Štítky článku: •  

Privatizace jako zločin

S každým novým funkčním obdobím předkládala Poslanecké sněmovně skupina poslanců KSČM prakticky totožný návrh zákona, kterým se pokouší změnit trestní zákoník.

Za uplynulou dekádu sice klesl počet komunistických poslanců na historické minimum, přesto jsou právě dnes nejblíže svému velkému úspěchu: kriminalizaci nejúspěšnější etapy dějin českého hospodářství. Komunisté útočí potřetí v řadě na zákon č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, tedy zákon o velké privatizaci, který v roce 1991 společně podepsali z titulu svých funkcí Václav Havel, Alexandr Dubček a Marián Čalfa.

Při minulých pokusech bylo projednávání návrhu zákona vždy ukončeno (po necelém roce jeho marného ležení ve Sněmovně) vzhledem k ukončení sněmovního období. Nyní ovšem do konce řádného funkčního období zbývají Sněmovně plné dva roky — a podpora kriminalizace privatizačních procesů napříč Sněmovnou je bezprecedentní. Poslanci schválili usnesení ve znění:

„Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky za prvé konstatuje, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. A za druhé Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu České republiky zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestně právních předpisů tak, aby bylo možné takové zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.“

Pro usnesení hlasovala, kromě předkládajících komunistů, drtivá většina přítomných poslanců hnutí ANO, SPD, ČSSD a Pirátů. Ostatní poslanci nejčastěji použili módní taktiku „nepřihlášení se“. Ono „nepřihlášení se“ je náramně chytrý instrument: pokud poslanec ve Sněmovně sedí a je přihlášen, zvyšuje svojí přítomností kvorum nutné pro přijetí návrhu. Když se zdrží hlasování, návrhu tím poněkud ztíží cestu k přijetí. Pokud ovšem poslanec ve Sněmovně sedí, ale nepřihlásí se k hlasování, pak navzdory své přítomnosti kvorum nutné pro přijetí návrhu snižuje, a tím k přijetí návrhu s plným vědomím napomáhá.

V případě kriminalizujícího protiprivatizačního usnesení bylo pro komunistický návrh usnesení 108 poslanců, proti 12 poslanců a zdrželi se tři poslanci. Dalších 32 poslanců se k hlasování nepřihlásilo a 45 bylo omluveno. Z hlediska schvalovacích sněmovních počtů tak bylo přítomno 123 poslanců, ačkoli se na půdě Sněmovny či dokonce přímo v sále vyskytovalo 155 poslanců. Kvůli nepřihlášeným tak stačilo k přijetí usnesení 62 hlasů (nadpoloviční většina ze 123); kdyby se nepřihlášení poslanci přinejmenším zdrželi hlasování, bylo by třeba 78 hlasů (nadpoloviční většina ze 155). Staré pravidlo silničního provozu říká „kdo stojí, nebourá“. Hlasovací pravidlo zní „kdo mlčí, souhlasí.“

Kdo tedy svým „nepřihlášením se“ s komunisty spolupracoval? Kromě KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů a nezávislých se hlasováním promlčela i velmi zajímavá skupinka poslanců ODS tvořená například Petrem Fialou, Miroslavou Němcovou, Markem Bendou nebo Zbyňkem Stanjurou. Mlčení nepřihlášených znělo o to hlasitěji, že během necelé hodiny se již — při veledůležitém hlasování o bruselské novele zákona o krmivech — řada mlčících probrala ze zasnění, dokázala se přihlásit a své voliče aktivním hlasováním voliče reprezentovat. Velmi nesourodou pětici tvořili nezařazení poslanci, z nichž jeden svým mlčením komunistický protiprivatizační návrh nepřímo podpořil, jeden se zdržel a tři (bývalí poslanci SPD) hlasovali pro návrh usnesení zcela otevřeně. Pouze dvanáct poslanců ODS dokázalo statečně hlasovat proti návrhu.

Hovoří se sice pejorativně o komunistickém usnesení, o komunistickém vypořádávání se s devadesátými léty, sama KSČM však v celé frašce nehraje roli hlavního padoucha. Komunisté konzistentně ve svých volebních programech svým voličům pravidelně slibují návrat k privatizaci a její přehodnocení. Paradoxně tak jednají čestněji než poslanci liberálně-demokratických stran, neboť přinejmenším plní své volební sliby. Dokonce i teatrální volání po založení „Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů privatizace“ je celkem srozumitelné, čteme-li je jako poněkud dětinskou mstu za někdejší „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“, který vznikl rozhodnutím ministerstva vnitra v roce 1995 sloučením několika jiných institucí. Více než tradiční rétorika slábnoucí komunistické strany by nás proto mělo zajímat jednání současných ideových vnoučat komunistů let padesátých. Gottwaldovská vnoučata dnes nenalezneme v řadách pragmatické KSČM, nýbrž především mezi Piráty. Byli to právě Piráti, kdo rozšířili diskutované období z let 1992–1998 na širší interval 1992–2005. O to nepochopitelnější je ono poslušné hlasování ČSSD, která právě po roce 1998 privatizovala český bankovní sektor.

Původní zákon o velké privatizaci schválilo Federální shromáždění 26. února 1991 většinou 282 hlasů (včetně hlasů např. Jana Rumla, Daniela Kroupy, nebo Michaela Kocába), přičemž pouze 18 členů bylo proti a jen 13 se hlasování zdrželo. Díky odvaze tehdejšího Federálního shromáždění se tak v českých zemích (a na Slovensku) podařil přechod od socialistického vlastnictví výrobních prostředků k celkem normálně fungujícímu tržnímu systému. Jestliže dnes máme životní úroveň, měřeno hrubým domácím produktem na osobu, pětkrát vyšší než v roce 1989, je to i jejich zásluhou.

Dnes zesměšňovaná, skandalizovaná a kriminalizovaná devadesátá léta nebyla v českých zemích epochou oligarchů. Nebyla ani Klondikem, ani Divokým západem. Naopak, byla epochou hospodářského zázraku nesrovnatelně většího než dnes s dojetím vzývaná zlatá léta První republiky. Ti, kdo usnesení svým hlasem či svým mlčením podpořili, tak spojují staromarxisty, kteří v padesátých letech našim lidem podniky, půdu a byty znárodňovali, s jejich neomarxistickými vnuky, kteří ji chtějí takzvaně „demokratizovat“. To oni, nikoli privatizátoři let 1991–2005, se v přímém přenosu a za hlasitého mlčení náměstí, na kterých dnes sami demonstrují, dopouštějí nových a nebezpečných „excesů, chyb i zločinů“. Pokud k tomu budeme mlčet i my, budeme muset následky jejich hlasování i jejich mlčení znovu bolestně řešit a odstraňovat.

MF Dnes, 15. 6. 2019

Píše paní Hana Lipovská na Ekonomie selského rozumu


Pozn. red.:  PS: Právní rámec malé i velké privatizace, tedy i kuponové, vypracovala legislativní rada v Čalfově vládě, vedená Pavlem Rychetským, který je už několik let předsedou Ústavního soudu.

Ono totiž těm komoušům — a vedou takovouto usilovnou propagandu už léta — strašně vadí, že byl státní majetek vůbec privatizován. Jenže laická veřejnost má už dnes pod kůží, že stát byl rozkraden. Samozřejmě, každá privatizace má za následek, že se majetek státu zmenšuje, a to komunisté neradi vidí. Dlužno poznamenat, že státní majetek nikdy nepatřil „všeholidu“, jak nám strana a vláda tvrdila, ale patřil výhradně Komunistické straně. A ta jej — jak známo — uloupila. Nešlo nikdy o vykoupení soukromého majetku za náhradu, ale o sprosté vyvlastnění, lupež. Ergo, kdyby předtím komunisté neloupili, nemuselo se masově privatizovat.

Kde bylo možné určit původního vlastníka, restituovalo se. (Nepříliš dostatečně.) A ostatní bylo nutné jakkoliv rychle odstátnit. Standardní privatizace, kdy se jeden privatizační projekt připravuje rok, v podstatě nebyla možná už důvodu tempa, ale hlavně z důvodu neexistence domácího soukromého kapitálu. Pokud by se privatizovalo standardní metodou, vše by skončilo v rukou zahraničních investorů (případně přes bílé koně). Takže smyslem privatizace nebyla maximalizace výnosu pro stát, ale odstátnění za únosnou cenu. Tím neříkám, že někteří lidé si nepomohli více, než jiní. Ale ve srovnání s ostatními socialistickými státy dopadla naše privatizace lépe.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 167 × | Prestiž Q2: 12,57

+20 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top