Štítky článku: •  

Náš nepřítel, Stát (5)

Zdá se, že trpíme zvláštní obtíží při přemýšlení o skutečné podstatě instituce, do níž se člověk narodil a do níž se narodili jeho předkové. Akceptujeme ji stejně jako atmosféru a praktická přizpůsobení této instituci se pro nás stala druhem reflexu.

big-brother.jpg (7,713 kiB)
Big Brother sees you!

Člověk málokdy uvažuje o vzduchu, dokud nedojde k nějaké změně, příjemné či nepříjemné — poté již uvažuje o jeho charakteristikách; uvažuje o čistším vzduchu, lehčím vzduchu, těžším vzduchu, ne však o vzduchu samém.

Stejně tak tomu je s lidskými institucemi. Víme, že existují, že nás různým způsobem ovlivňují, neptáme se však, jak vznikly a s jakým původním záměrem, či jakou primární funkci nyní vykonávají; a když už nás ovlivňují tak nepříznivým způsobem, že se proti nim vzbouříme, spokojíme se pouhou náhradou dané instituce za jinou její variaci.

Tudíž koloniální Amerika vyměnila monarchický Stát za republikánský Stát; Německo se vzdalo republikánského Státu kvůli Hitlerovskému Státu; Rusko vyměnilo monokratický Stát za kolektivistický Stát; Itálie vyměnila konstituční Stát za „totalitní“ Stát.

Je zajímavé pozorovat, že v roce 1935 je přístup průměrného jedince k fenoménu Státu přesně stejný, jaký byl jeho vztah k fenoménu Církve řekněme v roce 1500. Tehdy byl centrální stát slabou institucí; církev byla velmi silná.

Jednotlivci se rodili do Církve stejně jako jejich předkové po celé generace, stejným formálním, zadokumentovaným způsobem, jakým se dnes rodí jako příslušníci Státu. Vybíraly se daně, z nichž církev žila stejně, jako se dnes vybírají daně, z nichž žije Stát. Od jednotlivce se očekávalo přijetí oficiální teorie a doktríny církve, konformita a podrobení se a v obecném smyslu to, že bude dělat, co se mu řekne; opět stejná paralela s dnešním Státem.

orig-bureaucracy2-1-.jpg (124,614 kiB)
Hydra

Pokud by se vzpouzel, církev mu mohla způsobit dost velké potíže, stejně jako dnešní Stát. Přes to všechno se nezdá, že by si tehdy příslušníci církve, stejně jako dnes občané Státu, kladli otázku, jaká že je podstata instituce, jež si činí nárok na jejich oddanost. Vždy zde byla; přijímal ji jako danou a přejímal její hodnocení sebe sama. A i když se začal o padesát let později bouřit, tak pouze vyměnil jednu formu církve za jinou; Římskou za Kalvinistickou, Luteránskou, Cvingliánskou atd., opět jako dnešní občan Státu vymění jednu formu Státu za jinou. Nezkoumal instituci samotnou, stejně jako dnešní občan Státu.

Účelem mého spisku je vznést otázku, jestli enormní vyčerpání společenské moci, které je dnes pozorovatelné všude kolem nás, neimplikuje důležitost širšího poznání podstaty instituce, která tak rapidně absorbuje ono množství moci.1)

Jeden z mých přátel nedávno pravil, že pokud velké společnosti poskytující veřejné služby nezlepší způsob, jakým podnikají, Stát jejich obchodní činnost převezme a bude ji sám provozovat. Pravil tak s až pietním nádechem definitivnosti.

Stejně tak, pomyslel jsem si, zřejmě hovořil člen církve na konci patnáctého století o nějaké nastávající církevní intervenci; a já přemýšlel, zda tento přítel měl informovanější a racionálnější teorii Státu, než jakou jeho pravzor měl teorii církve. Upřímně řečeno jsem si jistý, že neměl. Jeho pseudo-chápání bylo pouhým neodůvodněným přijetím Státu a jeho hodnocení tak, jak je samotný Stát lidem předkládá; neprokázal tak ani více, ani méně inteligence, než celá masa všech občanů Státu.

zlate-tele.jpg (37,542 kiB)
Rozpočet – zlaté tele

Zdá se mi, že pokud bude pokles moci společnosti pokračovat stávajícím tempem, pak by se měl občan Státu velmi podrobně zabývat základní podstatou instituce, která toto způsobuje. Měl by si klást otázku, jestli má teorii Státu a pokud ano, jestli ji historický vývoj potvrzuje.

Zjistí, že toto není záležitost, která by se dala vyřešit snadno; vyžaduje pečlivý průzkum a velkou porci kritického myšlení. Člověk by se měl v první řadě ptát, jak a proč Stát vzniknul; musel nějak vzniknout a z nějakého důvodu. Na první pohled se tato otázka zdá velice snadná, ale shledá, že není.

Pak by se měl člověk ptát, co historie neustále ukazuje jako primární státní funkci. Poté jestli jsou „Stát“ a „vláda“ synonyma; běžně se tak používají, ale skutečně jimi jsou? Existují nějaké neměnné charakteristické znaky, které odlišují instituci vlády od instituce Státu? A nakonec by se měl rozhodnout podle svědectví dějin, jestli má považovat Stát za v zásadě společenskou nebo protispolečenskou instituci.

Dnes je docela jasné, že pokud by se příslušník Církve roku 1500 pokoušel nalézt odpovědi na tyto fundamentální otázky, mohla civilizace jít daleko snazší a příjemnější cestou; a občan dnešního Státu může těžit z této zkušenosti.

Pozn. redakce: Z článku vyplývá, že Stát, jako entita, se podobá novodobému náboženství. Už nevzývá nějakého abstraktního Boha, ale zbožštěnou podstatu moci a peněz. Neštěstím celé konstrukce je, že si Stát monopolizoval oboje, peníze i moc, libovolně ovlivňovat ke svým vlastním potřebám a cílům. Ze státního rozpočtu se stalo jakési zlaté tele, kterému se všichni klaní a nakonec to vypadá, že lidé mají žít jen proto, aby plnili státní rozpočet. Jinou úlohu už nemají! Bez souhlasu státu už se nemůže odehrát prakticky nic!

Je zpochybněn základní respekt k vlastnickému právu, dokonce i respekt k vlastnictví sama sebe! Ale co to představuje jiného, než totální nevolnictví, otrokářský řád? Periodické volby jsou jen jakousi formální kulisou, která na podstatě Státu nemůže nic změnit.

Ostatně se ne nadarmo říká: „kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zrušili!“


1) Vágní a částečná idea ohledně toho, o jaký objem se jedná, může být získána uvědoměním si, že příjem amerického Státu z daní činí zhruba jednu třetinu celkového národního příjmu! Počítáme všechny formy zdanění, přímé a nepřímé, místní a federální.


  1. První díl
  2. Druhý díl
  3. Třetí díl
  4. Čtvrtý díl
  5. Pátý díl

Cyklus je převzat z porálu mises.org

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 107 × | Prestiž Q1: 6,32

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Zdenka Wagnerová

"Stát je tu od toho, aby zabezpečoval funkce, které jiný subjekt zabezpečit nemůže. Příkladem může být třeba obrana. Stát tu rozhodně není od toho, aby nám, svéprávným občanům organizoval život prostřednictvím nejrůznějších nesmyslných nařízení a zákazů.", citát, už nevím odkud ale má logiku.
Stát je: státní instituce - občané - území. Měly by být vzájemně v souladu a navzájem ku prospěchu.
Ani další další nová ministerstva,nové strany a nové zákony toto zajistit nemohou. Jen občanská společnost postavená na morálce. Jak těžko se slovo morálka vyslovuje a málo se vyskytuje. Proč? :)

Perun

Bez statu by tu byla jen anarchyje a lidi by se vyvrazdili navzajem. Proto mame detaine zpracovane zakony a ministerstva urcujou co se smi a nesmi delat. To by si lidi nakonec mohli delat co se jim zamane. To jen havloidi si misli ze je nejaka moralka.Vzdyt vime co byl havel za prase.

Olda K.

To je přesné: podle sebe soudím tebe!
My zase víme, co jste vy komunisti za prasata! Závist a nenávist je váš motor, životní názor i cíl. Co jsi asi tak za inteligenta, když ani neumíš psát česky? To tě na VUMLu neučili?

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top