Štítky článku: •  

Ekonomická vzpomínka na první republiku

Česká televize nedávno vysílala neuvěřitelně slabý a po všech stránkách lajdácky natočený seriál „První republika“. Nevím, jestli je to zlý úmysl nebo hloupost přesvědčovat diváky, že muži oné doby vypadali jako balíci a ženy jako cuchty. Nevím, ale není mi jedno, když ČT nedokázala natočit nic lepšího než variantu turecké telenovely se slabým scénářem.

vodarna-podoli.jpg (129,880 kiB)
Antonín Engel, Vodárna v Podolí

Jaké však bylo předválečné Československo po e­ko­no­mic­ké stránce? V něčem velmi odlišné od sou­čas­né­ho Česka — v něčem naopak překvapivě blíz­ké.

Zajímavým tématem je již samotná otázka ekonomické vyspělosti Československé republiky ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Odpověď není snadná, protože před­vá­leč­né statistiky nejsou metodicky srovnatelné se sou­čas­ný­mi.

Nicméně existuje statistika z roku 1924, v níž Československo zaujímalo desáté místo na světě. Jeho hospodářská výkonnost byla vyjádřena národním důchodem v hodnotě 4300 zlatých německých marek na hlavu, o 40 % více než Rakousko.

Pro srovnání, Spojené státy byly podle tohoto měřítka 2,8× bohatší než Československo. (Nynější poměr hrubého národního produktu USA a ČR činí 2,9 násobek v přepočtu na hlavu, což může budit dojem, že za osmdesát let Česko žádnou pozici neztratilo — musíme ovšem vzít v úvahu, že USA už dávnou nejsou taková ekonomická supervelmoc, jakou byly v roce 1924. V relativním vyjádření jsme tedy hodně ztratili.)

Tehdejší Československo bylo bohatým státem ve srovnání se všemi svými sousedy. O chudých zemích jako Polsko, Itálie, Norsko, Finsko, Irsko či Nizozemí, jejichž národní důchod na hlavu byl poloviční až dvoutřetinový, ani nemluvě. Rozptyl bohatství v předválečné Evropě byl mnohem vyšší než nyní. Platilo to i v regionálním měřítku. Podle jedné statistiky činil daňový příjem republiky na území Slovenska pouhých 16 procent celkové hodnoty vybraných daní.

Bohatství a chudoba se střídaly nejen geograficky, ale i časově. Výkyvy hospodářské aktivity bývaly mnohem prudší než nyní. Po ukončení první světové války následovalo pět krušných krizových let. Situace se podobala roku 1990, kdy rovněž došlo ke ztrátě a rozpadu tradičních zahraničních trhů. První světová válka přinesla řádově desetinásobný růst cen ve srovnání s rokem 1913. Ministr financí Alois Rašín, podobně jako jeho britský kolega Winston Churchill, byl posedlý myšlenkou vrátit cenovou úroveň na předválečnou hladinu, jak bývalo zvykem po válečných konfliktech v 19. století.

Tato snaha však byla přinejlepším dvojsečná. Na jedné straně československá koruna byla tvrdá a uznávaná měna — ale cenou za nejsilnější měnu ve střední Evropě byla těžká recese v první polovině 20. let. První Československá republika ostatně prožila polovinu své historie v různých stádiích hospodářské krize.

Největší období rozkvětu a optimismu zažila v druhé polovině 20. let. Důsledky krize odezněly a ekonomika začala těžit ze silné koruny. Dědictví této doby dodnes trvá v podobě obrovského množství budov tehdy postavených. Letopočet 1925 až 1929 nesou ve štítě vznešené budovy bank, luxusní vily, ale i venkovské domky a stodoly. Hodnota českých průmyslových akcií vzrostla v období 1925–1928 o 70 procent. Rychlejšího růstu pražská burza dosáhla během let od poloviny roku 1935 do poloviny 1937. Tehdy však byl hospodářský růst již z velké části tažen zbrojními výdaji.

Také první republika byla bohatá na nejrůznější bankovní či jiné finanční skandály. Československé banky prosluly notoricky špatnými investicemi. Jejich akcie již od začátku dvacátých let téměř nepřetržitě klesaly. Krátce se vzchopily v letech 1926–28, ale pod tíhou špatných úvěrů se hodnota a stabilita bank již jen zhoršovala.

Ekonomické poměry tehdejší ČSR tedy nebyly jednoduché, ale ani zoufalé. Z dnešního hlediska je obdivuhodné, jak silná byla pozice českého kapitálu; jak obdivuhodnou a světově uznávanou kulturu jsme měli; jaké neuvěřitelné architektonické dědictví zůstalo v Praze a v jiných českých městech z 20. a ze 30. let.

Kdyby nedošlo ke druhé světové válce a k následnému vítězství komunismu, dnešní česká ekonomika by nejspíše připomínala Skandinávii, Nizozemí, možná Švýcarsko. Historie ovšem nezná žádná „kdyby“ a proto se dnes Česká republika blíží Skandinávii jen v míře příjmového rov­no­stář­ství.

Autorem článku je ekonom Pavel Kohout

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 956 × | Prestiž Q1: 5,84

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top