Štítky článku: •  

Fouriérův syndrom

Volně v souvislosti s tím, jak uniknul z Googlu dokument o tom, jak se snaží potlačovat dosah různých lidí včetně J. Petersona, mě napadlo popsat, proč je podle mě J. Peterson cenným člověkem, co se snaží vykonat dobrou věc.

Má to úzkou souvislost s tím, co Mises popsal v Liberalismu (str. 39 a dále) a Antikapitalistické mentalitě jako Fouriérův syndrom:

„Sotva jeden člověk z milionu dosáhne v životě toho, oč usiloval. Úspěch zaostává i pro šťastlivce daleko za tím, v co v mládí doufal ve své ctižádostivé fantazii. … Selhání nadějí, ztroskotání plánů, vlastní nedostatečnost tváří v tvář úkolům jsou největšími a nejbolestivějšími zážitky každého člověka, jsou typickým lidským osudem. Člověk může na tento osud reagovat dvojím způsobem…“

Jedním způsobem je obrnit se tak, aby se člověk nenechal žádnou nepřízní zdolat a nepotřeboval útěchu životních lží, ke kterým by se utíkalo zlomené sebevědomí.

Druhý způsob je:

„Útěk do bludných představ. … Životní lež má v životě neurotika dvojí úlohu. Přenese jej přes neúspěch a předvídá budoucí úspěchy. Útěcha … spočívá ve víře, že nedosažení kýžených vysokých cílů nelze připsat vlastní nedostatečnosti, nýbrž nedostatkům společenského řádu. Od změny společenského řádu si nespokojenec slibuje úspěch, kterého se mu nedostává ve stávající společnosti.

Tu je zcela zbytečné mu vysvětlovat neproveditelnost jeho fantazií. Neurotik se chytá své životní lži a pokud je postaven před volbu mezi touto lží a logickým myšlením, dá přednost obětování logiky. Život by byl pro něho nesnesitelný bez útěchy, kterou nachází v socialistické ideji. Ta mu ukazuje, že chyby, které zapříčinily jeho neúspěch, netkví v jeho osobě, ale v chodu okolního světa a osvobozuje ho tak od trapných pocitů méněcennosti.

Tak, jako se věřící křesťan snáze smířil s protivenstvím, které ho stíhalo na zemi, protože doufal v pokračování své existence na onom světě, kde první budou posledními a poslední prvními, tak se stal socialismus pro dnešního člověka elixírem proti pozemským protivenstvím. Avšak tvořila-li víra v nesmrtelnost, v soud na onom světě a ve zmrtvýchvstání podněty pro ctnostnější život, účinek socialismu je docela odlišný. Socialismus neukládá jiné povinnosti, než zastávat se aktuální stranické politiky, avšak poskytuje všechna očekávání a nároky.

Při tomto charakteru socialistických idejí je pochopitelné, že každý jejich přívrženec od nich očekává právě to, co mu bylo odepřeno. Socialisté neslibují jen bohatství pro všechny, ale také štěstí v lásce, úplný rozvoj duševní a tělesné osobnosti, velký rozvoj vědeckých a uměleckých schopností pro všechny… Jsou to právě tyto nesmysly, které k socialismu přitahují většinu jeho stoupenců. Nelze poslat k lékaři každého, kdo trpí tímto komplexem, aby ho vyléčil psychoanalýzou… Zde nepomůže nic jiného, než že se lidé sebepoznáním naučí nést svůj osud, aniž by hledali obětní beránky, na které by bylo možné svalit veškerou vinu a musí se pokusit porozumět základním zákonitostem společenské kooperace lidí.“

Teď jedna důležitá věc: já jsem samozřejmě přesvědčen, že existuje možnost, jak v současné společnosti objektivně a racionálně identifikovat škodlivé instituce a struktury, které by se daly zlepšit a odstranit — a třeba by se daly zlepšit a odstranit i politickou akcí. Ale správně identifikovat které struktury to jsou a jak by se daly zlepšit — tam je daleko větší pravděpodobnost, že se to povede člověku, který je napřed vyrovnaný ve svém vlastním životě. Protože tam je ta pravděpodobnost, že k tomu přistoupí na základě racionality a jeho revoluční zápal a aktivismus nebude jen pláštík, kterým si zakrývá svoje vlastní mindráky.

A to, o co se snaží Peterson s tou pomocí a osobním rozvojem, je přesně to, že velmi správně identifikoval, z jakého psychického rozpoložení plyne všechen ten současný jedovatý „aktivismus“ a přitažlivost těch politiků, co přicházejí s čím dál šílenějšími návrhy (což se týká především US prezidentských voleb a demokratických primárek). Je to prostě pokažený psychologický mechanismus toho, jak se vyrovnat s životními těžkostmi — což je něco, co si může ověřit každý, kdo sleduje, jak se takoví aktivisté chovají a kdo ty jejich řady tvoří.

A proto je Peterson také tak nenáviděn, protože jeho analýza situace ukazuje jasně jednu věc — soudobé aktivistické levici naprosto chybí jakákoliv racionální analýza toho, co je vlastně ve společnosti špatně a co by se s tím dalo reálně provést — a přebývají jí narušení jedinci kompenzující si „bojem“ a „aktivismem“ životní nedostatečnost nebo si tím plnící různé fantazie o tom, že bojují za dobro se zlem, což je jediný smysl, který si dokázali zatím v životě najít.

A jeho přístup může reálně lidem pomoct nalézt větší životní rovnováhu, aby pak nebyli tím jednoduše zpracovatelným materiálem pro demagogy s poselstvím: „nedaří se vám v životě? — tak támhle jsou ti miliardáři, to 1 %, ti židi, co za to můžou.“

Vláďa Krupa · FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 217 × | Prestiž Q1: 7,51

+11 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top