Štítky článku: •  

Jednou stačí

aneb Z Čech do Venezuely a zase zpátky…

Je demokracie dobrý správní systém, nejlepší ze všech, které byly až doposud vyzkoušeny, svoje háčky má ale také. Předpokládá občanskou společnost vyspělou, sliby a hesly tlučhubů pobláznit se nedající, což však není vždy zaručeno. Jistý Adolf Hitler, jak známo, zahájil svou kariéru vítězstvím v demokratických volbách, a abychom se moc nenafukovali, také český lid na sebe v posledních jakž takž svobodných volbách r. 1946 zvolil komunisty.

No co, utěšovali se demokraticky smýšlející občané, v příštích volbách to komunisti projedou a bude vymalováno. Avšak nebylo příštích voleb, jelikož si komunisti dovedli svou vládu dlouhodobě pojistit. A když už to tak dopadlo, těšili se titíž občané — jsemť tak věkovitý kmet, že si ty naděje pamatuji —, že přijde Američan a osvobodí nás, ale to se ví, nestáli jsme Američanovi za to, aby kvůli nám riskoval světový konflikt. Neboli jaké roucho na sebe český lid svobodně a demokraticky ušil, v takovém pak musel běhat, než změněná světová situace o čtyřicet let později mu dovolila je odložit. Z komunismu vyplynuvší morální destrukce však ubývalo jen zvolna a s jejími stopami se lze v zemích Koruny české shledat podnes.

Dosti podobný proces probíhá tímto časem ve Venezuele. Rovněž tamní lid na sebe v jakž takž svobodných volbách zvolil a referendy potvrdil marxistickou diktaturu. Ne sice kdovíjak vysokou většinou, ono ale stačí padesát procent a nějaká desetinka, aby tady byl malér jak vymalovaný. Neboť taková je demokracie: nadělí každému, oč si koledoval. Odvážil bych se dokonce otázky, může-li být svěřena bez rozmyslu každému; nepředstavuje-li nebezpečnou hračku v rukou někoho, kdo s ní nedovede zacházet. Nakolik lze s ohledem na všelijaké eskapády v čase minulém i v přítomnosti vztáhnout tuto poučku i na lid český, přenechávám ctěnému čtenáři k uvážení.

Padesátero států světa již vyhlásilo solidaritu s vůdcem venezuelské oposice Juanem Guaidóem, ale kdyby těch států i sto padesát bylo, marxistickými zapelešenci to nehne; spíš obava je namístě, aby se milý Guaidó sám v kriminále neocitl. Proč… že se tak ptáte. Socialistická diktatura si vhodný paragraf vždycky najde, a když i nenajde, nějaký si vyrobí. Nic nejsou a ani nebudou platny žádné bojkoty a sankce; zapelešenci už se postarají, aby jim nic k jejich pohodlí a sytosti nechybělo; a obyčejná pakáž… ať si protestuje, dokud ji to baví.

Jediným řešením by tak byla ozbrojená intervence ze strany USA, netřeba však darů prorockých k předpovědi, že k ní nedojde. Intervenovat ve prospěch utlačovaných a poslouchat pak ze všech světa stran rozšafné rady a výtky, jak všechno dělá špatně, toho si Amerika užila vícekrát a nečekal bych, že po tom zatouží znovu. Mimochodem, moc dobře se poslouchají připomínky ze Sově… ééé, z putinské Rusi, aby Američany nenapadlo do té venezuelské patálie zasáhnout ozbrojenou mocí. Jako by to nebylo zrovna ruská ozbrojená moc, vtrhnuvší v srpnu 2008 do Gruzie, jelikož moskevskému načálstvu nešlo pod nos, že se tato malá, statečná země vzepřela jeho komandu.

Jedna naivita, jeden pošetilý předpoklad, jedno selhání kritického rozumu, a už se všechno sype… u nás k únoru zvanému Vítězný a s přesahem do následných desítiletí komunistického napůl blázince, napůl chudobince. V případě Venezuely, potenciálně nejbohatší zemi světa, vedla k rozvratu a nedostatku nejběžnějších životních potřeb, před nímž lidé utíkají do sousední Kolumbie. Dokud mohou; ono se nedá vyloučit, že soudruzi v Caracasu nechají na hranici také nadělat plotů a zakázaných pásem, neboť příklady táhnou.

Přitom stačí si povšimnout, s kým si momentální panstvo notuje. U nás to byla beze všech výhrad a pochyb Stalinova sovětská říše, o níž bylo tisku dovoleno referovat jen pochvalně a obdivuplně; venezuelským hodnostářům slouží za následováníhodný příklad Castrova komunistická Kuba, navzdory vší bídě a prohlubující se zaostalosti. Kuba je také jediný příklad státu, jehož obyvatelé nespadli do náruče utlačovatelského režimu vlastní volbou, nýbrž vinou party komunisticky poblázněných revolucionářů. Pro všechny ostatní, přítomné i budoucí, platí: rozvažte dobře, lidé, do čeho se pouštíte, abyste se také neocitli někde, odkud není návratu. Pamatujte — jednou stačí!

Hannover, 7. května 2019

Píše pan Luděk Frýbort na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 240 × | Prestiž Q1: 4,84

+10 plus Známkuj článek minus –7

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Karel

Sluníčkový dinosaurus vytrvale bojující (pomocí klábosnice) dávno ukončené černo-bílé války. Myslím, že svět je jinde a pan Frýbot trochu mimo :-).

Redakce

Nevím, proč vás rozčiluje, že má někdo na věci jiný názor, než vy. To je docela normální, že lidé mají různé názory. Stejně dobře můžete být úplně mimo vy sám. (Mimochodem: pan Frýbort je všechno možné, jen ne sluníčkář…)

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top