Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Trůn se zachvěl, ale zatím stojí

Erdoğanova strana ztratila v místních volbách kontrolu nad řadou velkých měst.

turkish_communists.jpg (97,532 kiB)
Turečtí komunisté slaví své vítězství ve městě Tünceli

Přes veškerou snahu, kterou Recep Tayyip Erdoğan věnoval předvolební kampani, skončily místní volby v Turecku pro jeho stranu AKP nepříjemným překvapením. Ztratila vládu nad největšími městy v zemi, a to po 25 letech nepřetržité vlády. Jednou z příčin porážky je asi mizerný stav turecké ekonomiky v poslední době.

Obzvlášť bolestivou ranou je ztráta patnáctimilionového Istanbulu, jediné skutečně světově významné metropole Turecka; v okruhu tisíce kilometrů není k nalezení žádné srovnatelné město. Právě zde byl Erdoğan v roce 1994 zvolen poprvé primátorem, čímž začala jeho cesta k nejvyšším patrům moci.

Letos nasadil Erdoğan do boje o istanbulské primátorské křeslo svého spolupracovníka (jsou i tací, kteří říkají „loutku“) Binaliho Yıldırıma, chlapíka, který zastával úřad tureckého premiéra těsně předtím, než byla novou ústavou tato pozice zrušena.

Trochu jsem pátral po tureckých diskusích a našel jednu perlu. Yıldırım prý má pověst … řekněme neobratného řečníka, který se neumí tzv. vymáčknout a navíc dělá v písemném projevu hrubky. Opoziční poslanec Erkan Baş tak letos v lednu do sněmovny přinesl kartičky určené pro výuku abecedy, aby ex-premiéra „naučil číst, zejména ústavu“. Jak vidno, začalo se od píky, jeho rodným jménem.

erkan_bas.jpg (29,927 kiB)
Výuka čtení v tureckém parlamentu

Na porážku v Istanbulu ovšem řečnická neobratnost kandidáta sama o sobě nestačila — ostatně tam v průběhu předvolebního boje vystupoval sám Erdoğan, který umí mluvit k davům dobře. K velmi těsnému vítězství opozice přispěla zejména skutečnost, že se opoziční strany dokázaly tentokrát nějak dohodnout a spolupracovat. Klíčové bylo, že z volebních bojů v Ankaře a Istanbulu se stáhla kurdská strana HDP.

Kurdové jsou sice domovem na jihovýchodě Turecka, ale ekonomika Kurdistánu samotného je vepsí. Podstatně bohatší západní provincie lákají k přestěhování za prací. Odhady počtu Kurdů žijících mimo tradiční pravlast jsou politicky nejisté a citlivé, ale zdá se, že ve velkých tureckých městech by mohla žít až třetina celého kurdského etnika.

(Dost podobná situace je mimochodem ve Španělsku, kde hospodářsky silné Katalánsko už desítky let přitahuje migraci ze zbytku země, čímž se stalo značně etnicky smíšeným regionem se všemi politickými implikacemi, které to má.)

Neúčast převážně kurdské strany HDP, která dala tiše najevo, že by její voliči měli podpořit opozici, měla zcela jistě kruciální vliv v Istanbulu a dost možná i v Ankaře. Vítězství v Istanbulu bylo ovšem nesmírně těsné.

První součty hlasů ještě ukazovaly na vedení AKP a jejího kandidáta Yıldırıma. Jak večer pokračoval a začaly přicházet výsledky z hustě osídlených centrálních čtvrtí (tradiční bašta republikánské CHP), bylo patrné, že CHP získává hlasy. Televize přestala na několik hodin vysílat novější údaje a ráno pak volební komise sdělila, že o méně než procento vyhrál opoziční kandidát Ekrem İmamoğlu. Aktuálně má náskok 18871 hlasů, což je opravdu o vlas.

imamoglu_tweet.jpg (79,937 kiB)
Ekrem İmamoğlu tweet

Proč píšu to slovo „aktuálně“?

Inu, vládní AKP ústy svého šéfa Erdoğana nejprve porážku uznala, následně si to ale zase rozmyslela a iniciovala přepočet hlasů jak v Istanbulu, tak v Ankaře. Volební komise požadavek akceptovala a část okrsků se začala přepočítávat. Zatím opoziční kandidát stále vede, i když jeho náskok se zmenšil. Poražená AKP tedy přišla s novou taktikou a vyžaduje úplnou anulaci istanbulských voleb, prý kvůli neplatným registracím voličů.

No, uvidíme, myslím, že Erdoğan ještě nevytáhl z rukávu poslední eso. Kontrola Istanbulu je pro něj důležitá věc. Ve velkoměstě na Bosporu se koncentruje cca 30 procent turecké ekonomiky a tamní stavební projekty (např. nové letiště nebo plavební kanál) byly tradičně úžasnou příležitostí, jak si nějakou tu miliardičku uškubnout do partajní kasy.

Osobně držím palce opozici, už jen proto, aby to sultán měl o něco těžší.

Píše pan Marian Kechlibar na Kechlibar.net

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 83 × | Prestiž Q1: 4,81

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Trůn se zachvěl, ale zatím stojí

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top