Štítky článku: •  

Klimatičtí uprchlíci a jiné jevy času tohoto

Inu, to jsou mi novinky. Dozvídal jsem se až doposud ze sdělovacích prostředků vždy jen o lidech prchajících ze svých domovů před hrůzami válečnými, před bídou a hladem, ale teď, tady to čtu černé na bílém, už i před změnami klimatu!

I představuji si takového, řekněme, Somálce nebo Alžířana, kterak ráno pohlédne k obloze… sakra, sakra, nějak se nám změnilo klima, to abych honem vzal nohy na ramena. Kam… no samozřejmě do Evropy; tam, jak všeobecně známo, klimatické změny nezasahují.

Ale snad abych si přestal tropit šprťouchlata, neboť věc je proklatě vážná. Jistěže dochází v méně vyvinutých oblastech Země k jevům, pro něž se bohatší část obyvatelstva — převaděčské bandy si za své služby účtují kolem tří až pěti tisíc dolarů na osobu, kteroužto sumu nemá v kapse hned tak každý — hledí spasit útěkem. V tom ale hrají klimatické změny, pokud vůbec, úlohu leda druhotnou; hlavní příčinou je výrazný a stále se zrychlující růst počtů obyvatelstva právě v zemích, které si to nejméně mohou dovolit. Jelikož tvrzení nedoložené konkrétními čísly je dobré leda jako zastírací manévr, dovolím si jich hrst uvést:

  • začátkem století dvacátého (r. 1900) hostila tato planeta 1,65 miliard lidských bytostí.
  • roku 1927 přestoupil jejích počet číslo dvou miliard.
  • roku 1960 se řečené bytosti rozhojnily na tři miliardy a množily se vesele dál, až za času dnešního dosáhly už dosti povážlivých 7,8 miliard a kdoví, k jakému numeru se chystají množit a množit, až…

až si to milá planeta nenechá líbit a všechno skončí karambolem přesahujícím představivost lidskou. Má-li křivka zalidnění stoupat stejným tempem i nadále, dosáhne koncem století 16,6 miliard; i jest otázkou, kam se všechny ty miliardy vejdou a čím se budou živit, nemají-li ze Země udělat dohola vyjedenou a vypasenou poušť. V porovnání s tím se starosti o klimatické změny jeví až trochu směšně.

Nedomnívám se, že všechny tyto souvislosti čekaly na mě, abych je objevil lidstvu; jsou zjevné, každému snadno pochopitelné, západními politiky v jednotném souzvuku se sdělovacími prostředky však z jakýchsi důvodů opomíjené, ne-li vědomě zamlčované. Z jakých, medle?

Kdyby se bezstarostné přemnožování dalo připsat na konto této euro-americké (ostýchám se napsat bělošské, abych nebyl za rasistického psa) civilisaci, aj, toho sebeobviňování, dalších a dalších vin až někam do století desátého shledávání, kdyby se náhodou na některou zapomnělo. Jenže, čert to vem, nezřízeného populačního růstu si dopřávají zrovna naše milé rozvojové země — Bůh suď, v čem spočívá ta rozvojovost, pakli ne v překotném množení, jak již naznačeno — a ty kritisovat jest ovšemže nevhodno. I táži se, není-li zrovna tohle pěkný kus rasismu, rozdělovat populace světa na jedny, vší viny za cokoli už předem zproštěné, a druhé, ocejchované znamením viníka za vše, co jde na této planetě šejdrem, ať je proč nebo není.

Zanechme pokrytectví. Nepomůžeme nikomu, budeme-li jeho zjevnou nedostatečnost ohleduplně přehlížet a rozličně omlouvat. Ani budeme-li si donekonečna otloukat hlavy za zločiny kolonialismu… jaképak zločiny, ke všem ďáblům? Jak dlouho ještě bude kolonialismus vhodnou výmluvou všeho, do čeho upadly a vymanit se nemohou osvobozené národy, africké zejména: korupce, nepotismus, demokracie jako svá vlastní karikatura… Ještě za dalších šedesát let, co jich uplynulo od zániku koloniálního systému? Za sto let? Na věky věkoucí? Sejměmež roucho kajícníka ze hřbetů svých: koloniální systém byl pro mnoho zemí tzv. třetího světa příležitostí, jíž se některé (Singapur) chopily a pozvedly se na úroveň nejvyspělejších států světa, jiné — a bohužel většina — ji nechaly zplanět.

Což může být poučením i pro dnešek. Sype-li rozdávačný Západ do některých končin miliardy rozvojové pomoci a ony jsou pořád stejně rozvojové, ne-li ještě o hodný kus rozvojovější, bylo by možná skutkem pravé humanity jim veškerou pomoc pozastavit. Aby si totiž jejich lid zvykal žít z práce vlastních rukou a mozků, ne z milodárků; neníť zhoubnějšího jedu pro duši národa než vytváření žebrácké mentality.

Hannover, 21. července 2019

Píše pan Luděk Frýbort na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 140 × | Prestiž Q2: 12,86

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top