Štítky článku: •  

Surogátní mateřství: trh s novorozenými dětmi (1/3)

Ekonomicko-sociálně-filozofická studie o „náhradním mateřství“.

Úvod

V roce 2013 uznal kalifornský soud smlouvu o surogátním mateřství mezi dvěma homosexuálními muži (Čechem a Dánem) a surogátní matkou, která dítě „ze svobodné vůle na základě smluvního ujednání potvrzeného soudem již před narozením dítěte předala do péče prvního a druhého muže hned po porodu“ (ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017). Narozené dítě tak je s 50% pravděpodobností Čech, nicméně jakkoli je určení rodičovství biologicky možné, nemůže být vzhledem k právu na sebeurčení obou mužů nařízeno.

Soud v tomto průlomovém nálezu dále konstatoval, že dítě nemá matku ani z právního hlediska, ani fakticky. Nejvyšší správní soud při vydání osvědčení o státním občanství dítěte zapsal (navzdory pouhé 50% pravděpodobnosti otcovství) do rodného listu dítěte Čecha jako otce, zatímco pole „matka dítěte“ ponechal nevyplněné. Muži se proti tomu rozhodnutí odvolali, neboť chtěli být v rodném listu vedeni jako otec i jako matka, neboť na základě předchozího nálezu stejného Ústavního soudu naše legislativa připouští, že dítě může mít dva rodiče stejného pohlaví (nález ÚS ze dne 28. 6. 2016). [1]

Nález Ústavního soudu otevírá dveře diskusi o surogátním mateřství pro české stejnopohlavní páry, a tedy zapojení českých zákazníků i výrobců do rychle rostoucího mezinárodního trhu surogátního mateřství. Již v 80. letech vedl rozvoj surogátního mateřství k obavám ze vzniku alternativních rodinných struktur. Zpráva Warnockové komise [2] dokonce označila surogaci za kriminální čin páchaný všemi, kdo se na procesu jakýmkoli způsobem podílejí (Davie 1985).

Otázka akceptovatelnosti surogátního mateřství má nejen dimenzi biologickou a psychologickou, ale také právní (a to jak v oblasti přirozeného, tak i pozitivního práva) a morální. Tyto pohledy jsou však ze své podstaty normativní, úzce spojené s hodnotovými soudy mluvčích. „Správnost“ či „chybnost“ jednotlivých soudů o surogátním mateřství a jeho důsledcích pak nutně závisí na společném, v daném kulturním prostředí obecně uznávaném, souboru hodnot axiomatické povahy.

Shoda na základních hodnotách však ve společnosti v současné době neexistuje. Pokud mluvčí vychází z teze o právu jedince na dítě [3] (srov. např. Světový akční populační plán OSN), je surogátní mateřství odůvodnitelné. Jestliže „právo na dítě“ chápeme v užším slova smyslu, tedy že „veřejná moc nemá [rodičům] zakazovat mít děti“ (Opatrný 2013), oprávněnost surogátního mateřství bude zpochybněna.

Samotné právo jako lidský výtvor podléhá změně. Může být přijat zákon, který vychází z předpokladu neexistence gravitační síly, jeho promulgací se však fyzikální zákony nezmění. Hledáme proto univerzální zákon, který dá jednoznačnou, pozitivní, na hodnotách, legislativě, vyznání, kultuře či institucích nezávislou odpověď na otázku, zda nenarozená lidská bytost naplňuje definiční znaky obchodovatelného statku a zda tak může existovat trh nenarozenými dětmi. Nenormativní, pozitivní přístup umožňuje aplikovat ekonomická teorie, která není zatížena omezujícím vektorem hodnotových soudů. Ekonomie neřeší, zda je existence trhu správná, morální, společensky žádoucí, nýbrž zda je ekonomicky efektivní ve smyslu Paretova optima, tedy že si žádný tržní subjekt nemůže polepšit, aniž by si zároveň jiný nepohoršil.

Cílem tohoto příspěvku je testovat ekonomickou efektivitu surogátního mateřství. Nejprve definujeme surogátní mateřství a tři jeho základní typy. Ve druhé části diskutujeme, zda lze dítě chápat jako majetek biologického rodiče. Konečně třetí kapitolu věnujeme trhu s nenarozenými dětmi.

1. Surogátní mateřství

Před čtyřiceti lety, 25. července 1978, se narodila Louise Brownová — historicky první dítě zrozené díky in vitro fertilizaci (IVF). O rok později zveřejnil neplodný manželský pár z amerického státu Kentucky inzerát, ve kterém hledal ženu ochotnou otěhotnět prostřednictvím asistované reprodukce jako tzv. surogátní (náhradní) matka. První surogátní matka (vystupující pod pseudonymem Elizabeth Kaneová) porodila syna v listopadu 1980. Krátce po porodu zjistila, že její mateřský instinkt je silnější než právní smlouva, kterou se zavázala k odevzdání novorozence manželům výměnou za úplatu ve výši 10 000 dolarů. [4] Odmítla dítě předat, trpěla pocitem viny a vzápětí se z někdejší propagátorky náhradního mateřství stala jedna z úhlavních odpůrkyň. Ve své knize (Kane 1988) později označila surogátní mateřství za reprodukční prostituci:

„Musí být něco špatného se soudním systémem, který umožní legálně uzavřít smlouvu, jež zavazuje biologickou matku, aby vyměnila ještě nepočaté dítě za 10 000 $. Proslulá surogátní klinika na Východním pobřeží vypracovala smlouvu, podle které surogátní matka dostane za porození zdravého dítěte 10 000 $; za „defektní“ dítě nedostane nic — a musí platit otci 25 000 $, pokud se rozhodne ponechat si dítě. Proč by měl život dítěte najednou tolik vzrůst na ceně, když se je maminka rozhodne ponechat, oproti tomu, když je vychovává otec?“

Argumentem proti surogátnímu mateřství je úvaha o zneužívání ženy — rodičky, jejíž role se mění na roli pouhé nosnice (srov. Telec 2018). Surogátními matkami jsou tři skupiny žen:

  1. ženy, které chtějí altruisticky pomoci bezdětným párům k získání vlastního dítěte;
  2. mladé ženy, pro které surogátní mateřství představuje zajímavý přivýdělek;
  3. extrémně chudé ženy, pro které odměna za surogátní mateřství představuje životně důležitou platbu umožňující jim a jejich vlastním dětem přežít (Arvidsson a kol. 2017).

Jakkoli ušlechtilé či naopak diskutabilní mohou být pohnutky ženy-nosnice, problém surogátního mateřství nespočívá v problému samotné existence surogátní matky, nýbrž v převodu právních titulů mezi jednotlivými zúčastněnými stranami.

Původně se náhradním mateřstvím rozuměla výlučně tzv. částečná surogace, při které rodička dala k dispozici vlastní genetický materiál. Narozené dítě tedy bylo jejím dítětem biologickým a ona je pouze následně předala páru objednatelů (ve kterém byl muž biologickým otcem) k adopci (srov. Davies 1985). Rozvoj IVF metody vedl k preferenci tzv. plné surogace, při níž jsou vajíčko a spermie bezdětného páru spojeny a vloženy do dělohy ženy, která dítě porodí. Surogátní matka je pak žena, která nosí cizí dítě bez použití vlastní pohlavní buňky (Arvidsson a kol. 2017).

V současnosti rozlišujeme tři stupně surogátního mateřství. Prvním typem je surogátní mateřství v původním významu spojené s technikou IVF, kde surogátní matka pouze nahrazuje disfunkční dělohu matky genetické. Při současném vývoji medicínské techniky lze očekávat, že surogátní matka bude moci být nahrazena tzv. „umělou dělohou“ tak, jako již desítky let fungují neonatologické inkubátory. V minulém roce byl učiněn první krok, když se podařilo ověřit funkčnost prototypu umělé dělohy na jehňatech (Patridge a kol. 2017). [5]

Druhý stupeň předpokládá existenci 1. biologického otce, 2. genetické matky-dárkyně vajíčka, 3. biologické-surogátní matky a 4. manželky biologického otce, která se na základě smlouvy o adopci stane vychovatelkou dítěte.

Třetí, historicky nejmladší, typ surogátního mateřství zahrnuje čtyři smluvní strany a pátou stranu dotčenou (dítě). V tomto modelu plní sociální roli rodiče-vychovatele dva muži, z nichž jeden (teoreticky by nemělo být známo který) je biologickým otcem dítěte. Genetickou matkou je anonymní dárkyně vajíčka, biologickou matkou pak matka surogátní.

V prvním typu surogátního mateřství lze v budoucnu zamezit nevyjasněnému převodu právních titulů nahrazením člověka fyzickým kapitálem. K obchodování s neobchodovatelným objektem — nenarozeným dítětem — tak v pravém smyslu dochází u druhého a třetího typu surogátního mateřství. Můžeme-li vynechat z úvahy o surogátním mateřství samu surogátní matku, transformujeme problém obchodování s dítětem na problém výroby dítěte na objednávku, převádíme tedy problém morální na problém existence trhu s (nenarozenými) dětmi.

Pokračování zítra

  1. díl
  2. díl (dostupný od 21/3)
  3. díl (dostupný od 22/3)

[1] Případu se podrobněji věnuje Newsletter Plus IVK srpen 2017.

[2] Výbor v čele s M. Warnockovou byl v roce 1982 založen za účelem zvážení lékařského pokroku v oblasti umělého oplodnění a embryologie z hlediska mj. sociálního, etického a právního (srov. Miola 2007:189).

[3] V českém právním prostředí odráží otázku práva na dítě spor mezi tehdejší ministryní práce a sociálních věcí  Michaely Marksové a poslankyní Jitkou Chalánkovou. Poslankyně v souladu s lidskoprávní teorií uvedla, že: „Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva, při veškeré citlivosti a nešťastné situaci těch párů, které se nemohou svého dítěte dočkat… Naopak dítě, které má právo na své rodiče, mezi základní lidská práva skutečně patří.“ (PSP 2017).

[4] Přibližně 36 500 $ (813 000 Kč) po přepočtu dle srovnání parity kupní síly v roce 1980 a 2018.

[5] Není předmětem tohoto textu diskutovat morální aspekty prvního typu surogátního mateřství, jakkoli i k této nejjednodušší formě existují závažné výtky.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 194 × | Prestiž Q1: 5,03

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top