Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Fanatismus „intersekcionality“

Co má společného teroristická skupina Hamás s hnutím proti násilí „Black Lives Matter“? Co má společného demokracie v Izraeli s antisemitským Ku-klux-klanem? Co má společného Íránská islámská republika shazující gaye ze střech s aktivisty za práva gayů? Co mají společného feministky s radikálními islámskými sexisty, kteří podporují vraždy ze cti a mrzačení ženských genitálií? Samozřejmě že nic, totiž pokud nepodporujete pseudointelektuální koncept „intersekcionality“.

Intersekcionalita je radikální pseudointelektuální teorie, která tvrdí, že všechny formy sociálního útlaku jsou neoddělitelně propojeny. Intersekcionalita se stala krycím heslem současného protiamerického, protizápadního, protiizraelského a antisemitského fanatismu. Nikde jinde není tento radikální názor více hlásán než v amerických univerzitních kampusech ve jménu „politiky identity“ a „solidarity“. Intersekcionalita vytvořila umělé koalice ze všelijakých podivných partnerů, které nespojuje nic kromě nenávisti vůči svým spolužákům, kteří jsou „privilegovaní“, protože jsou bílí, heterosexuální, muži anebo Židé.

Mnozí studenti na Illinoiské univerzitě (UIC), vyjádřili nedávno v sociálních mediích svoje znepokojení poté, co byly v areálu univerzity vylepeny plakáty požadující „ukončení židovských privilegií“. Na letáku stálo velkými písmeny: „Skoncování s privilegii bílých musí začít skoncováním s privilegii židovskými.“ Na letáku byly siluety lidí a Davidova hvězda se šipkou mířící na doprovodný popisek „1 %“. Ačkoliv bylo na některých letácích jako sponzor této akce uvedeno hnutí „Black Lives Matter“, není jasné, jestli byly tyto letáky distribuovány extrémní pravicí používající extrémně levicové antisemitské memy nebo přímo extrémními antisemitskými levičáky. V některých ohledech je to vlastně jedno, protože mnoho krajních pravičáků i levičáků sdílí opovržení vůči Židům, vůči jejich národnímu státu a takzvanému „židovskému privilegiu“.

Už samotný koncept „privilegia“ — myšlenka, že bílí lidé si užívají v západní společnosti jistých privilegií ve srovnání s nebílými lidmi žijícími ve stejném sociálním a ekonomickém prostředí — má v USA dlouhou a komplikovanou historii. Podrobení černých Američanů a ostatních nebílých lidí je endemický problém, který vyžaduje výrazné změny v legislativě a místní občanský aktivismus. Přisuzováním domácích sociálních problémů takzvaným „židovským privilegiím“ se ovšem radikálové vybarvují jako tradiční antisemité, kteří z hlubokých sociálních problémů viní společenské postavení Židů, jejich zaměstnání a ekonomickou výkonnost.

Tyto praktiky připomínají hnusnou antisemitskou propagandu z třicátých let 20. století, kdy bahno z týdeníku Der Stürmer obviňovalo Židy a takzvané nepřiměřené židovské bohatství z německé porážky v první světové válce a z následného hospodářského kolapsu. Novinářské kachny o Židech kontrolujících světové finance — poprvé zveřejněné v carském podvrhu, knize Protokoly sionských mudrců — byly antisemitské tehdy a jsou antisemitské i dnes, bez ohledu na to, jestli se k nim hlásí extrémní levice nebo extrémní pravice.

Neexistuje žádný důkaz ani o tom, že jsou Židé zodpovědní za ekonomickou a sociální nerovnost v současné Americe, ani o tom, že Židé byli zodpovědní za zločiny proti křesťanům, které jim byly v minulosti tradičně přičítány. Ve skutečnosti Židé nadprůměrně podporují rasovou rovnost a ostatní liberální agendu. Většina úspěšných Židů, stejně jako většina nejúspěšnějších lidí ostatních náboženství a národností, dosáhla úspěchu tvrdou prací a ne zvláštními privilegii. Ani já jsem rozhodně nezačal svoji kariéru díky nějakému privilegiu. Navzdory tomu, že jsem byl nejlepším absolventem ve svém ročníku na Právnické fakultě Yaleovy univerzity, tak jsem byl odmítnut všemi 32 právnickými firmami, u kterých jsem se ucházel o zaměstnání.

Spojování navzájem nesouvisejících „viktimizovaných skupin“, navzdory jejich naprosto mlhavým souvislostem, je obecnější trend extrémní levice, jejíž radikální aktivisté čím dál více vyžadují démonizování „sionistů“ — což je eufemismus pro Židy. A každý, kdo chce o sobě tvrdit, že je „progresivní“, musí tento postoj nadšeně přijmout za svůj a přidat jej do svého balíčku „progresivních“ cílů. Spojovat zjevně různorodé skupiny „pod praporem útisku“ vede k formování aliancí mezi hnutími, která spolu v nejlepším případě nemají nic společného a v nejhorším případě proti sobě mají averzi. Jediným rysem, který je spojuje, je povinné démonizování národního státu židovského lidu.

Například některé intersekcionální feministky, které se v lednu 2017 zúčastnily Demonstrace žen ve Washingtonu, se tváří jako přirozené spojenkyně protiizraelských muslimských skupin, které buď plně akceptují, nebo alespoň tolerují praktiky, jako jsou „vraždy ze cti“ a ženská obřízka. Dále například organizace Židovské hlasy za mír (JVP, Jewish Voices for Peace) — organizace požadující „ukončení násilí proti civilistům a mír a spravedlnost pro všechny obyvatele Blízkého východu“ — pozvala Rasmiehu Odeh, členku Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP, Popular Front for the Liberation of Palestine) a odsouzenou teroristku, aby promluvila na národní konferenci JVP konané 31. března 2017. Je naprosto nelogické, aby Rasmieh Odeh — teroristka, která má na svých rukou krev — vystoupila na konferenci židovské organizace, která tvrdí, že propaguje mír na Blízkém východě. Naštěstí bude Odeh deportována za to, že před americkými úřady zamlčela své odsouzení za vraždu. Možná, že jí mírumilovní členové JVP budou muset aplaudovat na Skypu.

Zde je několik příkladů z mnoha, jak radikální levičáci spojují vzájemně nesouvisející křivdy. Jedním příkladem je srovnávání zásahu naší vlády při vodní krizi ve městě Flint v Michiganu s „krutým“ nedostatkem vody v Gaze. Aktivisté hnutí „Black Lives Matter“ navštívili Gazu, aby vyjádřili solidaritu s teroristickou skupinou Hamás a s Palestinci utlačovanými obrannými opatřeními takzvaně rasistického Izraele. Zatímco hnutí Black Lives Matter tvrdí, že odmítá násilí pro dosažení svých politických cílů, a mnoho jeho prominentních členů horlivě kritizuje „izraelskou genocidu Palestinců“, tak o odpalování raket na izraelské civilisty Hamásem cudně mlčí.

Jonathan Haidt — sociální psycholog a profesor etického leadershipu na Stern School of Business na Newyorské univerzitě — řekl ke sjednocování různých levicových kauz pod praporem intersekcionality v pořadu Charlieho Rose na televizní stanici PBS toto:

„…podívejte se, existuje dobrá politika identity — pokud jsou černochům upírána práva, tak pojďme za ta práva bojovat, to je ta dobrá politika. Ale existuje i špatná politika identity, která učí studenty, učí mladé lidi dělit lidi podle rasy, pohlaví a dalších kritérií. A pak jim udělíme morální kredit — zvýhodnění založené na privilegiu je špatné a dělat ze sebe oběť je správné. OK, a teď se podívejme na všechno touto optikou. V Izraeli jsou Palestinci oběťmi. Palestinci jsou tedy ti dobří a Židé neboli Izraelci, jsou ti špatní… tohle je zvláštní perspektiva. Všechny sociální problémy je potom možné zredukovat podle tohoto jednoduchého rámce. Myslím, že tím děláme studentům medvědí službu. Myslím, že z nich děláme hlupáky.“

Je zvláštní, když feministky a aktivisté za práva homosexuálů odmítají odsoudit sexismus a homofobii v arabském světě a vehementně nutí progresivisty přijmout kolektivní pohled na svět s tak širokým spektrem nesouvisejících extrémních názorů, které nesmí nikdo zradit, má-li být považován za našince. Zásadní je ale jen jedno, být proti Izraeli.

Podstatou antisemitismu je fanatické tvrzení, že pokud existuje nějaký problém, tak jsou jeho příčinou Židé. Hitler začal obviňovat Židy za ekonomický pád Německa. Dnes obviňuje mnoho skalních levicových aktivistů přímo nebo nepřímo Židy a sionisty z většiny všeho zla na světě. Všichni poctiví lidé se musí připojit ke kritice „intersekcionality“ pro to, čím skutečně je — eufemismem pro antiamerický, antisemitský a antiizraelský fanatismus. Odsouzení „intersekcionality“ za fanatismus, který reprezentuje, je nezbytné, neboť jen tak můžeme represivním extremistům zabránit v převzetí mnohých skutečně liberálních kauz, které pak pod falešným pláštíkem progresivismu maskují program jejich vlastního fanatismu.

Alan M. Dershowitz

Autor je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School. Překlad původního textu: The Bigotry of „Intersectionality“ René David, Helena Kolínská

Převzato z webu Gatestone Institute

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 132 × | Prestiž Q2: 13,64

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Fanatismus „intersekcionality“

Žádné komentáře

top