Štítky článku: •  

Klesající poptávka způsobuje kognitivní disonance

Proti minimální mzdě již zaznělo množství argumentů. Množství lidí však zůstalo nepřesvědčených. Tito lidé ale často svými tvrzeními a činy dávají za pravdu logice argumentů, které poukazují na negativní vlivy minimální mzdy. O takových situacích je tento článek. Nejdříve však krátký úvod z intuitivní ekonomie.

Kognitivní disonance je stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.

Celý argument proti minimální mzdě je založen na jednoduchém tvrzení, že poptávka (i ta po práci) je klesající. Klesající poptávka je středem ekonomického vesmíru. Je na něm založena drtivá část ekonomických argumentů. A přitom neznamená nic jiného, než jen formalizovaný fakt, že pokud uvidíte banány ve slevě, koupíte si jich více, resp. přesněji řečeno v rámci nějaké populace si je za jinak nezměněných podmínek koupí více lidí, než kdyby v slevě nebyly.

To znamená, že s klesající cenou roste poptávané množství nějakého statku a vice versa — s rostoucí cenou toto množství klesá. Z toho vyplývá, že klesající poptávka je součástí spotřebitelského rozhodování, i když si to mnoho lidí nemusí explicitně uvědomovat. Stejně je povědomost tohoto fenoménu brána v úvahu i obchodníky. To je důvod, proč změnu ceny směrem dolů široce propagují a naopak zvyšování cen se snaží provést v tichosti. Vědí totiž asi, jak budou zákazníci reagovat. Lidé často nemají problém s přijetím této logiky u piva, bagru, vstupenek na fotbal, kebab, nebo na zubních kartáčcích, ale nedůvěřivě odmítají její aplikaci na trh práce.

loser.jpg (8,392 kiB)

Tam klesavost poptávky odmítají. A politici jako zrcadlo veřejného mínění (i když trochu pokřivené) neváhají ani vteřinu a tyto iracionální předsudky aplikují v realitě. Realita se však neohne jen kvůli pomýleným představám lidí. Samotní politici však svým činy (i když ne deklaracemi) sem tam přiznávají klesavost poptávky po vstupech na straně firem a podniků. Co jiného by mělo znamenat zavedení tzv. uhlíkových daní, které zvyšují cenu určitých typů surovin využívaných ve výrobním procesu?

Zdůvodněním takových opatření je snaha o snížení poptávky podnikatelů po těchto surovinách odpovědných za klimatické změny. Přitom politik obhajující takové daně dokáže následně bez mrknutí oka bojovat za zvýšení minimální mzdy a zároveň odmítat argumenty, které tvrdí, že podnikatelé začnou tuto „surovinu“ (nízkou kvalifikací, mladých lidí, dlouhodobě nezaměstnaných atd.) využívat ve výrobním procesu méně. Jinak řečeno vzroste nezaměstnanost, případně nevzroste zaměstnanost.

Politici však nejsou sami, kdo používá dvojí metr. I samotní voliči často vodu kážou a víno pijí. Stačí se podívat do typické české rodiny, kde ratolesti rodičů právě ukončily několik let trvající vzdělávací proces a začínají si hledat první zaměstnání. Je velmi těžké si představit, že by rodiče namlouvali svým dětem, aby nepřijaly nástupní mzdu, kterou je ocenil tržní proces a raději seděli doma, nezaměstnaní, a čekali na lepší příležitost. Lidé v pozici rodičů chápou, že mladý člověk nejdříve potřebuje získat zkušenosti a první, i když ne nejlepší placené, zaměstnání je důležité.

Z pozice voličů však požadují bez výčitek svědomí zákonem institucionalizovat rozšíření zákazu pracovat všem mladým, dlouhodobě nezaměstnaným a okrajovým skupinám. Podobné faux pas se však nevyhýbá ani ekonomům. Určitá, nevelká část z nich je přesvědčena, že jedním z hlavních negativ globalizace je, že podnikatelé přesouvají výrobu do oblastí s levnou pracovní silou a tím pádem přicházejí občané té které země o pracovní místa.

V této úvaze je implicitně aplikována úvaha o klesající poptávce podnikatelů po zaměstnancích. Ti samí ekonomové však často doma bojují za zvyšování minimální mzdy. Obdobně další množina ekonomů volá po intervenci centrálních bank z důvodu, že se bojí rigidních nominálních mezd, které jsou podle nich problémem v deflačních časech (podnikatelé propouštějí kvůli vysokým mzdám, neochotě zaměstnanců přistoupit na nižší mzdy, které by udržely zaměstnanost).

Tato úvaha také stojí na předpokladu klesající poptávky podnikatelů, které tito intervenčně naladění ekonomové ignorují při vnímání účinků minimální mzdy. Z výše popsaných příkladů by mělo být zřejmé, že to co potřebujeme, nejsou ani tak nové argumenty proti minimální mzdě, jako spíše konzistentnější aplikace názorů a rozhodnutí, ať už u politiků, voličů, ale i ekonomů.

Autorem úvahy je pan Robert Chovanculiak

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 966 × | Prestiž Q1: 5,41

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top