Štítky článku: •  

Premiérka Theresa May v pátek oznámila svou rezignaci

Tohle vám Bohumil Vostal z Londýna neřekne. Profesor Tomský rozebírá drama, které se dnes odehrává v britské politice.

Ve stínu eurovoleb dochází v Londýně v těchto hodinách k velkému politickému třesku. Premiérka Theresa May v pátek oznámila svou rezignaci. Politolog Alexander Tomský je dlouholetým obeznámeným znalcem britské politické scény. Pro ParlamentníListy.cz nabízí poněkud jiný pohled, než na britskou politiku nabízejí česká média, třeba ústy reportéra ČT Bohumila Vostala.

O víkendu Britové jdou stejně jako ostatní obyvatelé členských států EU k eurovolbám. S ohledem na plánovaný Brexit se ovšem očekává, že zvolení europoslanci se ani nestihnou ujmout svých funkcí. Na druhou stranu už jsme byli svědky odkladu Brexitu. Takže se zeptám takto — očekáváte, že se britští europoslanci ve Štrasburku ještě ujmou svých mandátů?

Británie dostala odklad na ratifikaci své dohody s EU do 31. října a nelze předpokládat, že by byl rozpolcený parlament schopen tak či onak ve věci rozhodnout. Tři čtvrtiny poslanců vystoupit z Unie vůbec nechtějí, nejsou ale ochotni setrvání v Unii odhlasovat, obě hlavní strany i sněmovna totiž několikrát slíbily, že rozhodnutí plebiscitu platí a pravicoví novináři jim to neustále připomínají a obviňují je ze zrady, tak jako většina voličů brexitu.

Předvolební průzkumy ukazují, že favoritem je strana Brexit, vedená Nigelem Faragem. Jak?

Ano, starý harcovník Farage, který během dlouhých let vytvořil ze strany pro nezávislost (UKIP) třetí politickou moc a donutil vládnoucí konzervativce k vyhlášení dlouho slibovaného plebiscitu, se kterým souhlasila i opoziční strana labour, narychlo sehnal peníze a vyrazil opět do boje. Podle průzkumů by měl získat 32–36 procent a d’Hondtovým přepočtem ještě větší procento europoslanců. Opozice je navíc roztříštěná do mnoha stran a hodně hlasů propadne. Volby jsou nepřímo druhým referendem o brexitu. Vznikne tak možná dojem, že jsou zastánci brexitu ve velké převaze.

Britská premiérka neudržela slzy na konci svého projevu, kdy oznámila svou rezignaci

Britská politika se v posledních týdnech otřásá a v konzervativní straně se hovoří o zásadních změnách. Premiérka Mayové oznámila rezignaci k 7. červnu, její nejvýraznější kritik Boris Johnson již oznámil svou kandidaturu na předsedu strany. Navíc se jedná o stranu, která vládne, ale sama nemá v dolní sněmovně většinu. Co se tedy v následujících týdnech dá očekávat ve vládě jejího veličenstva?

Mayová slíbila, že nepovede konzervativce do příštích voleb a dokonce už v červnu odstoupí, pokud projde její dohoda s EU (podle stanov o jejím odvolání nelze hlasovat před koncem roku). V politicky rozbouřené straně se ovšem na pravidla tolik nehledí. Její čtvrtý pokus prosadit svou dohodu o brexitu ale vládu rozdělil. Porážka konzervativců v eurovolbách bude děsivá, mnoho jejích radních i aktivistů vyjádřilo záměr volit Farage. Tak jako plebiscit, volby jsou protestem proti establishmentu i vládě a EU.

Zato u opozičních labouristů to na žádné změny nevypadá, Jeremy Corbyn má pevnou pozici. Když si ale vezmeme turbulence, jakými prochází vládní strana, tak výsledky do místních zastupitelství nejsilnější opoziční strany žádnou hitparádou nejsou. Co se v současnosti děje u labouristů?

Samozřejmě, že má i opozice v tak rozštěpeném národě velký problém. Strana Labour je také rozdělená, asi čtvrtina jejích příznivců volila brexit, navíc je tu euroskeptický vůdce, s nímž většina poslanců a většina členů strany téměř v ničem nesouhlasí. Corbynovo vedení chce z rozkolu konzervativců maximálně vytěžit. S premiérkou se na ničem dohodnout nehodlalo, jednání byla pouhá šaráda, žádné její ústupky je nemohly obměkčit. Doufá v předčasné volby a teprve kdyby se je nepodařilo prosadit, bude usilovat o druhé referendum, jež by hlasovalo o přijetí konzervativci vyjednaného brexitu, pokud k němu vůbec dojde.

Může být řešením nějaký velký třesk v podobě rozbití tradičního střídání konzervativců a labouristů v roli nejsilnější strany sestavující vládu?

To je ve většinovém systému dvou hlavních stran velmi obtížné, matematika i mašinerie obou stran je neúprosná. Volit někoho jiného skoro vždycky znamená ztrátu hlasu. Přesto levicová liberální strana ve volebních obvodech, kde je hluboce zakořeněná, nyní na úkor labouristů, výrazně roste a mohla by s nimi utvořit koaliční vládu. Farage by musel získat převahu voličů v mnoha obvodech, což se mu nepodařilo, ani když pro něj volily čtyři miliony. Teprve při překonání 25–30 procent by začal likvidovat stranický duopol. Je tu ale zásadní problém, jeho strana je opět jen na jedno použití — nenabízí vládní politický program.

Vraťme se ještě k brexitu. Premiérce parlament už tuším třikrát odmítl návrh dohody o vystoupení Británie z EU, teď je v parlamentu další návrh, ke kterému se ale poslanci už dopředu vyjadřují značně skepticky. Co se vlastně změnilo od té doby, kdy se v březnu hlasovalo poprvé?

To zásadní se nezměnilo. Na schválení dohody trvá EU, proto se mělo hlasovat po čtvrté — teď už je to passé. Parlamentáři rozhodli, že vystoupení z Unie bez smlouvy nepadá v úvahu. Momentálně je situace patová, nikdo neví, co bude. V politice se ale nakonec nějaké řešení vždycky najde.

Pokud by se premiérem stal stoupenec brexitu Boris Johnson, co by to změnilo v britském postoji k vystoupení z EU?

Johnson by mohl na EU vyžadovat nové řešení neviditelné „irské vnitřní hranice“ a pohrozit vystoupením bez smlouvy, která by celní hranici nastolila. Kdyby EU jeho hrozbě uvěřila, tak by umělý problém týkající se hypotetické budoucnosti, jenž neměl v dohodě co dělat, protože uznání obchodních pravidel žádnou hranici nezavádělo, by rychle zanikl.

Boris Johnson oznámil kandidaturu

Z evropských médií stále slyšíme, jak v Británii stoupá panika, lidé si dělají zásoby, jako kdyby šlo o válku, že lidé, kteří mohou, utíkají z Británie na kontinent. Jaká je skutečnost?

O žádné panice jsem v anglických médiích nic nečetl. Je ale pravda, že klesla imigrace z Evropy, loni se do Británie přistěhovalo 202 000 lidí a odstěhovalo 145 000, stále tudíž přistěhovalců přibývá. Británie je svým hospodářským výkonem a jazykem velmi atraktivní, nehledě na to, že se mnozí ekonomové domnívají, že by ji odchod z EU finančně velmi prospěl, 80 procent HDP totiž tvoří služby, zejména v anglosféře a s Evropou má ohromný deficit v bilanci zahraničního obchodu. Mohla by dovážet levnější potraviny z USA a ušetřila by zhruba deset miliard liber ročně za členský poplatek.

Supluje reportéra ČT pan Alexander Tomský na PL

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 171 × | Prestiž Q1: 8,33

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top