Štítky článku: •  

Pod dohledem StB: Podivný pardubický perník (1)

Dnes již zesnulý pražský týdeník Reportér před tuctem let (čili 1992) uveřejnil „Můj neúspěšný pokus stát se estébáckým fízlem“ — provokativně tak nazvané sdělení o zkušenosti s Václavem Králíkem, špionem profesionálem, s oficiální vizitkou prvního tajemníka mise ČSSR při OSN v New Yorku.

Po fiasku vědeckého socialismu a rozkladu tábora míru, v bývalé Dederónii došlo k otevření archivů — kilometrů udavačských fasciklů, které STASI, tamější tajná policie, nashromáždila s pověstnou teutonskou pečlivostí. Nahlédnuvší veřejnost pak zažila mnohá nemilá překvapení o iniciativách manželů udávajících jeden druhého, o dětech udávajících rodiče a též naopak.

V naší sametové otčině se nikdo k takovému kroku neměl. Ale národ ani, zdá se, po odhalení takových tajemství příliš nedychtil. Řada lidí se mi dušovala, že vědět to nechtějí, špinit s něčím takovým se nebudou. Lepší nedotčené iluze než realistické zklamání. Já se ale tuze zajímal zvědět o jedovatých iniciativách kamarádů, kdo se jak přičinil o mé přidělení k jednotkám Černých baronů, ověřit si podrobnosti s provokatéry, které na mě soudruzi nasadili během mé milosrdně krátké kariéry okresního soudce v českém pohraničí. A co stát měl za lubem po mém úspěšném ilegálním vykličkování ze země, když jsem „zradil v plné nahotě“ — téměř to poetickými slovy estébáka Buřiče, který se mému bratrovi zaručoval, že budu lapen, zpět si mě přivlečou a přísný, leč spravedlivý trest mě nemine. Kolik takové snahy se tehdy vyvinulo, to mě také zajímalo.

Po značně dlouhém váhání se sametový stát rozhoupal a vydal zákon č. 140/1996 o zpřístupnění svazků bývalé Státní bezpečnosti. Svazky údajně vedla StB na podezřelé osoby (PO) a nepřátelské osoby (NO). Osoba oprávněná si mohla podat žádost o zveřejnění šest měsíců po 1. prosinci 1996, když zákon nabyl účinnosti. Což jsem hned (1. června 1997) učinil. Do Prahy na Ministerstvo vnitra jsem odeslal kopii rodného listu, doklad o někdejším státním občanství, notářsky ověřeno — což ovšem nestačilo, další tedy papírů shánění a dodávání, jak zřejmě nelze jinak.

V říjnu 1997 jsem obdržel odpověď: „K Vaší osobě je Ministerstvem vnitra evidován osobní svazek, který však již není v současné době k dispozici, neboť byl v minulosti zničen.“ Registrační číslo 20059, datum registrace 2. 11. 1976, krycí jméno „Obchodník III“ — dost tedy nepatřičné krytí. Datum zničení: jen tečky, prázdný prostor.

Takže jsem namydlen. Co se pokusit o nahlédnutí do tvrze méně než regulérní cestou? Právě to jsem učinil kontaktem na známého, který vysedával v komisi vyšetřující komunistické zločiny (dřív než po opakované zkušenosti o nezájmu cokoliv užitečného vyšetřit, dalšího tam vysedávání zanechal). Dotyčný v mém případě zjistil, že StB na mě založila sedm svazků, z nichž šest bylo buď zničeno, nebo odklizeno neznámými osobami neznámo kam. Sedmý svazek vytvořila rozvědka, z něhož ochotný všetečný přítel se ledacos zajímavého dozvěděl.

Jenže tehdy se na svazek rozvědky odtajnění nevztahovalo. Načež uplynulo pět let a zřejmě došlo ke změně, neboť v roce 2002 se mi stát znovu ozval: „Sděluji, že k Vaší osobě je Ministerstvem vnitra evidován a archivován osobní svazek, který Vám bude na základě tohoto zákona zpřístupněn.“

Znovu jsem tedy zažádal a potřebné (nepotřebné) papíry předložil. Dopis MV odeslaný letecky doporučeně 27. června 2002 dorazil do USA 29. července, s vyrozuměním, že přesně ten den se mi umožňuje v Pardubicicích do mého svazku nahlédnout. Ejhle, Kafkův Zámek, řekl jsem si a e-mailem zareagoval s vysvětlením, že ono předmětné odpoledne se nemohu dostavit na opačný břeh Atlantiku a ještě dál. Přišla ale promptní ochotná odpověď — podepsán Ing. Václav Slejška, MVCRP Pardubice — že to nevadí, uskuteční se to někdy příště, až zas přijedu do ČR, ať den předem jim zavolám.

Dle oficiální zprávy (kterou jsem opsal z Lidových novin, 29. 8. 1997), od 1. září 1997 je zpřístupněno zvláštní pracoviště Sekce ochrany utajovaných skutečností a spisové služby Ministerstva vnitra. Svazků je zachováno 60 000, žádostí prozatím podáno 10 000, zpracováno jich je 3 000, u 410 zjištěna existence svazku, z toho 140 skartováno či zničeno, takže k nahlédnutí jich je jen 270. Předpokládá se, že denně bude moci do svazků nahlédnout 20 žadatelů. Prozatím jich denně přijde 7 — tedy třetina kapacity. V provozu tohle bude asi šest let. Mohl jsem se tedy dostavit až po předpokládaném vypršení tohoto termínu.

Proč Pardubice — město proslulé perníkem a posléze i třaskavinami, teroristy oblíbeným Semtexem z nedalekého sousedství? Rozhodně nedošlo k vybrání takové adresy se záměrem rozproudit co největší zájem veřejnosti. Pravděpodobnější byl předpoklad, že lokace spíš odradí. Neodrazen, na Florenci jsem si ověřil, že neexistuje přímé autobusové spojení z Prahy, nutno přesedat v Hradci Králové. Vlak ale jede přímo. Na nádraží bylo k dispozici taxi, to mě dost dlouze vezlo do předměstí. Anonymní budova, zvonek, vpuštěn dovnitř, tam mně bylo potěšením jednat s dvěma příjemnými dámami.

Jedna mě odvedla do místnosti s aspoň deseti stoly, na každém z nich počítač. Vložila do něj disketu a poskytla instrukce, jak s aparátem zacházet. Budu chtít udělat kopie — pět korun za stránku.

Což znamenalo, že ona dobrá duše musela na 115 stran dát 115krát razítko „Zrušen stupeň utajení“ a připojit stejné množství svých podpisů. Tuze jsem se omlouval za způsobení takové nepříjemnosti.

A pustil se do seznamování. Jako první podivnost, o níž jsem už slyšel od dřívějších návštěvníků Pardubic, bylo občasné začerňování v textu. Tahle snaha totiž nedávala smysl: napsáno, že můj otec vlastnil… a začerněno, že to byla autodílna. Uvedena existence mého bratra a odstraněn rok jeho narození. Zmíněn můj pražský spolužák na univerzitě, leč začerněno, že šlo o univerzitu Karlovu. Na mé fotografii dlí černá páska přes oči.

Všechna jména v textu jsou uvedena velkými písmeny, včetně mého. Mnohde bylo místo pro jméno jen vytečkováno a jakási ruka připsala velké U. Kromě razítka PŘÍSNĚ TAJNÉ na několika stránkách vyšlehl rukou připsaný BLESK, což ovšem nevyvolávalo asociaci na nynější nejpopulárnější bulvár, ale spíš na americkou zkratku ASAP — as soon as possible — fofrem, co nejrychleji.

V textu se vyskytovaly nepřesnosti, s nimiž se ovšem dalo počítat. Tedy profesor Bušek nikoliv Václav, ale Vratislav, nebyl jsem svědkem na jeho svatbě, ale on na mé svatbě. Moje manželka nebyla Japonka, ale poloviční Číňanka a na rozdíl ode mě si nepotrpěla na alkohol. Porodila syna a nikoliv dceru. Z Egypta mi nepsal Pavel Šmok, ale Ladislav Smoček. Takovéto tedy mouchy.

Estébácký žargon, komunikace v podivné češtině, například s použitím výrazu „podstava“ — snad kágébácký rusismus: „Americké podstavy byly tvořeny s dlouhodobou perspektivou, byly jemně dělány a také nám dávaly efektivní informace.“ Takto doslova. Tato „podstava“ se vyskytovala několikrát a třeba se tím myslelo proniknutí nepřátelské rozvědky do vlastních řad. (Například obava podepsaná šifrou HB, psaná slovensky: „Vychádzajúc z vášho záznamu, je tu dosť nebezpečných momentov, které možu svedčiť o podstave.“) Také několikrát použito substantivum „proval“, jímž se asi mínilo „odhalení“. (Týž Slovák se v jiné souvislosti strachoval: „Vzhladom na minulosť Ulča, vyžaduje sa velmi obozretné jednanie s ním, aby nedošlo k provalu.“)

Matku češtinu též obohacoval výraz „fotokamufl“. (Měl jsem být skrytě fotografován se záměrem kompromitace a nějak se jim to zhatilo.)

„Nedoporučujeme tudíž násilné unikání.“ Unikání?

Navržena mi „obstávka“ korespondence, čímž pak vznikl „záchyt“. („Vyhodnocení každého záchytu PK zasílejte k našemu č.j…“) „Záchyty – dopisy a pohlednice — zasílejte v originále, rozlepené na I. správu MV, 47 — správu. B-2. odbor, 1. odd., mjr. Soukal, linka 6561.“

A nám vzniká dost věrohodný dojem o nepříliš užitečném, racionálním využívání zdrojů, jak tato velikánská organizace si počínala. Lapala, otvírala, fotografovala, do spisu zakládala a vyhodnocovala nejen dopisy mé, ale třeba i korespondenci mé švagrové s její sestrou, kterou já vůbec neznal. Kvůli mně došlo k blokaci korespondence lidí mně neznámých. Estébáci se obtěžovali s kopiemi většího množství fotografií našeho tehdy ani ne jednoročního potomka. Několikrát se tak do spisu dostal i cirkusový panák Bozo — co asi ten měl za lubem?

V mém svazku se též ocitl Záznam číslo 51, zaslaný na 1. správu FMV, který poslal operativní pracovník Vaňásek, získal ho od agenta Rejži, že „Pramen hovořil s Boženou Nesvedovou, která má syna Jaroslava Neduhu v Rakousku a že byla za ním na návštěvě. Při této příležitosti Nesvedová pramenu sdělila, že její syn Jaroslav Neduha se snaží získat místo v Hlasu Ameriky.“ Zpráva detailně pokračuje, podepsal ji Náčelník 1. odd. 1c odboru kpt. Kříž Václav, a neměl vůbec nic společného s mou osobou.

O mrhání zdroji nás přesvědčí nahlédnutí na způsob komunikace uvnitř estébáckého včelína. Jak lze trávit úřední dobu přiděláváním zbytečné práce. Biografické vyhodnocení pro Ministerstvo vnitra 1. správa-B, 2. odbor, podepsané Náčelníkem oblastního odboru 1. SMV (pplk. Čech) se objevil ještě jednou, doslova přeloženo do slovenštiny, podpis nečitelný (snad Macháček. Za správnosť výpisu: Zelenaj). Náčelník 4. odboru správy „A“ (pplk. Chládek) psal 2. odboru správy „B“ k rukám soudruha Zelenaje. Několikrát opakovaná žádost (vždy Bleskem, tolik se metaly) o provádění lustrace v evidencích I. SMV, SEO, ZS, GŠ, MNO, FSPV, FKÚ, ÚOE, T.S-SNB. U toho se vyžadoval čitelný podpis jednak pracovníka, jednak náčelníka — a ty všechny vždy nečitelné. S jednou výjimkou a tou byl zcela zřetelný náčelník jménem Lahoda.

Pokračování příště.

Píše pan Ota Ulč na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 143 × | Prestiž Q1: 5,09

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top