Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Tvrdě škrtat: neziskovky, kofinancování dotací, veřejný sektor

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ: Macron je opravdu legrační pán. Operace se povedla na jedničku, pacient mrtev, shrnula Markéta Šichtařová jeho vizi záchrany Evropy…

Závazek je závazek, dává Markéta Šichtařová za pravdu požadavku ODS, která by chtěla řešit zákonem, aby Česko postupně do roku 2024 zvýšilo výdaje na obranu na dvě procenta HDP a plnilo tak závazek vůči NATO. Nebere to jako zúžení manévrovacího prostoru při sestavování státního rozpočtu, protože ten je pro úspory někde úplně jinde. V té souvislosti připomíná neziskový sektor, kofinancování dotací a předimenzovanou velikost veřejného sektoru. V aktuální výzvě, kterou členským zemím Evropské unie adresoval prezident Emmanuel Macron, si analytička všímá hned dvojí vypočítavosti francouzské hlavy státu.

Český premiér Andrej Babiš po schůzce s americkým prezidentem Donaldem Trumpem prohlásil, že rozumí plánu svého protějšku, jak obnovit velikost Ameriky, čímž připomněl hlavní Trumpovo politické heslo „America First“. Dodal, že totéž chce učinit s Českou republikou. Jak by toto heslo uvedené v Česku do praxe mělo vypadat? A nezapomínaly předchozích třicet let domácí politické elity právě na to konat jen v zájmu své země?

Tyhle marketingové řeči bych moc vážně nebrala. Hezky to zní pro voliče, náplň chybí. V USA se heslo America First stalo marketingovým přebalem pro politiky, které je u nás těžko uskutečnitelné, alternativně zatím se k němu Babišovo ANO příliš nehlásilo. Tak třeba protekcionismus v zahraničním obchodě, který by po malou ekonomiku, jako jsme my, byl doslova smrtící a vysloveně škodlivý. Dál se pod tím v USA schovává výrazně antiimigrační politika, která by sice byla OK, ale u které jsem si zatím nevšimla, že by se k ní dalo v rámci Evropské unie nějak opravdu usilovně hlásit. A to přesto, že v rámci EU patříme společně s dalšími středoevropskými zeměmi víceméně k rebelům. Možná by se sem dalo jakžtakž zařadit i americké snižování daní v rámci velké daňové reformy a Trumpovy snahy rozpohybovat byznys. A to je už vyloženě proti dosavadním krokům ANO.

Takže když si to shrneme, žádné velké podobnosti zde nenacházím a jde jen o hesla pro novináře a veřejnost.

Prognóza OECD očekává zhoršení růstu světové ekonomiky. Zpomalovat ji budou hlavně Čína, a to kvůli probíhající obchodní válce. Dále Německo, které balancuje na hraně recese, Itálie, která už v recesi je, a kvůli brexitu také Británie. Největší podíl vývozu do těchto čtyř zemí na svém celkovém exportu má Česko, u něhož dosahuje téměř 45 procent. Následují Rakousko, Polsko a Maďarsko. Bude proto středoevropský region jako celek první na ráně, pokud se potvrdí neblahý ekonomický vývoj?

Ano, právě skrze angažovanost v zahraničním obchodě se k nám nálady v globální ekonomice intenzívně přenášejí. A to jak v dobrém, tak ve zlém. Když roste světová ekonomika, my většinou rosteme ještě rychleji. A když je světová ekonomika v recesi, my máme sklon být v recesi ještě hlubší. Ale s tím, že tyto nálady se k nám přenášejí s určitým zpožděním. Ovšem již dnes je vidět, že české podniky mají méně nových zakázek zejména z Německa, takže infekce se již svým způsobem pomalu šíří.

Česká republika je jedním z členských států NATO, které dlouhodobě neplní závazek, že budou na obranu vydávat ročně doporučená dvě procenta hrubého domácího produktu. Když to nešlo po dobrém, tak to ODS chce řešit zákonem, aby Česko postupně do roku 2024 zvýšilo výdaje na obranu na ta dvě procenta a pak už zůstaly v této výši. Bylo by správné takto zúžit manévrovací prostor tvůrcům státního rozpočtu, nebo závazek je závazek a přes to vlak nejede?

Já se obávám, že v tomto případě závazek je závazek. Můžeme diskutovat o tom, zda to je pro nás ekonomicky výhodné; jenomže ekonomická stránka je jen jedním z aspektů. Já si sice nedělám o soudržnosti NATO moc velké iluze, stačí připomenout aktuální situaci v Turecku, ale svět je aktuálně tak polarizovaný, že pro víceméně nárazníkovou zemi našeho typu není možné ani uvažovat o něčem takovém jako třeba neutralita. Takže musíme být začleněni „někam“. A NATO je logicky jediné možné. A v tom případě z toho plyne, že musíme dodržovat naše závazky.

Mezi námi, tvůrci státního rozpočtu mají manévrovací prostor pro úspory někde úplně jinde. Mám připomínat neziskový sektor? Je nutné připomínat kofinancování dotací? Je nutno zmiňovat předimenzovanou velikost veřejného sektoru?

Jak byste okomentovala čtvrteční oznámení Evropské centrální banky, že minimálně do konce roku 2019 nezvýší základní úrokové sazby?

Bylo to navýsost očekávatelné a nepřekvapivé. V aktuální situaci se toho moc jiného dělat nedalo. Zvyšovat úrokové sazby, neboli přiškrcovat evropskou ekonomiku, by za situace evropského hospodářského zpomalování byla učiněná sebevražda.

Problém je někde úplně jinde. Ne v tom, jak se ECB rozhodla, když už byly karty rozdány, tedy když ekonomika zpomaluje a úrokové sazby máme aktuálně nastavené tak a tak. Problém je v tom, že karty měly být rozdány úplně, ale úplně jinak. Evropská centrální banka nikdy neměla připustit, aby v okamžiku, kdy ekonomika eurozóny začíná už zpomalovat, byly stále ještě úrokové sazby záporné. Ty měly už dávno, už před lety, být mnohem vyšší. Měly být třeba na dvou nebo třech procentech — zkrátka na „dlouhodobě normální“ úrovni.

Takže dnes by ECB měla manévrovací prostor a mohla by zpomalující ekonomice pomoci. Prostor ale nemá, protože sama sebe přitlačila ke zdi. A udělala to z nebetyčné hlouposti, z naivity. Pořád si myslela, že evropská ekonomika kdovíjak zrychlí, kdovíjak zrychlí současně s tím inflace, a teprve pak „někdy“ budou úrokové sazby zvýšeny na normál.

Samozřejmě se to nestalo a evropská ekonomika začala z normálních cyklických příčin zase zpomalovat. Čímž jsme se dostali do stavu, kdy centrální banka má vystřílenu všechnu normální munici a zbývají jí už jen naprosté fantasmagorie v rukávu, jako jsou třeba takzvané vrtulníkové peníze. Anebo velmi silně záporné úrokové sazby, to všechno je samozřejmě naprosto špatně, obyvatelstvo by to okradlo o úspory. A právě proto existuje tak velký tlak na zrušení hotovosti, aby se obyvatelstvo nebylo schopno před tím příliš bránit.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se v otevřeném dopise, který byl v úterý otištěn ve všech členských zemích EU, věnoval i hospodářské oblasti. Vyzval k reformě politiky konkurenceschopnosti a obchodní politiky. Společnosti, které ohrožují strategické zájmy Evropy či její hodnoty v oblasti ekologie, ochrany dat, rovného odměňování či placení daní by měly být trestány či rovnou zakázány. Ve strategických odvětvích a při veřejných zakázkách by Evropa měla stejně jako USA přistoupit k politice Evropa na prvním místě. Zavedená by měla být také celoevropská minimální mzda, jejíž výše by byla přizpůsobena situaci v jednotlivých členských zemích. Zaujal vás některý z jeho návrhů?

Pan Macron je opravdu legrační pán. Dokáže napsat současně heslo „konkurenceschopnost“ a jedním dechem dodat „zakázat firmy, které zlobí v oblasti ekologie, rovného odměňování“ a podobně. To připomíná situaci „operace se povedla na jedničku, pacient mrtev“. Nemyslím, že by byl Macron tak hloupý, aby nechápal, o čem mluví, aby nechápal, že všechno to, do čeho EU tlačí, je ve skutečnosti pravým opakem zvýšení konkurenceschopnosti, opakem zvýšení prosperity. Spíš je jen vypočítavý, a to hned nadvakrát.

Zaprvé chce odvrátit pozornost od svých domácích problémů se žlutými vestami. A zadruhé to všechno, do čeho ostatní země tlačí, vlastně tyto země ekonomicky poškozuje, což ale současně pomáhá Francii, jelikož se tím Francie zbavuje svých konkurentů.

Od tohoto týdne mohou Italové žádat o zaručený příjem, který prosadilo protestní Hnutí pěti hvězd a který má pomoci v boji s chudobou. Stát jim bude dorovnávat stávající mzdy či důchody na úroveň 780 eur (20 tisíc korun). Státní pokladnu to má letos přijít odhadem na 7,1 miliardy eur, ale italský premiér Giuseppe Conte si je jist, že to bude mít pozitivní vliv na domácí poptávku. Považujete za reálná jeho očekávání, že toto opatření výrazně přispěje k oživení tamní skomírající ekonomiky? A jak se vám samotná myšlenka zaručeného příjmu zamlouvá?

Samozřejmě, že to nebude mít žádný pozitivní ekonomický efekt, jak Giuseppe Conte tvrdí. Současná italská vláda sice ve spoustě oblastí používá celkem zdravý rozum, jinde ale zase jedná naprosto fušersky. A ekonomika patří k té druhé skupině. Nikde na světě, kde byl zaručený příjem experimentálně zaveden, se nepotvrdil odhad socialistů, že by to ekonomiku pozvedlo. V pozadí tohoto konceptu je totiž naprosto nesmyslný předpoklad, že z ničeho lze vyčarovat něco.

Italská vláda se tím dostane časem do nemalých problémů. Už teď je v recesi, k tomu se jí bude prudce zvyšovat veřejný dluh. Pokud to tak půjde ještě chvilku, investoři odmítnou kupovat italské státní dluhopisy, tedy půjčovat Itálii na její chod. Tedy Itálie se stejně jako Řecko dostane do stavu, kdy nebude schopná financovat svůj chod. A bude závislá na pomoci Evropské unie. Jenomže s EU je aktuálně na kordy. A navíc ve srovnání s Řeckem je mnohem větší, takže zachraňovat Itálii je tvrdší oříšek než zachraňovat Řecko. Dobré řešení to zkrátka nemá, leda že by italská vláda začala ihned drasticky šetřit.

Uvádí paní Markéta Šichtařová pro PL

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 204 × | Prestiž Q1: 9,89

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Tvrdě škrtat: neziskovky, kofinancování dotací, veřejný sektor

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top