Štítky článku: •  

50 odstínů státu

Každá politicky aktivní skupina chce něco od státu a stát je velmi rád, že jí to může poskytnout. Toto platí zejména v předvolebním období. Jinými slovy: Stát má toho hodně co nabídnout — zákony, výpalné, privilegia, protekci a tresty.

Každá nátlaková skupina a politická strana má nějaký nápad, jak proti nám tuto moc využít.

50-odstinu-svobody.jpg (19,209 kiB)
50 odstínů nesvobody

Skutečně záleží na tom, kdo nakonec dostane to výpalné? Absolutně ne, tedy pokud jde o nás. Ať už jste zdanění na to, aby se postavily cyklistické stezky v Tatrách, nebo na to, aby se zadotovala nějaká solární elektrárna, stále vám je odpírána možnost svobodně rozhodovat o vašich penězích, protože politici a byrokrati si chtějí realizovat své sny.

Vaše svoboda obchodování je soustavně o­me­zo­vá­na, ať už tím, že regulace hovoří o tom, že nemůžete u někoho dobrovolně pracovat za nižší, než minimální mzdu, nebo že vám v obchodě neprodají klasickou žá­rov­ku či výkonnější vysavač.

Můžeme a vždy budeme diskutovat o tom, jak by měl být stát použit. Měl by stát zakázat gayům možnosti svazků a adopce, nebo by je měl v tom podporovat? A měl by stát trestat takové lidi, kteří gaye diskriminují? Ať je to jakkoli, stát je vždy zatažen do věcí na to, aby lidem řekl, co mohou a co nemohou dělat. Levice a pravice jsou si v tomto blíž, než by se mohlo zdát — obě strany totiž mají stejný plán. Plán, jak může být stát „lépe spravován“.

Měl by být tabák zakázán, nebo dotován? Měly by být banky státem regulovány a podporovány, nebo naopak, aby mohly dělat skutečný byznys? Měly by být velké korporace pořádně zdaněny a regulovány, nebo zdaňovány jen minimálně? Měla by být tučná jídla povolena jako součást národního jídelníčku, nebo by měla být označena za riziková a být zakázána?

Toto jsou ty velké debaty naší doby. Ale vůbec to nejsou debaty o podstatě věci!!!

Ať je výsledkem těchto debat cokoliv, vždy má jen jediného vítěze — stát, jeho agenty, mluvčí, jeho moc a jeho místo v našich životech a kultuře. A na tuto podstatu se nikdo neptá.

Měli by důchodci více okrádat mladé pracující, aby si mohli užívat stáří na lepší úrovni, nebo by měli být zdaněni a potrestáni za to, že si užívají více, než na co mají nárok? Jakkoliv se debata o tomto skončí, svoboda vždy bude trpět a vlastnická práva každého budou ohrožena.

Měli by mít věřící právo rozhodovat o tom, na co se díváme, co čteme, co kouříme, nebo by ateisté měli mít možnost vytvářet zákony na kontrolu věřících, aby neměli velký vliv na jejich kulturu? Ať je to jakkoli, stát má příliš velký vliv na společnost.

Je velkou tragédií žít pod Leviathanem. Lidé mají různé představy o tom, jak by měli vést svůj život. Kdo by měl být odměněn? Kdo potrestán? Kdo získá privilegium? A kdo to zaplatí? Vždy vznikne válka zájmových skupin, které se snaží žít na náklady ostatních.

Co je to vlastně stát? Je to gang s institucionální strukturou, který vytváří pravidla, vymáhá je, ale žije podle jiných pravidel, než jsou ty, které vymáhá od zbytku populace.

Nemůžeme krást, ale stát může. Nemůžeme zabíjet, ale stát může. Nemůžeme falšovat, unášet, podvádět, ale stát může. Stát má podle všeho velký zájem na tom, aby si udržel svou moc, prestiž a financování.

To je fakt, bez ohledu na to, jakou strukturou se stát maskuje. Oligarchie, absolutní monarchie, konstituční monarchie, prezidentská republika, parlamentní republika, demokracie — všechny z nich mají jedno společné: vytvářejí speciální kastu lidí, kteří žijí na úkor všech ostatních.

Speciálně to platí v demokracii, kde nás stát osobně zapojuje do své struktury.

Dokud budou lidé diskutovat o tom, jak by měl být stát použit na to, jak zajistit sociální a ekonomické cíle a ne zda by měl být vůbec na to použit, stát z toho vždy nakonec vyjde jako vítěz. Všechny zájmové skupiny ve skutečnosti jen odměňují politickou třídu, transferem peněz od nás k nim.

Stát je chameleon, který s potěšením nosí kulturní nebo ideologický plášť, aby splynul se svým sociálním a kulturním prostředím.

V demokracii, jakou je ta naše, je minimálně 50 odstínů vlády, každá vhodná pro konkrétní čas a místo, přizpůsobená pro daný účel, všechny se zájmem o zpevnění moci a kontroly vládnoucí třídy.

moderni-doba-chaplin.jpg (141,655 kiB)
Moderní doba

O tomto celém je to „politické spektrum“. Stát přikazuje a my posloucháme. Svazuje nás a my se disciplinovaně pod­vo­lu­je­me. Po ruce by měla být vždy nějaká vhodná výmluva, jinak bychom se s tím nikdy nesmířili. Měli bychom uvěřit, že stát v určitém směru, nebo na nějaké úrovni, dělá něco, co nás těší. Ale možná, že stát jsme my!

Lidé říkají, že ve „věku víry“, ve středověku, vedly náboženské rozdíly k válkám. Historici, kteří se na toto podívali detailněji, zjistili ale něco jiného. Vlády, které chtěly válku, neváhaly použít náboženství jako vý­mlu­vu.

A tak je tomu i dnes. Ve „věku vědy“ dostáváme vědecké sociální plánování a experti nám říkají, jak bychom měli žít. No, ať už je výmluvou víra či věda, bezpečnost nebo životní prostředí, nacionalismus nebo mezinárodní vztahy, lidem na tom až tak nezáleží.

Práva a svobody lidí, kteří za to platí, jsou věčně poškozována za účelem politického programu někoho jiného.

A tak chodíme každé čtyři roky k volební urně, díváme se na seznamy jmen a snažíme se vzpomenout si na to, co který politik slíbil, že pro nás (a nám) udělá, pokud ratifikujeme jeho právo nám vládnout. Jakmile to uděláme, je nám řečeno, že jsme využili svoji možnost volby a teď už s tím musíme žít.

No, možná to nebylo ani tak o nějaké volbě. Možná by bylo na čase se zbavit této závislosti a odmítnout tento vztah pán-otrok, který je základem celého systému.

Zdroj: Liberty.me, překlad Redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 155 × | Prestiž Q1: 6,33

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Miloslav Dědek

Mělo by se něco změnit tak, aby se každý stát na světě stal lepším a spravedlivějším. Na světě jsou lidé pohádkově bohatí a úplní chudáci. Panuje zde velká nespravedlnost. Začíná to tím, že se člověk narodí. Někdo se narodí jako prvorozený anglické královně. Někdo se narodí hloupé a chudé uklízečce. Někdo se narodí v prosperující USA. Někdo se narodí v chudém a zaostalém státě v Africe uprostřed probíhající občanské války.. Někdo se narodí jako zdravé a hezké dítě. Někdo se narodí jako ošklivé nemocné nedochůdče. Ve vyhlídkách na kvalitu prožití lidského života jsou už od narození na světě nespravedlivě propastné rozdíly, které provázejí člověka celý život.
Nespravedlnosti je na světě příliš mnoho. Mělo by se s tím něco udělat tak, aby svět byl spravedlivější. Jedna možná alternativa zlepšení daného stavu světa je uvedena na: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html

PeTaX

Jen předvádíte sklony k sociálnímu inženýrství. To, že se narodí hloupý, chudé uklízečce je fakt. Ale z hlupáka nemůžete nikdy udělat chytrého. A ta uklízečka je velmi pravděpodobně chudá proto, že je zároveň hloupá. Přestaňte si už konečně hrát na Bohy!!! Nepokoušejte se spasit lidstvo. Zejména ne za peníze, které vám nepatří.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top