Štítky článku: •  

Fridays For Reason #2: Největší bohatství

Studenti, kteří stávkují za záchranu klimatu, jsou ovládáni strachem. Jejich mluvčí tvrdí, že svět tak, jak jej známe, za dvanáct let skončí, a že dnešní studenti nemají žádnou budoucnost. Tak proč by tedy měli trávit čas studiem?

Strach. To je nejúčinnější zbraň v rukách zeleného hnutí. A nejde jen o strach z globálního oteplování. Lidé propadli stejně iracionálnímu strachu z vyčerpání nerostných surovin.

V roce 1972 vydal vlivný think-tank Římský klub publikaci Limity růstu, podle níž by lidstvu v důsledku přelidnění měly dojít všechny důležité suroviny i zdroje potravin. Ekonom Paul Ehrlich zase napsal úspěšnou knihu Populační bomba, v níž předpovídá lidstvu stejný konec — kolaps civilizace v důsledku vyčerpání ložisek surovinových zdrojů a neschopnosti uživit stále rostoucí populaci.

Ehrlich i členové Římského klubu mají tisíce následovníků. Všichni mají jedno společné: jejich teorie a předpovědi nikdy nevyšly, dokonce jsme se k naplnění jejich černých scénářů ani nepřiblížili. To však jejich původce nijak neuklidnilo a nepřimělo své závěry přehodnotit. Brzy přišli na to, že stačí jen posunout datum vyčerpání zdrojů dále do budoucnosti a publicitu mají i nadále zajištěnou. Zelené hnutí se tak stalo jakýmsi apokalyptickým náboženským kultem, který předpovídá konec světa, k němuž však nikdy nedojde.

Problém však nespočívá v tom, že by Ehrlich či Římský klub určili chybné datum nebo postavili své statistiky do mylného kontextu. Chyba je v celé myšlenkové teorii o vyčerpání zdrojů.

Pádnou odpověď poskytl jiný ekonom. V roce 1980 vydal Julian Simon z Univerzity v Marylandu knihu Největší bohatství (The Ultimate Resource), v níž dochází k jednoznačnému závěru: nerostné suroviny ani zdroje potravin nedocházejí a růst populace žádný reálný problém nezpůsobuje. Simon dokonce uzavřel s Ehrlichem slavnou sázku. Důkazem ubývání nerostných surovin by měl být raketový růst jejich cen. Předmětem sázky tedy byla rostoucí cena vybraných surovin, např. mědi a wolframu. Julian Simon sázku vyhrál. Ceny nerostných surovin šly ve zvoleném časovém období dolů.

Určitého růstu ceny surovin jsme se dočkali až s rokem 2002, byl však způsobem nikoliv vyčerpáváním nalezišť — těch je stále dost a jsou objevována nová. Důvodem byla zvyšující se poptávka ze strany prudce se rozvíjející Číny a Indie. Růst poptávky je však ekonomický faktor, který v žádném případě nesignalizuje, že by nám měly docházet zdroje.

Proč nerostných surovin neubývá a je jich v podstatě neomezené množství? Protože tím hlavním zdrojem a největším bohatstvím jsou lidé a jejich nespoutaný rozum. Racionální člověk objevuje realitu kolem sebe a dává věcem účel. Ropa byla po tisíce let jen páchnoucí, bezcennou tekutinou. Až teprve racionální člověk jí dal účel a učinil z ní zdroj energie.

Ano, prověřené zásoby té či oné suroviny se mohou teoreticky krátkodobě tenčit a její cena růst, člověk však dokáže nacházet alternativní, často efektivnější náhrady. A zpravidla je nalezne ještě dříve, než vůbec pocítí nějaký nedostatek původního zdroje.

Pravěký člověk nepřestal používat pazourek proto, že by snad došly zásoby pazourkového kamene. Jednoduše objevil lepší materiál, z něhož mohl vyrábět dokonalejší nástroje. Dřevo přestalo být hlavním zdroje energie a stavební surovinou nikoliv proto, že by došlo, ale proto, že lidé začali používat efektivnější zdroj energie a objevili spolehlivější stavební materiály. Člověk zkrátka neustále přichází na něco lepšího a efektivnějšího, co mu v konečném důsledku umožňuje zásadním způsobem zvedat svoji životní úroveň a kvalitu života.

Jestliže je lidem dovoleno svobodně myslet a svobodně jednat, není zde jediný důvod, proč bychom se měli obávat vyčerpání přírodních zdrojů a přelidnění planety. Naopak, každý další narozený člověk je nadějí do budoucna. A tento zdroj je nevyčerpatelný.

Takže, studenti, jestliže trpíte obavami o budoucnost lidstva, bojíte se vyčerpání zdrojů, a tvrdíte, že lidstvo by mělo omezit svoji produkci a spotřebu, abychom zachovali přírodní zdroje i pro další generace, přečtěte si knihu Největší bohatství od ekonoma Juliana Simona. Možná pochopíte, že snažit se dnešníma očima hodnotit budoucnost a šetřit naše zdroje pro budoucnost nedává smysl.

Necháme-li lidi svobodně myslet, nepochybně budou příští generace pokládat naše zdroje energie a technologické postupy za směšně primitivní, a sami budou používat něco mnohem lepšího, o čem my dnes nemáme ani ponětí. Cesta k objevení dokonalejších zdrojů energie však spočívá ve studiu, nikoliv ve studentských stávkách.

Je potřeba zajistit jediné: aby lidský rozum, ten nejzásadnější zdroj, nebyl omezován.

Fridays For Reason #2: Největší bohatství

Za týden na viděnou.

Píše pan Luboš Zálom na blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 269 × | Prestiž Q1: 10,18

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top