Štítky článku: •  

Jižní Afrika posléze po apartheidu

Navazuje na minulý díl článku pana Oty Ulče: Jižní Afrika za apartheidu.

Září a říjen — dva plné měsíce jsme strávili popojížděním touto velkou zemí křížem krážem. Urbanistické metropole a divočiny, potkávat se se spoustou zvířátek, od tvorů mrňavých až po veležirafy. Seznamovali jsme se s tamější realitou, že člověku nejnebezpečnější nejsou lvi, ba ani ultrajedovaté mamby, ale zdánlivě neohrabaní hroši.

Afrikaans je nám nesrozumitelná, posluchač získá dojem holandštiny značně chrchlavě nemelodické, s níž se ale ani v Nizozemí nelze domluvit. Celá Jižní Afrika se dopočítala do počtu 50 milionů obyvatelstva. Běloši tvoří necelou jednu desetinku. Mezi nimi Búrové se svými třemi miliony soukmenovců jsou většinou, v porovnání s potomky přistěhovalců vyjadřujících se zejména anglicky. Zájemcům chci velebit oázu v Namibii, národní park Etoša na severu, doporučuji nahlédnutí do Botswany, ze všech států afrického kontinentu. S tou nejsolidnější vládou. Království Swaziland a též Lesotho zanechala dost příjemný dojem. Liboval jsem si v Namibii, dřívější Süd-west Afrika s německou tradicí, se zachovanou původní řečí, výtečnou germánskou kuchyní, v případě příslušníků kmene Herero i ve způsobu jejich oblékání. V době naší přítomnosti tam pronikaly nepříjemné dozvuky sousední občanské války v Angole. Silniční doprava v takovém terénu byla minimální, předpisy o omezené rychlosti jízdy tam neplatily a rovněž jsem si všiml varování nezastavovat, svezení neposkytovat neznámým živlům. Potkávali jsme zejména vojenské kolony a za celou dvouměsíční dobu se nám ani jednou nestalo, že by nás někdo v uniformě zastavil a mínil kontrolovat.

Přemýšleli jsme o jakémkoliv střetnutí s místním obyvatelstvem, což by se dalo pokládat jako jejich zřetelně rasistická reakce. Stalo se nám dvakrát se stejným průběhem, a sice u pultu při placení za nějaký nákup. Prodavači, v jednom případě černý, v druhém pak bílý, se zachovali stejným způsobem: drobné mince nedali zákazníkovi do natažené ruky, ale položili na pult, ať ten si to sebere a odejde.

Jinačí a optimističtější zážitek jsme měli na severu země blízko řeky Limpopo, tvořící společnou hranicí s bídně si počínajícím sousedem Zimbabwe. Za městečkem Louis Trichard jsme objevili značně luxusní motel. Umytí, slušně odění jsme se dostavili ke stolu v téměř již zaplněné jídelně. Páni v tmavém, dámy v dlouhých robách, na zdích hlavy a rohy ulovené zvěře. Způsobili jsme šum. Nikoliv nepřátelský, nicméně šum. Jihoafričtí běloši si nás prohlíželi s podivem bez postřehnutelného negativního náboje. Asi jako kdybych přišel hodovat v doprovodu zebry, zebra způsobně usedla, rozložila ubrousek a docela dovedně zacházela s příborem.

- — -

Značná to cena za dosaženou svobodu. S dalšími, i nečekanými kontrasty. Stupňoval se mezinárodní tlak, bojkot, sankce, domácí nepokoje, s občasným násilím. V roce 1992 došlo k uspořádání referenda, v němž běloši velkou většinou dvou třetin odevzdaných hlasů se vyjádřili ve prospěch vyjednávání se svým úhlavním nepřítelem ANC — African National Congress. Nelson Mandela, jeho hlavní představitel, a Frederik de Klerk, předseda dosavadní vlády a již povážlivě kolísajícího režimu, se dohodli na jeho pádu — bez krveprolití, bez občanské války. Nobelova cena za mír jim byla odměnou.

Padl nespravedlivý stát, který ale fungoval — leckdo si tak nyní stýská. Spolu s porodními bolestmi se zrodila řada plusů a minusů, spolu s kontrasty málo předvídanými. „Ano, vládli tu rasisté, ale taky větší realisté,“ poznamenal tam už delší dobu sídlící český našinec a pokračoval zmínkou o Carlton Center, zda si ještě pamatuji.

Ano, ovšem si pamatuji — pozoruhodný architektonický výtvor, kulturní skvost, tam jsem o jednom odpoledni viděl Formanova Amadea.

Teď už ale svatostánek nefunguje, zdevastován, mimo provoz, jakož i přilehlé ulice, kdysi s luxusními obchody, nyní jen opuštěná spoušť. „Můžeš vytáhnout černocha z buše, ale obráceně to nejde — však si na tuhle moudrou zkušenost ještě pamatuješ,“ dodal našinec a pokračoval s varovnou informací, že dřívější vlády sice nedodaly, ani nepředstíraly občanskou rovnost, ale bezpečnost v ulicích zaručily a ta již totálně zmizela. Nejmocnější politickou stranou je ANC s převážnou, téměř absolutní podporou černošského obyvatelstva, z nichž téměř čtyři pětiny (79 %) jsou černoši, necelá jedna desetina (9 %) jsou jak běloši, tak míšenci, a 3 % Asiatů.

Búrům na dobré náladě nemohou přispívat ANC radikálové prozpěvující krvelačný song „Kill the Boer!“ Od doby pádu apartheidu došlo k zavraždění tisíce farmářů a dvou tisíc jejich rodinných příslušníků.

KONEC

Dokončuje pan Ota Ulč na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 168 × | Prestiž Q1: 6,47

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top