Štítky článku: •  

Pod dohledem StB: Podivný pardubický perník (2)

Teď budeme pokračovat, od povšechného hodnocení svazku se podíváme do terénu, co a jak. Takto tedy dopadl amerikánský profesorský profesůrek.

„Pokud se ve svazku vyskytlo krycí jméno agenta StB a u jeho zachováno evidenční číslo, bylo možné na místě požádat o jeho ztotožnění,“ tvrdil předpis.

Nic takového jsem nepotřeboval. Dotyční byli snadno identifikovatelní, teď je představím. První dva byli mí spolužáci na právnické fakultě v Praze, ve spisech uvedení jako „spolupracovníci“, první z nich s krycím jménem Brodský. Skutečným jménem JUDr. Jiří Majšajdr, někdejší osvětový vedoucí druhého studijního kroužku, ke kterému jsem patřil. Už tehdy byl členem partaje, měl pověst vnitráka, ale na rozdíl od několika nebezpečných agresivních sviní si nikterak viditelně neliboval v likvidaci spolužáků. Po promoci se dostal do diplomacie a byl zrovna ve funkci československého konzula v USA, když jsme se potkali v New Yorku u soudu v roli svědků v téže věci, leč se vzájemně se vylučujícími stanovisky.

Šlo o převod snad milionového dědictví z kapitalismu do socialismu, a vzešla tedy otázka, zda dědic bude mít full use and benefit z tak náramné pomlázky. Majšajdr jménem státu se zaručoval o její nedotknutelnosti, já naopak jsem zdůrazňoval stav socialistické zákonnosti, kdy v právních zárukách bývaly výjimky, díry připomínající ementálský sýr. Dost komplikovaná záležitost s precedenčním dopadem. Stát tehdy prohrál, převody se pozdržely, stát byl na mě právem nakvašen. (V nepravděpodobném případě, že by se někdo o tuto problematiku dosud zajímal, k užitku by mu mohl být můj článek „Transfer of Inheritance,“ The American Journal of Comparative Law, No. 1, 1965.)

Brodský — Majšajdr „vytěžen k uloženým úkolům, k úkolování neměl výhrad. (Zás. 2/65 z N. Y. pro „K“, podepsán Knotek)“ Zprávu o našem setkání napsal objektivně, bez příměsi ideologického zatracování, jak by se v té době snad dalo předpokládat. Jeho kariéra se dál košatila, dotáhl to na velvyslance v Bangladéši, ne zrovna záviděníhodné adrese. Před několika lety jsme se potkali na tramvajové zastávce v Praze. Přátelsky mě zdravil, spokojený veselý penzista, když ne estébák, tak aspoň poloestébák.

Druhý ex-spolužák — „spolupracovník“, krycím jménem Adler, jinak JUDr. Jaroslav Sodomka, za studií nestraník, inteligentní, multilingvální, leč buržoazního původu nevěštícího příliš strmou kariéru. Proto s příjemným překvapením jsem ho v roce 1967 v Montrealu na světové výstavě rozpoznal mezi činiteli vítajícími řeckého krále Konstantina do československého pavilonu, kde tehdy se s velkým úspěchem uvedla novinka Laterna Magica.

Příležitostně jsem se k Sodomkovi proklestil, popili jsme vládní slivovici, jeden z dalších večerů přijel k nám do motelu, obsáhle jsme si popovídali a on o mně pak napsal neméně obsáhlou, ne ve všem zcela přesnou estébáckou zprávu. Větu „Říkal, že na rozdíl od mnoha Čechů není rozpolcen, považuje se za Američana a doba v ČSSR strávená je pro něho mrtvá“ její příjemce podtrhl.

Sodomka časem značně uspěl v advokacii, se svými jazykovými schopnostmi se soustředil na zahraniční klientelu, je partnerem v přední firmě, pár kroků od Prašné brány. Jednou, dvakrát jsem ho navštívil v kanceláři, nezdravě ztučněl, zmohutněl, nevím, jak a zda se mu momentálně daří.

Ve svazku mě překvapila zpráva o konferenci STADEPU (chvíli mi trvalo rozluštit toto české označení State Departmentu) v říjnu 1982, čili velmi krátce před smrtí Leonida Brežněva. Pramen s krycím jménem Michelin podal zprávu, zpřesněnou lichotivým adjektivem, že Hodnověrná: „Na konferenci byla podána řada návrhů na postup proti ZSS. Jeden z nich předložil i ULČ. Podstatou jeho návrhu byl prý systém pravidelného zasílání magnetofonových kazet s aktuálními informacemi do ČSSR. Představitelé STADEPU však všechny podobné návrhy odmítali jako provokaci…. Jeden z aktivních představitelů čs. emigrace v New Yorku ULČ, vyučující právo na jedné z amerických universit, je jedním z článků systému, kterým je zajišťována distribuce emigrantského časopisu »SVĚDECTVÍ« do ČSSR. »SVĚDECTVÍ« v celkovém množství asi 100 kusů dostává ULČ pravidelně z Paříže přímo od TIGRIDA. Každý časopis zabalí do běžných propagačních amerických materiálů o cestovním ruchu tak, aby při běžné prohlídce zásilky nebyl časopis odhalen. Obálky opatřuje adresami v ČSSR. Tento princip distribuce je prý velmi účinný, neboť prý asi 85 % zásilek se dostane k adresátům.“

Identitu tohoto Michelina se mi podařilo zjistit až po roce 1989. Byl to funkcionář významné exilové organizace, jehož jméno si nechám pro sebe. Svěřil jsem se s ním ale FBI, aniž se viditelně něco stalo — že by snad ohrozilo jeho další funkcionaření či civilní kariéru. Však už je po studené válce, v níž třeba dubloval (= hrál na obě strany), teď přece máme jiné starosti.

Vyskytlo se i několik dalších pramenů či spíš pramínků. Například z úzkého kruhu účastníků konference SVU (Společnosti pro vědy a umění) hlášeno: „On a jeho přátelé z K 231 prý mají dokumenty, které získali, když K 231 jel naplno, jež svědčí o tom, že s. Indra, taj. ÚV KSČ za okupace spolupracoval s nacisty. Při vhodné příležitosti to mohou použít.“ A k tomu rezident, který v New Yorku zprávu převzal, rukou připsal: „Dávám proto, aby soudruzi z vedení strany byli informováni, jak tito darebáci uvažují, a jak neustále míří na rozbíjení vedení strany, jeho jednoty.“

Zvěsti typu jedna paní povídala: V Plzni povídal agent s krycím jménem Turek řídícímu orgánu, nadstrážmistru Slavíkovi, předloženo náčelníku 3. oddělení mjr. Matasovi a zasláno na 26. odbor k využití, „že Ulč byl povolán do kanceláře amerického prezidenta a byl jmenován členem poradního sboru pro otázky národní bezpečnosti.“ To určitě! S čím já bych jim mohl asi radit?

Bez udání pramene, pplk. F. Krajíček, pověřený náčelník 17. odboru I. S-SNB, cestou I. ZN I.S-SNB plk. ing. Š. Viedenského 1. října 1986 oznamoval Odboru 31, že jsem osobním přítelem bývalého poradce prezidenta Cartera, aktivním funkcionářem a spolupracovníkem Hlasu Ameriky. „V červenci 1986 odjel ULČ do ČLR, kde působí jako expert při náboru čínských studentů a stážistů do USA. ULČ udržuje v ČLR styky s některými důležitými vládními činiteli a s pracovníky Rádia Peking.“

Takovéhle světoborné drby o ideologické diverzi. Posuňme se od amatérů k profesionálovi.

Ze zprávy pplk. Čecha, náčelníka oblastního odboru 1. SMV: „Na základě uvedených skutečností byl na jmenovaného v r. 1960 zaveden pozorovací svazek a to z těch důvodů, že ze soustředěných poznatků bylo podezření, že byl získán cizí zpravodajskou službou ke špionážní činnosti. K prověření činnosti Ulče v NSR byla provedena kombinace za použití spol. KARLA, avšak prověrka dopadla negativně.“

Zpráva Brodského předaná Knotkovi: „Hodnocení: V osobě Ulče se může jednat o člověka, který řízen CIA je úkolován ke styku s čs. občany, kteří přijíždějí do USA — viz jeho poznámka. Jeho činnost bude sledována pomocí spolupr.“

V dávném již roce 1970 jsem se v Los Angeles podílel přednáškou na kongresu A.A.S.S.S. (American Association for the Advancement of Slavic Studies). Mezi posluchači na mě upřeně hleděl muž, k němuž jsem se po produkci přiblížil. Na saku měl jmenovku VACLAV KRALIK, FIRST SECRETARY, CZECHOSLOVAK MISSION, UNITED NATIONS, NEW YORK. Hele, diplomat, jenž je zejména něčím jiným než diplomatem. Přece socialistický stát neměl valuty na vyhazování k výletům přes kontinent, jen tak poslouchat, co nějací mudrcové povídají. Přistoupil jsem, vřele promluvil a soudruha pozval na večer na sklínku.

Soudruh okamžitě přijal a místo sklínky to byly láhve a místo večera hned ono odpoledne. Ke mně do pokoje v Hiltonu přispěchal Králík se šampaňským — tekutinou, kterou já nerad, zejména v růžovém provedení. U našeho prvního sezení jsme se k ničemu podstatnějšímu nedostali. První tajemník ČSSR u OSN totiž šumivý nápoj nasával příliš spěšně, udělalo se mu nevolno a on se mi tam zcela nediplomaticky pozvracel. Na chlupatý koberec Conrada Hiltona.

„To mám z Indonésie, tam jsem si zkazil játro,“ opakovaně se omlouval. Játro — nikoliv játra. Bodejť, cirhoza, nemoc z povolání mnohých reprezentantů zemí tábora míru.

„Ale to nic, stát se to může každýmu,“ konejšil jsem potřísněného provinilce.

Kongres trval pár dní. Od západního pobřeží jsme se oba vraceli k východnímu. On do New York City, já do Binghamtonu, 200 mil dál na sever.

Pro Prahu pseudodiplomat vypracoval zprávu o osmi stranách plus dvě strany dodatků. Teď to mám ve svazku, k utvrzení, že Králík, podepisující se jménem Kareš, byl zkušený profesionál, který aniž si dělal poznámky či by měl v kapse magnetofon, si pamatoval řadu detailů, které jsem mu bez zábran vyklopil. Včetně přípravy a provedení útěku spolu s kamarádem lékařem Milošem Koenigem.

„Dnes prý svého rozhodnutí nelituje, byl by doma malým sešněrovaným provinčním úředníčkem s pokrouceným hřbetem — dnes prý je někdo, má své povolání, zajištěnou budoucnost,“ referoval Králík-Kareš. Polichotil mi tvrzením, že prý jsem „pohotový, bystrý, zajímá se o kulturu, muziku, ví o tom dost. Hovoří bez zábran, dost pije. Na některých momentech jsem se přesvědčil, že hovoří pravdu (protože znám dobře kraj Plzeň, který jsem z ÚV dělal).“

Králík předložil Návrh na další postup: „Důvody zatím nemůžeme s jistotou určit. Musíme počítat se vším — je to čisté, možný podstav a pod. Motivy asi tyto

  1. udržet si otevřené dveře domů,
  2. mít možnost si popovídat s někým z diplomatů a snad i získat nějakou literaturu, informace,
  3. možná, že není politicky tak pevný proti nám a tak vyrovnaný se svým osudem, jak to ze sebe dělá.

Projevoval radost, že mě zasvěcuje do zdejších problémů; v rámci normy jsem dělal ze sebe méně informovaného, než ve skutečnosti jsem a vyjadřoval jsem spokojenost, že jsem se s ním seznámil. Příští styk jsem nechal otevřen, netlačil jsem na brzké setkání. Nechával jsem si úmyslně čas, abyste měli čas soustředit poznatky a poslat mi to říjnovým kurýrem.

Navrhuji:

  1. Ihned provést obstávku korespondence U.
  2. stáhnout všechny mat. k němu a zaslat to co by mělo nějaký význam pro další rozpracování.
  3. pokusit se ověřit některé věci a informace, které sdělil; v této souvislosti nedoporučuji zatím něco dělat s informací Tigrid — pramen do ÚV. Je to vážná věc, pokusím se dál ověřit.
  4. V Plzni pracovat velmi jemně. Nevíme jaké má spojení.“

Králík ukončil svou zprávu doporučením „Poslat LK v říjnu vhodný kamufl — pokusíme se dokumentovat jeho styk se mnou a vhodnou techniku, abych mohl alespoň něco z rozhovoru dokumentovat.

Přílohy: Vydání celkem 48,- dolarů (večeře), oběd občerstvení — něco platil on.“

Já zatím doma v Binghamtonu kontaktoval kamaráda u FBI (Federal Bureau of Investigation, pokud by někdo nevěděl), aby mi krajana s chorým játrem prokádroval. Diagnóza vyzněla takto: nejen že estébák, ale jejich šéf v této naší velké zemi. Cítil jsem se polichocen. Co mám dělat, jak si počínat? Prý abych pokračoval se svou vřelostí.

Dokončení příště.

Píše pan Ota Ulč na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 148 × | Prestiž Q1: 5,13

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top