Štítky článku: •  

Anarchokapitalistické právo (1/2)

Anarchokapitalismus a i libertarianismus nepřitahují mnoho právníků. Málo se ví, že naprostá většina právníků jsou právními pozitivisty (tj. něco jako právní socialisté), kteří velmi zjednodušeně zastávají názor, že existuje pouze státem vytvořené právo (tj. zejména státní zákony vytvořené legislativou), a jen málo jich je stoupenců přirozenoprávní teorie práva (tj. něco jako právní libertariáni), kteří zastávají názor, že existuje nejen právo, které libovolně vytvářejí lidé prostřednictvím státu, ale že existuje i právo, které není lidským výtvorem, které je nezávislé na lidské vůli a nezměnitelné, které platí bezpodmínečně vždy a všude (tj. že právo nejsou jen lidmi vytvořené zákony), přičemž toto přirozené právo lze poznat rozumem. [1]

Přirozené právo obecně

„Pojem přirozené právo vznikl ve starověkém římském právu a je mnohoznačný, zpravidla označuje souhrn určitých právních principů nebo obecných právních norem, které vycházejí z člověka a jeho přirozenosti (latinsky ius naturale), rozumu (ius rationale) nebo jako výraz božího záměru, boží vůle (ius divinum, lex aeterna).“ [2]

„Proč se výše popsanému konceptu práva říká právo přirozené, je otázka spíše filosofická. Někteří tvrdí, že je máme všichni pevně zakódované v mozku (protože jde o vlastnická práva a vlastnit věci je pro lidi přirozené), či že je dáno od Boha. Dle mého názoru je však důležitější to, že se jedná o právo morální, etické, konzistentní a nearbitrární (platící pro všechny stejně).“ [3]

Přirozené právo (ius naturale) tedy znamená právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu, jehož podstatou je obecná rovnost všech lidí a nediskriminace žádné lidské osoby. Přirozené právo předchází pozitivní (státní) právo a je státnímu právu nadřazeno. [4]

Anarchokapitalistické přirozené právo

Anarchokapitalistické přirozené právo vychází pouze z vlastnictví sebe sama a věcí, které si člověk přivlastnil prvotním přivlastněním nebo smlouvou. Tato teorie práva není nová. Jen polozapomenutá, znovunalezená a s jiným jménem. Každý, kdo se zajímá o historii zejména středověku, vidí anarchokapitalistickou teorii práva všude. Člověk si čte tehdejší učence jako např. Tomáše Akvinského nebo sv. Augustina a jen se diví, že tito středověcí učenci řešili stejné problémy jako dnešní anarchokapitalisté. Např. je daň loupež? [5]

Anarchokapitalisté by však měli vědět více, než jen, že vlastní sami sebe a své věci. I když totiž od anarchokapitalisty uslyšíte, že vlastní sám sebe a věci, které si přivlastnil prvotním přivlastněním nebo smlouvou, málokdy tento anarchokapitalista zná přesný obsah svého vlastnického práva k jemu samému a k jeho věcem. Rovněž jsou pro něj matoucí otázky, zda existuje nadstátní právo nebo zda existuje právo i bez existence států nebo kdo určí, co je právo bez existence států, nebo kdo určí, jaké bude právo na určitém území v situaci bez států, nebo kdo určí, kdo toto právo bude vymáhat. Také se nikdy nezabýval otázkou, zda je vlastnické právo k věcem o vztahu člověka k věci, tzn., zda Robinson Crusoe na ostrově před příchodem Pátka vlastní své věci, nebo zda vlastnické právo vzniká až uznáním vlastnického práva k věci druhým člověkem, tedy zda vlastnické právo může vzniknout až za přítomnosti minimálně dvou lidí, tj. pro Robinsona Crusoe až po příchodu Pátka, tj. zda vlastnické právo je vztah mezi dvěma lidmi a nikoliv vztah člověka k věci. A podobně.

„Přirozené právo [tj. nadstátní právo nepotřebující stát ke své platnosti a účinnosti, právo poznatelné již jen rozumem] bych popsal asi takto:

  1. Vlastnictví je vztah, který přiřazuje lidem fyzické objekty (člověk může být vlastníkem objektu). Nikdo nesmí nijak nakládat s objektem, který má vlastníka, bez jeho svolení, vyjma případů, kdy je to nutné pro nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu.
  2. Vlastnictví lze libovolně převádět a směňovat v případě, že obě strany transakce souhlasí; transakce mohou být realizovány pomocí smluv.
  3. Každý člověk vlastní sám sebe, dokud toto vlastnictví na někoho nepřevede.
  4. Něco, co v danou chvíli nikdo nevlastní, může někdo začít vlastnit tím, že to začne využívat (smísí to se svou prací, tzv. homesteading, vizte dílo Johna Lockeho). Homesteading řeší problematiku prvotního přivlastnění; když něco nepatří nikomu (například nově objevená zem a podobně), může to kdokoliv získat tím, že to začne užívat jako první.“ [6] (vysvětlivky doplněny mnou)

Každý člověk vlastní sám sebe a fyzické objekty, které si přivlastnil prvotním přivlastněním nebo smlouvou. To je objektivní fakt. Opak znamená, že člověk nevlastní sám sebe, své věci, atd. Pak je nutná otázka, kdo vlastní naše těla, naše věci? Toto intelektuální cvičení, ze kterého jasně vyplývá, že člověk vlastní své tělo a že je absurdní opak, naleznete u většiny anarchokapitalistických autorů, takže není důvod jej zde opakovat.

Co je však obsahem vlastnického práva k sobě samému a k fyzickým objektům? Jaká práva a povinnosti má vlastník svého těla a fyzických objektů, které vlastní?

Obsah vlastnického práva

„Vlastnictví (dominium, proprietas) se obecně chápe jako svrchované právní panství osoby (vlastníka) nad věcí.

Vlastnictví je přímým právním panstvím. Vlastník může vyloučit jakékoliv jiné působení na věc, neboť věc, která je předmětem vlastnictví, je výlučně vyhrazena jemu. Je tedy nemyslitelné, aby na věc, která je předmětem vlastnického práva, působil — kromě vlastníka — ještě někdo jiný.

Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže trvale vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví; může se však vzdát některých nebo všech těchto práv dočasně, např. nájemní smlouvou apod. Tímto dočasným vzdáním se jednoho nebo více těchto dílčích vlastnických práv si vlastník dobrovolně sám sobě omezuje možnost výkonu svého vlastnického práva k věci. Pokud se dočasně vzdá všech, pak vlastníkovi zbývá pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas), které se však podle okolností dříve či později opět přeměňuje ve vlastnictví úplné (v této souvislosti se hovoří o elasticitě vlastnictví).

Jednotlivá dílčí vlastnická práva obsažená v každém vlastnickém právu k věcem obsahují následující práva, výčet není kompletní:

  1. Právo věc držet (ius possidendi).
  2. Právo věc užívat (ius utendi).
  3. Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (ius fruendi).
  4. Právo s věcí nakládat (ius disponendi).
  5. Právo věc zničit (ius abutendi).
  6. Právo věc opustit (ius dereliquendi).“ [7]

Výše uvedené samozřejmě platí i pro vlastnictví našich těl. Prostitutka tak pronajímá své tělo, zničení našeho těla se nazývá sebevraždou, atd.

Jediné omezení výkonu vlastnického práva nezávislé na vůli vlastníka z vlastnického práva vyplývá samo o sobě. Nikoho nerušit, neminem leadere, vlastník nesmí výkonem svého vlastnického práva porušit, poškodit, vlastnické právo jiného vlastníka. Od tohoto omezení vlastnického práva vyplývá zákaz útočného násilí a naopak oprávnění bránit, i násilím, porušování vlastnického práva k našim tělům a k našim věcem třetími osobami. Zde je podstata NAPu, principu neagrese.

Samozřejmě stále platí, že omezit se může vlastník sám např. smlouvou, kdy se dočasně vzdá dílčího vlastnického práva, např. nájemní nebo pracovní smlouvou.

Je rovněž nutné zmínit, že anarchokapitalisté i libertariáni nadužívají slovo „svoboda“, které je mnohoobsažné. Pro každého, zejména pro levičáka, znamená slovo „svoboda“ něco jiného než pro pravičáka. Anarchokapitalisté mají a měli by mít slovem „svoboda“ na mysli nerušený výkon práva užívat naše těla a naše věci za dodržení podmínky „nikoho nerušit“ jako jediného omezení výkonu vlastnického práva k našim tělům a věcem. [8] Takže žádná „svoboda vraždit“ se u anarchokapitalistů nekoná.

Dále je nutné zmínit slovo „právní kvalita věci“, neboli vlastnosti věci. Tak může být kvalitou pozemku skutečnost, že na něj svítí slunce, kvalitou našeho těla piha na tváři, atd. Snížení kvality věci proti vůli vlastníka je rovněž porušením vlastnického práva. U pozemků snížení kvality pozemku znamená obvykle vznik tzv. sousedských sporů.

Výše uvedené není mezi lidmi obvykle rozporné a většinou je i intuitivně chápáno.

Objektivní morální systém anarchokapitalistů

Na tomto místě lze zmínit, že z výše uvedeného rovněž vyplývá objektivní morální systém anarchokapitalistů, kdy výkon vlastnického práva za předpokladu, že tento výkon neporušuje vlastnické právo jiného vlastníka, je objektivní dobro a naopak, porušování vlastnického práva jiného je objektivní zlo. Již na základě tohoto tvrzení lze uzavřít, že vražda je vždy zlo, krádež je vždy zlo, atd. a rovněž že daň je svým obsahem jen specifická forma loupeže. Výše uvedené je tedy základem pro objektivní universální morální systém anarchokapitalistů, který není lidským výtvorem, který je nezávislý na lidské vůli a který je nezměnitelný, který platí bezpodmínečně vždy, všude a pro všechny, a to již od prvního člověka, co žil na této planetě, neboť i on vlastnil své tělo a věci. Opak je absurdním tvrzením.

Martin Štěpaník (dokončení zítra)


[1] V knize The Ethics of Liberty Rothbard prosazoval právo úplného sebevlastnictví, jako jediný princip slučitelný s morálními zásadami aplikovatelnými na každého člověka a s univerzální etikou. Více viz: Rothbard, M. N., The Ethics of Liberty, 2003, pp. 45 — 45

[2] Více pro začátek viz. wikipedia.org/wiki/Přirozené_právo

[3] ankap.urza.cz/index.php?action=branch&id=3

[4] Tak přirozené právo nemůže být nikdy amorální. Naopak státní zákony amorální být mohou, když jsou v rozporu s nadřazeným přirozeným právem. V tomto ohledu má přirozené právo „moral high ground“, kterým lze jakýkoliv státní zákon z hlediska objektivní morálky hodnotit. Více viz vysvětlení níže v textu.

[5] Např. viz zde paper o Tomáši Akvinském a jeho pohledu na daně: marketsandmorality.com/index.php

[6] Více viz zde: ankap.urza.cz/index.php?action=branch&id=3

[7] Text je rozvedením nebo spíše doplněním článku o vlastnictví, dostupné zde: iuridictum.pecina.cz/w/Vlastnictví

[8] Zde čeká další článek — jak stát vyvlastňuje tato dílčí vlastnická práva. Ukusování možností vlastníka nerušeně vykonávat vlastnické právo ke svému tělu a ke svým věcem státem.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 170 × | Prestiž Q1: 5,70

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Marcusant

Vlastnictví sama sebe je za života vlastníka nepřevoditelné. Není možný výkon vlastnického práva k cizímu tělu v plném rozsahu a zároveň zachování jeho života. Částečné či dočasné pozbytí práv nebo pozbytí práv k části těla, která není nezbytná k přežití možné je. Otroctví nikdy nemůže být sPRÁVné.

Martin Štěpaník

Re: Marcusant

Rovněž jsem spíše toho názoru, že vlastnictví sama sebe je za života vlastníka nepřevoditelné. Je to jedna z šedých zón anarchokapitalismu, společně např. s potraty, a chtěl jsem tam ten jinak výborný Urzův odstavec nechat.

gofry

Čo je za problém s potratmi v anarchokapitalizme? Prečo je to "šedá zóna"?

Čo sa týka neprevoditeľnosti vlastníctva samého seba na iného človeka tak to podľa mňa nie je ani tak "šedá zóna" ako skôr dôsledok voľby zlých "axiómov" "prirodzeného práva".

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top