Štítky článku: •  

Kořeny Neomarxizmu

Kořeny neomarxizmu v německé filozofii, tj. v Engelsovi, Marxovi a ve Frankfurtské škole budou již čtenářům snad dobře známy. Dnes se seznámíme s jeho dalšími globálními spojkami.

Definice

Ve snaze umlčet jim neprospěšný výraz, který je nicméně přesně vystihuje a popisuje, se neomarxisté často ptají: „a co jako má být ten neomarxizmus, vždyť přece nic takového vůbec neexistuje“. Jedna z hlavních zbraní neomarxistů je snaha sami určovat a ovládat terminologii.

Ovšemže se neomarxizmus dá stručně a jasně popsat: jde o kulturní revoluci namísto již prohrané třídní revoluce. Projevuje se šikanováním zpočátku na úrovni komunikací. V pokročilejším stádiu, kdykoliv neomarxisté ovládnou instituce, i šikanou institucionální.

Až vám bude příště nějaký humanitní ‚vědátor‘ kázat o rozmanitosti a inkluzi, schválně se ho zeptejte, kolikže mají u nich na fakultě konzervativců.

Co neomarxizmus sleduje (kulturní revoluci) a jak se projevuje (šikanováním, německy »gedanken schikanierung«, italsky »tirannicide del pensiero«, anglicky podle dobře informovaného George Orwella »thought crime«) je tedy funkční definice. Nicméně je dobré znát i jeho historické kořeny.

Německá spojka

Klasický marxizmus je pevně zakotven v ideologii a metodách německých. Ukázat na nějakou nepohodlnou skupinu bližních jako na nepřítele, kolektivně je onálepkovat, vyloučit z toho ‚správného‘ kolektivu a posléze fyzicky zlikvidovat.

Jestli je ta nálepka třídní, rasová, ideologická, či jaká jiná, je vlastně jedno a na metodu samotnou to nemá moc vliv.

Řekněme, že lidé kteří ten proces zažili a uvědomili si, že velmi pravděpodobně brzo přijdou na řadu i oni, shledali tento přístup poněkud ‚demotivující‘. Toto je hlavní příčina, proč klasický marxizmus dlouhodobě neuspěl. S výjimkou u perverzních pseudo intelektuálů, kteří se dodnes cítí příliš nadřazení na to, aby si připustili vlastní ohrožení.

Frankfurtská škola, zklamaná tím, že dělnictvo nevyužilo první světové války ke ‚svrhnutí kapitalismu‘, počala míchat nápady Sigmunda Freuda s Karlem Marxem. Vyšlo jim to co chtěli, tedy že nejen dělníci, ale jakékoliv potencionálně zradikalizovatelné skupiny jsou ‚psychologicky‘ utlačovány západní kulturou. Že je třeba lidi vést k tomu, aby se utlačováni hlavně cítili, tím se zradikalizovali a osobně se s těmito skupinami identifikovali (tzv. »identity politics«). Aby posléze ve svém hněvu tu kulturu zničili.

To ovšem přišlo velmi vhod velkokapitalistům, protože už nebyli hlavním terčem. Vlastně už vůbec žádným terčem.

Po zvolení Hitlera v Německu se tato škola přestěhovala do Columbia University, stát New York, a tam započala dlouhý pochod institucemi snadno obalamutitelných a nesourodých Američanů, kteří tak nabízeli ideální živnou půdu pro šíření této rakoviny společnosti.

Čínská spojka

Dlouhý pochod je jasná narážka pozdějšího data na MaoTseTunga a jeho vlivný vstup do tohoto nadnárodního globalistického hnutí.

Mao si německo-ruský marxizmus narouboval na místní poměry, tedy na asiatské úlové myšlení a tím přispěl něco nového. I proto ta latinská předpona »neo«.

Jistěže zprvu také hromadně likvidoval ‚nepřátele‘ z vlastních řad. Jenže to co byl pro Němce a Rusy prostý mocenský instinkt, je pro úl určitý druh selhání.

Úlu jde především o jednotné myšlení. Proto Mao postoupil z likvidace lidí na likvidaci ‚závadného‘ myšlení, tj. na převýchovu. Tak se zrodila kulturní revoluce, nápad ovládat myšlení ‚mas‘.

Takže v kostce. Neomarxizmus je v podstatě maoistická kulturní revoluce, která k nám dorazila s půl stoletím zpoždění. Během toho půlstoletí jsme si vyměnili role. Čína adoptovala západní ideu svobodného trhu, kdežto západ adoptoval čínskou kulturní revoluci. Je to evidentní i z porovnání ekonomického vývoje Číny třeba oproti EU.

Francouzská spojka

V roce 1968 došlo ve Francii k podobnému zklamání s klasickým marxizmem jako ve Frankfurtu po první světové válce.

Maoističtí studenti tehdy vyrukovali na barikády a přímo apelovali na dělnictvo, aby jim pomohlo dovršit revoluci. Jenže dělnictvo se tehdy mělo relativně dobře. Jeho příjmy rostly souběžně se stoupající produktivitou, trend, který se bohužel začátkem sedmdesátých let zastavil. Od té doby až dodnes příjmy normálních skromných pracujících stagnují a veškeré zisky z rostoucí produktivity jdou jinam. Následkem centralizace, bobtnajícího ‚hlubokého státu‘, ale také toho, že velkomonopolisté zmizeli díky neomarxizmu z hledáčku.

Nicméně nejdůležitější faktor byla invaze ČSSR. Bosové  francouzských odborů si dokázali spočítat, že sovětská normalizace by pro ně asi nebyla zrovna to nejlepší a tak se na studentíky pochopitelně vybodli.

Následně studenti promovali a začali postupně zaujímat funkce a pozice ve vzdělání a státním aparátu, se záští ke ‚zradě dělnické třídy‘ a jejímu ‚nacionalismu‘ v srdcích.

Takže tak vznikl vlivný soutok žump globalizmu, neomarxizmu, monopolizmu, maoizmu, i francouzských levicových ‚intelektuálů‘.

Libor Špaček

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 231 × | Prestiž Q2: 10,82

+24 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top