Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Milův projev k německým MPS a novinářům v Berlíně

11. května promluvil novinář Milo Yiannopoulos k poslancům AfD a CDU, novinářům a bloggerům alternativních médií v Berlíně o svobodách tisku a islámu… Přednáška měla původně proběhnout v německém parlamentu, ale po stížnostech musela být přesunuta. Server YouTube po deseti minutách přerušil přenos z projevu, protože se prý jednalo o nenávistný projev a zahájil sankce proti těm, kdo projev vysílali. Setkání pomáhal také organizovat Petr Bystroň z AfD. A Yiannopoulos se skutečně opřel do všeho: médií, EU, politické korektnosti. Yiannopoulos je znám jako excentrický novinář, jehož projevy jsou plné nadsázky. Zde je překlad jeho projevu:

„Diktátoři neznají nic horšího, než smích, který nemohou ovládnout…“

Jmenuju se Milo Yiannopoulos a pro ty, kdo mě neznáte, jsem nejvíce pomlouvaný a cenzurovaný muž na zemi. Takže docela sedí, že tady teď mluvím k nejvíce pomlouvané partaji v Evropě.

I když tenhle proslov se neodehrává tam, kde by měl. V pohodě, nezlobím se. Vůbec to není urážka být vykázán z Bundestagu nebo tak nějak. Byl tam jenom Washington Post a asi 50 nebo 60 dalších novin. Vůbec, netrapte se tím. Mně to vůbec nevadí, už s tím táhněte.

V roce 2016, když jsem dělal v Breitbartu pod Stevenem Bannonem a pak sám pro sebe na turné po amerických školách, tak jsem pomohl ke zvolení Donalda Trumpa neboli, jak mu říkám, taťky. Moje vzpomínky z té doby, Dangerous, byly bestseller, hit, kterého se prodalo 200 000 výtisků lidem, kteří normálně knihy nečtou.

Pomohl jsem pravici v Americe vyhrát kulturní válku mezi mladými. Protože jsem byl efektivní podporovatel Trumpa, někdo, kdo dostal konzervatismus do módy po desetiletích, kdy to bylo k smíchu, tak se ze mě stal objekt nenávisti progresivní levice. Stal se ze mě cíl.

Když jsem se objevil na univerzitě v Berkeley v únoru 2017, Antifa táhla městem a zdemolovala kampus univerzity, škody šly do stovek tisíc dolarů jak pro univerzitu, tak pro město.

Označili mě za rasistu, antisemitu, misogyna, vyznavače bílé rasy, homofoba, islamofoba, podporovatele pedofilie a transfoba. Jenom islamofob je pravda. Neříkali mi tak zjevové na internetu, ale novináři z nejprestižnějších novin v celém světě. No, zjevové z internetu taky.

Žurnalisté mi tak neříkají proto, že jsem extremista. Nejsem. Nikdy jsem neřekl nic rasistického. Můj muž je černoch. Říkají mi tak, protože mi jde přesvědčovat středové a levicové voliče pro naši věc. Nemyslím si, že v tom byl někdo lepší. Proto také nálepkují vás, přesvědčujete lidi.

Jsem nebezpečný jako Lord Voldemort (hlavní záporná postava ze série Harry Potter — pozn. red.). Jsem buzna, o které se nemluví. Na některých internetových sítích ani nemůžete říct moje jméno. Když řeknete na Facebooku moje jméno třikrát, zruší vám účet.

Jsem jako skaut, který má všechny bobříky a za odměnu se setkal s prezidentem, akorát moje odměna je, že jsem zabanovaný na Twitteru, Facebooku, Paypalu, Tumblru, Instagramu a dalších. A v Austrálii. Celé. Už tam nemůžu. Napořád.

Nejdřív mě onálepkují a pak mi upřou právo bránit se tím, že mě zabanují ze všech sociálních sítí, co najdou. Očekávali byste to asi od feministek. Očekávali byste to od levicových partají. Očekávali byste to od sympatizantů terorismu. Ale co novináři? Místo toho, aby byli šokováni a zajímali se o to, jaké systematické a neuvěřitelné cenzuře jsem byl vystaven, tak reportéři v celém západním světě tleskají, protože se jim nelíbí moje názory.

Možná zapomněli, jak nedávno tady v Berlíně zavřela krám Stasi. Rád jim to připomenu. Bylo to v roce 1990. Němci by měli mít víc soudnosti, než aby se k těmto věcem vraceli tak rychle.

Nevyhnali mě jenom ze sociálních médií, ale i z platebních a cestovních služeb. Chtějí mi vzít možnost se uživit a šířit své poselství dál. Ne proto, že jsem udělal něco špatného, nebo obzvlášť odvážného, ale proto, že jsem populární a umím přesvědčovat lidi.

Média obecně ráda zmiňují, že vás odněkud vykopli. Všimli jste si? Milo Yannopoulos, zabanovaný na Twitteru a Facebooku… Už je to skoro součást mého jména, jako titul, jako poslanec nebo doktor. Mohamed, mír a požehnání s ním. Milo, zabanovaný na Twitteru a Facebooku.

A zdá se to jako klatba, než si uvědomíte, že stejný druh lidí píše tyto články, rozhoduje o banech, vymýšlí nesmyslné teorie o „nenávistných projevech“ na univerzitách a též vymýšlí vládní opatření, aby se chránily city permanentně iritovaných. Jsou to pořád ti samí lidé. Takže, abych tak řekl, mám zkušenost se svobodou slova a chováním internetových společností a médií.

Jak někteří víte, moje matka je z Bavorska. Krátce jsem žil v Berlíně. Je hezké být zpátky. Měl jsem tu nejlepší sex svého života, a to nejen v Berghainu. Dnes jsem slušný a bohabojný křesťan, takže jsem v Berlíně tak vzácný zjev, jako čtrnáctiletá panna v Damašku. Samozřejmě, ze Sýrie nejdou jen špatné zprávy. Jak všichni víme z výpravy AfD z března 2018, té zemi se vede dobře. Víte, v prosinci je Damašek docela slavnostní. Na jednom stánku s limonádou je více světýlek než v celém Kreuzbergu.

Pořád mám rád Berlín, i když je to, no, Berlín a pořád mám rád Německo. Proto musím říct pár těžko skousnutelných věcí. Nebude se vám líbit, co říkám. Ale je to pravda a myslím to dobře.

Jsem ukázka toho, co se vám stane, když jste dobří v tom, co děláte. Když řeknete dost pravdy mocným a popudíte levičáky fakty, logikou a rozumem. Co se stane, když dostanete levici do úzkých, když rozbijete vládu, kterou mají nad bezbrannými a důvěřivými. Já jsem důvod, proč se vaši vládci bojí, bojí se stejných následků, jaké jsem já zažil. Přidali se ke mně další jako Roger Stone, Laura Loomerová nebo Alex Jones. I když nebudeme slavní a bohatí, věříme, že pravda je důležitá a stojí za to za ni bojovat. Nacionalismus a konzervatismus nejsou kluby, kam byste se hlásili jenom proto, abyste vypadali zajímaví a odpovědní.

Jsou to principy, ke kterým jsme dospěli v honbě za pravdou. Jsou to závěry, ke kterým jsme došli, když jsme zkoumali, co funguje, a co ne. Říkám to, protože stojí za to to vědět, a oponenti se nikdy neobtěžovali zeptat.

Přes to všechno jsem šťastný. A to štve feministky a internetové bojovníky ještě víc než to, co říkám. Vzhledem k útoku na Franka Magnitze riskuju život už tím, že jsem v Berlíně, což je smutné. Neriskuju jenom útok Antify, ale i nových muslimských přistěhovalců. Politika je jim jedno, ale jestli zjistí, že jsem gay a Žid, tak je po mně veta!

Budu vám dnes vyprávět, jak nepřátelé fungují a jak je porazit a jak to udělat s úsměvem na rtech. Momentálně se snažím podpořit Carla Benjamina za britský UKIP, aby se stal europoslancem. Je mi líto, že eurovolby vůbec jsou, ale když už, tak ať tam je někdo, kdo se chce co nejdříve dostat z této zpomalené autonehody.

Ale našel jsem si čas na několik německých slovíček. Řekněte mi, jestli je používám správně. Například „Viefalt“ (rozmanitost) — běloši tleskají, zatímco muslimové vraždí homosexuály a vyhánějí Židy. Ještě se to ulicích Hamburku neděje, ale dejte tomu půl roku.

Je zde „Gleichberechtigung“ (rovnost), což popisuje epidemii sebevražd mužů. „Eine Armlänge Abstand“ (na vzdálenost ramene) — minimální bezpečná vzdálenost mezi normálními lidmi a transsexuály. „Flüchtling“ (uprchlík) znamená podvodník s dávkami. A „Bereicherung“ (obohacení). Nebyl jsem si jistý, ale je to něco o doktorkách, na které plivou a nadávají, zvandalizovaných kostelech a vypálených azylových centrech. Omlouvám, už je to dlouho, co jsem mluvil německy.

Když se podíváme na politickou polarizaci, uvidíme, že pravice na Západě šla trochu doprava a levice šla… do kopru. Říkají tomuto socialismus a společenské spravedlnosti centrismus, ale středové to není. Je to extrém. Je to založené na lžích a klamu a vynucují to zastrašováním a cenzurou.

Kdo by mohl v dobré víře říct, že podporuje práva žen, a přitom odvracet zrak od organizovaného znásilňování mladých dívek, jak se to stalo v Rotherhamu a Telfordu a dalších britských městech, když se instituce příliš bály toho, aby je někdo neoznačil za islamofobní. Když toto odsoudíte, označí vás za ultrapravicového. Nejsme pak ultrapravicoví všichni? Je to tak pitomé. Pitomé jako naši představitelé.

Už si ve veřejném prostoru neceníme inteligence. Je to hrůza! Odměňujeme ty, kdo dokáží být v titulcích, ale nedělají potíže. Takže tu už nejsou žádné nebezpečné názory. Nevedeme debaty. Volíme úlisné podvodníky, kteří nejsou dobří v ničem a zanechají všechno, na co šáhnou, v o něco horším stavu, zbytečnější a dražší.

Úpadek tohoto kontinentu je ohromující. Evropa mívala císařství, kterým vládli císaři. Pak jsme měli království, kterým vládli králové. A teď máme země. To jsem ukradl z internetu, ale nemohl jsem si pomoct. Naše země vedli státníci, lidí s inteligencí a zkušeností. Thomas Jefferson mluvil sedmi jazyky. To je víc než Melánie Trumpová, která umí šest. Angela Merkelová umí jen tři, ale Allahu akbar umí říct v každém.

Němečtí politici hlavního proudu jsou tak zoufale hloupí, že vedli tažení za články 11 a 13 směrnice o autorských právech EU. Která, pokud dojde k jejímu vymáhání, zničí kulturu na internetu navždy. Tyto zákony zničí vyhledávače, parodie, videa a přidají těm, kdo něco vytváří, takové břemeno, že omezí kreativitu a udusí koláže a remixy, kvůli kterým je internet skvělý.

Německo řídí lidé, kteří si myslí, že tento Nový svět je tajemný, nezmapované území. Většina vašich poslanců jsou jako děti, které se snaží vyhrát hádku na Twitteru tím, že řeknou: Mě sleduje víc lidí. A to ještě nic není proti tomu, co provedli s Facebookem, kde rozumná a opodstatněná vyjádření starostí nad gigantickou úrovní migrace od spořádaných Němců jsou bez milosti mazána.

Zatímco Antifa zveřejňuje návody na atentáty, chlubí se akty terorismu a posílá si manuály na výrobu bomb. A novináři je kryjí. Proč? Protože jsou to jedni a titíž. Bohatí mladí blbci, kteří nenávidí německé dělníky. Když o vás nelžou ve Spiegelu, tak vyhazují do povětří vaše kanceláře a slaví na Twitteru, v bezpečném vědění, že se jim nic nestane.

Antifa je prostě a jednoduše ozbrojená složka médií a na rozdíl od fašistů chtějí mít kontrolu nad tím, co si myslíte a říkáte. A také na rozdíl od fašistů na vás zaútočí, když nebudete spolupracovat. I na vaše rodiny. Stačí jedna stará panna v novinách, která vás označí za nacistu a Antifa má svolení vás umlátit.

Je to další známka toho, že nám vládnou průměrní, vedou nás zkorumpovaní a co dělat, nám říkají ti arogantní a zlí. Nikde se to neprojevuje tak jako v amerických médiích. Amerika, kde žiji, má nejhloupější média na světě. Jsou to obrovští, kolosální pitomci. Idioti. A jako tady mají monopol na to, co vyjde o zemi, kterou ničí.

Jak se k tomu dostali? Říkám tomu ekonomie prestiže, kde vaše hodnota záleží na tom, jak se umíte vyhýbat titulkům, používat ta správná slova a vyjádření a cílit na ty správné lidi. S talentem to nemá společného nic. Je to hlavní hnací síla „slušné společnosti“ v jednadvacátém století. Proto noviny přestávají umožňovat komentáře. Všimli jste si toho? Nechtějí, aby nemytá, negramotná masa psala vedle jejich nádherných čistých tisícislovných sloupků. Můj bože! Někteří ti lidé ani nemají vysokoškolský titul. Jak ohavné.

Ještě horší je, že čtenáři zesměšňovali novináře tím, že vypichovali jejich omyly a lži. Co udělaly noviny? Já bych najmul lepší novináře. Ale to oni ne. Jenom znemožnili komentovat a řekli, že všichni byli trollové a nadávky a urážky byly pro jejich křehké city trochu moc. My jsme je neuráželi ani jim nenadávali. Jenom jsme nechtěli, aby jim ty lži prošly.

Ekonomie prestiže může i za politickou korektnost. Už nemůžete nic říct, ani věci, které jsou pravda. Jako: Muži mají větší mzdy, protože ženy rodí děti, a i když nemají, tak muži dělají déle a volí lépe placené kariéry. Aby vám dámy mohli koupit kabelky!

A ekonomie prestiže je důvod, proč jsem nemohl mluvit v parlamentu, jak jsem měl, protože elity mě vidí jako nemoc, která musí být uzavřena, aby nenakazila zbytek těla. Hádejte co, už je pozdě. Já jsem AIDS. Už ho máte a není léku.

Nálepka ultrapravice není popis. Nedávají vám ji proto, že si myslí, že to skutečně jste. Máte ji, abyste zněli moc odvážně pro obyčejné lidi. Ale už to tak nefunguje. Normální lidé nežijí v ekonomii prestiže. Nemusí se starat o to, aby je pozvali na ty správné večírky. Chtějí znát pravdu, ať přijde odkudkoliv. Nechtějí, aby se jim politickou korektností lhalo. Mají ji prokouknutou. Komik George Carlin to vyjádřil nejlíp, řekl, že „je to fašismus schovaný za dobré mravy“.

Politická korektnost je nástrojem kontroly. Protože když můžete lidem přikázat, jak mluvit, je to jen krůček od toho přikázat jim, jak mají myslet. Politická korektnost vytváří fikce jako: islám nemá nic společného s islámským terorismem, Antifa je organizace bojující proti fašismu nebo feminismus je o rovnosti. Kdyby byl feminismus o rovnosti, feministky by ho už dávno pověsily na hřebík a jely na dovolenou v Karibiku. Korektnost rodí pověry jako platové rozdíly podle pohlaví, kultura znásilňování či ženský orgasmus. A také plodí jednotné myšlení.

Jak jsem řekl, sdílíme původ, takže vím, že německá nátura je, že bychom měli mít jeden názor a věřit v jednoho vůdce. Poslouchat rozkazy, jak se říká. Není úplně pravda, že Němci nevědí, co je svoboda, a musí být čas od času zachráněni od své lásky k diktátorům. Není to pravda a rád bych, aby se to přestalo říkat. Je to hrozné!

Jsem tu, abych tak trochu bořil ikony. Vím, že tvořivost a obrazotvornost jsou v Němcích někde uloženy, jinak byste nebyli tak dobří inženýři. Jsem tu, abych vás varoval před bezmyšlenkovitou shodou názorů. Je semeniště autoritářství a tyranie. Tak vznikl úřednický evropský superstát, který se snaží Britové opustit. A tak vzniká jednomyslnost jako třeba média, která říkají jedno a totéž.

Jen rozdílnost názorů nás chrání před diktaturou. Musíme o věcech mluvit. Například o přistěhovalcích ze Sýrie a jaký efekt mají migranti z Blízkého východu, zejména na ženy, homosexuály, a hlavně na Židy. Rozumná debata je, jak civilizovaná společnost funguje. Kde nefunguje, tam lidé řeší věci násilím. Politická korektnost nutí lidi říkat věci, které nejsou pravda. Například, že všechna azylová centra zapálila ultrapravice.

Vaše média svádějí všechno na ultrapravici a všechno zlé spojují s nacisty, až na chování muslimů, kteří bojovali bok po boku s Hitlerem za vyhlazení Židů a porážku angloamerické aliance. Netýká se to jen syrských migrantů. Zeptejte se dětí, co říkají turecké děti, někdy i třetí generace, o Židech. Jsou ještě extrémnější než generace před nimi… jako muslimové z Pákistánu a Bangladéše v Anglii. Jestli se chcete zděsit, zeptejte se jich na evoluci. Jde to od desíti k pěti, a místo, aby s tím vaši představitelé něco udělali, tak jich importovali ještě více a odmítají, že by problém vůbec existoval.

Kdy jste o tom naposledy četli v novinách nebo to viděli v televizi? Novináři, akademici a baviči už nemají principy, jenom pud sebezáchovy a kariéry. Opustili jsme vládu schopných pro zvýhodňování a politiku identit. Teď nám vládnou neschopní, tyjí z našich daní a konsolidují moc pro aristokracii průměru strachem, zostuzováním a cenzurou.

Přitom stačí říct jenom: Tak dost. Nic se nestane, když budete poslouchat a pak řeknete: Ne, to už stačilo. Co bude třeba, aby se německá páteř narovnala? Vím, že výzvy k rebelii nepomohou. Není to ve vaší povaze. Britové jsou nezmaři, ale Němci vyznávají konformitu a pořádek.

Možná tady někdo má odpověď. Já jen vím, že je to snadné, když k tomu sebere odvahu. Vím, že fráze „Už dost“ je dostane do varu. Nejsou zvyklí na to, že se jim lidé postaví, a neví, jak na to reagovat. Pak chvíli zuří a najdou si jinou oběť. Tak už dost. Zkuste to. A řekněte to s úsměvem a radostí v srdci. Diktátoři neznají nic horšího než smích, který nemohou ovládnout.

Milo Yiannopoulos at dangerous.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 246 × | Prestiž Q2: 12,20

+30 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Milův projev k německým MPS a novinářům v Berlíně

Žádné komentáře

top