Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Zlblost státem

Neumím si zodpovědět otázku, proč jsou někteří lidé posedlí představou, že současný stav a fungování státu je to jediné, co je možné, správné a užitečné pro většinu lidí.

Troufnu si říci, že současný stav našeho státu je tou nejhorší ze všech možných variant.

Jednou ze základních otázek je obecná posedlost státním rozpočtem. Státní rozpočet není ničím jiným, než rozpočtem finančních možností za nějakou ekonomickou jednotku.

V malém, abychom tomu rozuměli, je to třeba rozpočet rodiny. Táta vydělává 12 tisíc, máma 18 tisíc, tedy elementární ekonomická jednotka má měsíční disponibilní kredit 30 000 Kč. Když odečteme mandatorní výdaje, tedy nájemné, elektřinu, plyn, vodu, zbude nějakých 20 000. Samozřejmě se musíme nějak živit, šatit, platit další výdaje na každého člena domácnosti.

Po odečtení toho všeho nám může zbýt nějakých 2 500 korun, když už jsme tak úspěšní v příjmech. Asi by bylo rozumné odložit spotřebu této částky na dobu budoucí, kdyby to přineslo alespoň nějaký efekt. Současný bankovní systém však tento efekt nenabízí. Dokonce finančně trestá vkladatele za to, že bankovnímu systému vůbec nějaké peníze svěří.

A to nemluvím o většině společnosti, kdy máma práci nemá, tátovi dávají v práci minimální mzdu, nebo mu ji dokonce ani nedají.

Opusťme tedy bankovní systém a pokusme se řešit zbylou částku jinak. Možná bychom si mohli najmout uklízečku (když manželka třeba k smrti nerada uklízí), nebo třeba chůvu (aby nemusela poslouchat řev těch spratků), nebo si třeba najmout pradlenu (protože narvat ty smradlavé ponožky do pračky se jí strašlivě ekluje), nebo třeba kuchařku (protože sama umí uvařit jen čaj z pytlíku). A abych nebyl jednostranný, třeba i domovníka, který zatluče hřebík, spraví kapající kohoutek, nebo opraví protékající záchod.

To všechno současný ekonomický systém neumožňuje. Pokud ty všechny zmíněné výše zaměstnáte legálně, tedy s minimální mzdou, odvody z mezd a dalšími náklady, nemáte ani na jedinou z těchto dalších věcí. Nehledě k tomu, že chůva pravděpodobně nesnáší děti, kuchařka vařit neumí a domovník ohne při zatloukání hřebíku kladivo. Nehledě k mračnu papírů, které byste museli vyplnit.

Takže je zaměstnáte na černo. Bez papírů, bez dokladů, bezprostředně podle potřeby, poptávka/nabídka z ručky do ručky.

Účelem této stati bylo ukázat, že když na některé věci nemáte peníze, prostě si je dovolit nemůžete. Jako běžná ekonomická jednotka. Stát si toto troufale a opakovaně dovoluje. Kupuje si služky, pradleny, hospodyně, kojné, uklízečky, kuchařky, domovníky a sluhy. Ale nerespektuje pravidla elementárních ekonomických jednotek, protože ví, že nových prachů si může natisknout podle potřeby nepočítaně, nebo si zařídit výnosy ještě větším zdaněním individuálních disponibilních prostředků, případně „řízením“ inflace uzmout další část zbylých osobních zdrojů, anebo jen zatíná jeden dluh za druhým. Chová se jako stupidní gambler, který doufá, že jednou vyhraje a půjčuje si jednu půjčku za druhou na zaplacení předchozích.
Současný stát chce všechny zdroje, ponechává - a nerad - jen tu nejmenší částku na přežití.

Popáté, podesáté, vůbec nevadí. Znovu danit, danit a danit. Třesu se hrůzou, kdy budu zdaněn i za pohled za koukání se na kvetoucí kytičky.

Stát vůbec nesmí za své služky a služby utrácet více, než kolik mu občané chtějí svěřit peněz. Podle mého názoru tak přibližně na úrovni 10 % současnosti.

Jinak jsme tam, kde je Řecko. To sprosté slovo vynechávám…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 844 × | Prestiž Q1: 22,22

+64 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Zlblost státem

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top