Štítky článku: •  

Zahal svou tvář šlojířem smutečním? (1)

Zachytil jsem ondyno rozhovor s jazykovědcem, drem Karlem Olivou, bývalým šéfem Ústavu pro jazyk český, nejen o tom, kam čeština spěje a proč nám například do jazyka hladce vstupují nejrůznější anglicismy, zatímco ani čtyřicet totalitních let povinné výuky ruštiny nezanechalo vážnějších stop. A protože si myslím, že nejsem jediný, kdo pokládá rodný jazyk za důležitý kulturní prvek a součást naší národní identity, zejména v dnešní době multikulturalismu a paneuropismu, pokusím se i pro vás zrekonstruovat obsah toho rozhovoru.

Hned na úvod je třeba říci, že ačkoliv se zdá, že čeština je zanesena velkým množstvím přejatých, cizích slov, ve srovnání s ostatními to není až tak strašné. Například němčina nebo ruština přejímají cizí slova daleko ochotněji. Je to do jisté míry dáno tím, že velké národy nemají tak velký mentální problém s vlastní identitou, zatímco malé se cítí být i na jazyku ohroženy. Ale ve srovnání s jinými jazyky jsme ve skutečnosti vcelku průměrní, ačkoliv čeština obsahuje téměř polovinu výrazů, které jsme v průběhu času převzali odjinud. Celkově to vychází tak, že přejatých slov (vč. latiny) máme asi 40–45 %, (pra)slovanská tedy jen lehce převažují.

maj-macha-1916.jpg (27,739 kiB)
Máchův Máj — SVMK
Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně
V roce 1916 vydal v Praze František Šimáček.

V dnešní době je třeba si uvědomit, že všechny jazyky, i čeština, potřebuji nějakým způsobem pojmenovat nové, zejména technickým pokrokem vznikající věci. Není bez zajímavosti, že angličtina ochotněji přejímá cizí termíny, obvykle z prostředí, kde daná (cizí) věc vznikla. A protože už dávno nejsme tahounem a současný svět příliš neobohacujeme, třeba na rozdíl od anglosaských zemí, je náš přínos světové slovní zásobě prakticky nulový. Opačně samozřejmě významný.

To taková francouzština se ještě před 30 lety vlivu cizích jazyků (a to zejména z angličtiny) významně bránila, takže byl aplikován například předpis, že pokud je někdo placen francouzským státem při nějaké mezinárodní přednášce, je povinen hovořit francouzsky. Dopad byl ovšem předpokládatelný: na přednášku ve francouzštině nikdo nepřišel. Ale stejně nezahálejí. Francouzská akademie má komisi na vymýšlení nových slov, takže neznají e-mail, ale courriel, nemají computer, ale ordinateur (ovšem, na druhou stranu, i my máme počítač). Ovšem, má to háček: nová slova se sice uvádějí v akademických slovnících, jen v praxi je nepoužívá téměř nikdo.

A pravda, i my jsme měli období jazykového purismu a lidové tvorby (připomeňme bručku, čistonosoplenu, či podnosnici libočudnou), ale už jsme z toho zaplaťbůh vyrostli. Ale krom těchto spíše bizarních výrazů přispěli k nové české slovní zásobě významně například bratři Preslové, či Karel Slavoj Amerling v oblasti přírodozpytu a chemické terminologie. Od nich pocházejí nová slova, která dnes již zcela zdomácněla a nepokládáme je za umělá, například tuleň, jeseter, vorvaň, lachtan, bobr, dikobraz, zubr, hroch či klokan. A z oblasti chemie kupříkladu sodík, kyslík, vodík a draslík. Dokonce do češtiny přeložili všechny chemické prvky, ale jen některé termíny se uchytily. Například takový kostík (fosfor), který se získával z kostí, anebo například chaluzník (jód) získávaný z chaluh, si své místo v mluvě nenašly, ačkoliv ten posledně jmenovaný je doslova libozvučný. Ale abychom se nad našimi pokusy rozpaky nerděli, ono to tenkrát bylo moderní a i němčina si vymyslela pro vodík slovo Wasserstoff a pro kyslík Sauerstoff.

Na druhou stranu se puristé někdy snažili očistit jazyk od lidové hantýrky i v případech, kdy to naprosto nemělo opodstatnění. Například se pokoušeli zespisovnit výraz prej (údajně), u kterého se jim nelíbila nespisovně znějící dvojhláska, obdobně jako u slov línej, nebo bejk. Háček byl však v tom, že se nejednalo o koncovku „ej“, nýbrž slovo vzniklo krácením původního prají (praví, říkají), později krácené na praj. Takže dnešní podoba slova „prý“ je vlastně chybná.

Zajímavá geneze je například u názvu měsíců, které má čeština prakticky kompletně počeštěny, zatímco nám zcela jazykově nejbližší slovenština převzala názvy měsíců z angličtiny (respektive z latiny). Docent Oliva vysvětluje, že české názvy vznikaly podle přírodních úkazů (v květnu všechno kvetlo, zatímco v listopadu listí padalo). To ovšem byly názvy odvozené od momentálního jevu či vegetativního období, neměly přesné ukotvení a mohly být v různých lokalitách i v různých obdobích. Až později přišla doba, kdy se začaly používat kalendáře a s nimi i potřeba přesného rozdělení na měsíce. A různé slovanské národy si vzpomněly na praslovanská slova a použily je pro názvy měsíců. Že původně neznamenaly přesné kalendářní období nám dokumentuje například srbochorvatština, kde také figuruje slovo listopad, jen je to jejich 10. měsíc, tedy náš říjen. A obdobně dopadl i náš květen, v polské podobě „kwiecień“, který je ovšem v polštině měsícem 4., tedy naším dubnem.

A když už zmiňuji slůvko květen, i pro něj jsme původně používali počeštěný latinský termín, máj. Dokonce se zápisem, jaký je vidět na starém tisku Máchova Máje, Mag, viz obrázek. Jak vlastně vznikl ten náš květen? Někdy v roce 1805 překládal tehdy mladý Josef Jungmann novelu François Chateaubrianda Atala. A jelikož chtěl zachovat poetiku, přeložil z francouzštiny „mois de fleurs“, měsíc květin, na květen. Zda si ho vymyslel, anebo jej převzal z už existujícího polského slova (ovšem jak my už víme, platného na jiný měsíc), to už se nikdo nedoví. Zajímavé je snad jen to, že původně bylo běžné označení máj a květen měl spíše poetický akcent, postupem času se však význam přesně otočil. Ale proč si zrovna nám blízká slovenština uchovala poslovenštěnou verzi latinských termínů, to jsem nikde nezjistil.

Ale abychom se nezdržovali pouze u chemických prvků, exotických zvířat a měsíců. Máte pocit, že slovo košile je české? Ouha, není! A česká nejsou ani další slova, zejména přejatá v době příchodu křesťanství: kostel, mnich, anděl, mše, farář, bible, kalich. Tato pocházejí z latiny. Situace ještě o to komplikovanější, že když sem Slované někdy kolem 6. století dorazili, existovala zcela jiná geografická situace. Maďaři žili ještě někde v Asii a v podstatě vznikl pás slovanského osídlení od Baltu, až po Jaderské a Černé moře. (Proto zde ostatně solunští bratři Konstantin a Metoděj nacházeli v podstatě jazykově spřízněné prostředí.) A samozřejmě, když sem Slované dorazili, přebírali slova z jazyků původního obyvatelstva, tedy Keltů a Germánů. Takže naše „echt“ slovanská hora Říp má patrně název převzatý ze starogermánského „Riepe“ a ten nejspíše znamenal — chvilka napětí — „hora“.

maj-macha-1836-reprint.jpeg (34,397 kiB)
Dokonalý reprint 1. vydání Máje Karla Hynka Máchy z roku 1836 psaný tehdejším jazykem.
Vydavatel reprintu, ani rok vydání není uveden
Vydáno: 1836, Jan Spurný

Ale při vzniku nových či převzatých slov docházelo k nejrůznějším hříčkám a úsměvným souvislostem. Například ze starogermánštiny jsme údajně převzali i slovo velbloud. Přičemž toto slovo pro exotické zvíře, které jsme patrně nikdy ani neviděli, bylo používáno nejen pro skutečného velblouda, ale i pro jiné obrovské zvíře, pro slona. Objevuje se nám to ještě ve staročeských rukopisech. Obdobně však dopadlo i slovo slon, které jsme také převzali, ovšem označovali jím lva. Veselá je i etymologie českého slova mrož, jehož označení jsme převzali z ruštiny, kde se ovšem píše „morž“. Ale k přesunutí hlásek nedošlo jazykovým vývojem, nýbrž tiskařskou chybou, kdy sazeč vysázel ve slovníku, v jemu cizím výrazu, chybné pořadí znaků. A už to tak zůstalo.

No a kromě výše zmíněných liturgických slov jsme převzali pestrou paletu dalších slov latinských, kupříkladu židle, cirkus, škola, student, univerzita, či tabule. Tady jsme přebírali zejména v nejstarších fázích vývoje češtiny, kdy byl slovník jen velmi chudý. Později přišla pak inspirace němčinou a víme, že poměrně velmi významně. Dokonce póvl (též šófl, z německého schoffel), což bylo popisné slovo pro nízkou, nevzdělanou spodinu, hovořil ve svém argotu příšernou směsicí němčiny a hovorové češtiny. Ostatně, sdíleli jsme s Germány stejný životní prostor minimálně od dob Přemyslovců prakticky až do roku 1945, kdy jsme si je vyhnali. Dobře nám to dokumentuje například brněnský žargon, takzvaný „hantec“, který je germanismy doslova prošpikován (no ano, i ten špek je germanismus), protože Brno mívalo velmi významnou německou menšinu. „Hókám, neglgé tu vasrůvku z tej kaserne…“ tongue-out

A aby v tom ta němčina nebyla sama, tak z francouzštiny jsme třeba převzali slůvka bonbón, aféra, garáž, hotel, toaleta, anebo z italštiny slůvka banka, kasino, salám, či karbanátek. Některá z nich byla převzata přímo, některá oklikou přes některé další jazyky. Některá zcela zdomácněla, jiná byla vytlačena do nespisovného jazyka, například italské „scarpa“, které se v podobě škrpály nějakou dobu používalo. No a například z maďarštiny jsme převzali bačkory a bundu. Ale fakt nejsme jediní, kteří přebírají. Už jsem zmínil, že angličtina si s přebíráním z cizích jazyků nedělá problémy, pokud to slovo popisuje věc pocházející odjinud. Například z ruštiny a ukrajinštiny převzala slovo „chernozem“, nám známou černozem.

A jestliže jsem někde výše zmiňoval, že ke světové slovotvorbě už dnes příliš nepřispíváme, naposledy snad bratři Čapkové svým slovem robot ze hry R.U.R., pak v historii těch slov bývalo více. Pro příklad jsme obohatili cizí jazyky o slova „Pistol“ (pistole, píšťala), či „Howitzer“ (houfnice). Mylně se ale uvádí, že původcem vzniku názvu americké měny dolar je české slovo tolar. To je pravda pouze z poloviny, protože tolar vůbec není české slovo, nýbrž germanismus, zkrácené „Joachimsthaler“, neboli v překladu: jáchymovská mince.

No, a pokud jde o rusismy, těch tady opravdu příliš mnoho nezůstalo. Neuchytily se nejrůznější chozrasčoty, glasnosti, perestrojky, ani komsomolci (ti snad jen v pejorativním významu). Snad jen bumážka (bumága, papír) přežila, občas zaslechneme ještě kolchoz (kolektivnoje chozjajstvo). A občas tendence vytvářet po ruském vzoru zkratky z víceslovných výrazů: zamini, minfin ap. Ale uchytila se slova rozvědčík a stojánka (pro letadla). Ale zajímavá je historie slova kombajn, ve kterém také tušíme rusismus. Cesta slova ale byla o něco delší. To naopak ruština převzala anglicismus „combine“ (kombinovaný, spojený), žací a vázací stroj a jen mu zfonetizovala první písmeno. A až pak jsme to novoruské slovo při kolektivizaci převzali my.

A ještě jedna zajímavost: slovo soudruh jsme rozhodně z ruštiny nepřebrali (ostatně my, vycepovaní socialistickým školstvím, víme, že tam se řekne tavarišč). Slovo soudruh, než z něj komunisté udělali výraz zcela profánní, se používalo v literatuře naprosto běžně ve významu „druh“ a nemělo žádnou negativní konotaci. Ostatně, kdo má doma starší knihy z nakladatelství J. R. Vilímka, může se podívat třeba i do mayovek, kde se tak v překladu oslovovali vzájemně spřátelení scouti na Divokém západě. V našich reáliích toto oslovení používala po svém vzniku jako oslovení kolegů v politické straně Československá sociální demokracie. Ovšem po vzniku ostrých sporů uvnitř sociální demokracie a oddělení takzvaných karlínských kluků do nové revoluční Komunistické strany si to soudruhování komunisté odnesli sebou a už jim zůstalo. Dnešní sociální demokraté se tuším oslovují navzájem neutrálnějším výrazem přítel.

Tak jsem se zase moc rozkecal, takže bude ještě jeden díl…

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 143 × | Prestiž Q1: 8,12

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
sef.cinorody

Zdravím všechny; pěkný článek a chválím autora, který se nerozpakuje v dnešní době pohroužit do historické etymologie češtiny. Každý, kdo si svého jazyka váží (včetně dialektů, nářečí, žargonu, argotu či slangu), vítá podobné počiny, které se čtou hladce, se zájmem i s pohodou, ve které edukace rozhodně neobtěžuje.

PeTaX

Ó, děkuji, pane. ;-)

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top