Štítky článku: •  

Kauza SME, aneb můj libertariánský manifest

Čas od času se vyskytnou v dějinách události, které přimějí myslící menšinu zamyslet se. Například nastane situace, která by podle dosud platné teorie neměla být vůbec možná.

riforme-berlusconi-assolto-lindro.jpg (10,154 kiB)
Oligarchové k smrti nenávidí volný trh

Namátkou mě napadá stagflace v sedm­de­sá­tých letech, čili kombinace inflace a hospodářského poklesu, která byla podle dosud trendového keynesiánství vy­lou­če­na (keynesiáni tvrdili, že pokud budou ceny růst, tak bude každému už jen dobře).

Nebo se ukáže nefunkčnost jednoho celého myšlenkového směru.

Zde je dobrým příkladem historie dvou německých států po druhé světové válce s různými hospodářskými systémy. Má­lo­kdy se v dějinách vyskytnou tak ideální la­bo­ra­tor­ní podmínky jako v tomto případě. Dva ekonomické a filozofické přístupy si to tam rozdaly na férovku za stejných startovacích podmínek. Po čtyřiceti letech je diskreditace plánovaného socialistického hospodářství neoddiskutovatelná. Že stát jako vlastník výrobních prostředků selhal, je empiricky dokázáno. Kdo je po této lekci stále marxistou, musí být minimálně „bláhový“.

Zmíněná myslící menšina se vyrovnává s pádem své myšlenkového schématu různě. Někdo úplně přehodnotí své dosavadní názory. Někdo seškrtá ze své teorie problematické části. Jiný se uzavře a zatrpkne na celý svět. Ale trvat na svém nekonzistentním intelektuálním přesvědčení člověka vyřazuje z myslící menšiny (i když nadále požívá respekt nemyslící většiny).

Pro autora tohoto textu byla takovou událostí probíhající hospodářská krize. Když tradiční pravicové řešení spočívalo v popření dosud protežovaných tržních principů. Pokud trh funguje na běžné ulici, proč pak zavádíme socialismus na Wall Street? A tehdy jsem se setkal s konzistentním ekonomickým názorem, který nejen nabízel vysvětlení, ale dokonce tuto krizi mainstreamového ekonomického uvažování dostatečně dopředu předpověděl. Rakousku ekonomickou školu.

Dozvěděl jsem se, že kombinace umělého (a řekněme si otevřeně: politicky motivovaného) ustanovení úrokové míry centrální bankou a možnosti záchrany finanční instituce na cizí účet, je prostředí, kde je nezodpovědné chování preferovanou normou. Každý, kdo se v takto nastaveném systému chová zodpovědně, na tom finančně tratí. Ekonomové rakouské školy to tvrdí už asi sto let.

A nejen to.

Rakouská škola nás roky upozorňuje na množství rizik, které z politického — netržního — řízení společnosti vyplývají. Například, že běžný úředník nemá žádnou přirozenou motivaci nastavovat pravidla ve společnosti spravedlivě pro všechny. Výsledky jeho práce jsou pro každého povinné, čili reputace a spokojenost občanů je pro něj irelevantní (na rozdíl od obchodníka, jehož produkty si nespokojení občané prostě nekoupí). Od toho se odvíjí sklon ke korupci, který je kvůli tomu neodmyslitelnou součástí veřejného sektoru. Pokud nefunguje kompas zákaznické spokojenosti, orientaci nahrazuje tlustá obálka.

Soukromý sektor se tomu jen přizpůsobuje. Existují firmy, které namísto do své vlastní konkurenceschopnosti investují do tzv. vztahů.

Fungují pouze ve státním sektoru a neustále inovují způsoby jak veřejné zdroje přesunout na vlastní účty.

V dnešní sociálně orientované a trochu i tržní ekonomice existuje celý sektor hospodářství, který se orientuje pouze na tento obálkový byznys.

Pokud náhodou „podnikáte“ v odvětvích, kde se politici nejraději realizují — zdravotnictví, penzijní fondy — procento vašeho zisku je přímo napsáno v zákoně. Nemusím být zrovna laureátem Nobelovy ceny za ekonomii, abych věděl, že taková firma potřebuje hlavně dostat do parlamentu ty správné lidi. Spokojenost zákazníka je nepodstatná.

Upozorňování na problém propojení businessu a politiky je jeden ze stěžejních úkolů dneška. Ale není to problém businessu! Stát zasahující do podnikání jen vyvolává zpětnou reakci. Potřebu podnikatele, aby stát reguloval podnikání tím správným směrem. Tento vztah funguje neúprosně jako fyzikální zákon.

Žádná průlomová řešení politických utopistů s tím nic nenadělají. Oddělit business a politiku je samozřejmě ani nenapadne. To by se museli nadobro vzdát své neuskutečnitelné chiméry — pomocí sociálního inženýrství nastolit svou utopii.

Ultimativním návrhem samozřejmě bude vymazání businessu a trhu jako takového a vložit řízení společnosti čistě do rukou politiky. Ale to si musíme ještě chvíli počkat, dokud myslící menšina zapomene na lekci z východního Německa.

Po pár letech mé skromné ​​osobní angažovanosti ve věci upozorňování na nebezpečnost politických zásahů do ekonomiky nastává zase jednou jedna intelektuálně stimulující událost. Firma napojená na stát kupuje deník utvářející veřejné mínění za netržní cenu, aby prostřednictvím něj mohla ovlivňovat politiku. Pravicová, myslící menšina potřebuje zaujmout konzistentní stanovisko.

Odmítněme zásahy politiků do ekonomiky, čímž podnikatelům odstraníme důvod politiku ovlivňovat. Staňme se všichni libertariáni!

Netřeba se toho bát. Takový libertarián žije úplně stejný život, jako běžný člověk. Pracuje, chodí na pivo, v létě do Chorvatska a v zimě na lyže. Když se opije, ráno ho bolí hlava. Rozdíl je možná jen ten, že ho už nebaví každé čtyři roky volit politika, který nyní už konečně vyřeší všechny ty nahromaděné problémy, které vytvořili jeho (zcela stejní) předchůdci. Ale fundamentální rozdíl mezi libertariány a zbytkem světa je ten, že oni vědí, jak to celé nakonec dopadne. A to není málo.

andrej-nebures-babisconi.jpg (11,098 kiB)
Andrew Babišconi

Pokud máme ze společného stavět zimní stadiony, dálnice, národní divadla, tak vý­sled­ná cena bude vždy nakonec několikanásobně přemrštěná. Protože veřejný sektor nestaví za vlastní a z cizího krev neteče. Pokud stát zajišťuje přes sociální transfery minimální životní standard, vznikne chudá, izolovaná menšina bez perspektivy a pracovních návyků, které nechybí ke štěstí více, než ten státem garantovaný standard.

Pokud budeme podnikatelům zakazovat propouštět, tak oni raději nebudou nové zaměstnance ani přijímat. Když postavíme drogy mimo zákon, tak se nám kolem nich vytvoří funkční a lukrativní kriminální byznys.

A hlavně, čím větší angažovanost politiků v ekonomice, tím vyšší potřeba oligarchů dosadit do funkcí user-friendly politiky. [anebo se stát přímo politiky, viz Babiš – pozn. redakce]

Tento kauzální vztah mezi příčinou a důsledkem je základem mého libertariánského přesvědčení. Já nemám potřebu bojovat proti dnešnímu světu a zavádět společnost, která funguje čistě na tržních principech. Pokud jste přesvědčeni, že potřebujete silný stát, který vás ochrání před nenasytnými podnikatelskými žraloky, tak si ho mějte. Já jen tvrdím, že se pak nesmíte divit, když se žraloci začnou zajímat o politiku. A v její podobě dostanou do rukou komfortní nástroj pro realizaci svých záměrů. Žádný politický spasitel s touto kauzalitou nemá šanci nic udělat.

Jak vypadá zájem podnikatelů o politiku, vidíme momentálně na Slovensku v přímém přenosu. Ale je to problém politiky, ne podnikání.


Pozn. redakce:  Slovákům neobyčejně vadí, že slovenské SME koupila finanční skupina Penta (mj. aféra Gorila). A u nás? Kdo vlastní naše média? Prakticky všechna již patří oligarchům. Údajně koupená proto, aby se  o nich nepsalo „špatně“. Pravda je jinde. Šlo o programové umlčení novinářů, aby se nešťourali v tom, co zde oligarchové tropí.

Autorem úvahy je pan Andrej Fandák, překlad ze slovenštiny Redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 950 × | Prestiž Q1: 6,25

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top