Štítky článku: •  

Dnes je poptávka po profesorkách genderové historie

Niall Ferguson patří k nejvýznamnějším současným historikům. V rozhovoru se zabývá tím, co se děje na anglosaských univerzitách. Jak tam levice všechno okupovala a ti, kteří neustále mluví o inkluzi, chtějí jinak smýšlející exkludovat.

niall-ferguson.jpg (41,640 kiB)
Niall Ferguson

Pane Fergusone, o svobodě myšlení a bádání na univerzitách v USA se nemluví teprve teď. Už v roce 1987 popsal filozof Allan Bloom tendenci, kterou nazval uzavírání se amerického ducha do sebe samotného. Jeho hlavní teze teď nemůže být aktuálnější: Kulturní relativismus ubíjí kritické myšlení. Zažíváme nyní návrat staré debaty?

Ne zcela — Bloom mluvil, pokud to tak mohu říci, o starých dobrých časech. Potěšilo by mne, kdybych dnes mohl mít starost jen o rostoucí relativismus. Byl by to důvod k úsměvu a uspokojení. Teď je ovšem ve hře mnohem víc.

Co vám tedy působí starosti?

Psycholog Jonathan Haidt vydal nedávno knihu „The Coddling of the American Mind“. A mazlení amerického ducha má nesporně mnohem vážnější důsledky než jeho uzavírání se do sebe samého. Nejde přitom o intelektuální, nýbrž o morální problém — hypersenzibilitu studentů. Ze strachu, že by ideje mohly bolet, nechtějí se mladí lidé svými nebezpečnými idejemi raději vůbec zabývat. Studenti se stali sněhovými vločkami, které je třeba chránit před nebezpečnými idejemi — a to prosím na univerzitách, které jsou zde k jedinému účelu, aby se tam uskutečňovala svobodná výměna názorů.

Korektnost vítězí nad pravdou. Není to ale nakonec jen menšina studentů, kteří úspěšně na veřejnosti tento přístup prosazují?

Jistě je to menšina. Ale mnoho profesorů se už poddalo. A zde se dotýkáme vlastního problému, který bych — v narážce na Blooma — nazval uzavíráním se amerických campusů do sebe samých. Nejenom že se uzavírají jednotlivé osobnosti do sebe, i celé instituce se už uzavřely.

Co tím konkrétně myslíte?

Od osmdesátých let se pohybuji v akademickém prostředí. Vyučoval jsem na řadě elitních univerzit: Cambridge, Oxford, New York, Harvard. Změna nálady, ke které došlo během posledních třiceti let, je hluboká. Musím to říci jednoduše a přímo: Levice převzala moc. A ti, kteří v teorii prosazují principy inkluze, v praxi všechny jinak myslící exkludovali.

Nepřeháníte? To už zní jako komplot — nebo jako spiklenecká teorie.

Není to ani jedno, ani druhé. Podívejte se: V osmdesátých letech bylo ještě několik konzervativních historiků. Už tehdy byli v menšině, ale byli ještě bráni vážně, jako všichni, kteří měli co říci. Na společenskovědních fakultách existovala široce sdílená intelektuální zvědavost, skutečná pestrost oblastí a tematických přístupů, odehrávaly se opravdové diskuze, které vedli skuteční konzervativci i marxisté. Bylo možné říci vše, co mělo hlavu a patu. Všechna témata se mohla stát předmětem diskuzí. Nikdo nikomu nic nedaroval, ale byla tam vzájemná úcta. Tak to bylo tehdy v Oxfordu.

A dnes?

Dnes vládne režim, který se od takové akademické společnosti zásadně odlišuje. V tomto režimu je poptávka po profesorkách genderové historie. Nový profesor pro — například — dějiny vojenství je nepředstavitelný.

V osmdesátých letech byly na univerzitách u moci ještě staré dobré elity. Co se od té doby změnilo?

Tyto elity nebyly tak dobré, jak se zdálo. Konzervativní a liberální akademici jsou chaotičtí současníci a velmi špatní v akademickém plánování. Zabývají se svými studiemi, píší knihy a málo se starají o mocenskou politiku. Jinak ti tzv. progresivní — to jsou ti skuteční kariéristé a jejich spisy jsou pouze prostředkem ke splnění účelu. Předkládají mizerné statě a knihy, ale to nehraje žádnou roli, protože jde o původ. Když dnes odchází na americké fakultě do důchodu profesor se zaměřením na moderní německé dějiny, bývá nahrazen mladou profesorkou s těžištěm zkoumání historie původního amerického obyvatelstva. A není to tak, že bych si něco vymýšlel. Přes třicet let to pozoruji z těsné blízkosti. Pojem diverzity se zásadně proměnil v jeho opak.

Převzato z Neue Zürcher Zeitung, přeložil Miroslav Pavel.

Obsáhlý rozhovor s Niallem Fergusonem, ve kterém mimo jiné říká, že dnes se automaticky tvrdí, že pravičák je potenciální nacista, zatímco komunisté udělali na cestě k obšťastnění lidstva udělali jen pár chyb, najdete v aktuálním čísle Literárních novin 5/2019, které je právě na stáncích.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem predplatne@literarky.cz nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

Předkládá pan René Scheu na Literárky.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 214 × | Prestiž Q1: 9,95

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top