Štítky článku: •  

O sto let pozadu

Svůj Blog zahájím okřídleným vtipem: světová média hlásí konec světa v roce 2020, ale nebojte se a přijeďte do České Republiky, my jsme tu ve všem 100 let pozadu.

Aerzteschwemme a Aerztemangel

A i něco smutné pravdy je na tomto veselém šprochu, a zase i něco pozitiv se na tom dá najít. Ti, co jsou pozadu a jsou k tomuto ještě moudří, mají neuvěřitelný dar „křištálové koule“. Mohou se podívat „dopředu“ a říci: pokud uděláme tohle, copak se asi stane??? A tak moudré státy, které jsou pozadu, koukají na ty vyspělejší, se systematicky vyvarovávají každé technické chyby, kterou musely ty západní pokrokové země tvrdě odpracovat, ty funkční mechanismy naopak zase adoptují. Je výborné jít po prošlapané cestě. Ty méně moudré státy do těch stejných chyb zahučí úplně stejně a natvrdo, křišťálová koule nekoule.

A tak se kdysi stalo, že v roce 2006 probíhala v Německé Spolkové Republice velká lékařská stávka. Důvody jsou našincům nabíledni: otřesné pracovní podmínky, nedokonalé vzdělávání, mizerný plat, přesčasy, vyhoření. Nakonec — známá to písnička. A tak se stávkovalo, odbory vyjednávaly, dělala se politika, smlouvaly se tabulky. Nakonec odbory v čele s tzv. Marburgským Spolkem si vyjednaly dodržování pracovní doby, odpočinky, zvýšení tabulkových platů, regulace, kontroly, tresty — prostě klasické nástroje.

Německo je bohatá země a samozřejmě to ekonomicky zvládla, z fáze „Aerzteschwemme“ — tj. fáze, kdy podle nějakých kritérií je lékařů nadbytek a nemohou na trhu najít práci (většinou čísla z úřadu práce, kolik je lékařů nezaměstnaných) se Německo za dekádu opět přehouplo do fáze „Aerztemangel“ tj. fáze, kdy zase lékaři nejsou k sehnání a musí se nakupovat ze zahraničí.

Protože je Německo stále ještě bohatá země, i toto zvládli bravurně masivním importem lékařů ze zemí EU (a když se zdroje vyčerpaly, tak i ze zemí mimo EU ) a protože je Německo i velmi systematická země, dokázali tyto lékaře dotáhnout na úroveň místních akademiků a mnozí z nich jsou již dnes profesoři, primáři a přednostové. To je skvělé.

A tady trochu tu chválu utnu. Problém se řešil centrálně a netržně a místo toho, aby se vyřešil, tak se trochu okapslil, zakuklil, a nyní vystrkuje pomalu růžky v jiné podobě.

Ano, bylo potřeba léčit stejně, nebo lépe, zdroje zůstaly stejné, lékaři museli dostat víc a pracovat méně, co s tím? Efektivita. To zní super. A do toho se taktéž efektivní německý management pustil s takovou vervou, že dokázal zázraky. A dnes tu máme nové téma.

ARBEITSVERDICHTUNG (německy: zhuštění práce)

Opravdu se daří lékaře zaplatit a opravdu chodí po službách domů. Za 8 hodin (nebo 12, nebo 24) jim ovšem naplánovali takových úkolů, souběžných činností, kompetencí, že lékaři začínají kolabovat a vyhořívat po daleko menší hodinové zátěži. Mozek prostě jinak řečeno není na multitasking a na tuhle taktovací frekvenci stavěný.

Mluví se o syndromu leteckého dispečera. Představte si, jak pekelně přesný a soustředěný musí být letecký dispečer. Nevím, jak přesně mají regulované pracovní časy, ale umím si představit, že mají po několika hodinách pauzu a nedělají víc jak 8 hodin a že musí mít i více času na mentální zotavení. Sám to někdy zažívám. Kdysi jsem dělal v ČR slavné 56 hodinovky, krom toho, že jsem byl pekelně ospalý, jsem byl v normálním duševním rozpoložení. Dneska, když jedu 3 noční 12 hodin, i když jsem vyspalý, když musím koordinovat 6 procesů najednou, do toho ordinovat, do toho indikovat diagnostiku a současně propouštět a vyšetřovat, neustále odpovídat na telefony, je fakt náročné nezaměnit pacienta a neudělat chybu.

Zjišťuji, že mám problémy s koordinací, s prostorovou orientací a dokonce s pamětí (nejsem schopen přepsat 3místné číslo, které mi někdo diktuje). Trvá mi potom cca asi 3 dny volna, než jsem na svém výkonnostním maximu. Kdo si ale dnes může dovolit 3 dny volna? Lékaři kolabují. Stoupají případy sebevražd. Mluví se o Arbeitsvedichtung, tj. totální nakomprimování práce a úkolů. Zvýšili teplotu v hrnci a tak nás uvaří za kratší dobu a mají nejbravurnější diskusní trumf v ruce: hele, chtěli jste pracovat méně hodin, dostali jste to, chtěli jste víc peněz — máte je, tak co vám pořád nevoní? Nejste trochu nevděční? Co by za to dala paní v Lidlu?


Tímto varuji celý lékařský kolektiv, pojďme cestou liberálních reforem, pokud jsou naše platy malé. Pojďme využít reformního potenciálu, který se dnes formuje, a formulujme velmi promyšleně to, co si přejeme, využijme toho, že všichni vědí, že jsme na tom špatně a využijme to konstruktivním směrem. Všechny varuji před líbivou zkratkou: méně přesčasů, větší platy — neboť tato vede do stejných pekel, v jakých se nacházíme dnes.

Při mých neustálých snahách aproximovat tyto problémy lékařskému kolektivu neustále narážím na bariéru „sociálně laděných“ oponentů. Neustále se vyskytují lékaři s rétorikou 70. let 20. století: našemu státu a především soudruhům ve straně vděčíme za to, že můžeme léčit pacienty. S jejich neskonalou laskavostí si za to smíme vzít peníze. Někteří z těchto lidí jsou mírně simplexní, jiní jsou zase vrcholně inteligentní lidé s lehkým tunelovým viděním, nepodezírám nikoho z nich (na rozdíl od dnešních vládnoucích elit) ze zlého úmyslu.

Dopovím vám zbytek příběhu. Lékaři hledají cesty, jak přežít. Vždy to budeme tak dělat, budeme bojovat o holé přežití. Metody jsou různé: zkrácené úvazky, časté výpovědi a změny nemocnic, hledání optimálního místa. Nakonec je takový lékař donucen pracovat z psychohygienických důvodů na 0,7 úvazek, dostane méně peněz, než by dostal na úvazek celý, musí táhnout své životní náklady v plné výši, a tedy nakonec nemůže profitovat ze zvýšení platů.

Nebo vnímáme úprk od urgentní a klinické medicíny do tzv. SOFT oborů, kde se dá normálně dýchat. Oční lékařka se klidně uživí za 160 hodin práce měsíčně bez přesčasů a nočních služeb. Ale jistě se tím neřeší nepokryté pohotovosti. Celý efekt se setřel. Po atestaci, když už se konečně lékaři doplazili k cílové metě a už je u úvazku a nepopulárních služeb, nedrží vyděračská metoda povinných vzdělávacích programů, často rezignují úplně a jdou jen někam ambulovat, takže ztrácíme z první linie ty nejzkušenější pardály.

Toliko k teorii, rád bych se vám podělil s jedním zážitkem z praxe, který současný stav krásně dokresluje. Jak už někteří s vás tuší, dal jsem se na dráhu freelancera.

A tak jsem si vydražil 24hodinovou službu na záchrance, mimo jiné proto, že nabídli zajímavé peníze. Jednalo se o malou nemocnici s cca 200 lůžky v regionu Lužice. Když jsem tam přijel, řekli mi: jo a v popisu práce je, že krom záchranky taky budeš „pomáhat“ na emergency. Okay, to mi neva, urgent mám rád. Dojdu na emergency a zjistím, že tam není žádný lékař. Ptám se sester, kdo tam jako pracuje a ony: no ty přece…

A když budu mít výjezd? Ony: neboj, lidi na emergency na tebe počkají a až přijedeš, tak si to doděláš… Hmm, aha a už jsem začal tušit, že ty peníze zas tak dobrý nebyly, ale situace gradovala. Celý den lítám po emergency a dělám jednoho pacienta za druhým, když v ten okamžik padne půl třetí a všichni lékaři ze všech oddělení z celé nemocnice jdou domů. Když říkám všichni, není to řečnický obrat!! Opravdu v nemocnici zůstala v prezenční službě jedna asistentka, která měla dělat příjmy, které já naindikuji z pohotovosti a k tomu měla zajistit chod oddělení celé nemocnice.

Aby situace byla ještě legračnější, moje „přidělená“ asistentka byla z psychiatrie, taková milá chytrá holčina, původem z Běloruska, ale po 5minutovém rozhovoru s ní mi bylo jasné, že na psychiatrii patří víc jako pacientka. Ta holčina byla totálně KO. No a tak se jí ptám na různé věci a nakonec se zeptám: no ale nějaký atestovaný lékař přece musí v nemocnici být, ne?

A ona: no dyk jo — to jsi TY!! A já říkám: a pokud budeme muset resuscitovat, máme aspoň anesteziologa? Jo máme… na telefonu (asi aby nám poskytnul rady jak široký tubus a kolik succinylu), ale do hodiny a půl by měl být tady. A kdo to bude dělat tu hodinu, než přijede? No ty.

Počkej… dyk já jsem na záchrance, když budu mít výjezd? Hm… tak já.

A tu noc jsem si fakt užil, asistentka ve 3 hodiny, poté co mi udělala asi 8 příjmů začala psát propouštěčky na další den, které musela mít hotové (Protože hurááá, přece může domů, ne?? a co můžeš udělat dneska… znáte to) a já jako Chirurg ze záchranky běhal po baráku na Internu a Gyndu zachraňovat pacientky, které se zrovna na oddělení zhoršily a u toho řídil celou emergency a čekal až mi pípne pager, že pojedu do terénu (nepípnul).

Přislo mi to celé tak bizardní, že jsem si to docela užil. Dokonce mi sestry na všech odděleních říkaly: jé to je super, že jste přišel, to jste to hezky vyřešil; jo a mimochodem, sháníme doktory, nechcete u nás pracovat??? A kolik jich sháníte? No asi tak osum. Aha.

Asistentka mi svěřila, že to bude brzy 9. Ráno mě střídal důchodce — asi tak 70 let. Asi freelancer. Přeji mu hezkou 24hodinovou službu. Napsal jsem fakturu, poslal ji na personální, ulehčeně sednul do auta a jel z toho zajímavého městečka pryč.

Říkám si, kde jsou ty dobré noční služby, kdy se chirurg vrátil ze sálu, v klidu si napsal operační protokol, propuštěčku psal, až když šel pacient domů a na internu běhal internista a na gyndu gynekolog. No jo, i tohle je Arbeitsverdichtung.

Když už vám to nabízím pohled do křišťálové koule, pohlédněte do ní prosím a zamyslete se.

Je toto cesta, kterou chceme jít? Chceme dělat tu nádhernou zajímavou práci za takhle vyšponovaných kautel??? Chceme se stát otroky timingu?

Buďme velice obezřetní v tom, co si přejeme… mohlo by se nám to splnit.

Martin Merle, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 225 × | Prestiž Q1: 8,28

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top