Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Šmírování v Praze aneb Psí srdce Pirátů

Píše se rok 1925, když ruský spisovatel a dramatik Michail A. Bulgakov dokončuje svou legendární novelu Psí srdce.

Ta líčí osud profesora Preobraženského, který neuváženým chirurgickým experimentem udělá z milého toulavého pejska nepříjemného člověka, navíc zarytého komunistu, který se po čase spolčí se soudruhy z domovního výboru a začne profesora terorizovat kvůli příliš velkému bytu. Píše se rok 2019, když pirátský primátor Prahy, Zdeněk Hřib, přichází s nápadem šmírovat (a následně zdanit) majitele prázdných bytů prostřednictvím údajů z jejich elektroměrů. Přijde vám, že to spolu nesouvisí? Nenechte se mýlit! Bohužel souvisí, protože minulost se nenápadně vrací…

Profesor Preobraženskij… Uznávaný lékař, ale také tak trochu potížista, který si dovoluje zcela sám obývat sedmipokojový byt v centru Moskvy. Není divu, že si na něj pořádně posvítí soudruzi ze samozvaného domovního výboru: Švonder, Pestruchin, Žarovkin i soudružka Vjazemská. Ti na profesora útočí a pravidelně ho navštěvují, aby mu důrazně vysvětlili, že užívá nadměrnou bytovou plochu, o kterou by se měl ve vyšším zájmu podělit. Když po čase profesor vytvoří nepovedeným chirurgickým zákrokem z toulavého psa Bobíka komunistu Bobikova, začne ho společně se soudruhy z domovního výboru vydírat také on. Preobraženskij ale nedá na námitky, že sedmipokojový byt je pro jednoho člověka až příliš. Naopak s humorem odvětí, že by uvítal ještě osmý pokoj, ze kterého by udělal knihovnu…

Možná se ptáte, jak to ve Psím srdci nakonec dopadlo. Odpověď zní dobře: další operací se z Bobikova stává znovu Bobík, soudruzi z domovního výboru nechají profesora být a on může nerušeně dál obývat svůj sedmipokojový byt v Obuchovově ulici v centru Moskvy.

Paralela Bulgakovovy novely s návrhem primátora Hřiba je jasná. Tedy ne že by se na magistrátu už přímo ustavovaly domovní výbory, které by mapovaly, kdo a jak velké byty obývá či neobývá. Ne že by novodobí soudruzi už někoho vysloveně terorizovali. Přesto by nás ale podobnost pirátského uvažování a dob minulých, které Psí srdce satiricky líčí, měla zarážet a varovat. Tím spíše, že po podpoře extremistů z centra Klinika se jedná již o druhý případ, kdy dal představitel Pirátů jasně najevo, že tato strana si s nedotknutelností soukromého vlastnictví hlavu příliš neláme.

U marginálního subjektu, balancujícího na hraně volitelnosti, by to nikoho dvakrát vzrušovat nemuselo. U partaje, která je podle řady průzkumů druhou nejsilnější politickou silou v zemi, je to přinejmenším důvod ke znepokojení. A nic na tom nemění ani fakt, že po nátlaku koaličních partnerů z TOP 09 a z iniciativy Praha sobě nakonec Hřib od svého nápadu (zatím) ustoupil. Nic to nemění už proto, že daň z dlouhodobě neobydlených bytů je v programu Pirátů už od parlamentních voleb, takže jde o myšlenku, k níž se strana dlouhodobě hlásí.

V Bulgakovově novele stačila jediná operace, aby bylo po problému. V české politice ale bude potřeba daleko složitější operace k tomu, abychom problém odstranili. Problém připustit si, že staří dobří komunisté jsou minulost, protože na scénu vstoupili noví soudruzi v mladém a elegantním balení.

Píše paní Karolina Stonjeková pro prima.iprima.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 153 × | Prestiž Q2: 13,07

+19 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Šmírování v Praze aneb Psí srdce Pirátů

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top