Štítky článku: •  

Prázdnotu zaplní drogy

Kdyby vás někdo vzal na střechu třípatrové budovy a navrhl, abyste skočili, asi byste se podívali do hloubky pod sebou a odmítli byste.

Proč? Protože umíte odhadnout následky. Máte jasnou představu o tom, co vás v prázdnotě pod nohama čeká. Jsou situace, kdy stojíte před podobně osudovým rozhodnutím, ale výsledek nemusí být tak zjevný, to je jako se špatně oženit, vybrat si nesprávně povolání, nezdravě žít, nebo — jak naznačuje název článku — začít brát drogy.

O tomto tématu se dají psát knihy, tak mi dovolte pár věcí objasnit a nebude to na deset řádků.

Problém je prázdnota. Pokud jste viděli film Nekonečný příběh, ve kterém Atrey létal na Falkorovi, tam jste mohli vnímat pointu problému. Prázdnota hrozila sežrat veškerou fantazii a tak i celý svět. V moderní době jsme vystaveni závratnému nárůstu deziluze z prázdnosti existence. Analýza všech důvodů opravdu přesahuje možnosti jednoho článku, ale pokusím se naznačit alespoň pár z nich, nakonec posuďte sami:

1) Ztráta spirituality

Po tisíciletí lidé vnímali, že existují věci, které nemají materiální původ. Měli jasno v tom, že materiální svět kolem nás je efektem nehmotných duchovních vlivů. Ačkoliv materialismus měl své zastánce už od dob antických filozofů, přibližně od roku 1870 je člověk doslova bombardován tvrzeními, že kromě hmoty není nic jiného, ​​že žádná spirituální existence neexistuje (pokud vás zajímá můj názor k této věci, viz mé články o duši a víře). Jsem si zcela jist, že trýznění duše nelze objasnit pouze neurony v mozku a proto jsem velkým odpůrcem tvrzení, že spirituální problémy mají chemické řešení. Lidé, kteří objevili funkční koncept spirituality, nemají sklon brát drogy.

2) Honba za náhradními materiálními statky

Jsme svědky, jak lidé přestávají chápat, že pocity jsou důležitější než vlastnictví. Abyste mě nechápali špatně, je lepší mít hezký a útulný materiální domov, než být bezdomovcem. Ale já narážím na to, že pokud nezvládáte rodičovskou roli a neumíte si s dítětem vybudovat upřímný vztah, hračkářství pod stromečkem to nenapraví. Naopak pokus nahradit vztahy (ty jsou také spirituálním fenoménem) materiálními statky vede k velké prázdnotě. Lidé, kteří se oddají v životě smysluplným idejím, kteří nejsou otroky hmotných věcí, ti nemají sklon brát drogy.

3) Vzdělávání

Nadarmo bude mít dítě samé jedničky, pokud se nenaučí nic o fungování světa a nyní nemám na mysli, že ovládá teorii velkého třesku, ale že rozumí společenským jevům, účelům lidské bytosti ve světě, slušnosti, manýrám, politice, vyhledávání a vyhodnocování dat apod. Mnoho dětí trápí bezradnost, neboť namísto porozumění učivu a jeho vztahu k běžnému životu, preferujeme ve škole papouškovské opakování encyklopedických údajů. Jako dospělí jsme již často zapomněli, jak nesnesitelná byla účast na některých předmětech, jaká prázdná a bezútěšná byla pro mnohé žáky celá škola. Pokud jste se někdy zabývali projevy nepochopených slov, z čehož může skončit fiaskem studium celých odvětví, pak už víte, jaká prázdnota se zmocní studenta, a rychle si spojíte oblast školství s úlety k narkotikům. Dobře a prakticky vzdělaná mládež nemá sklon brát drogy.

4) Ztráta životního smyslu

Pokud člověk pracuje v zaměstnání, které ho nenaplňuje, pokud ráno odchází do práce, kterou nenávidí, aby zaplatil za věci, které ho nedělají šťastnými, bude mít pocit, že žije prázdný život. Lidé, kteří našli vysněné povolání, kteří nevyčkávají donekonečna „až bude pátek“, ti nemají sklon brát drogy.

5) Povrchnost

Lidé si často neuvědomují, že skutečné štěstí si přímo vyžaduje vítězit ve snaze dosáhnout něco užitečného či smysluplného, nic na světě není zadarmo. Čím víc jsem se o něco musel snažit, tím více si budu cenit výsledku. Radost, která je spojena s pocitem „vznášení se“, je mnohem víc, než jen endorfiny v mozku. Pokud lidé nezažívají cosi podobného ve vlastním životě, mají pak tendenci brát drogy ve snaze vyvolat si příjemný pocit, aniž by se museli o něco snažit. Neuvědomují si, že drogy jsou v podstatě jedy, a když jejich účinek pomine, vrátí se drsná realita, zhoršená o pobyt v těle, které prošlo větší či menší otravou. Lidé, kteří žijí plnokrevný život, kteří vědí, že se nic nedá oklamat a vytrvale dělají to, co je správné, nemají sklon brát drogy.


Je toho mnoho, co by měl člověk studovat o životě, filozofii, (ale i účincích drog), o tom, že je třeba vést smysluplný život, a že žádná chemie nenahradí čestnou snahu něco dosáhnout a šířit dobro.

Je velmi důležité znát rizika a škodlivost drog, ale dodám k tomu ještě jednu důležitou poznámku. Nad drogami nikdy nezvítězíme jen tím, že objasníme „proč jsou špatné“. Pokud budeme s něčím zápasit, budeme tomu dávat důležitost a ve skutečnosti nevyhrajeme, pokud budeme věnovat většinu energie odmítání a kritizování jevu. Pointa je v tom, že lidem dáte funkční filozofii, životní náplň, jednoduše důstojnou alternativu k prázdnému životu, který vede některé ke konzumaci drog.

Kriminalizace

polamane-mreze.jpg (15,875 kiB)

Škodlivost drog, pod které je třeba započítat i alkohol, je známá již tisíciletí. Mimochodem, alkohol považuji za nejnebezpečnější proto, že je společensky nejtolerovanější a nejrozšířenější ze všech omamných látek, přitom zaručeně je statisticky největším ničitelem. Pro pokusy o bagatelizaci účinků varuji i před marihuanou a extází. Je pochopitelné, že společnost se snaží vyřešit špatné jevy zákazy a některé aktivity byly prohlášeny za zločiny.

V historii jsme viděli různé snahy o kriminalizaci drog, ať už jde o dealerství, nebo dokonce o konzum. Nejznámější pokus proběhl v USA během tzv. prohibice. I když to mělo některá pozitiva (např. poklesl počet úmrtí na cirhózu jater, zmenšilo se absentérství kvůli stavům „po opici“ apod.), objevily se také některé neočekávané vedlejší efekty — v první řadě přišel drastický nárůst kriminality, neboť organizovaný zločin se z tradičního gamblerství a prostituce přeorientoval na pašování alkoholu. Nevím, jestli jste si to někdy uvědomili, ale podobné snahy jsou pro skutečné kriminální živly přímo požehnáním.

Americká prohibice se do značné míry zrušila poměrně rychle po jejím zavedení, ale po roce 1968 se rozběhla tzv. Válka proti drogám (War on drugs), která patří k nejproblematičtějším opatřením v historii. Považuji za velmi pravděpodobné, že škodlivost drog pro konzumenty a společnost nebyla jediným motivem — v té době rostla vlna odporu proti establishmentu na dvou frontách: protestní hnutí proti válce ve Vietnamu (velmi spojené s hippies) a černošské hnutí za rovnoprávnost vedené osobnostmi jako Martin Luther King, či radikálnějším Malcolmem X.

Exekutiva a tajné služby obě hnutí považovaly za hrozbu, neuměly si s nimi poradit a při jejich analýze objevily v obou komunitách společného jmenovatele — konzum drog. Drastická legislativa proti držení drog byla do značné míry motivována touhou kriminalizovat lidi, kteří byli „nepohodlní“. Všimněte si, že v dobách prohibice nebylo trestné konzumovat alkohol, ilegální byla distribuce a prodej. Ale ve „Válce proti drogám“ už došlo ke kriminalizaci i za držení. To je důležité, k tomu se ještě vrátíme.

Chci upozornit na pár věcí.

1) Zákaz drog má důležitý společenský dopad v tom smyslu, že vysílá jasný signál o jejich škodlivosti. Mohli bychom ještě říci, že výhodou je, že to dělá drogy nedostupnějšími, ale jedním dechem dodávám, že to zároveň úžasně posiluje organizovaný zločin. Je jen zajímavé, že čtrnáctileté děcko najde dealera mnohem snadněji, než policie …

2) Obrovský problém spočívá v tom, že zakázané ovoce automaticky vytváří poptávku. Pro dospívající děti je „cool“, když mohou projevovat opozici vůči autoritám. Každý, kdo chodil do školy, (která je většinou otřesným příkladem konformistické instituce) si musel všimnout, že v partě alespoň do jisté míry byl hrdinou ten, kdo provokoval učitelky, kouřil na záchodech, či riskoval trest za držení marišky.

3) Ať jsme jakkoliv proti konzumu drog, je třeba vážně pochybovat o tom, že by si vláda mohla dělat jakékoliv práva ohledně těl svých občanů. Ty totiž patří jim, to je jeden z nejdůležitějších pilířů základních lidských práv a svobod. Zde nediskutujeme o tom, že je třeba trestat distributory a dealery, ještě více to platí, když jde prodej nezletilým osobám, zde nemám slitování. Ale úplně jiná věc je trestat (jakkoli pomýleného) konzumenta za držení drog pro osobní účely. Co je státu do toho, co dělá svéprávný, plnoletý občan se svým tělem? Kam chceme nechat stát zajít v regulacích? Zavřeme do vězení i alkoholiky? Jakou trestní sazbu zvolíme pro obézní lidi za nezdravou stravu a nedostatek pohybu? Už dnes se stát zmocňuje přibližně poloviny našich příjmů a používá je na velmi pochybné účely. Už dnes nám diktuje příliš mnoho věcí v životě, bere nám svobodu v rozhodování, činech a zvětšuje tu prázdnotu, o které již byla řeč.

uvaznenia-za-drogy.jpg (17,963 kiB)

4) Vězeňství a zavírání konzumentů drog je obrovský byznys. Pohlédněme do USA, které jsou v tomto světovým lídrem a dovedly celou věc do absurdních rozměrů. Ročně tam zavřou přes milion Američanů do basy za drogové přečiny, přičemž zarážející je, že zavírají mnohem více konzumentů, než dealerů, viz graf. Pokud se trochu vynasnažíte při hledání informací, zjistíte, že v USA došlo k masivní privatizaci věznic, přičemž jejich majitelé korumpují soudce, aby za drogy dostávali pachatelé maximální sazby, aby odmítli podmínečné propuštění delikventů a zároveň investují obrovské peníze do lobbyistů v Kongresu, aby se ve „Válce proti drogám“ pokračovalo. Když se pak odsouzený konzument drog přece jen dostane na svobodu, se záznamem v trestním rejstříku si hůře hledá práci. S kým seděl? Ano, s dealery, oni ho už spolehlivě uvedou do své party. Takoví lidé se dostávají do bludného kruhu, kdy se z konzumenta drog stává zatvrzelý kriminálník a tak trochu otrok systému. Vytváří se tak mnohamilionová vrstva obyvatelstva na okraji společnosti, která byznysmenům ve vězeňství a narkobaronům vytváří armádu otroků, ze které není úniku. Posiluje se tím i tzv. generační chudoba, protože děti vězňů vyrůstají v horších podmínkách, v prostředí nedostatku, kde bují kriminalita jako nějaká nákaza a dědí se vzory chování.

5) Když jsme u byznysu, je tu ještě jeden nenasytný průmysl, který z toho všeho závratně profituje — výrobci psychiatrických léků. Systém je totiž nastaven tak, že kromě trestu odnětí svobody soud obvykle nařídí i povinnou ústavní léčbu. Z konzumenta drog se stává nejen kriminálník, ale zároveň nedobrovolný psychiatrický pacient. Co myslíte, jaké úspěchy dosahuje tato „léčba“? O psychiatrii mám svůj názor, zdržím se svých obvyklých komentářů a řeknu jen, že tento obor má obrovský katalog onemocnění a diagnóz, ale také nejuznávanější psychiatři vám v osobní diskusi připustí, že o skutečném vyléčení můžeme vážně pochybovat (dlouhodobá medikamentózní léčba sotva vede pouze k radostné existenci, spíše utlumuje pacienty do jakéhosi polovegetativního stavu). Co myslíte, proč jsou psychiatři nejčastější obětí sebevražd ze všech lékařských odborností? Když se vrátíme ke kriminalizaci konzumu drog, je třeba dodat, že reálným výsledkem bývá, že z odsouzených se stávají konzumenti psychiatrických náhražkových drog, případně pacienti dlouhodobě závislí na různých medikamentech.

Věřím, že jsem tímto článkem některé lidi překvapil. Když jsem se totiž před časem veřejně vyjádřil, že jsem za dekriminalizaci drog, někteří moji přátelé, kteří jsou podobně jako já, zásadní odpůrci drog, mě chtěli ukamenovat a ptali se, jestli to myslím vážně.

Ano, myslím to smrtelně vážně. Odpovědí na drogový problém není kriminalizace konzumentů. Je to podobně „účinná“ metoda, jako když potají vylijeme toxický odpad v lesíku za vesnicí a až mnohem později se divíme, kde se vzaly jedy ve studních. Ale v první chvíli nikdo nic nevidí, nikoho nic netrápí. Pokud totiž neřešíte problém na základě zjištění reálné příčiny, ten se vždy zhorší. V našem případě půjde o přesunutí obtíží, které ti lidé mají s vlastním životem, do rukou vězeňských dozorců, psychiatrů a výrobců psychiatrických drog. Pouze lidé, kteří nemají ochotu podívat se „za roh“ si myslí, že odpovědí je trestání konzumentů. Ve skutečnosti obhajováním modelu, kdy je občan trestán za sebezničující tendence, podporujete zlo, o intenzitě jehož nemáte ani tušení.

Spirituální problémy nemají chemické řešení.

Tvrdá, trestající justice (pche, v překladu to prý má být spravedlnost!) není řešením prázdnoty v duši.

Namísto trestání špatné volby je třeba nabídnout skutečné řešení.

Píše pan Pavol Timko na NiejeMiJedno.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 190 × | Prestiž Q1: 5,42

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top