléhá. Krok MMF by nám v tomto úprku zabránil, protože bychom stejnou daň zaplatili při výběru peněz z bankomatu.

Zejména monetarističtí ekonomové v čele s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Miltonem Friedmanem upozorňovali, že ekonomické krize vznikají v důsledku chyb a omylů centrálních bank. Pokud banky dávají do oběhu více (nebo naopak méně) peněz, než je potřeba, ekonomika se může zadrhnout. V prostředí bezhotovostní ekonomiky by ovšem centrální banky na krizi reagovaly ještě hlubšími zápornými úrokovými sazbami než doposud.

Co by to znamenalo v praxi?

Jestliže dnes například na Slovensku nebo v Německu platí úrokové sazby ve výši -0,4 %, v bezhotovostní eurozóně by mohly klesnout třeba na -1,5 %. Nebezpečným důsledkem obdobných experimentů by byl pokles úspor. Rozumný člověk by jistě nespořil, když by jeho úspory neustále podléhaly nevyhnutelné peněžní dani.

Země, ve kterých klesají úspory, ovšem brzy začnou mít problémy s růstem — a pokud hospodářství neroste, začne se životní úroveň současných i budoucích generací prudce zhoršovat. I proto před čistě bezhotovostním světem, který znemožňuje útěk k bezpečné hotovosti, varujeme.

Dnes máme svět internetu věcí, svět, kdy je vše on-line, vše propojené. Nejsou podle vás hotové peníze už skutečně přežitek?

Hotovost nás především chrání před nezodpovědnými hospodářskými experimenty. Víme také, že člověk platící hotovostí jedná jinak, zodpovědněji, než člověk platící kreditní nebo debetní kartou. Lidově řečeno, méně rozhazuje a více spoří.

V neposlední řadě jsou peníze malým uměleckým dílem, jsou symbolem suverenity národa, vychovávají. Těmto argumentům se leckdo může vysmívat, nicméně na lehkou váhu je brát nelze. Mít v peněžence „katalog“ výrazných osobností naší historie, navíc dokonale umělecky zpracovaný, smysl má.

Zároveň je násilná snaha o povinný přechod k bezhotovostním platbám náramně namyšlená. Ignoruje obtíže, které by tato cesta způsobila starším lidem. Opravdu může kterýkoli úředník z Washingtonu chtít po babičce z Ratibořic, aby se učila používat platební kartu? Technicistní přístup „shora“ je nepokorný, ignoruje běžný chod života a problémy běžného člověka.

Na jaké argumenty tedy mohou lidé slyšet, aby se vzdali bankovek a mincí? Není to bezpečnější, platit kartami?

Oficiální důvody pro zrušení hotovosti jsou stále stejné. Argumentuje se bojem proti terorismu, válkou vyhlášenou šedé ekonomice, podporou moderních technologií či trochu úsměvně hygienickými důvody.

A například argument teroristický sice zní dostatečně vážně, kvůli němu ostatně Evropská centrální banka ukončila výrobu a vydávání bankovek v hodnotě 500€, protože prý je méně pohodlné převážet bankovky malých hodnot než bankovky velké — milion v pětiseteurovkách totiž váží něco málo přes dva kilogramy, zatímco milion v padesátieurovkách by vážil dvacet kilogramů.

Jsou ovšem také směšné: pokud někdo dokáže naplánovat masovou vraždu v Paříži, pak mu zrušení hotovosti život možná znepříjemní, rozhodně jej však před vražděním nezastaví. Když porovnáme například počet vražd přepočtený na počet obyvatel ve Švédsku a v Rakousku, pak ono „takřka bezhotovostní“ Švédsko je bezmála dvakrát nebezpečnější než staromódně hotovostní Rakousko.

Častým argumentem proti hotovosti bývá i to, že bezhotovostní platby eliminují šedou ekonomiku a sníží administrativní zátěž podnikatelů a zvýší transparentnost. Zrovna ve středu 20. února bylo na půdě ministerstva průmyslu a obchodu podepsáno memorandum o spolupráci při posilování a podpoře bezhotovostní ekonomiky. Podle ministryně Marty Novákové (nestr. za ANO) máme dnes v České republice na tisíc obyvatel jen 15 platebních terminálů oproti 23, které jsou evropským průměrem.

Boj s šedou ekonomikou je líbivý argument, problém je, že velikost šedé, černé či stínové ekonomiky pochopitelně neznáme. Publikované odhady šedé ekonomiky v České republice se liší o 220 miliard korun. Patří k nejmenším v celé Evropě — a navíc se podle odhadů, na které se však dívám se zdravou skepsí, zřejmě neustále zmenšuje.

Například podle (diskutabilní) studie Mezinárodního měnového fondu tvořila šedá ekonomika v roce 2017 jen 9,2 % českého hrubého domácího produktu, což odpovídá asi 464 miliardám korun. Bulharská šedá ekonomika odpovídá podle stejné studie 19,2 % HDP, a naopak švýcarská jen 3,9 % HDP.

Znovu zdůrazňuji, že se na tato čísla musíme dívat se značným nadhledem, nejedná se o tvrdá data, nemá příliš smysl vážně se jimi zabývat. Většina domácností si jistě na rozdíl od úředníků z tzv. bretton-woodských institucí (kam patří i MMF — pozn. redakce) nemyslí, že bychom za zboží neplatili. Většina lidí se daním nevyhýbá a vyhýbat nemůže — proto za celými matematickými cvičeními vidíme jen snahu zahalit zcela jednoznačný záměr zrušení hotovosti do rádoby vědeckého hávu.

Je potřeba si také říci, že řadu těch studií ale spojuje stejný zadavatel: většinu prací platí nepříliš překvapivě zprostředkovatelé bezhotovostního platebního styku, například MasterCard či Visa. Tyto společnosti ostatně — mnohdy ve spolupráci s místními vládami — lákají spotřebitele k útěku od hotovosti spotřebitelskými soutěžemi, slevovými akcemi při platbě kartou v supermarketech nebo dotacemi pro podniky, které se zaváží přejít na bezhotovostní platební styk. V tomto kontextu proto existuje oprávněný důvod k obavám z příslibů přidělování platebních terminálů živnostníkům.

Navíc, množství padělků mincí a bankovek v České republice rok od roku klesá stejně jako počet vražd či vloupání, zatímco kyberkriminalita vzrostla podle ministerstva vnitra za sedm let o čtyři sta procent.

Zmínila jste i „úsměvné“ hygienické důvody…

Asi nejkurióznější důvod ve prospěch rušení hotovosti popsal významný americký ekonom Kenneth Rogoff. Ten ve své knize Prokletí hotovosti upozorňuje, že peníze jsou „špinavé“, neboť na nich mohou cestovat zárodky epidemií včetně Escherichia coli. Nevysvětluje však už, jak se s hygienickým problémem vypořádáme při platbě kartou nebo mobilním telefonem.

Slyšela jsem, že Mezinárodní měnový fond či Evropská komise také slibují, že zrušíme-li hotovost, vymizí kapsáři.

Nevím, jestli si všimli, že drobná kriminalita neustále klesá a kapsáři „vymírají“ sami od sebe. Navíc je pravděpodobně horší přijít o platební kartu a mobilní telefon než o peněženku s několika bankovkami.

Do galerie absurdních argumentů můžeme zařadit i tvrzení, že bezhotovostní peníze nelze ztratit — na to jen poznamenávám, že bezhotovostní peníze nelze ani na ulici nalézt. Komplikace života — či přímo živnost — žebráků a bezdomovců je zřejmá, asi nikdo nebude posílat dvacetikorunu žebrákovi u kostela bankovním převodem. Když jsme zmínili kostely, ve skandinávských zemích se zcela vážně řeší, jak bezhotovostně platit „příspěvky do kasičky“.

Nicméně prvenství mezi nepochopitelnými argumenty v boji proti hotovosti drží skutečně naše ministerstvo průmyslu a obchodu, které podepsalo zmíněné memorandum. Nikoho nepřekvapí, že mezi signatáři byla společnost Mastercard, zcela nesmyslné je však tvrzení, že digitalizaci potřebujeme pro zvýšení konkurenceschopnosti České republiky ve střední Evropě. Kdo zná středoevropský region, ví, že v málokteré zemi lze platit kartou tak jednoduše jako u nás. Zvýšení konkurenceschopnosti v žádném případě nepomůže omezení hotovosti, ale spíše omezení regulace.

Druhá část rozhovoru

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 233 × | Prestiž Q1: 10,36

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top