Štítky článku: •  

Rent Seeking

Co je »rent seeking«? Nejde o hledání podnájemníků, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž o klíčový výraz popisující doprovodný jev centralizované moci, obzvlášť bující v dnešní době.

Definice

Rent seeking znamená způsob domáhání se blahobytu pomocí parazitování, tedy obcházením obecného principu tvořit odpovídající protihodnoty.

Odpovídající protihodnoty jsou přitom myšleny velmi obecně, tj. nemusí jít jen o volně směnitelné peněžní hodnoty, ale zpravidla alespoň o něco konstruktivního a užitečného pro ostatní, jako jsou například vzdělání, věda, kultura, rození a výchova nové generace, obrana, atp.

Typicky s rent seeking jde o morální nátlak dobře zorganizované a identifikovatelné skupiny, která přesvědčí vládu, či dokonce celou společnost, že jim z nějakého důvodu dluží rentu, aniž by se o ni dostatečně zasloužili.

Výběr slova renta zdůrazňuje, že nejde o prací zasloužený výdělek. V tomto případě ovšem většinou nejde ani o poskytování jakékoliv protihodnoty. Spíš něco jako prodej odpustků, prodej pozemků na Marsu a tak podobně.

Proto ne náhodou jsou nároky rent seekers vyjadřovány nikoliv ve formě argumentů o hodnotě jejich přispění, které je často mizivé, nýbrž „morálními“ argumenty založenými na jejich identitě a nějakém smyšleném „příkoří“ na ní páchaném.

U vlád, které rozdávají z cizího a proto se právem obávají protestů a snadno podléhají moralizujícím nátlakům, je jejich úspěch zpravidla snazší. Čím větší centrální moc a s čím slabším zdůvodněním, tím lepší podmínky existují pro rent seekers.

Centralizace je tedy zákonitě provázena jevem kolektivního domáhání se čím dál větších výhod na úkor ostatních. K tomu je potřebné být dobře napojen na všemocné pány, kteří rozhodují o přerozdělování těch výhod a peněz.

Historické perspektivy

Migranti jsou posledním projevem již dlouho rostoucího obecného problému finanční a politické centralizace. Centralizace, stejně jako každá černá díra, tvoří obrovské dostředivé síly.

Každému je jasné, že nejlepší život je přímo v srdci impéria, kde jsou nejblíže na dosah drobky a kosti z hodovního stolu mocných. V řeči moderní ekonomie, existuje tam vyšší kupní síla, takže se tam snadněji prodává i jinak domáhá peněz.

Za starého Říma lidé z odlehlých provincií ochotně podstupovali dvacet let bojů a decimací v legiích, výměnou za právo žít poté v Římě a brát zdarma chléb a hry a právní výsady. Domáhat se chleba zdarma někde v Africe bylo asi stejně bezúčelné tehdy jako dnes.

Římané začali s domáháním se chleba, aby posléze dospěli k vymáhání mučení a bitev na život a na smrt mezi nahými ženami a trpaslíky v Colliseu. Což nebyla jen „zvrhlost doby“, jak je to dnes nedostatečně a bez poučení vysvětlováno, nýbrž zákonitý vývoj principu „něco za nic“ a hlavně zábavu, aby neremcali.

Když rychle převineme film dějin o něco přes jedno půl tisíciletí dopředu do dnešní doby, vidíme, že stejný nešvar se šíří znovu. Tedy dnes s „morálkou“, zrovna tak jako tehdy „bez morálky“. Dnes je rozšířené zneužívat „morálku“ vynalézáním jakéhokoliv „znevýhodněného“ kolektivu a přes něj vymáhat peníze a výhody. Poctivě to už bohužel jde jen velmi těžko.

Historicky velmi nedávno došlo k zavedení volebního práva pro ženy, což s tím má jistou spojitost. Jejich aktivní účast v politice podstatně zvýšila úspěšnost morálního vydírání vlád, existenčně závislých na přesvědčení hlavně ženských voličů, tj. většiny voličů, jak jsou skvěle morální. Ne, že by muži u voleb nezvažovali morálku, ale nemá u nich vždy až takovou vše ostatní převyšující hodnotu.

Závěr

Rent seeking tedy praktikují vychytralí, relativně chudí a neschopní, ale z druhého konce také bohatí. Ti obvykle získávají větší obnosy pomocí lichvářství, ředění měny, atp., tedy obecně zneužíváním svého mocenského a finančního monopolu. Jejich oblíbeným nástrojem je násilný výběr daní a poplatků ve vlastní prospěch.

Následkem rent seeking zhora i zdola je vyždímání z existence jediného opravdu produktivního sektoru hospodářství, tedy toho uprostřed. Ten protihodnoty vytváří ve větší míře, nežli spotřebovává. Což lze snadno dokázat, poněvadž jde celkově o tzv. nulovou sumu a prostředky jsou evidentně masivně spotřebovávány na obou koncích.

Organizmus vážně napadený parazity se jich buď zbaví anebo zahyne. Pokud se jich nedokáže zbavit společnost, výsledkem tohoto vývoje a kolapsu středního sektoru je nedostatek prostředků pro přebujelé rent seekers, kteří na to také doplatí, a následný kolaps říše. Každé říše, která už vyčerpala možnosti vnějších loupeživých výbojů, dnes zvaných „globalizace“, či nadnárodní to a ono …

Libor Špaček

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 370 × | Prestiž Q2: 11,08

+40 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top