Štítky článku: •  

Jana „Venezuela“ a Nostrifikace 2.0

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se začala „prát“ (její oblíbené slovo na sociálních sítích) za zdanění zisků bank, z nichž chce zaplatit zvýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc korun.

Heslo, s nímž vyrazila do boje, je právě tak chytlavé jako intelektuálně darebné: „Můžeme si vybrat, jestli chceme v České republice podporovat banky, nebo děti“. Umění propagandy spočívá v navození představy, že stát utrácí peníze na banky, i když by je mohl a měl dávat mladým rodinám s dětmi.

Je to samozřejmě nesmysl: za finanční krize se sice banky zachraňovaly z peněz daňových poplatníků všude možně od New Yorku po Berlín, ale zrovna v Česku tomu bylo přesně naopak — banky tu odváděly daně z příjmů za léta 2008–2018 v celkové výši 137 miliard, z toho loni skoro šestnáct a půl miliardy.

Tohle paní ministryně Maláčová samozřejmě ví, ale také jako politický talent pochopila, co znamená Švejkovo „ono se to nesmí, ale ono se to může“.

Pro pořádek je třeba se podívat do bankovních statistik, zrovna dneska vyšla čerstvá za únor 2019. Z nich vyplývá, že bilanční suma bankovního systému v Česku byla přes 7,846 bilionu korun, ale z toho úvěry domácnostem představovaly 1,654 bilionu, tedy méně než čtvrtinu. Banky vydělávají velmi slušně, ale příspěvky k tvorbě zisku nepocházejí zjevně jen z domácností, ale i z půjček podnikům, z držení vládních dluhopisů, z obchodů s cennými papíry a také ze zcela bezrizikových úložek u centrální banky (výčet není úplný a přesnou skladbu banky pochopitelně nesdělují).

I po zdanění a splnění odvodů do různých fondů zůstává sektoru finančních služeb k rozdělení masivní objem zisku. Co s ním dělají, je zobrazeno tady:

reinvestice-a-dividendy.jpg (35,615 kiB)
Reinvestice a dividendy v českém finančním sektoru

O čem se v Česku už nějakou dobu docela intenzivně diskutuje, je odliv zisku přes výplatu dividend do zahraničí. Implicitně je podstatnou sdělení, že zahraniční kapitál „saje“ v Česku příliš, a je proto třeba ho dodatečně zdanit, aby toho doma na bohulibé účely zůstalo víc a „zdroje byly“. Přitom tenhle postoj není výsadní doménou levice, ale totéž si myslí i „národní pravice“.

Od roku 2000 se zhruba polovina disponibilního zisku bank reinvestovala a polovina rozdělovala mezi akcionáře. Když to řeknete takhle, tak to žádného podnikatele a ekonoma ve skutečnosti nemůže konsternovat, protože poměr „fifty-fifty“ je úplně normální a nejen u nás.

Ve Spojených státech, kde jsou k dispozici velmi dlouhé časové řady na burze obchodovaných firem, představuje historický průměr dividendového výplatního poměru zhruba 50 %. Vůbec nic na tom nemění fakt, že z daňových důvodů v Americe preferují zpětné odkupy akcií, protože daňově vycházejí výhodněji. Přesvědčte se tady. Pokud vás zajímá konkrétně finanční sektor, podívejte se na Figure 13. a 14.

Samozřejmě, že běžný laik v Česku neuvažuje v kategoriích typu dividendového výplatního poměru včetně buy-backů, takže je velmi dobře manipulovatelný právě těmi mnohamiliardovými částkami a manipulátorů ze všech stran spektra se vždycky našlo dost. Akorát jich přibývá, a když přijde recese, bude ještě mnohem hůř.

Samotná skutečnost, že dividendy tečou do zahraničí, je důsledkem toho, že jsme se ve skutečnosti chtěli obejít bez zahraničního kapitálu, ale hrubě se nám to v 90. letech minulého století nepovedlo. To je neoddiskutovatelný fakt.

Problémy se samozřejmě musely koncentrovat v bankovním sektoru, který měl „národní kapitalismus“ financovat. Tři ze čtyř velkých bank byly částečně privatizovány v kuponové privatizaci v 90. letech, což skončilo pozoruhodně nákladným neúspěchem (dlouho jedna z nejdražších epizod svého druhu na světě). Teprve na druhý pokus byly privatizovány do rukou zahraničních bank, čehož se zhostila vláda Miloše Zemana, ale udělala by to každá jiná, donucena okolnostmi. Dnes nám připadá, že vydělávají přesmoc.

Radikálové všech orientací, zvažte to. Kdo nezná svou minulost, podělá i svou budoucnost. Česko je pořád ekonomikou, která ani zdaleka nemá srovnatelné vybavení kapitálem na pracovníka, jako ty nejvyspělejší země, mezi něž bychom chtěli patřit. Neberte to jako cihly, beton a nějaké stroje, ale moderněji třeba jako duševní vlastnictví, chráněné v licencích a patentech. Jistě nepochybujete o tom, že chytří lidé nemusí žít a vynalézat v zemi, kde by zisky chtěla danit „Venezuela“, nebo kterou by chtěl „nacionalizovat“ nějaký její pravicový antipod.

Takže začít danit kapitál v sektorech, kde je převaha cizinců, aby bylo na…. (tisíc různých užití), není to nejchytřejší, co můžete s vlastním osudem podniknout. On ani ten domácí kapitál není úplně blbý a dojde mu, že když nebudou cizí zisky stačit, dojde i na něj. Ostatně proč si asi tolik českých vlastníků firem převedlo domicil do holandských „bévéček“?

Úplně jiná věc je, že nejchytřejší odpovědí zahraničních vlastníků by byla „nostrifikace 2.0“, kdy by aktivně ubrali politickou páru našim frustracím prostřednictvím znovuuvedení v Česku vlastněných firem a značek na burzu v Praze, přičemž emise akcií by byly úplně vědomě a úmyslně cílené na drobné české investory. V dobách, do kterých směřujeme, by to bylo předvídavé, výnosné a vstřícné řešení. Navíc — elegantní, protože nevynucené. Jak to říkal starý Číňan Sun-c‘, že „slyšeti hrom není známkou jemného sluchu“? Moudrý to byl muž. A velký vojevůdce.

Píše pan Miroslav Zámečník na Euro.cz


Pozn. red.: Jestliže ústředním motivem vlád Václava Klause byly privatizace, ať už malá nebo velká, do značné míry se jednalo o určitou verbální nadsázku. Ve skutečnosti se to asi nemělo nazývat privatizace, ale spíše odstátnění (prof. Zelený, který použitou techniku velmi ostře kritizoval, používal termín zveřejnění). Samozřejmě po bitvě je každý generálem, ale s odstupem let je snad možné říci, že hlavní myšlenka, tj. odebrání výrobních prostředků z rukou státu za každou cenu, tím byla naplněna. A mělo to dobré důvody. Samozřejmě, že kritici dodneška na to žehrají a tvrdí, že Klaus rozkradl stát a lze to i do značné míry pochopit, protože z jejich hlediska skutečně stát přišel o možnost masivně centrálně zasahovat do ekonomického prostředí, což je (jako komunitaristy i nejednoho nekomunistu) nesmírně pálí v hrdle.

Podstatné, co k tomu chci dodat, je něco jiného. Ať už byl majetek z rukou státu vyrván na první dobrou efektivně či neefektivně, očekával jsem, že dalších deset let po roce 1998 bude následovat období budování domácího kapitálu, k čemuž podle mého soudu směřoval i tehdejší Klausův výrok o utahování opasků, tedy že nastává období omezení spotřeby, úspor a reinvestic do domácího podnikání, jakož i následné omezování moci státu a debyrokratizace. Bohužel toto desetiletí (a i to následující) už bylo plně v režii soc-dem, budování sociálního státu blahobytu, rostoucího danění i státní moci a socialistického rozhazování. V důsledku toho zde nevznikla ani nová buržoazie (všimněte si, že je to dodneška sprosté slovo), ani velmi silná podnikatelská třída, ani široce rozprostřený volný kapitál tak, jak tomu bylo v západním světě. A proto také naše dohánění západu (mám na mysli po ekonomické stránce) totálně ustrnulo a transformace se v podstatě smrskla na vytvoření několika málo silných finančních skupin a zbytek v podstatě chudého živnostenského a dělnického stavu, závislého na státu a přerozdělování. A tím stále hladovějšího státu.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 262 × | Prestiž Q1: 12,33

+24 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Karel

Hezké čtení.
Svobodný svět je pro mě velmi příjemné "závětří" v tom okolním binci :-)! Děkuji redakci.

Redakce

Děkuji. Potěšilo.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top