Štítky článku: •  

Svět bez hotových peněz? Ztřeštěný a nezodpovědný experiment (2/2)

Žít bez peněz lze — jste-li Robinson na pustém ostrově. Objevíte-li na ostrově svého Pátka, vznikají peníze zcela automaticky… Druhá část rozhovoru ekonomky Hany Lipovské pro web ČT24. [První část]

Jak podle vás zní tedy opravdu dobrý důvod pro to, aby hotovost naopak zrušená nebyla?

Kromě rizika nezodpovědné měnové politiky centrálních bank, které by mohly svými zápornými úrokovými sazbami deformovat hospodářství i peněžní vztahy mezi lidmi, považuji za největší riziko především ničím neomezený dohled nad naším chováním a spotřebou.

Dnes možná zní varování před „Velkým bratrem“ stále ještě absurdně. Pokud si však přečteme například plány na omezování konzumace masa, můžeme si docela dobře představit pokladnu, která nám nedovolí koupit deset deka šunky, protože jsme už v daném týdnu platili kartou za bůček.

Když se na besedách ptám, kdo by byl proti přechodu na bezhotovostní ekonomiku, většinou se hlásí školáci — říkají, že by nechtěli, aby jejich rodiče měli dokonalý dohled nad tím, co si za své kapesné kupují. V maličké dětské ekonomice je to možná humorné, nicméně kdo z nás by chtěl, aby centrální úřad věděl lépe a detailněji než kdokoli z našich blízkých, jak žijeme?

Kdo by na zrušení peněz tedy vydělal nejvíc?

Rušení hotovosti je v zájmu zprostředkovatelů platebního styku. Právě pro ně znamenají bankovky a mince nepříjemnou konkurenci. Jejich zrušení by jim výrazně zvýšilo zisky.

Existují seriózní studie, které by skutečně dokládaly, že je zrušení hotovosti dobrý krok, když tedy o tom některé státy uvažují?

Seriózní studie, které by nebyly motivovány zájmy konkrétních politických sil nebo firem, neexistují a ani existovat nemohou. Jen stěží si lze představit ekonoma, který by podobný krok podpořil. Přední německý ekonom profesor Hans-Werner Sinn dokonce nedávno řekl, že při povinném celosvětovém zrušení hotovosti by se Německu vyplatilo eurozónu opustit.

„Poslední bankovka by mohla opustit oběh kolem roku 2030,“ řekla listu Financial Times Cecilia Skingsleyová, viceguvernérka švédské Riksbanken. Jak jsou na tom ostatní státy, uvažují další opravdu seriózně o tom, že by se hotovosti zbavily?

Kromě skandinávských států se touto cestou vydává i Asie — Korea, Indie. Ostatně — jeden z autorů zmíněného článku Mezinárodního měnového fondu je právě Ind. Pro nás to s sebou nese značné riziko. Pokud by skutečně mělo dojít ke zrušení hotovosti a s tím i možnosti zavedení záporných úrokových sazeb, musely by to provést opravdu všechny významné země světa.

Kdyby se takové chyby dopustila například jen eurozóna, lidé by začali místo elektronických eur držet papírové dolary či libry. Tlak na rušení hotovosti z významných ekonomik, navíc podporovaný mezinárodními organizacemi, je proto velmi nebezpečný.

Mezinárodní měnový fond tak používá osvědčenou salámovou metodu: nejprve je hotovost očerňována a haněna jako sprostý podezřelý z nejstrašnějších zločinů včetně terorismu. Potom jsou občané od držby hotovosti odrazováni zvláštní daní a k „bezhotovosti“ lákáni nejrůznějšími „výhodnými“ nabídkami.

V dalším kroku již mohou centrální banky zavést záporné úrokové sazby, monitorovat naše chování, jednání a preference — a prozatím posledním bodem celé skluzavky pak může být vytvoření bodového systému, který již v dnešní Číně údajně začíná monitorovat a hodnotit život každého občana.

Bezhotovostní platby tedy nejsou dobrá věc?

Bezhotovostní platby samy o sobě samozřejmě naprosto nejsou špatné. I já běžně platím debetní kartou. Problém nastává ve chvíli, kdy se z pohodlné možnosti volby stane jediný, zákonem vynucovaný způsob platby. Kde není svoboda volby, otevírá se prostor pro totalitářský systém, který jsme za uplynulých 80 let zažili hned dvakrát.

Euro ve světě peněz

Dávalo by ve světě bez hotovosti vůbec smysl mít rozdílné měny?

Hotovost je pouze formou peněz. Je to podobné jako s jazykem a písmem: kniha může vyjít v papírové formě, můžeme ji však číst i jako e-knihu a může být také načtená coby audiokniha. Ve všech třech případech se jedná o tutéž knihu ve stejné řeči zaznamenávající stejná slova stejného autora, jakkoli se jejich forma — nosič, liší.

Podobně máme oběživo, coby obdobu klasické vázané knihy a bezhotovostní platební styk jako obdobu e-knih. V duchu této paralely by zavedení jednotné měny zároveň se zrušením hotovosti znamenalo nejen posun od klasické knihy k elektronické knize, ale také o překlad všech knih ze stovek jazyků do jediného (podivného) esperanta.

Jak se tedy vůbec díváte na proces zavedení eura v Česku?

Zavedení eura bylo krokem ryze politickým, ekonomicky nedávalo a nedává smysl. Naopak, z čistě ekonomického hlediska se jedná výslovně o šílený nápad, který se sice může na úrovni jednotlivých firem jevit krátkodobě celkem užitečný, ale z dlouhodobého hlediska domácnosti, malé a střední podniky i země jako celek pouze poškodí.

Dokážete si představit, že by se Češi zřekli své měny? Pro nás bankovky a mince mají i symbolickou hodnotu, zrovna loni se slavilo sto let republiky. Pro Švédy nemají jejich peníze takový význam? Vždyť právě Švédsko je zároveň první zemí v Evropě, která v roce 1661 začala papírové bankovky tisknout, kdy je z nedostatku stříbrných mincí začala vydávat stockholmská banka, i když je tehdy lidé přijímali dosti neochotně. Zvlášť když se ukázalo, že je může postihnout „bankrot“, stav, kdy banka svůj závazek nechce nebo nemůže krýt. A Švédové měli náskok, pokud jde o bankomaty — první nainstalovali v roce 1967, o dva roky dříve než USA.

Vlastní mince a později bankovky byly vždy v historii symbolem suverenity. Území, na kterém obíhaly mince s portrétem panovníka, spadala pod jeho vládu. Pokud chceme být státem s vlastní suverénní vládou, pak musíme usilovat o udržení suverenity i v otázce vlastní měny. Zapomínáme na to, že v celé stoleté historii jsme naši korunu nikdy neopustili, a to dokonce ani během německé okupace. Prvorepublikové bankovky dokonce zůstávaly v oběhu (paralelně s protektorátními) až do roku 1944.

Vydávání peněz něco stojí. Můžete porovnat náklady mezi bezhotovostní a hotovostní variantou?

Česká národní banka údaje o nákladech na výrobu platidel nezveřejňuje. Podle odhadů se však průměrné náklady pohybují kolem dvou korun za bankovku — nejdražší je výroba nejlépe chráněných bankovek vyšších hodnot, tedy především pětitisícikoruny.

Nemáme k dispozici data pro Českou republiku, nicméně hrubým propočtem na základě zahraničních údajů můžeme odhadnout, že se například průměrná tisícikoruna během svého „života“ zúčastní asi 750 transakcí, což odpovídá tři čtvrtě milionu korun. Poplatky za platbu kartou sice také nelze jednoznačně určit, nicméně při 0,5% sazbě bychom za stejné transakce zaplatili zhruba 3750 korun.

Klesá tedy v Česku počet bankovek na úkor karet?

V současnosti je v oběhu více než 618 miliard korun, zájem Čechů o bankovky a hotovost tedy rozhodně neklesá. S trochou nadsázky můžeme říci, že naopak vzrostl: dvacetikoruny s portréty zakladatelů státu i prvních tvůrců naší hospodářské politiky byly rozebrány okamžitě, stejně jako pamětní bankovka s Aloisem Rašínem. Češi a Moraváci se budou pevně držet české koruny i v dalších sto letech její existence.

Naopak počet vydaných platebních karet v České republice dva roky po sobě klesl. V roce 2017 jich bylo v oběhu jen 10,7 milionu, zatímco v roce 2015 až 11,5 milionu. Kartou jsme zaplatili 677,8 miliardy korun v rámci 811,9 milionu obchodních transakcí, průměrně tedy jedna platba činila 835 korun. Ovšem průměr je zde samozřejmě jen velmi orientační číslo, které je vychýlené třeba jen několika velkými transakcemi.

A jak si to MMF představuje technicky? Ne každý člověk má bezhotovostní terminál v kapse.

Předpokládám, že se i v tomto případě sází na moderní technologie a na systém blockchainu. Každý, kdo zažil výpadek elektřiny trvající déle než dva dny, ovšem ví, jak obrovské riziko je s takovým vývojem spojeno.

Dnes nefungující platební systém vyřadí z provozu chod supermarketu. Země založená výlučně na bezhotovostních platbách by byla nesmírně snadným terčem kyberzločinců všeho druhu. Násilný, nepřirozený, skokový přechod do bezhotovostního světa by nás tak možná k barterové směně opravdu mohl zcela nedobrovolně vrátit.

Jaký by byl podle vás pro lidi život bez peněz?

Existuje řada populárních příkladů lidí a komunit údajně „žijících bez peněz“. Jedná se ovšem o absolutní nepochopení toho, co peníze skutečně jsou. Peníze nejsou čísla na účtu nebo bankovky v peněžence, peníze existovaly dejme tomu i ve společnosti neandrtálců.

Peníze jsou především účetní systém zaznamenávající vztahy mezi lidmi. Když zavezu souseda do nemocnice a vím, že příště pomůže jeho rodina mně, je toto povědomí, toto spoléhání se na vzájemné splácení implicitních dluhů, peněžním vztahem.

Rodiče, kteří vychovají dítě a očekávají, že se o ně dospělé děti jednou naopak postarají, vytvářejí peníze. Peníze jsou dluh, peníze jsou hmatatelný záznam naší vzájemné závislosti, naší vzájemné potřeby.

Přepis rozhovoru pro ČT24 na Ekonomie selského rozumu

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 210 × | Prestiž Q1: 10,89

+20 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top