Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Pod dohledem StB: Podivný pardubický perník (3)

Co měl stát za lubem po mém úspěšném ilegálním vykličkování ze země, když jsem „zradil v plné nahotě“ — poetickými slovy estébáka Buřiče, který se mému bratrovi zaručoval, že budu lapen, zpět si mě přivlečou a přísný, leč spravedlivý trest mě nemine. Kolik takové snahy se tehdy vyvinulo, to mě také zajímalo. Po značně dlouhém váhání se sametový stát rozhoupal a vydal zákon č. 140/1996 o zpřístupnění svazků bývalé Státní bezpečnosti. Osoba oprávněná si mohla podat žádost o zveřejnění šest měsíců po 1. prosinci 1996, když zákon nabyl účinnosti. Což jsem hned (1. června 1997) učinil. Dopis MV odeslaný letecky doporučeně 27. června 2002 dorazil do USA 29. července, s vyrozuměním, že přesně ten den se mi umožňuje v Pardubicích do mého svazku nahlédnout. — Závěrečný díl zprávy o dohledu StB nad emigrantem JUDr. Otto Ulčem. První díl, druhý díl.

S šéfem Králíkem jsme z mé iniciativy uskutečnili několik značně dlouhých telefonátů. Na příští cestě do New York City jsme si domluvili závaznou schůzku, z níž na poslední chvíli z jeho iniciativy sešlo.

Přijel ale za mnou do Binghamtonu, za okolností jako z málo originální grotesky. Odpoledne jsem předsedal semináři s tématikou Soviet Foreign Policy a zrovna jsme probírali metody bolševické špionáže, když o přestávce přišla sekretářka se sdělením, že mě tam hledal nějaký pán, jméno neřekl, ale anglicky že mluvil s ještě tvrdším slovanským přízvukem než já. Popsala Slovana, byl to náš Králík. Takže jsem okamžitě mohl žactvu správně pedagogicky k teorii přidat pár slov z praxe, Komenský by měl radost.

A že prý ten pán byl hodně nervózní, dodala sekretářka.

Aby ne. V semináři jsem rozkošatil téma diplomatických imunit. Osoby akreditované u velvyslanectví mají imunitu neomezenou. Ať provedou cokoliv, hrozí jim pouze vyhazov ze země jako persona non grata. Když ale slouží u mezinárodní organizace, platí jen imunita tzv. funkční, zaručující beztrestnost pouze za činnost související s výkonem legitimního povolání. To, co je mimo, je trestné. Králíkův případ.

Ze zprávy (9 stran plus přílohy), kterou Králík poslal do Prahy:

„23. 11. jsem odešel trasou jako do práce; na kontrole jsem nasedl do taxíka, kterého jsem ještě 2× změnil a odejel přímo na autobusové nádraží na 9. Ave., odkud jsem za 10 min. odejel linkou N. Y. — Binghamton v 10,45 hod. Ve 14 hod. jsem byl již v B., odkud jsem odejel taxíkem k SUNY (State University of New York) a ubytoval jsem se na poněkud zkomolené jméno a adresu v Holliday Inn přímo proti SUNY. Podezřelé okolnosti a sledování jsem nezjistil; možnost kontroly byla tentokrát velmi dobrá.“

Následovaly podrobné odstavce s názvy „K vlastní schůzce obsahově“ (popis našeho domu, oddělení politologie, studenti a profesoři), „K osobě, rodině, nové poznatky, upřesnění“ (kde Králík kromě mnohého dalšího uvedl: „Nechal jsem jeho mluvit, otázkami jsem diskusi reguloval podle mých potřeb. Znovu se mi potvrdilo, že Ulč dost pije a potom dost mluví. Styk se prohloubil a mám kdykoliv otevřenou možnost mu zavolat a zajet za ním.“)

Další odstavec „Doporučuji tento další postup“ obsahoval dvě varianty.

„I. varianta:

  1. Pustit jeho manželku k nám (zde bych si od něho vyžádal informace, na jaký pas pojede, kdy atd. — jasně by viděl, že pomáhám v zařízení viz atd. aby se k nám dostala); použít všech ag. oper. prostředků abychom zjistili o jejím pobytu co nejvíc informací.
  2. Jeho zatím nepouštět k nám a dohodnout s ním schůzku v Rakousku v době, co manželka bude u nás, nebo v Jugoslávii.

II. varianta:

  • Pustit je oba k nám; jemu stanovit podmínky, které by musel dodržet:
  • on visum mimo pas a nesměl by zde o tom mluvit, že byl u nás
  • nevyužije tohoto pobytu k nepřátelské činnosti proti našemu státu.

Tato varianta je samozřejmě maximální, ale kdyby vyšla, byla by nejefektivnější, proto, že

  1. samotný fakt, že by na to přistoupil, by byl pro něho určitou kompromitací a závazkem vůči nám
  2. nám by umožnil použití všech ag. oper. prostředků k odhalení jeho kontaktů na našem území, operativní technikou dokumentovat styk s námi, nahrát rozhovory s ním atd.; to vše by byl dobrý kompromit pro budoucnost
  3. nemůžeme ani podceňovat, že by na něho mohl positivně zapůsobit pobyt u nás; zajímavá by byla na tento náš návrh reakce, a s jakými
  4. podmínkami apod. by přišel on, zda by vůbec přijal.“

Z takových návrhů bylo zřetelné, že neměli především zájem mě lapit a žalářovat, ale užitečně použít. Králík pak formuloval své „Závěry:

  1. U. je již určitým zdrojem informací z prostředí emigrace, o které máme zájem; jeho možnosti nejsou zatím zdaleka využity.
  2. Nevíme ještě úplně přesně, co je jeho motivem zájmu styku se mnou; ve styku chce pokračovat.
  3. Musíme počítat s tím, že U. tuší, nebo už ví, že jsem pracovník rozvědky.
  4. Počítat s tím, že pokud už s Američany nedělá, že se do toho v určité době mohou vložit. S tím při dalším rozpracování musíme počítat, hlavně z hlediska úkolování, ověřování informací apod.
  5. Předpokládám, že zatím v tomto stadiu i v tom, co plánujeme, nehrozí pro mne přímé nebezpečí ze strany US orgánů.“

Do Králíkovy zprávy nadřízený orgán vypsanou rukou vyjadřoval své reakce k jednotlivým bodům:

„Správně!“

„Prověřovali jsme? Provést!“

„Ihned provést! Důkladně kontrolovat!“

„To znamená, že FBI o styku jistě ví!“

„Dostali jsme to?“

„Zaslat pokyny, aby zatím vyčkal dalších pokynů po prověření některých věcí. Vše svědčí k tomu, že U. je se vší pravděpodobností agentem FBI!“

O připravovaném „kamuflu“ ve svazku již nic není, ale z jiného zdroje jsem se dozvěděl, že o fotografování a diskreditaci se pokusili, ale nějak se jim to zvrtlo. Rovněž se nepovedlo potlačit vydání adresáře SVU.

Na rozdíl od špiona Králíka — Kareše, soudruzi v pražské centrále se vyjadřovali s menší profesionalitou, u emigrace neopomíjeli adjektivum, že je zrádná a ledacos měli popletené, jako například jejich předpoklad o mém motivu: prý mít přístup do ČSSR, abych si tím existenčně pedagogicky polepšoval v USA. Též tito velitelé projevovali sklony k verbální úplavici a vnitropodnikovému žargonu. Zde je ukázka z jejich zprávy podepsané pouze šifrou LK — HB/1/71:

„Jelikož celý případ má mnoho nebezpečných momentů, postupujte v jednání obezřetně a styk pečlivě legendujte oficiálním zájmem o vztahy SM s US univerzitami. Nedoporučujeme tudíž násilné unikání… Již v počátku styku s ULČEM jsou tudíž některé momenty, které mohou svědčit o tom, jak je rozebráno dále, že může jít dokonce o podstavu, což je hlavní forma činnosti US kontrarozvědky proti nám po období téměř desíti let. Podstavy byly tvořeny s dlouhodobou perspektivou, byly jemně dělány a také nám dávaly relativně efektivní informace. (Např. ANČÍK, OGAR, GAMA).

ULČ se tímto dělá jednak rozvědně zajímavým a jednak postupuje obdobně jako ŠKVORECKÝ a skupina čs. intelektuálů na torontské univerzitě — fakulta slavistiky, o níž jsou neprověřené informace, že je jedním z „mozkových trustů“ kanadské ideodiverze proti ČSSR.

Zcela nepřirozené je ULČOVO furiantství, že nemá z FBI strach, neboť má známé v dem. straně.

Vzhledem k závažným signálům, které naznačují, že styk s ULČEM je pod kontrolou FBI a že ULČ je se vší pravděpodobností agentem FBI, doporučuji styk s ním nevyhledávat a očekávat, až sám ULČ se přihlásí. Při dalším styku z jeho strany neprovádějte únik a volte zcela přirozenou kontrolní trasu před setkáním. …

Na případu ULČ se nadále pracuje.“

Neměli v tom ale příliš jednoty. Pplk. František Resler, náčelník 2. odboru I. správy B ve sdělení nazvaném „JUDr. Otto ULČ — rozpracování na domácí bazi“ Oblastnímu odboru I. správy MV uvedl:

„Cestou naší residentury jsme získali poznatky k jmenovanému a jeho postavení formou osobního styku našeho KP, který navázal pod vhodnou legendou a je předpoklad, že osobní styk s ním je možno nadále udržovat a kultivovat. Po určité době je možno počítat s tím, že z osobního styku by bylo možno přejít na styk důvěrný.“

Leč v další komunikaci, tentokrát od pplk. Čecha, náčelníka oblastního odboru 1. správy MV, adresované Ministerstvu vnitra 1. správa — B, 2. odbor, se dozvídáme, že:

„Při projednávání pracovního plánu našeho odboru po linii B/2, bylo nám sděleno, že vzhledem k vývoji ve styku s JUDr. Otto Ulčem nebude jeho rozpracování nadále aktivně prováděno.“

Králík profesionál se zajistil těmito slovy: „Rozhodně by se mi nechtělo natlouct si na něm čumák. Na druhé straně však, když risk bude únosný, měli bychom toho využít.“

Pak se v tom všem vyznejte.

KONEC

Připomíná pan Ota Ulč na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 76 × | Prestiž Q1: 3,47

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Pod dohledem StB: Podivný pardubický perník (3)

Žádné komentáře

top